Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSSpráva rodinného majetku ve výši 5 miliard
natočil Josef Podlipný 
Jeden z klientů Fichtner Wealth Managers se připravuje na prodej své firmy. Změna ve struktuře majetku vyžaduje nový přístup k vybudovanému bohatství.
To je důvod, proč s ním tým odborníků dlouho před samotnou změnou diskutuje nejen nové možnosti, které se mu tím odkrývají, ale také výzvy, které před ním stojí.
Vladimír Fichtner a Josef Podlipný sdílejí podrobnosti z jednání a zdůrazňují, jak důležité je plánovat dopředu a připravit se tak na správu významného majetku.
Diskutují o tom, jak zapojit do správy majetku rodinu, včetně životního partnera a dětí, aby se předešlo problémům a aby všichni chápali důvody a cíle správy rodinného bohatství.
Vladimír rozebírá, jaký význam má definování účelu majetku a jeho rozdělení do různých oblastí, jako je osobní či rodinná potřeba a filantropie.
Josef popisuje, proč je vhodné mít na své straně zkušený tým odborníků, kteří pomáhají promýšlením různých dopadů zdánlivě maličkých rozhodnutí.
V této epizodě podcastu Mezi Rentiéry se dotýkáme také emocionálních výzev, které s sebou správa významného majetku nese. Například, jak se vyhnout tomu, aby peníze negativně ovlivnily rodinné vztahy nebo životní hodnoty.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači.
Mé jméno je Josef Podlipný a opět Vás vítám Mezi Rentiéry.
Vladimír Fichtner
Dobrý den, moje jméno je Vladimír Fichtner a těším se na naše dnešní povídání, které je na téma….
Josef Podlipný
…s velikostí majetku roste i náročnost správy.
My se aktuálně věnujeme diskusím s rodinou, která má opravdu velký majetek a tím pádem na to potřebuje nebýt sama. S tímto klientem už pracujeme mnoho let, takže už leccos o správě rodinného bohatství zná. I přesto on i jeho partnerka a děti oceňují, čím s nimi procházíme. Ale nejsme to jenom my dva.
Můžeš s našimi posluchači nasdílet, jak vypadá set různých aktivit s touto rodinou?
Vladimír Fichtner
S Martinem jsme prošli už docela dlouhou cestu, už více než 10 let, možná dokonce už 12 let spolu pracujeme.
Začínali jsme na 30 milionech korun v mandátu. Protože měl úspěšnou firmu, majetek postupně rostl na půl miliardy.
Pak prodal firmu a byla to další miliarda.
Dnes máme v mandátu od Martina 1,6 miliardy.
A Martin prodává další firmu.
Tentokrát tu největší, kterou má. A už nikdy nic dalšího tak velkého, pravděpodobně, jak říká, asi nebude.
Mluvíme o dalších možná třech, čtyřech miliardách.
Martin nás požádal, když už to začalo vypadat, že to dopadne – ale pořád je to možná na šest měsíců – abychom mu pomohli se na to připravit.
Protože mít 5 miliard znamená mít vše dobře rozmyšlené.
Když si člověk věci nerozmyslí dopředu, nemusí to být úplně jednoduché a může udělat zbytečné chyby, kterým se jinak může vyhnout.
Josef Podlipný
Vláďo, ty říkáš, když to nerozmyslí dopředu. Jak moc dopředu začaly tyto aktivity? To určitě bude naše posluchače zajímat.
Vladimír Fichtner
To bylo možná 9 měsíců, teď je to asi 6. Samozřejmě není úplně jisté, kdy ta transakce přesně dopadne. Ale očekávání je, že od této chvíle zhruba za 6 měsíců.
Martin zároveň říkal: „Ale já se tomu nechci tolik věnovat. Já bych potřeboval pomoc trošku víc než jen to, co jsme zatím dosud spolu řešili ve finančních investicích. Potřeboval bych se na to podívat ještě z většího nadhledu a potřeboval bych, abychom to probírali i společně s mojí ženou.“ Budu jí říkat Jana.
