Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSRodinná ústava 2.0 – Proč ji zvážit a jak ji vytvořit?
natočil Josef Podlipný 
Rodinné bohatství se nechrání jen investicemi, majetkovými strukturami nebo daňovou optimalizací.
Skutečný klíč k jeho dlouhodobému uchování spočívá ve správném nastavení vztahů v rodině a jasných pravidlech pro správu majetku.
Jak předejít konfliktům mezi generacemi?
Jak zajistit, aby majetek sloužil nejen současným, ale i budoucím členům rodiny?
A proč úspěšné rodiny po celém světě vytvářejí rodinné ústavy, přestože nejsou právně závazné?
Rodinná ústava je základem pro dlouhodobé udržení bohatství – definuje pravidla správy majetku, rozhodovací procesy i hodnoty, na kterých rodina stojí.
V této epizodě se Josef Podlipný podělí o svou vlastní zkušenost s vytvořením a následnou aktualizací rodinné ústavy po 10 letech.
Dozvíte se, jak a proč rodinná ústava vzniká – od prvního nápadu až po roky trvající diskuze v rodině.
Co by měla obsahovat dobře fungující rodinná ústava?
Jak správně zapojit všechny členy rodiny?
Na tyto i další otázky uslyšíte odpověď.
Pokud i vy uvažujete o tom, jak ve vaší rodině nastavit jasná pravidla správy majetku, rolí a odpovědností, tato epizoda vám přinese cennou inspiraci.
Textový přepis
Josef Podlipný
Rodinná ústava je nástroj dlouhodobé stability správy rodinného bohatství, možná i harmonie rodiny.
Vladimír Fichtner
Už máš rodinnou ústavu?
Josef Podlipný
Už druhou!
Vladimír Fichtner
Připomenu pro ty, kteří nás neposlouchají třeba dlouho, že se jako rodina o majetek, který jste restituovali, staráte už přes 30 let.
Josef Podlipný
Restituce byla úspěšně zahájena v devadesátém prvním roce a úspěšně dokončena zčásti v devadesátém druhém roce a pak následně. Majetek se od té doby ale několikanásobně rozrostl. I rodina se rozrostla. A bylo potřeba s tím něco dělat.
Vladimír Fichtner
Jak dlouho máte rodinnou ústavu?
Josef Podlipný
Od roku 2015. Vzpomínám si, že to bylo na podzim a nevím úplně přesné datum, ale byl to určitě první nebo druhý týden v říjnu. V roce 2015 rodinná ústava vznikla bez znalostí. My jsme jen věděli k čemu má sloužit a že to není dokument, který lze právně vymáhat. Což bylo poměrně důležité. I přestože jsme neměli hlubokou znalost, jak vstupovat do těchto diskuzí, ale zároveň jsme si velmi uvědomovali, že naše dospívající děti ještě nemusejí být v takové vyzrálosti a v takovém věku, že by se mohly zhostit diskuze o rodinné ústavě se vší parádou, jak se říká.
Vladimír Fichtner
Kolik jim bylo tenkrát? Dvacet, těm nejstarším?
Josef Podlipný
Je to rok 2015, tedy před deseti lety. Vzhledem k tomu, že nejmladší Verunka je 27letá, tak to bylo těsně před plnoletostí nejmladšího potomka. Neříkám, že člověk, který je před plnoletostí není vyzrálý na tuto diskuzi. Ale přece jenom má ještě trošku jiný pohled na svět, možná trošku jiné zájmy, možná jde méně do hloubky. Někde by naopak zase chtěl zacházet více do hloubky, a my jsme to chtěli mít hlavně odpracované.
Vladimír Fichtner
Jak dlouho vám trvala příprava rodinné ústavy? Neřešili jste to tolik jako široká rodina, včetně dětí.
Josef Podlipný
Skvělá otázka.
Řešili jsme to jako manželé. Já jsem tehdy chtěl, aby z toho měl užitek i brácha a někdo další v širší rodině. Takže některých diskuzí byli účastni i ostatní členové širší rodiny. Ale nejvíc jsme to odpracovali my dva jako manželé, jako životní partneři a naši dva právníci. Respektive hlavně náš hlavní rodinný právník. A ten si přizval, když bylo třeba, ještě svoji kolegyni.
