Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSTrump, Čína a Evropa – Do čeho investovat v době nejistoty
natočil Josef Podlipný 
Trumpova administrativa, obchodní války s Čínou, měnové výkyvy, oslabující důvěra v americký trh a probouzení Evropy. Jak se v takovém prostředí rozhoduje investor, který spravuje rodinné bohatství?
V této epizodě Mezi Rentiéry se Vladimír Fichtner, Josef Podlipný a investiční stratég Tomáš Tyl zaměřují na současnou nejistotu – jak chránit majetek, kde hledat „bezpečné přístavy“ a proč by emoce neměly ovlivňovat investiční rozhodnutí.
Dozvíte se, proč krátkodobé trendy často matou, proč není dobré skákat po „zlatém bezpečí“ a proč je pro dlouhodobou prosperitu důležitější jednoduchá, srozumitelná a realistická strategie než sázka na jednu kartu.
Regionální i měnová diverzifikace je základní pojistkou proti systémovým šokům.
Krátkodobé výkyvy nejsou důvodem k panice – jsou příležitostí k rebalancování.
Nemovitosti i zlato mají smysl jen tehdy, když zapadají do širší strategie, ne jako „bezpečný přístav“.
Když svět kolísá, je dobré se pevně držet strategie. V turbulentních časech není nejdůležitější odhadnout vývoj – ale vydržet.
Josef Podlipný
Dnešním tématem je Trump, Čína a bezpečné přístavy, kam směřovat kapitál. Tomáši, ty se tomuto tématu věnuješ nejenom proto, že tě samotného zajímá, ale i proto, že je často v dotazech od našich klientů i budoucích klientů. Když se na to podíváme optikou rétoriky Trumpovy administrativy „Amerika na prvním místě“ a dosavadním vývojem, který se ale může bezpochyby do budoucna ještě několikrát změnit, jak vnímáš současnou situaci?
Tomáš Tyl
Když natáčíme tento podcast, je polovina dubna. Možná ve chvíli, kdy ho posloucháte, je situace zase trochu jiná. V minulých čtrnácti dnech jsme totiž zažili velmi silné obraty v politice zavedení cel, jejich následném odložení a pokračující obchodní válce s Čínou. Situace je taková, že nikdo neví, co bude za týden, možná ani zítra. Situace se může poměrně rychle měnit, a to je to, co asi nejlépe definuje aktuální situaci. Je tady deklarovaná snaha „America first“ – to je jedna část. Druhá je, že jsou tu kroky, které podle řady ekonomů nemusí vést tím směrem a zároveň se mění ze dne na den. Takže to, co tu máme především, je velká nejistota všech ohledně toho, co se bude dít nadále a kam to celé bude směřovat. A kdo z toho bude jakým způsobem těžit.
Josef Podlipný
Tomáši, jaké dopady Trumpovy administrativy jsou vidět v současné době na zahraničních investicích v Americe? Případně na jakých sektorech? Sleduješ vůbec nějaký dopad, který lze přičítat právě rozhodnutím Trumpovy administrativy?
Tomáš Tyl
Určitě jsou dopady v několika oblastech. Poslední dobou se například hovoří o dopadu v dluhopisech, kde to původně nebylo tolik očekáváno. Ale po zavedení tarifů došlo i k výraznému výprodeji v dluhopisové oblasti. Vnímáme to na akciových trzích, kde vidíme, že od začátku roku akciové trhy v USA klesaly více než zbytek světa. Dopad tam byl rychlejší, ale vnímáme to i v přílivu kapitálu do Evropy. V tom, že evropské firmy hovoří o tom, že nyní mají dostatek zdrojů, mohou si jít spíše pro peníze. Je tady vidět krátkodobě určitá vlna nedůvěry v USA a větší důvěra jinde. Na trhu je vidět, že se kapitál aktuálně v tomto směru přelévá. To je výsledek nejistoty. Jestli přetrvá a změny a očekávání, která jsou spojená se změnami kapitálu nebo kapitálových toků dojdou naplnění, je další otázka. Od začátku působení americké administrativy vidíme velký příklon investorů k Evropě a jakousi naději, že Evropa by se měla probudit. Že tohle je pro ni „wake up call“ k tomu, aby výrazně změnila své prostředí a dařilo se tady lépe podnikání, firmám se vyplatilo tady investovat a Evropa z toho vycházela vítězně. To je něco, co můžeme číst z trhů. Na druhou stranu, my jsme viděli od finanční krize celou řadu situací, kdy k podobnému budíčku v Evropě mohlo dojít. Na začátku byla velmi silná rétorika a očekávání, ale ta postupně zmizela v nekonečných diskusích, v summitech, v regulacích, které svazují evropské firmy. Takže i teď je dost možné, že očekávání, která jsou spojená s Evropou a jejím růstem, budou planá a nenaplněná.
