Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSS3 zlatá pravidla pro rentiérské bohatství
natočil Josef Podlipný 
Každý rok se v našem týmu díváme do zpětného zrcátka. Co se stalo? Co má vliv na bohatství naše i našich klientů?
Hledáme poučení, která si můžeme vzít z minulosti. Vybíráme taková, která můžeme použít i v letech následujících.
Poslechněte si zlatá pravidla pro správu rentiérského bohatství.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dobrý den, vážení posluchači, vítejte Mezi Rentiéry. Jmenuji se Josef Podlipný.
Vladimír Fichtner
Dobrý den, mé jméno je Vladimír Fichtner a i já vás vítám dnes Mezi Rentiéry.
Josef Podlipný
Dnešním tématem je stále opakující se diskuse. Každý rok se díváme do zpětného zrcátka, co se stalo. Hledáme poučení společně s našimi rentiéry a zároveň se díváme dopředu na ten rok, který probíhá. Obvykle je možné určit nějaká zlatá pravidla, něco, co tuto diskusi každý rok vlastně provází. Jaká to jsou pravidla, Vladimíre, která by měl každý rentiér mít na mysli?
Vladimír Fichtner
Děkuju za otázku. Velmi zajímavá otázka.
Těch pravidel je určitě povícero, ale pojďme si alespoň nějaká shrnout.
Jedna z věcí, kterou každý den zažíváme, je přehršel informací o tom, co se bude dít za týden, za měsíc, za rok. Předpovědi jednoho analytika, druhého analytika a třetího specialisty. A všichni se předhání. A všichni máme pocit, že všichni vědí, co bude a jaká bude budoucnost. Realita je taková, že to nikdo neví.
Josef Podlipný
Vladimíre, je to jako s předpovědí počasí?
Vladimír Fichtner
Je to horší.
Předpověď počasí má alespoň nějakou šanci na to, aby to vyšlo. Ale tyhle…Já nevím, jestli Warren Buffett to kdysi řekl, že se dívá na finanční kanály jen, když se chce pobavit.
Já musím říct, že dneska už ve svém věku, a po té zkušenosti, kterou mám víc jak třiceti let v investičním světě, tak to vnímám velmi podobně.
Když někdo řekne předpověď, tak si řeknu: Tak to je asi scénář. Nedávno se objevilo: „Česká koruna zkolabuje“. A všichni hned začali řešit, co bude, když česká koruna zkolabuje. Protože to řekla, myslím, Nomura, řekl jsem si a říkal jsem to i kolegům: Tak jestli něco nebude, tak že česká koruna dneska nezkolabuje, protože to někdo předpověděl. A ta šance, že se to vyplní, je malá. Není to tak, že si myslím, že bychom s tímto scénářem neměli pracovat. Ale není to jenom jediný scénář.
První pravidlo, které doporučujeme každému, je: Nedívejte se na předpovědi, co přesně přijde. Nehledejte skvělou křišťálovou kouli, která vám bude věštit budoucnost přesně.
Naopak. Přemýšlejte scénářově. A to je druhé pravidlo.
Josef Podlipný
To znamená, Vladimíre, když je něco předpovězeno, ať už s jakoukoliv pravděpodobností, tak bychom na to měli nahlížet tak, že to rozšiřuje seznam možných scénářů.
Vladimír Fichtner
Přesně tak. Naprosto přesně to říkáš, Pepo. Pokud někdo dodneška nemyslel na to, že koruna může zkolabovat, tak dělal velkou chybu. My jsme na to mysleli a myslíme na to dlouhodobě. A proto ta řešení, která doporučujeme, s tím počítají. S tímto scénářem. Ale není to jediný scénář, s kterým počítat. Protože, co když se nenaplní? To není o tom, jaká je ta pravděpodobnost. Možná je to 1 %, že se naplní tento scénář kolapsu, možná 5 %. No a co, že to je v uvozovkách jenom pět procent? Já nechci s malou pravděpodobností zchudnout, když budu mít všechno v koruně. A všechno v ČR. I když je to jen malá pravděpodobnost.
Josef Podlipný
Rozumím. Napadá mě, že teď řadu posluchačů asi vystraší to, že seznam těch scénářů může být opravdu veliký. A může dokonce i trvale bobtnat. Existuje opět nějaké pravidlo, které umožní nenechat na sebe nasypat stovky, tisíce nebo stovky tisíc scénářů tak, aby se v tom člověk ještě nějak zorientoval?
Vladimír Fichtner
První, co je důležité si uvědomit je, co jsou ty závažné a kritické scénáře. Já myslím, že ty to říkáš Pepo, nebo nějaký tvůj kamarád, říká. „Když se na mě řítí stádo slonů, neřeším komáry“.