Vladimír Fichtner
Ale zároveň říkáš, že to není právně závazné. Za chvíli se zeptám, proč ti právníci? Ale vrátím se k původní otázce – jak dlouho trvala příprava? Když jste v roce 2015 začali diskuze…
Josef Podlipný
Začali jsme už v roce 2014 a myslím si, že to bylo někdy na začátku roku 2014. Bylo to v okamžiku, kdy se zásadněji začala přeceňovat americká aktiva a já jsem si uvědomil, že velikost, rozsah a náročnost správy bude rok co rok růst. Zároveň bude možná do budoucna složité určit pravidla, jak se správy zhostit. Kdo to bude dělat, za kolik peněz, pro koho, jak bude komunikovat s ostatními? Budou to role akcionářů, nebo to budou role beneficientů a externě nakoupená služba od nějakého profíka, nějaké společnosti? Byla tam spousta otázek a při hledání odpovědí na tyto otázky vznikaly jen další otázky. V mnoha případech jsme se nedobrali žádné rozumné odpovědi. Tehdy jsme si s Janičkou říkali, nebo hlavně já jsem byl driverem, „dost, musíme to nějak formalizovat, musí něco vzniknout“. Něco, kam naši diskuzi a závěry z ní otiskneme. Asi by to šlo nahradit nahrávkami našich rozhovorů…
Vladimír Fichtner
Udělat zápis z jednání.
Josef Podlipný
Ano, zápisy z jednání. Ale kdo by se přehraboval 10, 15, 30, 50 let starými zápisy? Pokud by je vůbec našel. Tak jsme si říkali, že je třeba mířit k dokumentu, který vytvoří nějaký rámec. Zjistili jsme od našeho právníka, že mluvíme o rodinné ústavě. Já jsem tehdy ani nevěděl, že to je rodinná ústava. A už vůbec jsem netušil, k čemu by měla sloužit.
Vladimír Fichtner
Dobře. Takže jste něco přes rok, možná rok a půl, třičtvrtě s Janičkou a s právníkem dávali dohromady první verzi rodinné ústavy. Jaká byla ta role právníka, když to není právní dokument?
Josef Podlipný
Jeho role byla neustále připomínat, že to není právně závazný dokument. To byla velmi důležitá role. Pak i z hlediska formulací některých parametrů a některých pravidel. Protože nás třeba upozorňoval, že jsme to vymysleli skvěle, také by se mu to líbilo. V ideálním světě by to možná bylo realizovatelné, ale v běžném světě absolutně nemožné. Nebo, že něco je příliš svazující, protože… Upozorňoval nás na úskalí našich diskusí, definic a formalizoval naší diskuzi.
Aby byla v praxi lépe použitelná.
V jednom okamžiku upozorňoval, a to si trošku naběhl, protože jsme pak o této otázce diskutovali asi hodinu, možná i víc, že je potřeba formulovat precizně. Protože kdyby někdy došlo v soudní rovině k výkladové potřebě, to znamená k nějakému vysvětlení, jak to bylo myšleno, tak preciznost a jednoznačnost má šanci to někam posunout. A my jsme tehdy říkali, že to přece ale není právně vymahatelné. A on na to, že sice není, ale až tady všichni nebudeme, a bude tady někdo, kdo bude stavět budoucnost správy rodinného bohatství na těchto pravidlech, nebude vědět, jak jsme to mysleli. Možná dojde k výkladové sporu a v ten okamžik jednoznačnost umožní, kdyby tam byly znesvářené strany v rámci beneficientů nebo třeba i vícero správců, jít s tímto dokumentem k soudu. A opřeni o tento dokument a definice, žádat posouzení. Nějakou ideální cestu, která by alespoň zčásti naplňovala to, co jsme dali do vínku správcům, budoucím generacím.
Vladimír Fichtner
Dobře, rozumím roli právníka při vytváření rodinné ústavy, která není právně závazným dokumentem. Rozumím tomu, že jste první verzi dávali dohromady společně s Janičkou v okamžiku, kdy děti měly ještě jiné zájmy, a ještě jim ani nebylo tolik let. Dneska jsou děti starší. Znamená to, že už máte aktualizovanou verzi, na které se děti podílely?
Josef Podlipný
Ano. I náš právník nás upozorňoval, že běžný standard aktualizace rodinné ústavy je na horizontu 5 až 10 let. Nejenom proto, že jako populace generačně stárneme, ale i proto, že se mění svět okolo nás. Mění se logicky i spravované rodinné bohatství, ke kterému nepatří jen majetek, ale právě i vztahy. Příběhy, různé souvislosti. A u nás se to ukázalo pravdou. Diskuzemi na rodinných radách jsme došli k závěru, že je třeba rodinnou ústavu upravit, doplnit a v některých málo ohledech i změnit. Což se stalo a teď máme novou rodinnou ústavu.