Vladimír Fichtner
To je jedna z věcí, která je hrozně důležitá si uvědomit. Morgan Hausel napsal knížku „Same as ever – Jako vždycky“. Jeff Bezos na začátku knížky píše o tom, co se bude měnit v příštích 10 letech a říká „Mnohem, mnohem zajímavější je, co se nebude měnit v příštích deseti letech. Na tom je mnohem lepší stavět než na tom, co se bude měnit a mít křišťálovou kouli, jestli se trefím nebo netrefím“. A já myslím, že se to dá použít i v tomhle případě. Včera jsem se bavil s jedním klukem, který má medicínský start-up spojený s AI, a on mi říkal „Hrozně zajímavé je, abychom se dostali do Ameriky. Protože Amerika má jeden trh. Všichni tam mluví stejně. Regulace tam je podobná i mezi státy. Jsou tam dvě firmy, které to všechno ovládají. Když se tam dostanu, mám obrovský trh. Když jsem v Evropě, sice to vypadá, že tady je sedmadvacet států a přeshraniční podnikání. Ale není. Protože každý má svoji vlastní regulaci, každý si řeší věci po svém, každý má jinou měnu, mluví jiným jazykem. Tam mluví všichni anglicky nebo španělsky. Ale bariéry, které jsou v Evropě, přestože vypadají, že jsou menší, tady jsou. Ne všichni mají euro. Česká republika je krásný příklad. Tak proč? Proč bych stavěl ten byznys v Čechách? To prostě nedává smysl. Ten trh je malý, ne eurový, nemluví anglicky a byznysově to je nonsens. Absolutní.“ Toto podle knížky Same as ever / Jako vždycky se změní nebo nezmění nebo co se musí stát, aby se to změnilo? Já to nevidím tak úplně jednoduše. To je hezký příklon k tomu „wake up call“ a něco začneme dělat, ale musíme to vidět.
My neinvestujeme podle toho, co se mediálně řeší a co si kdo přeje. Všichni bychom si přáli, aby se věci změnily, ale podle toho, co je realita, to není zas tak slibné. Druhá věc v našem přístupu Wealth Protection / Ochrany bohatství je, že my neinvestuje do těch rozjíždějících se trendů, my si potřebujeme počkat, protože víme, že trendy mohou být někdy zrádné. Někdy vyjdou, mnohokrát nevyjdou. Vlak se rozjede a za chvíli se zastaví nebo vykolejí. My potřebujeme, aby se vlak rozjel a měl jasný směr. Možná přijdeme o začátek obratu a o nějakou výkonnost, ale také přijdeme o všechny ty zastavené a vykolejené vlaky, které nikam nikdy nedojdou. A těch je hodně. Ono se to nezdá, ale je jich hodně. Záleží na tom, jakou má člověk filozofii. Pokud má v ruce křišťálovou kouli a ví, že Evropa bude dobrá, tak ok, tak ať už dneska skáče do Evropy. Ale pokud investuje na desítky let, ne na rok nebo na dva, nebo na měsíc, ale na desítky let dopředu, potřebujeme vidět trošku silnější faktické změny. Proto, abychom to řešení přizpůsobovali.
