Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSVnitřní nebezpečí: Když instinkt dravce ohrožuje rodinné bohatství
natočil Josef Podlipný 
Současná ekonomická situace může některé firmy dostat do potíží. Hledají z nich cestu ven a nabízejí podmínky jako ze snu.
Úspěšní podnikatelé si toho všímají a pouští se do nich téměř bezhlavě. Není se čemu divit. Kdo by nechtěl nakoupit konkurenci ve slevě nebo expandovat za symbolickou cenu.
Jenže takový „instinkt dravce” s sebou přináší 2 hrozby, které mohou mít fatální dopad pro rodinné bohatství.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači, vítejte Mezi Rentiéry. Mé jméno je Josef Podlipný a dnes je tu se mnou Vladimír Fichtner. Ahoj Vláďo.
Vladimír Fichtner
Ahoj Pepo. Dobrý den všem.
Josef Podlipný
V tomto dílu uslyšíte, proč může být instinkt dravce nebezpečný pro rodinné bohatství.
Instinkt dravce může zlomit vaz i těm nejlepším, a to především, když jsou správci rodinného bohatství. Stačí jen přehlédnout něco nebo si příliš věřit.
Vladimír Fichtner
Já bych ti, Pepo, skočil trošku do řeči. Ty jsi psal o tomto tématu do našeho časopisu Rentiér pro klienty článek. Velmi zajímavý. Co tím instinktem dravce vlastně vůbec myslíš?
Josef Podlipný
Dobrá otázka.
V podstatě z příběhů lidí, kteří jsou úspěšní, zbohatli buď rychle anebo postupně i díky předchozím generacím, bylo vidět, že čím úspěšnější je člověk, tím více si věří. A tím více se spoléhá na intuici, na své vlastní zkušenosti a na to, že co doposud fungovalo, bude fungovat i do budoucna.
Vladimír Fichtner
Ty jsi v tom článku psal o jednom člověku, kterého jsi potkal nebo se kterým jsi mluvil, anebo mluvíš opakovaně. A popisoval jsi ten jeho příběh. Můžeš ho nasdílet alespoň ve stručnosti?
Josef Podlipný
Jedná se o velmi úspěšného podnikatele, miliardáře, který vytvořil společně s rodinou bohatství velkého rozměru. A on si uvědomuje, že to bohatství je opravdu velké, a jeho rolí správce je to bohatství chránit. A i přesto zároveň hovoří velmi zaníceně o příležitosti, která se mu naskýtá na zahraničním trhu. Ta příležitost je za mimořádně atraktivních podmínek.
Vladimír Fichtner
A co to znamená konkrétně, Pepo? Ať si to představíme. Co je ta příležitost?
Josef Podlipný
Z jeho hlasu, protože jsme mluvili telefonicky, bylo slyšet, že to je něco, o čem skoro ani nepřemýšlí. On nedýchal, když mi říkal: „ Hele, já jsem ve Francii a mám tady skvělou příležitost. Možná životní příležitost koupit projekt za symbolickou cenu. Projekt, který má vysokou hodnotu.“
Až při diskuzi si víc a víc uvědomoval, že když je něco za takhle mimořádně atraktivní cenu, tak s tím může být spojeno i nějaké riziko. Nebo začal přemýšlet o tom, co vlastně tu nabídku motivuje, proč tu nabídku vlastně obdržel. A co tím ten, kdo nabízí, vlastně sleduje.
Vladimír Fichtner
Takže někdo z toho projektu vystupoval? A říkal: Já ti to dám za euro. Jen si to ode mě vezmi.“ Protože nechceme odkrývat detaily, aby nebylo poznat, o koho jde. Ale něco takového to bylo?
Josef Podlipný
Ano, v podstatě, když bych to hodně zjednodušil. Jako kdyby za vámi přišel někdo, kdo podniká ve stejném nebo podobném oboru. To znamená, vy si říkáte – to je něco, čemu rozumím, co mi šlo a stále půjde. A ten někdo říkal: „Hele, to, co bys v minulosti mohl pořídit za řádově vyšší stovky milionů nebo dokonce miliardy, tak teď máš možnost získat za symbolickou cenu.“
Vladimír Fichtner
Tady jsou klíčky od mé továrny.
Josef Podlipný
V podstatě ano.
Vladimír Fichtner
To je jedno, jaký projekt to byl.
Josef Podlipný
Přesně tak.
Vladimír Fichtner
A s tím projektem přicházejí různé závazky. A to není jen projekt nebo moje továrna, ale lidi, kteří tam jsou, odběratelé a dodavatelé.
Josef Podlipný
V podstatě je to přesně tak. V podstatě to přebírá ten kupující. Byť za symbolickou cenu, jak leží a běží, jak se říká. To znamená se všemi závazky, se všemi úvěrovými linkami. Se všemi závazky i v budoucnu do toho investovat. A nejenom energii, ale i kapitál se všemi lhůtními závazky.