Takhle je potřeba o tom přemýšlet. Přemýšlet o těch zásadních, nejdůležitějších věcech.
Například měna bude slabá, kolabující nebo silná. Nebo nebude dělat nic. Bude tam, kde je pořád.
Inflace? Bude nízká nebo dokonce záporná? Dlouhodobě normální, kolem dvou, tří procent. Nebo vysoká? Tři scénáře. Není jich víc a je to otázka inflace. A je to zásadní, jestli naše bohatství, to finanční, setrvává nebo nesetrvává.
Bude válka nebo nebude válka? Postihne nás válečný konflikt? To je to důležité!
Když jsme před pár lety mluvili o tom, že geopolitika je důležitá, tak to moc lidí nebralo vážně. Protože měli pocit, že se jich to nemůže nikdy dotknout. Ale není zas tak složité si říct: bude nebo nebude válka? Jenom je potřeba o tom začít přemýšlet.
Josef Podlipný
Začít přemýšlet o scénářích je určitě snazší disciplína, než se s těmi scénáři a případnou úvahou, že by se mohly naplnit, vypořádat. Mám tím na mysli, že každý z nás, správců rodinného bohatství, více nebo méně čelí svým emocím. A pokud si mezi těmi scénáři představím válku nebo opravdu nějaký dramatický vliv na rodinu, na sebe sama, tak to asi s těmi emocemi může zásadně cloumat. Co bys poradil z hlediska emocí správcům rodinného bohatství?
Vladimír Fichtner
Emoce, to je výborný bod, Pepo. A myslím, že každý si může vzpomenout na to, co zažíval, když začala válka. Jak prožíval tenhle okamžik i z pohledu toho, co se bude dít s mým majetkem. Znám lidi, kteří se na nás obraceli a říkali: „Vladimíre, já mám všechno tady, v korunách, v ČR. Co s tím mám teď udělat? Ale já to mám hlavně v nemovitostech a v byznysu.“
Já říkal: Nic. Prodáte nemovitost ze dne na den? Prodáte ji tak, že zítra budete mít v hotovosti 300 milionů na úctu a můžete s tím něco dělat? Neprodáte. Firmu? Taky ne. Tak co s tím chcete dělat? Nic. Už je pozdě.“ V covidu to bylo podobné. Akcie začaly padat, koruna začala oslabovat. A čtrnáct dní potom, co koruna oslabila o 15 procent, jsem potkal lidi, kteří přehodili všechny peníze do cizí měny. O tři měsíce později koruna posílila. A oni říkali: „Já jsem na tom prodělal patnáct procent.“
A já jsem říkal: „No, když jednáte v emocích, v křeči, časovém presu, tak se nedivte, že to vaše rozhodnutí není úplně rozumné“.
Takže co k emocím? Přemýšlet o tom včas. Ne až když to přijde. To už je pozdě. Kdy začne hořet, tak přemýšlet o tom, kde je nouzový východ, je prostě pozdě. Většina lidí se vrhne k tomu jednomu nouzovému východu a tam se ušlapou. Přestože ty ostatní jsou prázdné. Protože tak se chováme, to máme v genech. To nezměníme.
Takže emocím je potřeba jít naproti včasným přemýšlením. Přemýšlením o možných scénářích budoucnosti. A strategickým připravování se na ty scénáře. A ne jednáním ve zmatku a v křeči. Co budu dělat, když… Bohužel, to už se často nedá dělat nic.
Josef Podlipný
Naše diskuse se, vážení posluchači, dnes hodně točí kolem scénářů. A není úplně výjimkou, že scénáře mohou vést nás, správce rodinného bohatství, i k určité taktice nebo strategii. Mám tím na mysli to, že když budeme přemýšlet o jednom z mnoha scénářů, že třeba koruna oslabí, tak budeme čekat na okamžik, kdy zkonvertujeme třeba z dolaru do koruny. A budeme čekat a čekat, až přijde ten správný okamžik. Je tohle správný způsob? Čekat, čekat a snažit se trefit nějaké pomyslné dno nebo strop?
Vladimír Fichtner
Není. Zjednodušeně.
Josef Podlipný
A proč?