Scházíme se každý měsíc. Oni tomu věnují dvě tři hodinky měsíčně. Za nás se té schůzky účastní celý manažerský tým, seniorní lidé, kterých je šest, včetně nás dvou. A občas nás pustí i ke slovu (dělám si legraci).
Máme co sdílet. Ale na minulém meetingu jsme dostali přidělen trošku kratší čas, než jsem si představoval, protože bylo spousta jiných zajímavých témat, které měli kolegové připravené.
Naše role je, až dopadne ta transakce za pár měsíců, aby měsíc, dva předem bylo všechno předpřipravené. Co bude potřeba ověřit, aby bylo ověřené. Aby se Martin s Janou mohli vydat, jak říká Martin, na zaslouženou desetiletou dovolenou.
To je naše role. Pomáhat v tom, aby se člověk v těch detailech, protože to je docela hodně věcí, na které je potřeba myslet, neutopil.
Josef Podlipný
Vláďo, děkuju za inspirativní začátek tohoto příběhu.
My dva víme, co se s Martinem a Janou probíralo na jednotlivých setkáních, kterých už máme za sebou několik.
Naše posluchače určitě zajímá nějaký hlubší detail, protože teď to je ještě přece jen trošku zastřené.
Pojďme nasdílet s našimi posluchači jednotlivé kroky a možná i způsob, jak se ta témata rozebírají, aby to bylo prospěšné.
Vladimír Fichtner
Začnu od strategického pohledu.
Protože člověk se při takové transakci nesmí utopit v příliš velkém detailu. Ten detail může přijít později. To, kde začínáme, je jako s dalšími klienty, když se bavíme o tom, že rodinné bohatství má tři oblasti.
- Materiální oblast – to znamená majetek.
Většina lidí, se kterými se potkáváme, často přechází z fáze číslo 1 – budování majetku. Logicky, jinak bychom se nepotkali, kdyby nevěnovali veškerou svou životní energii do této chvíle majetku. Jak majetek postupně odchází, nebo firma je často prodávána, přichází prostor na jiné věci.
Přichází prostor, jak do všeho zatáhnout rodinu. Dětem je dvacet až třicet let, a najednou se otvírá přemýšlení „Jak to udělat, abychom jim nezkazili penězi život, kdyby se nám něco stalo a oni to zítra zdědili?“
Těch špatných zkušeností úspěšných sportovců, kteří vydělávají velké peníze a neví co s tím, nebo lidí, kteří vyhráli ve sportce stovky milionů a vlastně jim to také spíš zkazilo život nebo hodně znepříjemnilo, je hodně.
Je třeba dát pozor na to, aby se tohle nestalo a rodina začala fungovat na trošku jiné úrovni. O tom jsme si povídali v předchozích podcastech, nemá cenu to asi rozebírat.
Případně, a tam asi většina z nás míří, jak se může potom otevřít oblast filantropie, která není v tuto chvíli v tomto konkrétním případě úplnou prioritou. Z peněz, které rodina dostane, bude významná část pravděpodobně alokována na filantropii. Ale ještě ji neřešíme.
V první fázi řešíme majetek a jak se o majetek postarat.
Ve druhé fázi se otvírá a začíná se řešit rodina.
Filantropie je ještě trošku stranou.
První je pohled na tyto tři oblasti.
Již začínáme majetkem jako částí, která je teď hodně intenzivně na řadě, protože se struktura majetku změní. Naše diskuse začaly tím, k čemu ty peníze jsou. Co je účel, na co je vlastně chceme využít? Což se zdá jako skoro triviální otázka, o které není potřeba přemýšlet.
Ale to přemýšlení pomáhá kvalitě řešení.
Ty jsi na těch schůzkách stejně jako já. Když zůstaneme u účelu majetku, co ty vnímáš jako zajímavé věci, které procházíme a mohou být zajímavou inspirací pro naše posluchače?
Josef Podlipný
Nepochybně dvě roviny mohou být zajímavé pro klienty i posluchače.