To není jenom o tom, že do toho budu investovat peníze, ale musím třeba napravit něco, co je v prodlení nebo něco, co je z hlediska dodavatelsko-odběratelských vztahů teď nějak porušeno.
A to bylo vidět, že na začátku té diskuze si vlastně ta strana kupující nepříliš uvědomovala.
Vladimír Fichtner
Ten dravec.
Josef Podlipný
Ten dravec.
Vladimír Fichtner
Vidí tu kořist. A tak jde po ní.
Josef Podlipný
A protože mu přijde, že ta kořist je nemocná, to znamená, že se nebude bránit a je snadno dosažitelná, tak může přehlédnout právě tyto souvislosti.
Vladimír Fichtner
Ale ty můžou být…
Josef Podlipný
Fatální.
Vladimír Fichtner
Zbytečné nebo až fatální.
Josef Podlipný
Ty mohou být fatální. Přesně tak.
Vladimír Fichtner
V čem? V čem, Pepo, můžou být fatální?
Dlouhou dobu jsi působil v bankovnictví. Viděl jsi spoustu příběhů. Spoustu podnikatelů jsi potkal. Viděl jsi hodně jak těch úspěšných příběhů, tak jsi viděl i ty příběhy, které nedopadly. O těch se tak často v ČR nemluví, protože u nás to, že něco nedopadlo, je spíš stigma.
V Americe to je dobře. Něco se nepovedlo, ale máš další zkušenost. Tady se ty příběhy tolik nesdílí. Možná dneska už youtubeři různé fuckupy sdílí víc, s různými podnikateli. Ale dřív to nebylo vůbec typické.
V čem to může být fatální? Ten instinkt dravce. Už chápu, co myslíš … „Aha, zaútočím na něco“.
Ale v čem může být fatalita toho instinktu.
Josef Podlipný
V podstatě ve dvou věcech.
První je v tom, že když se nechám zradit svou předchozí zkušeností a vírou v sebe sama, tak mohu právě přehlédnout velké riziko, ale tím i přijít o kredit. A upřímně, v podnikatelském prostředí, stejně tak jako ve vztahu k bance, je ten kredit velmi důležitý. Nejenom ta ekonomika.
Vladimír Fichtner
Teď máš na mysli opravdu ten finanční kredit nebo morální kredit?
Josef Podlipný
Ne ne, právě morální i podnikatelský.
Když v bance budu mít otevřené úvěrové linky, které budou jak investičního tak provozního charakteru. A budu mít vinkulované směnky a bude na můj byznys navázán nějaký dodavatelsko-odběratelský řetězec. Tak všichni velmi bedlivě sledují to, jak jsem úspěšný. Jak se mému byznysu daří.
A když najednou zjistí, že v tom byznysu je něco, co je toxické, co je nebezpečné, tak mohou zapochybovat nejenom o mně jako o někom, kdo reprezentuje ten byznys. Ale o tom byznysu samotném. To je první rovina velkého nebezpečí. A ta druhá.
Vladimír Fichtner
Někdo zvenku může mě a moje zdravé chování vnímat jako případné nebezpečí pro sebe sama. Protože to zhorší ten náš vztah. Třeba úvěrový. A řekne si, on se zase zadlužil. A teď kdoví, jak to dopadne a ještě je to v jiné zemi. A tak dále.
Josef Podlipný
Ano.
A zároveň je to ten ekonomický pohled. Že vlastně to mohu takzvaně přepálit. To znamená, že naložím tomu stávajícímu byznysu na bedra příliš velké břímě. A to může vlastně zpomalit růst, anebo přimět i ten core byznys, který je dobře rozjetý a generuje velké množství kapitálu. Nejenom toho oběžného, ale i toho, který je využíván právě na splácení investičních, dlouhodobých linek. Tak ten to může přibrzdit, ne-li zastavit.
Takže v podstatě se může stát dvojí. Přijdu o kredit, kde se mi snáz dařilo zvát další investory k nějakému byznysu. Snáz se mi navazovaly obchodní kontrakty. A snáz se mi získával kapitál.
A také můžu přijít o ten dobře nastartovaný byznys. O ten drive, o tu energii. A to mě může poškodit. I z pohledu právě na tento okamžik číhající konkurence, která vlastně bude mít možná také instinkt dravce. A z lovícího se najednou může stát lovený.