Vladimír Fichtner
Protože trefit ten správný okamžik je sice přáním nás všech, ale jako správce je potřeba si uvědomit, že bych to musel dělat celý život. Ne v jednom okamžiku. Ale celý život bych musel trefovat ty správné věci ve správný okamžik. A jako správce je potřeba se naučit přemýšlet jinak. Je potřeba se naučit přemýšlet systematičtěji a strategičtěji. Potřebuju za rok mít nějaké peníze třeba v dolaru, protože dítě půjde studovat do Ameriky. Pokud se na to chci připravit, a neřešit, že mám všechen majetek v koruně, třetinu těch dolarů vyměním dneska, třetinu za půl roku a třetinu za rok. A možná mezitím se pohne dolar. Ale já si rozložím to rozhodnutí v čase. To je systematický přístup, který mohu uplatňovat desítky let. A nezklame mě. Není geniální. Mnohem geniálnější a profitabilnější je pořídit si křišťálovou kouli, která funguje. Vědět, že teď je nejlepší čas pro příštích 12 měsíců nakoupit dolar. A všechno koupit dneska. Bohužel je potřeba najít prodejnu, kde prodávají ty správné křišťálové koule.
Já jsem ji ještě nenašel.
Josef Podlipný
Pro nezávazné setkání se mnou navštivte adresu https://www.fichtner.cz/mezi-rentiery/ setkání. A teď zpět k tématu.
Často slýchám, že když už se někdo dopracuje ke křišťálové kouli, k ní nemá ten správný návod. Co je tím správným návodem, jak dlouhodobě zvolit správnou strategii? Je to o tom hledat inspiraci všude, kde inspiraci lze nalézt. Nebo je to víc o tom diskutovat o těch způsobech a nebýt na to sám?
Vladimír Fichtner
Ta diskuse je vždycky důležitá, určitě. Zapojení rodiny, anebo spíš možná ještě zapojení dalších lidí, od kterých se můžu něco naučit, inspirovat. Podívat se, jak mají svůj majetek rozložený ty nejbohatší rodiny světa apod. To jsou dneska statistiky, které se dají dohledat a můžeme si říkat: Aha, proč oni mají v těch finančních aktivech 65 % a proč já mám všechno ve firmě a v nemovitostech? A přemýšlet o tom. Ne hned vědět, je to tak nebo tak. Ale přemýšlet o tom, v čem to je. Kde může být zakopaný pes. Takže inspirace zvenku, od jiných rodin, od dalších úspěšných lidí je to, co může pomáhat. Samozřejmě potom třeba i vnitřní inspirace v rodině. Když rodina tu zkušenost nemá z předchozích generací, je těžké jí tam hledat. Ale je potřeba poznávat třeba s dětmi nebo s životními partnery, jak o tom přemýšlet a tu inspiraci hledat.
Takže systematičnost, přemýšlení dopředu, neřešení požárů. Ale chápání toho, že požár může přijít.
Josef Podlipný
Vladimíre, ty jsi zmínil systematičnost, ale zároveň jsi zmínil i rodinnou diskusi. Jak zapojit rodinu do diskuze o tom, co dělat strategicky, dlouhodobě, udržitelně.
Vladimír Fichtner
No, jedna z věcí, která je poměrně náročná, je předání zkušeností. Nám je dneska přes 50, už máme zkušeností na rozdávání. Ale podělit se o ně s dětmi, o tom, co může být během třiceti let, co se může stát a podobně, není triviální. Protože některé věci je potřeba zažít. Každý žijeme v jiné době, každý žijeme s jinými zkušenostmi, s jinými informacemi.
A jedna z věcí, třeba, která se nám osvědčuje, když pomáháme rodinám a našim nástupcům, je mít trošku časový přesah nad věcmi. Třeba zažít si v nějaké simulaci sto dvacet let života s investicemi. A během víkendu, během dvoudenního hraní si v principu ty děti samy zažijí že… Z pár korun se dají udělat desítky milionů. Nebo z desítek milionů se dají udělat stovky milionů jenom tím, že člověk má nějaký systém, jakým může k investování přistupovat.
A že si zažije poprvé to, čemu se říká dlouhý investiční horizont. Protože když něco děláš dobře šedesát let, začínáš s 200 tisíci korunami a skončíš opravdu s desítkami nebo možná někdy i se stovkami miliónů. Jenom proto, že máš systém. Naučíš se, co máš dělat při poklesech. Ta prostá zkušenost, i když je simulována, zažít 120 let, je k nezaplacení. Je nesmírně obohacující.
A nám se osvědčuje vlastně u všech budoucích generací. Všichni naši klienti a jejich děti, které dosáhnou věku cca 16,17 let, vlastně takovýto víkendový kurz podstupují. Ten má pak nějaké návazné moduly. Ale tohle je skvělý přístup, jak dětem ukázat časový horizont. Díky tomu, že jim je teď sedmnáct nebo třicet, je zatím nepochopitelný, protože oni vidí jen pár let dopředu. A taky pár let zpátky. Ale ještě nemají tu zkušenost.