Tomáš Tyl
Když se podíváme na současnou geopolitickou situaci, je dobré si také uvědomit, kde je náš majetek, a nedívat se jenom na finanční aktiva. Protože pokud máme firmu a ta firma funguje v Evropě, tak jsme vlastně velmi závislí na tom, co se tady v Evropě bude dít. A pokud se jí bude dařit a skutečně dojde k probuzení, tentokrát konečně, určitě to bude mít dobrý vliv na byznys tady. A pokud to půjde normálně, náš byznys tady může jít rozumně a může nám rozumně vydělávat. A když sem soustředíme i finanční aktiva, tak budeme příliš koncentrovaní na Evropu. Pakliže se tady dařit nebude, zaznamenáme to jak v našem byznysu, tak v našich finančních aktivech. I proto považujeme za rozumné mít finanční aktiva za oceánem, kde to možná teď vypadá trochu chaoticky, ale na druhou stranu víme, že americké firmy se dokáží rychle přizpůsobovat. Regulace jim nebrání v tom být tolik aktivní a dokáží na krize reagovat rychleji, i když je vyvolává třeba jejich prezident. A to je něco, o čem si myslíme, že má dlouhodobě smysl. Proto si myslíme, že má stále smysl být v amerických aktivech, v amerických akciích. A zároveň, pokud máme byznys tady v Evropě, a je na Evropě hodně závislý, pomáhá nám to vyvažovat regionální diverzifikaci. Pomáhá nás to chránit proti negativní situaci v Evropě.
Josef Podlipný
Na včerejší Vláďou zmíněné diskuzi se ukázalo příjemné zjištění, že to je názor více investorů, když třeba i uvažují o Evropě a zároveň si uvědomují právě dopad regulatorních rizik. To znamená rizik, která mohou zásadní měrou ovlivnit návratnost kapitálu. A proto bych chtěl ještě přidat jedno riziko, a to měnové. Obvykle, Tomáši, během geopolitických krizí nebo obchodních válek probíhá nějaká měnová turbulence. Jak vnímáš tu současnou situaci z pohledu rizika měn? Tedy rizika, které chce mnoho investorů třeba nějakým způsobem zajistit, zahedgovat se na nějakou měnu. Jak se na dívat jako dlouhodobý investor?
Tomáš Tyl
Z našeho pohledu není pro dlouhodobého investora kolísání měn tak důležité. Pokud se pohybujeme v hlavních světových měnách. Naopak může být důležité, pokud máme malou méně významnou měnu, jak se do budoucna bude vyvíjet. Pokud bych jenom zajišťoval a vlastně neměl žádné zahraniční měny, může se stát…Teď se bavíme o aktuálních událostech, ale my nevíme, v jaké situaci bude Evropa za 10, 15, 20 let, v jaké situaci bude ČR s naší korunou. Z tohoto hlediska není pravděpodobné, že by ostatní měny zkolabovaly a česká koruna byla nějakým absolutním králem. Doufejme, že není ani pravděpodobná obrácená varianta, ale přece jenom určité riziko tu být může. Vidíme řadu případů měn, jako například turecká lira, které si zažily kolaps. A pro investora, který žije v takovém prostředí, potom měnové zajišťování znamená, že se připravuje o určitou ochranu, kterou mu zahraniční měny poskytují. Dolar je pořád silná měna a to zakolísání, kterého jsme teď svědky, vyrovnalo jenom růst, který dolar zažil v posledním kvartále minulého roku.
Propadli jsme se teď někam už možná do poloviny minulého roku, ale to, co zažíváme, je něco, co se krátkodobě na měnách děje. Ale dlouhodobě se ty velké významné měny, zatímco střednědobé mohou kolísat poměrně silně, nějak dramaticky neodlišují. Pokud se nebavíme o tom, že by nějaká oblast vyloženě ekonomicky výrazně upadala oproti zbytku. Z tohoto hlediska nás trápí měnové kolísání jako něco, co nám krátkodobě může přidělávat vrásky, nebo nám to naopak krátkodobě může pomáhat. Ale dlouhodobě nám to poskytuje ochranu proti lokálnímu kolapsu. Proto se nebojíme dolaru. To, že krátkodobě kolísá, je něco, co jsme si zažili, co víme, že může být, na co vždy upozorňujeme, a proto nás to netrápí. Ale dlouhodobě dolary i eura jsou světově významné měny, které má smysl v portfoliu mít a nezajišťovat měnové riziko.