Vladimír Fichtner
No, když o tom přemýšlím jako podnikatel, tak my samozřejmě všichni vidíme svůj byznys. A všichni věříme, že ho děláme nejlépe ideálně. Se všemi starostmi, které samozřejmě s tím souvisí. Ale víme, jak na to. A jedna věc, která asi je dobrá si uvědomit a říci. „Ten druhej je taky dobrej. Dobrej jako já. A proč to prodává? “
Takže postavit se i na tu druhou stranu vlastně. A zkusit si být sám sobě takovým ďáblovým advokátem. To asi může být jedno z těch řešení. Ale ty jsi v tom článku v našem časopise pro klienty psal, že možná může být moc brzy na takovýto útok. Co jsi tím myslel? Že je potřeba počkat? Že když přichází krize, tak nebýt mezi prvními, kdo začne skupovat konkurenty? Nebo co jsi měl na mysli?
Josef Podlipný
V podstatě ano.
Ta odpověď je přesně taková, jak jsi řekl. Je důležité se dívat na budoucnost. Takže to nemusí být opakující se historie. To znamená dívat se na budoucnost s určitými otazníky. Jaká rizika a jaké příležitosti může přinést.
Já jsem se snažil vlastně zavzpomínat i na přístup statkářů, kteří, když se horšilo počasí, tak neudělali to, že by oběhli všechny okolní statkáře a skoupili jejich úrodu. Třeba ne dosud usušené seno na polích nebo na loukách.
A pak, až se přežene ta bouře, tak ho prodali se ziskem. Protože samozřejmě, když nemám jistotu, že to usuším, ono to může také shnít, když bude hodně pršet. Tak bych to asi prodal levněji. To nikdo z nich neudělal. Naopak. I přestože nevěděli, že liják přijde, tak raději jeli na louky a shrabali seno do kup. A on třeba liják nepřišel vůbec. Třeba jenom párkrát zabouřilo, spadly tři kapky, to bylo všechno. A oni museli o několik hodin ráno dřív vstát, aby znova ty kupy rozházeli a aby to seno dosušili.
Vladimír Fichtner
Takže první pečovali o své. Intenzivním způsobem. Možná dělali ještě něco navíc než ostatní. A možná někdy přišlo i k tomu převzetí od někoho dalšího. Ale nebylo to hned při prvním zablesknutí.
Josef Podlipný
Nebyla tam ta chamtivost. Ten instinkt dravce mnohdy nutí dravce, který je syt, si tzv. zalovit. Protože ho to baví, protože si věří, protože vidí v té slabé kořisti něco, co znovu znásobí jeho sebejistotu a sebeúctu.
Takže v podstatě recept s tím spojený je nepodlehnout touze znovu si dokázat „Já na to mám.“ Spíše se zamyslet nad tím, když by byl v té situaci toho prodávajícího, jestli by reagoval stejně. Jestli by to nabízel za euro a proč by to vlastně nabízel za euro. Takže jak jsi říkal, Vladimíre, stát se sobě v podstatě ďáblovým advokátem. Rozhodnutí zvažovat se všemi souvislostmi, které s tím souvisí, dokonce i s těmi nejméně pravděpodobnými.
Vladimír Fichtner
No, ono ta dravost se projevuje v různých oblastech, samozřejmě. Ty jsi zažil několik takových příběhů. A dneska, když se člověk dívá na realitní trh v ČR, který svého vrcholu dosáhl pravděpodobně někdy na podzim roku 2021, možná na jaře 2022. Ke konci roku 2022 už byl poměrně ve velkém útlumu, nebo v takovém zmražení.
Moje žena ráda nakupuje nemovitosti, předělává, pronajímá potom třeba dlouhodobě. A vidí, že ty ceny budou klesat, ale ještě neklesají. A tak jsme spolu přemýšleli, jak nemít ten instinkt dravce. Teď i jeden z našich synů začal dělat taky ten samý byznys. A oni pořád surfují, co by koupili. A teď vidí ty ceny, které se moc nezměnily. Zatím. My jsme se společně o tom bavili v rodině a řekli jsme si, musíme jezdit na každou nemovitost, která se nám bude líbit. Abychom viděli, že ty nemovitosti jsou, že jich je dost. A až tam přijedeme, řekneme: „ máme hotovost, tak když budete chtít, tak za polovinu toho, co to dneska nabízíte, protože jste ještě neslevili a my si myslíme, že přijde větší krize…“
Tak my jsme vysloveně přemýšleli o systematičnosti toho, jak ten instinkt dravce v té naší rodině potlačit. Třeba v případě těch nemovitostí.
To je možná jedna z věcí, o kterých může přemýšlet každý, kdo to dělá. Jak na to neskočit. Protože když si vzpomeneme třeba na krizi roku 2008, 2009, tak až ke konci nebo někdy rok, v nemovitostech klidně dva roky poté, přišly v Čechách ty nejlepší obchody. Když jste mezi prvními, kdo v krizi začíná kupovat, tak určitě neuděláte nejlepší obchod. Až když jsou toho samozřejmě plná média, všichni to mají v hlavách, v tu chvíli se dělají ty byznysy skutečně dobře.