Josef Podlipný
Vladimíre, mě jen napadá otázka: když žijou těch několik třicet letech nanečisto, tak oni společně nějakou dynamikou té skupiny objevují ta řešení? Nebo jedou podle nějakých pravidel?
Vladimír Fichtner
V podstatě je objevují sami.
Josef Podlipný
Vladimíre, spolu jsme teď diskutovali o tom, jaká jsou zlatá pravidla pro rentiérská portfolia, pro bohatství tak, aby byla rodinná bohatství ochráněna i pro další generace. Do čeho tedy v tomto roce investovat a hlavně jak investovat tak, aby ta rodinná bohatství neutrpěla?
Vladimír Fichtner
Investovat systematicky, s rozvahou, dobře o tom přemýšlet. Já vždy říkám lidem, kteří prodávají své firmy: Pojďme se začít bavit o tom, co s těmi penězi uděláte. Půl roku před tím, než je dostanete na účet. To je možná termín, který není úplně přesný. Ale v tom posledním půl roce už to člověk tuší. Bude to v lednu, pojďme se sejít v létě. Přemýšlet o tom dopředu, trošku se naučit, jak vlastně přemýšlet. Ne o byznysu, ale o finančních aktivech. Co s nimi dělat, kolik dát do nemovitostí, kolik nechat v nějakém byznysu, do private equity, do dluhopisů nebo jiných věcí, které zatím člověk nepoznal, to se nenaučíte ze dne na den. O tom je potřeba se dozvědět, nechat to pracovat, přemýšlet.
Máš jinou zkušenost s lidmi, s kterými se potkáváš? Jak dlouho to trvá?
Josef Podlipný
Potvrzuji, že je potřeba si udělat z času i inspirace svého přítele. Nikoliv svého protivníka. Protože čím méně času budu mít na rozhodování, tím více budou řídit moje další kroky emoce.
Vladimír Fichtner
Já si pamatuju jednoho klienta, kterého jsme potkali. Je to pár let zpátky. A on už měl v té době více jak 100 milionů korun na účtu nebo v hotovosti. S kýmkoli se potkal, tak mu jeho řešení nedávalo smysl. Tak radši nedělal nic. Tenkrát to tolik nevadilo, protože byla inflace „jenom“ 3 %. Ze sta milionů jsou to tři miliony ročně, dvě stě padesát tisíc měsíčně. A to ho potom přimělo k tomu, že… by, sakra, měl zrychlit v tom přemýšlení. Dvě stě padesát tisíc mít nebo nemít na filantropické věci, které on hodně podporuje. Tak co říkáte? To je hřích. Proč jsem to neudělal dřív? Proč jsem o tom nepřemýšlel dřív? To už se nedá dohnat.
A je jasné, že každého z nás zajímá, do čeho konkrétně investovat. Aby to naše bohatství, finanční bohatství, bylo ochráněno. Můžete si něco koupit, ale nebude to mít hlavu a patu.
Naše zkušenost je taková, že poté, co 5, 10 let někdo něco dělá se svými penězi, a pak přijde za námi, nevidíme žádnou strategii. To je jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Prostě kdo šel kolem a mohl něco prodat a měl dost prodejní argumentace, tak něco prodal. A podle toho ta řešení vypadají.
Ne. Pojďte na to jinak. Přestaňte se zajímat o to, jaké jsou předpovědi. Pracujte s různými scénáři budoucnosti. Připravte se na to, že mohou přijít emoce. A že to všechno se dá vyřešit nějakým systematickým přístupem. Strategií, která má nadhled, dlouhodobou filozofii. Třeba filozofii Ochrany bohatství, nebo jinou. Ochrana bohatství je to, co nám je blízké. I lidem, se kterými pracujeme.
Ale to nejdůležitější je, musíte mít systém, který vytrvá desítky let. A nebudete ho každé 2 roky předělávat, protože jinak se nedočkáte úspěchu.
Josef Podlipný
Ještě mě napadá, že řada správců rodinného bohatství říká, že nechce vyměnit starost za starost. V podstatě starost to bude tehdy, pokud tomu přemýšlení budeme věnovat nedostatek času, nebo na to budeme sami.
Vážení posluchači, dnes jsme diskutovali o tom, co udělat, a hlavně jak se chovat, aby vaše rodinná bohatství byla ochráněna. A aby je bylo možné předat i budoucím generacím.
Opět se s vámi budeme těšit v příštím díle podcastu.
Mé jméno je Josef Podlipný a přeji Vám hezký den.
Vladimír Fichtner
Mé jméno je Vladimír Fichtner a těším se s Vámi opět někdy Mezi Rentiéry.