První je, že se k těm otázkám mnohdy poprvé může vyjádřit i životní partner či partnerka našich klientů nebo těch, kteří mají zájem tato témata řešit. Ne vždy jsou účely, které životní partneři sledují, totožné. Svou diverzitou a různorodostí to rozšiřuje zadání pro nás poradce. A ukazuje to, na co bychom ještě měli pamatovat.
Druhá rovina, která je poměrně důležitá, je právě šíře toho týmu, který je té rodině k dispozici. Protože nejenom okamžitou interakcí jsme schopni nasdílet vlastní životní zkušenosti nebo zkušenosti jiných rodin, o které máme tu čest pečovat. Ale především jsme schopni vnímat odpovědi na důležité otázky.
Protože ze všeho nejdůležitější je ptát se a zároveň poslouchat.
Takže pak se tým znovu semkne a hledá společně odpovědi. Občas se stává, že někdo řekne:
„Ale já jsem tam slyšel/a tohle.“
A ostatní reagují: „Fakt? Já to nemám poznamenané. Aha dobře, s tím musíme pracovat.“
Šíře týmu dává našim klientům vyšší záruku, že to bude opravdu pro ně. Že to nebude jenom nějaký převzatý koncept, který někomu funguje, tak proč by neměl fungovat jim.
Možná potřebují něco jiného.
Vladimír Fichtner
Já bych řekl šíře a seniorita týmu.
Protože je tam s námi Tomáš Tyl – šéf analytiků, Šárka Tothová – šéfka týmu account manažerů.
Je tam Petr Pavlásek jako account manager tohoto klienta a jeho rodiny.
A jsme tam my dva a Václav Krajňák, který s námi řeší spoustu věcí. Každý jsme trošku jiný a v tom je to podle mého pestré pro klienta, protože i naše různorodost je zajímavá. Naše kontakty i životní zkušenosti jsou různé. A díky tomu může být řešení co nejlepší.
Josef Podlipný
Mně se moc líbilo, když na posledním setkání Martin řekl zcela otevřeně: „Já přemýšlím, proč bych to vlastně měl řešit?“
Nejen, že pro nás byla výzva se popasovat se spouštěčem té otázky, ale zároveň i nasdílet naši vlastní zkušenost.
Pro Martina to bylo, a řekl to on sám, určitým uklidněním. Že je fajn, když o tom takhle přemýšlí, protože má čas o tom takhle přemýšlet. Má čas si klást tu otázku, proč by to vlastně měl řešit? Protože to řešíme s velkým předstihem.
Zřejmě by si takovou otázku nekladl v okamžiku, kdy by bylo měsíc před prodejem velké firmy. A určitě by si ji nekladl, kdyby bylo měsíc po prodeji.
To by horko těžko doháněl rychlík a snažil by se rychle najít nějaká možná optimální řešení.
Vladimír Fichtner
Víme, že rychlost v tomhle případě není úplně rozumná věc.
Je potřeba se připravit v klidu, bez emocí.
Ne s tím, že mám nové tři miliardy na účtu a nevím, co s nimi.
Josef Podlipný
Diskutujeme o třech oblastech – majetku, rodině, filantropii. S klientem diskutuje seniorní tým.
Co dalšího je jako navazující aktivita?
Čím provádíme tuto rodinu?
Vladimír Fichtner
My jsme to malinko zmínili, jen bych se k tomu vrátil.
U majetku je dobré si ujasnit, k čemu to vlastně děláme, proč ty peníze existují, k čemu nám jsou, co nám přinášejí.
Málokdo z nás se vyžívá v tom, že si ráno jde zaplavat do trezoru se zlaťáky jako strýček Skrblík.
Josef Podlipný
To by možná i bolelo, skočit do toho zlata.
Vladimír Fichtner
Zdá se to jako triviální otázka, ale není.
Protože když si člověk řekne, že tady to jsou peníze pro něj do konce života, toto pro životního partnera. Tady pro rodinu, aby měla základ do budoucna a aby to sloužilo na věci, na které si definuje, že má být rodinný majetek používaný.
A třeba třetí hromádka je na filantropii.
To má důležité přesahy pro to, jak má být která hromádka velká, jednak.
Protože když mám nějakou potřebu, k jejímu pokrytí potřebuju nějaký majetek.