Vladimír Fichtner
Já to zase vidím tak, že je polovina dubna 2025. Trump mění tarify každý den. Jsou toho plná média a sociální sítě, každý o tom mluví. A dolar teď oslabuje. Skoro stál 25 Kč a teď stojí 22 Kč. No a co? Za můj život stál dolar také čtrnáct nebo patnáct korun, a také čtyřicet. No a co? Tohle není vůbec podstatné. Důležité je si to uvědomit a odstřihnout se od toho mediálního obrázku. Od toho šumu. Z mého pohledu se na trhu vůbec nic neděje. Jestliže akciové trhy šly o deset procent dolů nebo o dvacet procent dolů, je to úplně normální věc, kterou uvidíme ještě mnohokrát v příštích desítkách let, kdy budeme investovat. Pro mě je ta message jednoduchá. Jak Tomáš před chvilkou říkal, znamená to také to, že se trhy vrátily cenově tam, kde byly před půl rokem. To prostě není žádné téma. Jestliže někdo je „nervózní“ z toho, že akciový trhy propadl a jeho pozice, které má v akciích, jsou o deset nebo dvacet procent levnější, takovému člověku říkám: „Jestli jste nervózní, tak je dneska dobré odejít z těch pozic“. Já jsem zažil, a Pepa také, dvouleté poklesy o 50 %. To trvalo dva roky, to je opravdu náročné! Většina lidí, kteří dneska investují, nemá takové šediny, jako máme my s Pepou a nemá takovou dlouhou zkušenost. Ale když jsme to zažili poprvé v letech 2000 až 2003 a podruhé ve finanční krizi, emoce a náročnost prostředí stoupalo především s časem. S mírou poklesu, ale ještě víc s časem. Když něco trvá rok nebo rok a půl a média pořád jsou v intenzivním módu, to je průšvih a teče krev na ulicích. Média to využívají, to je pro jejich byznys super prostředí, ale musí tam tu krev ukázat. Proto je potřeba se opravdu odříznout, trošku přemýšlet strategicky, přemýšlet, co zůstane.
Podobně strach a chamtivost bude pořád stejná, to je něco, co nás bude provázet. A samozřejmě se vždycky budeme bát. Ale jak se nebát tolik? Tomáši, to je možná otázka pro tebe. Jak dosáhnout toho, aby se mnou emoce tak necloumaly? Abych byl v pohodě?
Tomáš Tyl
Samozřejmě k tomu pomáhá nějaká zkušenost. Když si člověk ty poklesy prožije, vidí ta červená čísla a potom návraty, tak určitě je více v klidu. To vidíme i s našimi klienty, kteří si s námi poklesy zažili, že do dalších jdou více v klidu. Ale zkušenost se nedá předat, ta se musí zažít. A když je někdo nový investor, tak ji nemá. Když jsou pro něj poklesy nové, zažívá to poprvé. Důležité je přistupovat k tomu strategicky, mít plán a vědět, co budu dělat. Protože z naší zkušenosti je nejhorší začít plán vymýšlet anebo předělávat ve chvíli, kdy se odehrávají poklesy. A vidím to pokaždé, když někdo přichází s tím „A není to tentokrát jinak, neměli bychom místo nakupování při poklesech počkat, až to ještě více klesne? Protože to určitě ještě více klesne! A nakoupit to níže?“ Vidím to často. Tenhle přístup vede většinou k tomu, že dotyčný nenakoupí nikdy. Protože akciové trhy jsou určitý předstihový indikátor a reagují na tu situaci jako první. Většinou dochází k jejich obratu v době, kdy je situace na trhu nejhorší, nejvíce beznadějná. V tu chvíli ten obrat přichází. Nepřichází ve chvíli, kdy je vidět světlo na konci tunelu a kdy už to vypadá lépe. To už má akciový trh za sebou zase růst. Už uteče. A lidé si většinou v době té největší beznaděje říkají „Tak já počkám na to světlo na konci tunelu“ a čekají a čekají. Najednou vidí, že jim trh utekl a pak už si říkají zase „No tak teď už to vyrostlo, teď už to zase nemá smysl“. Takže prováhají jak příležitost k tomu do trhu vstoupit, když je dole, tak potom i když je nahoře. Kdyby místo toho jenom jednoduše sledovali strategii, možná nevychytají dno, možná nenakoupí v nejlepší možný okamžik. Ale se strategií budou mít dlouhodobé výnosy. Zatímco když se nechají ovládat emocemi, buď v tom trhu nebudou, anebo do něj vstoupí v nevhodný okamžik a v nevhodný okamžik vystoupí.