Vladimír Fichtner
Jak dlouho ta aktualizace a diskuze trvala? Kolik času jste na tom strávili hrubého i čistého, jestli se to dá říct. Byly to hodiny nebo spíš dny čistého času a měsíce nebo roky toho hrubého? Protože vím, jak to je v rodině – potkáme se jednou za měsíc na čtyři pět hodin, diskutujeme, ale témat je relativně hodně. Vypadá to, že 5 hodin je hodně času, ale u nás tedy ne. U nás to tak rychle nejde, když chceme pustit každého ke slovu. Jenom mě zajímala náročnost té aktualizace.
Josef Podlipný
Zkus si tipnout, Vláďo.
Vladimír Fichtner
2 roky hrubého času a čtyři pět dní čistého.
Josef Podlipný
Trefil jsi to skoro přesně. Bylo to více, než nám trvalo vytvořit ji poprvé. A já jsem do toho vstupoval s tím, že…
Vladimír Fichtner
…už je to hotové, aktualizace je jednoduchá.
Josef Podlipný
Přesně! To si projdeme, tohle si odškrtneme, tady si řekneme, že to by asi stálo za vyškrtnutí a nahrazení něčím jiným. Ne! Bylo to jako když začínáte z nuly. Ba naopak. Bylo to možná trošku složitější, protože jsme do větší hloubky seznamovali s rodinnou ústavou i děti. Ony se poptávaly „A proč jste to tam takhle dali? Jak jste o tom přemýšleli?“ V dobrém nás trošku i challengovali, jestli to dává ještě stále smysl. Bylo to přes dva roky a jsem rád, že to máme za sebou. Trošku jsme naše děti vyděsili tím, že za dalších deset let to přijde znovu a bude to trvat déle než dva, dva a půl roku třeba. Už si na to rezervují pomyslné tři roky diskuzí. A za 7 let asi začneme znova.
Vladimír Fichtner
Třeba ne, protože váš vnouček ještě není tak starý, takže nebude ještě v obraze, ne?
Josef Podlipný
No právě. My jsme zjistili, že když jsme to tvořili, tak jsme možná v obavě, možná v neznalosti, k tomu tolik nepřizvali děti. A to byla chyba. To teď víme a naše děti to vědí. Takže já věřím, že se do těchto diskuzí pustíme už třeba od 10 let věku dalších nástupců. Protože si myslím, že už v deseti letech jsou mladí lidé schopni leccos vnímat, k lecčemu říct svůj názor. Ale hlavně jsou schopni být toho součástí. Nemusí to nutně být tak, že definují nějaké konkrétní pravidlo, ale člověk to s nimi řeší.
Vladimír Fichtner
Sedí u té diskuze.
Josef Podlipný
Přesně tak. Takže si myslím, že je klidně možné, že by za 7 let, kdy bude Kubíčkovi už 11 let, ta diskuze byla zahájena.
Vladimír Fichtner
Můžete proces aktualizace zkrátit tím, že další aktualizaci uděláte za 5 let a pak teprve za 10 let. U toho třeba Kubíček ještě nebude.
Josef Podlipný
Musí to být smysluplné. Teď jsi uhodil hřebíček na hlavičku. Tvorba rodinné ústavy, ale i v průběhu jejího trvání, je určitě obohacující, ale také frustrující, protože ty diskuze jsou nekonečné.
Vladimír Fichtner
Jde to pomalu.
Josef Podlipný
Výsledek diskuzí se nedostaví ve většině případů na jedné rodinné radě. Odcházíme s mnoha otevřenými otázkami a třeba s žádnou z nich zodpovězenou. To je frustrující. Zvlášť, když se třeba k jedné a téže otázce nebo k několika z nich vracíme opakovaně. Někdo z účastníků diskuse třeba není úplně spokojen, ať už s průběhem anebo s výsledkem diskuse, a to je fér přiznat. Naopak, je žádoucí to přiznat! Protože rodinná ústava by měla sloužit komukoliv, ať už z rodiny anebo mimo ni, k tomu, aby pochopil, proč pro něco planeme vášní. Proč o něčem přemýšlíme přesně takhle. Co je rodinnou vizí, jaké účely chceme naplňovat a co říkáme, že se má stát, když… To je velmi důležité, protože to řeší otázky v době, kdy se to neděje. Největší výhoda rodinné ústavy je v diskuzi „Teď se to neděje“, teď to neřešíme pod tlakem. Nemusíme to vyřešit v emocích do dvou měsíců. Ne. My na to máme čas klidně i tři roky.