A druhá věc je účelovost. K čemu je majetek dobrý, souvisí s tím, jaká investiční strategie na tu danou hromádku může být použita.
Protože můžete mít konzervativnější strategii nebo trošku dynamičtější nebo „velmi agresivní“.
Ale musíte si dobře uvědomovat, na co peníze budou použity, kdy budou potřeba. Protože když to neuděláte a začnete to řešit trošku nekontrolovaně, mohlo by se stát, že najednou zjistíte, že tady chybí nějaká likvidita. Máte x miliard, ale chybí někde peníze, protože nemáte cash flow. Zdá se to jako nemožné, ale už jsem to viděl.
Josef Podlipný
Vláďo, napadá mě jedna otázka.
Jsou tam také emoce? Takhle to vypadá, že to jsou racionální diskuse.
Vladimír Fichtner
No jasně, že jsou emoce.
Josef Podlipný
Napadá tě nějaká část setkání, která by mohla být inspirací pro naše posluchače?
Vladimír Fichtner
Já řeknu jednu věc, o které si myslím, že byla docela zajímavá. Pak nechám tebe, abys to doplnil. Těch okamžiků je víc.
Pro mě jedna ze zajímavých diskusí byla o jurisdikcích.
To znamená nemít všechny peníze uložené v jednom místě.
Já jsem tam sdílel příklad jedné mé známé byznysové francouzské rodiny. Dcera, které bylo před 10 lety 30, žila v New Yorku a starala se rodině o nemovitosti na dolním Manhattanu. Chytrá holka, říkala: „Můj táta to má vyřešené jednoduše. On žije a podniká ve třech jurisdikcích – ve Francii, v Americe a v Singapuru. Má to tu výhodu, že v těch jurisdikcích žije zhruba třetinu roku v každé. A může danit kde si zvolí, protože nikdy nepřekročí půlroční „daňový test“ pobytu.
Má to tu výhodu, že má tři místa, kam se může vrtnout, když se někde něco bude dít, má tři možnosti. A má větší klid.“
Na druhou stranu, když jsme o tom se bavili s Martinem a s Janou, tak tak jsme říkali:
„Ale to neznamená, že máte mít automaticky tři jurisdikce ve svém majetku. Jenom pro to, abyste to měli správně.“ Úplně jsem to viděl na Martinovi, jak přemýšlí – teď mám Švýcarsko, a ještě k tomu něco a támhleto. A jak to budu řešit?
Člověk si také představí ty starosti.
A já jsem říkal: „Ne, ale když budete přemýšlet o tom, že se někam odstěhujete nebo někde budete trávit čas, možná zvažte i strategické přemýšlení, jestli to náhodou také nesplňuje nějakou strategickou možnost. Budu na jiném kontinentu a možná mě to může lépe ochránit před nějakými scénáři.“
Pak jsme probírali katalog rizik a tam trošku také byly emoce.
Ale nechám mluvit tebe, určitě tě něco napadá.
Josef Podlipný
Já navážu na katalog rizik.
Řešili jsme s Martinem a Janou rizika, třeba i vyplývající z neočekávaných událostí.
Po mnoha těchto diskusích pojmenování rizik a způsobů, jak se před nimi ochránit anebo alespoň zmírnit jejich dopad, padla taková řečnická otázka:
„Jano, a co by se dělo, kdyby tady najednou Martin fakticky nebyl?“
Jana spontánně zareagovala, že by byla v pohodě.
Ta spontánní reakce sice v ten okamžik vypadala děsně vtipně, podobně teď rozesmává i nás.
Nicméně Jana by byla v pohodě, protože se ta rizika podařilo pojmenovat. A věděla, že na to není sama. Že společně s Martinem hledá řešení. Ne až po jeho odchodu.
To si myslím, že byla moc hezká emoce, byť ne o úplně pozitivním scénáři.
Druhou, opět velmi zajímavou emoci, a bylo jich mnoho, jsem zaznamenal v okamžiku, kdy jsme se bavili o tom, že s velikostí majetku roste touha nezkazit dětem život. Martin si i s Janou notují v hledání účinných řešení a cest, které zabrání zkažení života dětem. Anebo ztížení jejich života.