Josef Podlipný
Tomáši, ty jsi teď řekl velmi důležitou věc. Častým zdrojem těchto námitek, které jsi zmínil anebo úvah investorů, je nedostatečná revize portfolia. Prostě někdo má nějak postavené portfolio, mnohdy třeba i bez dlouhodobé strategie. Dlouho nereaguje na nic, možná i z důvodu chamtivosti, jak zmiňoval Vláďa, protože to prostě dlouho roste a pak dojde k nějaké změně. Investor vlastně nic nedělá, narůstá obava, strach a pak vlastně se nemá o co opřít. Neexistuje strategie, díky které by vytrval. Jak by se investor na správu rodinného bohatství díval s dlouhodobou perspektivou, jak by vlastně taková strategie do nepohody měla vypadat, aby investor vytrval, aby měl důvod vytrvat?
Tomáš Tyl
Základem je mít finanční plán, který respektuje jednak majetek – jak ho mám rozložený a také jestli chci čerpat rentu, kde chci čerpat, jaké mám další potřeby, jestli potřebuji například financovat podnikání z těch peněz nebo naopak z podnikání peníze vytahuji a podobně. Takže nejprve je potřeba podívat se na tu vlastní situaci, tu si projít a odpovědět si v tomhle směru na řadu otázek ohledně svého majetku. Druhá věc je potom nastavit podle toho portfolio tak, aby těm potřebám vyhovovalo. To je základ. A potom v podobných situacích jde o to se portfolia držet. Samozřejmě pravidelně se můžu dívat, jestli se něco změnilo, jestli mám k dispozici nové peníze nebo nové cíle apod. Ale když nastává podobná situace a já vím, jak má vypadat moje portfolio, tak je to jednoduché. Balancuju ho tak, aby tak vypadalo. A strategie mi pomáhá v tu chvíli, kdy na mě působí emoce a já si říkám „musím něco udělat? A co budu dělat a nakupovat teď, když je všechno beznadějné?“
Ne, emoce na nás působí a nedají se vypnout. Není to tak, že bychom si mohli říct nebudu mít emoce, budu racionálně investovat. Nikdy to tak není. Vždycky na nás titulky působí. Ale když si potom vezmu strategii, kde je napsáno „když poklesnou trhy, udělám tohle“ a to následuji, tak se mi to dělá mnohem snáz. Prostě přepnu na automatický režim. Dělám to, co jsem si ve strategii stanovil. A to je to, co pomáhá podobné situace přežít, protože když podlehnu emocím, udělám něco nestrategického. Může to do portfolia dopadnout negativně. A to neplatí jenom když je trh dole. Platí to, i když je trh nahoře. Třeba to je dojem, že trh rostl, tak je můj. Moje tolerance k riziku je vysoká, nebojím se rizika, protože jsem viděl výnosy. Je to jasné – akcie vydělávají, chci je. Děje se to i při růstu. I při růstu na nás působí podobné emoce.
Proč bych měl redukovat portfolio a držet se plánu, když to tak krásně roste? I v tu chvíli bych měl poslouchat strategii, a to mi pomůže. Možná na něčem nevydělám, na větším růstu víc, ale pomůže mi držet se, projít neklidné časy a dlouhodobě budu prosperovat. Zatímco když strategii nemám, tak často vidíme to, že lidé dělají neuvážené kroky. Někdy jim vyjdou, ale dost často se setkáváme s tím, že jim nevyjdou. Tzn. prodávají v panice v nevhodnou dobu a realizují ztráty a už se na trh nevrátí, dokud zase nevidí, že vyrostl a vypadá to zajímavě. Takže prodávají levně a nakupují draze. Anebo naopak ti sofistikovanější, kteří si říkají „ještě to nevyklesalo dost“ a pořád vyčkávají. Ti zase váhají a na tom trhu ve výsledku vůbec nejsou.