Josef Podlipný
Vladimíre, hezký příběh. Pojďme to spojit s realitou. Zažil jsi někdy v minulosti něco, co jsi teď popisoval? Nebo ti nasdílel někdo zkušenost, že právě instinkt dravce ho připravil o velkou část rodinného bohatství?
Vladimír Fichtner
Ne, ale zažil jsem to a viděl jsem to na české burze několikrát v historii. A to si možná vzpomeneš. Developer, který se jmenoval ECM nebo firma OKD, která taky byla na burze. A najednou zkrachovala. V principu nějakým způsobem přežila. Ale akcionáři přišli o všechno.
To jsou příběhy, které často přepálily ten optimismus. Teď nechci jít do detailů, v jakých to bylo časech. Jestli to bylo dobře nebo špatně. Ale prostě něco se tam nepovedlo a není to jenom v ČR, patří to ke kapitalismu a někdo je větší dravec. A do nějaké doby to vychází, ale potom se můžou okolnosti změnit a nemusí se to povést. A může to vést skutečně k fatální změně hodnoty bohatství. A to člověk asi úplně nechce.
Josef Podlipný
Instinkt dravce obvykle popisuje někoho, kdo alespoň na okamžik nepřemýšlí. Prostě loví a chová se zcela instinktivně, mnohdy iracionálně.
Jak poradit nebo co poradit rentiérům, správcům rodinného bohatství, aby v okamžiku, kdy nevidí nebo vidí zkresleně, byli schopni vrátit se zpátky do reality?
Vladimír Fichtner
Myslím, že my jako podnikatelé máme v sobě ten podnikatelský agresivní přístup. Že to se v nás pořád bije. A jedna z věcí, kterou se potřebujeme naučit, je správcovský přístup k majetku. To, co ty máš díky pokolením, která byla před tebou. A díky majetku, který jste už budovali kdysi dávno, než jste o něj přišli. Pak jste ho zase dostali zpátky nebo vybojovali jste si ho zpátky.
Takže myslím si, že pro nás to poučení je, naučit se být správci. Je to těžké, protože to je proti naší přirozenosti. Můžu říct za sebe, že pro mě je to nesmírně zajímavá oblast. Tím, že zase něco objevuji, zase je to něco nového. A přitom to považuju za nesmírně důležitou věc. Takže tomu docela dávám velkou prioritu ve svém životě. Přemýšlet o těchto věcech. A ono to souvisí s tím, že se člověk musí uvolnit. Tu existující práci už nesmí mít sám. Třeba musí mít někoho, kdo ji místo něj řídí, protože na to je potřeba mít prostor.
Takže mít trochu víc času na věci. Ne jen na podnikání a agresivní dravý styl, ale i na správcovství. Postupně to správcovství dostávat do kalendáře. To si myslím, že může být jedna z rad nebo spíš zkušeností, protože si myslím, že spousta lidí si dokáže poradit. Ale je potřeba i zkušenost, kterou mám já a rád ji nasdílím.
Josef Podlipný
Děkuju, velmi inspirativní.
Vladimír Fichtner
No a co myslíš ty, Pepo? Jak s takovým instinktem dravce bojovat, aby člověk nedošel k nějakým fatálním následkům?
Josef Podlipný
Ty jsi mi trošku nahrál svou odpovědí. Nebýt na to sám. Přizvat vlastně k tomu přemýšlení někoho dalšího. Ať je to někdo z rodiny nebo někdo, o kom si myslím, že svou zkušeností a odborností anebo jakoukoliv informací či inspirací může přispět. Takže nebýt na to sám.
Vladimír Fichtner
To je, myslím, skvělá rada A vidím to u našich klientů, kdy se postupně dostáváme do té situace, že oni říkají: „ Vladimíre, děláme tady ty investiční věci spolu. To investiční, finanční portfolio. Ale já bych potřeboval se bavit o tom celkovém majetku.“ A je vidět, že tam je potřeba prostě jenom druhý názor, ne chytřejší. My nejsme chytřejší než naši klienti. Ale máme prostě jiný úhel pohledu. A to je to, co se zdá, že lidi taky zajímá. Takže souhlasím i z praxe.
Josef Podlipný
Dámy a pánové, dnes jsme si povídali o tom, jak instinkt dravce může být nebezpečný pro správce rodinného bohatství. A pro rodinné bohatství, o které se snaží pečovat.
Zajímavým tématům se chceme věnovat i v dalších podcastech. Proto budeme rádi, když nám poskytnete zpětnou vazbu a budete podcast sdílet se svými přáteli, rodinou a známými.
Mějte hezký den a pro dnešek se s vámi loučím.
Nashledanou.
Vladimír Fichtner
Nashledanou.