To je velmi silné zadání, které je potřeba odpracovat, ale ne za měsíc nebo za rok. Na tom je potřeba pracovat kontinuálně a ideálně s celou rodinou.
Vláďo, diskuse nejsou jen o majetku, hodně se točí kolem rodiny.
Mě velmi zaujalo, jak se mění názory. Martin na začátku zastává nějaký názor, ne vždy úplně totožný s názorem Jany, a díky diskuzím a třeba i sdílení našich vlastních zkušeností říká, že to je zajímavé, a ještě o tom bude přemýšlet nebo to budeme diskutovat.
Vladimír Fichtner
Jo, jo. Já myslím, že bylo při přemýšlení evidentní to, jak z dětí neudělat zlatou mládež, která neví, co s penězi a podobně.
Nechci zacházet do větších podrobností, ale protože jsme jim ukázali nějaké naše příklady a příklady dalších lidí, byl to pro ně zajímavý podnět, a řekli si, že by to asi mohli udělat jinak, než si mysleli. Takových okamžiků bylo povícero. Zkrátka přemýšlení o majetku, rodině a do budoucna třeba filantropii vyžaduje nějakou energii.
Nemáme moc lidí, od kterých se učit. My máme výhodu, že máme vícero rodin, se kterými pracujeme. Martin s Janou nejsou jediní, s kým podstupujeme takové věci.
A bavíme se opravdu o velkých penězích a přemýšlíme, jak na to, společně.
Máme výhodu, že máme k dispozici týmy ve Švýcarsku, v UBS nebo v Julius Bear, které nám jsou v tomto oporou. A mají za sebou dlouhé roky zkušeností.
Rozhodli jsme se, že sem pozveme Denise.
Dennis T. Jaffe je člověk, který se zabýval problematikou rodinného bohatství a jeho předávání dalším generacím celý život. Dnes jezdí po světě a dělá přednášky.
My jsme měli to štěstí, že jsme se s ním domluvili na tom, že tady s námi stráví tři dny. S našimi klienty si s ním budeme povídat o tom, o čem my jako první nebo druhá nebo čtvrtá generace máme přemýšlet, čemu se vyhnout, na co si dávat pozor.
Tyto inspirace, které čerpáme a které samozřejmě zabírají spoustu času – absolvovat nějaký kurz, i když je online, trvá půl roku a je to osm víkendů –to Martin s Janou úplně nechtějí procházet. Takže to je na nás anebo na dalších lidech, se kterými spolupracujeme, kteří už mají něco za sebou.
Díky tomu, že to odpracujeme, klient vidí argumentaci, kterou pro ta témata máme. Nejen, že máme jiný názor, ale řekneme, proč ho máme. A jaké máme zkušenosti nebo jaké zkušenosti jsme někde viděli. V tom je to asi nejcennější.
Klient na tom může strávit relativně málo času, protože má někoho, s kým to může řešit.
Josef Podlipný
Já si vzpomínám na nedávno vyslovenou Martinovu otázku, kdy se ptal, s kolika rodinami něco podobného řešíme a jak jsme s nimi daleko? Jestli jsou hodně před nimi, nebo zhruba tam, kde oni? Anebo my jsme ti, kteří to táhnou?
Pro Martina i Janu bylo velkým uklidněním to, že těch rodin, se kterými řešíme podobná témata, je zhruba třicet. A není to úplně tak, že by oni byli někde na chvostu a teprve se dostávali někam kupředu.
Především si myslím, že pro ně mohlo být uklidnění, že to je proces, nikoli nějaký projekt. Že prostě nemáme deadline, do kterého musíme všechno odpracovat, mít na všechny otázky odpovědi, protože těch otázek je opravdu hodně. A některé nás napadají i v průběhu diskuse.
To si myslím, že Martin s Janou oceňují nejvíc, že jim pomáháme nacházet odpovědi na otázky.