Vladimír Fichtner
Investování se často řídí emocemi a je fascinující, jak na lidi, kteří mají opravdu hodně peněz, emoce pořád působí. Investování je byznys jako každý jiný a je to práce jako každá jiná a je potřeba ji dělat systematicky, s nadhledem, s nějakou vizí. Protože když začnu lítat v továrně od jednoho stroje k druhému, co se mi tam kde děje, tak to taky nedopadne dobře. Každý to víme. Prostě musí to mít nějaký řád. A ten řád není zas tak složitý. Ale jedna z jeho klíčových věcí je nebýt zmítaný emocemi. A abych nebyl zmítán emocemi, musím to řešení nastavovat. Emoce na nás nejvíc působí v poklesu. Souhlasím, Tomáši, že i nahoře, když jsme v pozitivním módu. Ale je i změřeno, že ztráta bolí vlastně víc než zisk. V poklesu to na nás působí nejvíc. A tam většina lidí dělá tu největší chybu, že ještě počká atd.
Potom to ale na výsledku je vidět. Takže to řešení je potřeba dělat podle těžkých časů, dopředu. Vím, že přijdou těžké časy, dělám to na desítky let dopředu, takže přijdou těžké časy.
To je jasná věc. Jestli si ale kupuju od někoho nějaký produkt, protože zrovna teď mi ho nabízí a mně se to líbí, ve skutečnosti je to proto, že všechno jde nahoru, všude se o tom píše. Mám takovou tu společenskou konfirmaci, že to je nejlepší, protože to včera psali v novinách. To je většinou ten nejhorší čas, kdy zainvestovat. Jak říkal Tomáš, my jsme redukoval na konci roku, kdy se psalo „Všechno je růžové a skvělé“ Ne proto, že bychom věděli, že to bude průšvih, ale proto, že máme strategii, která říká: „Už nemáme mít víc akcií v portfoliu. Nebo váha akcií v portfoliu má mít nějaký typ. Akcie mají mít nějakou váhu a je jich moc“. Tak to prostě zredukujeme.
To je systém. To není něco mimořádného, ale je to systém, který se dá dodržet. A to je to důležité. Hledejte systém, který se dá dodržet v těžkých časech v investování To nejdůležitější je konzistence. Když budete mít konzistentní přístup k věcem a budete mít průměrnou výkonnost trhu, ale konzistentně, pak máte opravdu velkou šanci na to, že majetek bude růst a bude v pohodě.
Josef Podlipný
Vážení posluchači, i přesto, že je zřejmé, že skoro stačí přijmout nějakou kvalitní investiční filozofii a té se strategicky držet, tak na vás emoce budou doléhat. A teď na mnoho investorů doléhají emoce i stran toho, jestli mají koupit další nemovitosti, nebo mají koupit investiční zlato? Když se na to podíváš, Tomáši, jako dlouhodobý investor a jako analytik. Co bys poradil takovým investorům, kteří mají třeba i dlouhodobou strategii, drží se jí, ale je tam prostě ten našeptávač, který jim říká „Hele, není už ten správný čas v pomyslném koláči rozložení majetku vyfouknout trošku ty nemovitosti? Anebo co to investiční zlato – koupíš nějaké to zlato?“ Co bys takovým investorům poradil, jak na to nahlížet?
Tomáš Tyl
Opět, vracíme se k tomu, že je důležité držet strategii. Co se týče nemovitostí, začít nakupovat nemovitosti, protože se o tom mluví, nebo proto, že se to může zdát bezpečné, není ta správná cesta. Pokud chci investovat do nemovitostí, tak je potřeba si uvědomit, že je s tím spojený nějaký čas, který tomu musím věnovat. Takže není to úplně pro každého, ale kdo se tomu chce věnovat a bude ho to bavit, tak je to určitě cesta. Ale neměl bych jít najednou na trh a chtít nakoupit nemovitost, protože teď je jakoby ten čas. Pokud mě zajímá investování do nemovitostí, je dobré se po trhu dívat a zajímat se o to, vstoupit do nějaké dobré nemovitosti, která bude investičně zajímavá, případně ji nějakým způsobem opravit a podobně. Ale dělat to promyšleně, ne proto, že se o tom mluví. Určitě není dobré, pokud nikdo do nemovitostí neinvestoval a nerozumí tomu, teď běhat po trhu a snažit se něco koupit. To není cesta, to většinou nikam nevede.