Trpělivě je pokládáme a čekáme na jejich odpovědi. A pak se snažíme společně s nimi hledat řešení, která odpovídají odpovědím na ty otázky, které jsme v předchozím období položili. Nenahrneme na ně stovku otázek najednou.
Vladimír Fichtner
Je to také o prioritizaci.
Tím, že už jsme něco viděli, tušíme asi, co může následovat. A co by bylo dobré jako další krok.
V té poměrně veliké oblasti jdeme krok za krokem a s jasnými prioritami.
Začíná to samozřejmě tím, že přijdou peníze, a je potřeba se o ně postarat nějakým technickým investičním řešením. A jde to přes rodinu, jak se stáhnout z hegemonie té vedoucí úlohy, aby to nebylo jenom o mně. A tak dále a tak dále.
Těch věcí je hodně, ale to je na dlouhé povídání, to už dneska nestihneme.
Josef Podlipný
Do tohoto dílu se určitě nevejde všechno.
Vladimír Fichtner
Pepo, ty se bavíš s hodně rodinami a sám jsi čtvrtá generace bohatství.
Mě by v tuhle chvíli zajímal tvůj názor a jak bys to shrnul. Zkus se s námi podělit tentokrát ty.
Josef Podlipný
- Já budu stručný.
To nejdůležitější je, aby starost s prodejem firmy, do určitého okamžiku je to opravdu starost, nevystřídala starost jiná.
Starost, co budu dělat s finančními prostředky, které z prodeje firmy získám.
Zároveň, jak moc zasáhne mě a rodinu změna struktury majetku, protože najednou tam není byznys, který byl třeba usazen do nějaké jurisdikce. Nebo do nějakých jurisdikcí. A je tam finanční majetek.
Takže nevystřídat starost starostí. Za prvé.
Za druhé nebýt sám na hledání cest a odpovědí na otázky. Mít možnost spolupracovat s někým, kdo umožní být na stejné úrovni se všemi členy rodiny. Abych to stále neřídil já jako LenOn. Tento slovenský výraz používáme docela často – Len On/jen on – někdo, kdo to celé vybudoval.
A nepochybně je velmi důležité si uvědomit, protože jako podnikatelé to většinou tak máme v hlavě, že to není projekt, ale je to proces. Měli bychom začít s dostatečným předstihem, ale odpracováno možná nebude nikdy. Potřebujeme k hledání odpovědí přizvat i nástupce tak, aby se na tom i oni učili. Protože možná oni také v budoucnu budou prodávat firmu nebo jakkoliv restrukturalizovat majetek.
Výhodou toho nebýt na to sám je, že nezapomenu na důležité otázky a sdílím odpovědi i s někým dalším, kdo už má třeba vlastní zkušenost a může mi s něčím pomoci.
Anebo mě upozorní, že zrovna tohle řešili a tady udělali chybu. A sdílí tu chybu, že např. neodhalili včas to, že kontrakt o prodeji je v utajeném režimu. Ale někdo, kdo je tím bezpečným přístavem pro poslané peníze se nás bude ptát, od koho ty peníze plynou? Z jakého kontraktu?
Aha, je to v utajeném režimu. Musíme se vrátit k jednacímu stolu s právníky a vyřešit, jak tuto informaci poskytnout, abychom se nedostali do konfliktu s již podepsaným kontraktem.
Maličkost, ale na to se dá zapomenout, protože řešíte mnohem důležitější věc.
To, že se změní struktura majetku, který je ve výši více jak 5 miliard.
Vladimír Fichtner
Doufáme, že dnešní povídání pro vás bylo inspirací, jako snad i naše jiná povídání.
Budeme se těšit zase příště na shledanou.
Josef Podlipný
I já doufám, že dnešní díl podcastu byl pro vás inspirací.
Pokud vás toto téma zaujalo, budeme rádi, když ho budete sdílet se svými blízkými a přáteli, kterým může tato inspirace také pomoci.
A vám přeji, abyste měli důvod diskutovat toto téma ve vlastní rodině, protože tak položíte bezpochyby dobrý základ zachování rodinného bohatství i v dalších generacích.
Pro dnešek se s vámi loučím a přeji krásný den.