Co se týče zlata, opět většinou v dobách, kdy se o něm začíná mluvit jako o ochraně, tak je to proto, že už nějakou dobu rostlo. Ale zlato negeneruje žádné příjmy. Není to jako byznys. Když koupím firmu, která má zisky, dlouhodobě generuje zisky, tak to je motor růstu, a to je i motor růstu akciového trhu. Proto dává investování do akcií smysl, ale u zlata žádný takový příjem nemám. Když kupuji zlato, doufám, že ho někdy prodám za vyšší cenu. To je ten smysl. Nebo ho můžu mít jako pojistku pro nějaké speciální situace, kdy by možná třeba mohlo fungovat. A když ho beru jako pojistku, tak mi může být jedno, za jakou cenu ho kupuji, ale pokud do něj chci investovat a chci z toho mít výnosy, tak očekávám, že ho bude kupovat více lidí. V dobách, kdy je na trhu strach, tak ho kupuje hodně lidí. Takže já předpokládám, že strach bude ještě horší a proto poroste. Díky tomu má zlato tendenci, že se na něm nafukují a vyfukuje bubliny A samozřejmě nejvíce lidí ho nakoupí na vrcholu takové bubliny, protože jsou součástí toho nafukování, té mánie.
Tam je takové sebenaplňující se proroctví. Není to tak, že by zlato samo o sobě mělo nějakou zázračnou schopnost poskytovat ochranu. Zlato je jenom o důvěře. Když lidé nebudou zlatu důvěřovat, nebudou ho chtít, jeho cena půjde dolů. Lidé si myslí, že je ochranou, proto ho nakupují. A proto tento systém jakoby funguje. Ale je to takové sebenaplňující proroctví, a to také nemusí fungovat vždycky. Takže je dobré uvědomovat si tuhle vlastnost zlata. Když ho kupují a kupují ho všichni ostatní, tak ho možná nekupují v úplně vhodný okamžik. Je to také jenom o důvěře v to, že ho lidé budou kupovat. To je základ té investice. Proto my třeba zlato v portfoliích nemáme, protože tohle není nám úplně blízký koncept. My máme rádi něco, co přináší nějaký výnos. Proto nemovitosti jsou OK, přináší nájem, a to je smysl jejich nakupování. Byznys, dluhopisy přinášejí nějaké úroky, ale u zlata tohle nevidíme.
Josef Podlipný
Vážení posluchači, pokud vám vážně jde o klidný spánek nejenom váš, ale i celé rodiny, je bezpochyby důležité mít přijatou, ideálně celou rodinou, filozofii, dlouhodobou strategii, které se budete schopni držet. Které budete věřit a budete ji podporovat. A co vám ze zkušenosti i vlastní správy rodinného bohatství můžeme poradit? A potvrzují to i naši klienti? To je investovat do bezpečných přístavů, které nabízejí likviditu a cash flow, Protože když přijdou časy, které nebudou lehce předvídatelné, likvidita a cash flow vám klidný spánek určitě zajistí.
Vladimír Fichtner
A já bych jenom dodal, že je dobré držet strategii, věřit jí. Ale asi to nejdůležitější je rozumět jí selským rozumem. Ne, že z vás bude matematik nebo geniální analytik investičních trhů, ale musíte tomu rozumět. Prostě nesmí to být slepá důvěra. Musíte vědět, co máte v portfoliu, protože pokud to nevíte, tak tomu věřit nebudete, ať budete dělat, co chcete. Porozumění je důležité a nevzdávejte ho. Vzdělávejte se v této oblasti. Je to fascinující oblast, která není zas tak složitá, jak na první pohled vypadá.
Tomáš Tyl
A samozřejmě k tomu patří pravidelně balancovat portfolio, dívat se, jestli naše cíle stále zůstávají, jestli se něco mění v majetku a podobně. A držet se strategie. To pomůže i v těchto turbulentních dobách, i v dobách klidu.