Vladimír Fichtner
Začal jsi mluvit o obsahu rodinné ústavy. Zmínil jsi otázky „proč, jaké máme vize, jaký je účel rodinného bohatství?“ Jaké jsou další kapitoly, stačí je naznačit. Co považuješ za další důležité části rodinné ústavy, které by stálo za to zvážit a třeba do své ústavy vložit?
Josef Podlipný
Pouze pro rekapitulaci začnu od hodnot. Rodinná ústava by měla definovat rodinné hodnoty. A protože definuje rodinné hodnoty, musí se vyjádřit všichni členové rodiny, ne jenom někteří. Když přizvete k diskuzi desetiletého potomka, měl by i on říct nějaké hodnoty, které ho napadají, které mu přijdou důležité. To je fér. Protože on nebo kdokoliv z vašich potomků třeba příště při diskuzi bude zvát dalšího člena rodiny, který se nově narodil. Také mu bude jednou deset let, proto je dobré se dívat na svět a správu rodinného bohatství optikou každého člena rodiny. Důležité jsou také vize rodiny. To, co ukazuje, kam směřujeme se správou rodinného bohatství. Je důležité, podobně jako u hodnot, respektovat rozdílnost. Vize patriarchy nebo ženy, která tvoří a buduje rodinné bohatství, a jsou třeba v pokročilém věku, může být úplně jiná než vize jejich potomků. Nebo potomků jejich potomků. To je potřeba také dobře zapsat do rodinné ústavy, aby bylo zřejmé, kdo jakou vizi do rodinné ústavy vlastně doplnil, koho se týká a proč.
Nejen teze, ale i zdůvodnění. To jsme my v první ústavě neměli. My jsme tam mnohdy měli teze, ale ne vždy zdůvodnění. Proto se nás na to také děti ptaly – proč to tam je? Další důležitou součástí rodinné ústavy jsou cíle rodiny. Mezi vizemi a cíli může být někdy dost zásadní rozdíl. Vize říká to, co by se mělo naplnit za 100 nebo 200 let. A nikdo nemáme záruku, že toho bude součástí třeba i trojice nebo čtveřice generací, která se na tom nyní podílí. Proto jsou tam cíle. To jsou dílčí milníky.
Vladimír Fichtner
Rozdíl mezi vizí a cílem je ve vašem případě, v definici ústavy, především časový?
Josef Podlipný
A také, že se dá změřit. Protože my s rodinnou ústavou pracujeme. To není dokument, který se vytvoří a pak se založí a všichni vědí, že je támhle. Ne, v tom se listuje. Dělají se poznámky. My jsme měli rodinnou ústavu plnou námětů. Toho, na co jsme přišli na rodinných radách, co je dobré diskutovat do větší hloubky nebo co je dobré změnit. Je to pracovní materiál. Rodinná ústava je především pracovní materiál. Není to něco, co by mělo sloužit jen v okamžiku, kdy dojde k rozporu, k nějakému konfliktu. To je další součást rodinné ústavy – obsahuje pravidla. Pravidla, jak se má majetek spravovat, kdo ho má řídit v jaké roli. Kolik členů má mít ten či onen orgán, ať už řídící nebo kontrolní, jestli a za jakých podmínek je možné přizvat experta, třetí stranu mimo rodinu. Kdo se komu zodpovídá, jak probíhají jednání, jak probíhá revize rodinné ústavy, kdo rodinu svolává k revizi rodinné ústavy.
Takže mix všech možných pravidel, která by měla být tvořena tak, aby příliš nesvazovala. Na to nás upozorňoval už právník v první rodinné ústavě. Jakmile vytyčíme malé hřiště, už nikdy na něm nebudeme hrát fotbal. To nepůjde. Takže je potřeba větší hřiště. Ale na větším hřišti můžeme vždycky udělat malé hřiště pro nohejbal. Proto by pravidla měla tvořit základní rámec. Vyjasnit některé kroky, způsoby vyjednávání správy rodinného bohatství, ale zároveň by neměla příliš svazovat. Je velmi důležité mít toto na mysli a stejně tak důležité je, aby se na tvorbě pravidel opět podílel každý jeden člen rodiny. Aby to nebylo tak, jako u té první rodinné ústavy. Tam jsem já byl navrhovatelem, Janička byla schvalovatelem a právník byl kontrolní orgán. Děti byly spíš v rovině posluchačů. Tak takhle ne. Když takto vytvoříte rodinnou ústavu, tak vám zaručuji, že frustraci zažijete dřív než za pět deset let.
Vladimír Fichtner
Ale vytvoří se rychleji.
Josef Podlipný
To ano.
Vladimír Fichtner
Diskuse v rodině je samozřejmě nesmírně složitá věc, pokud chceš dát každému slovo a pokud nechceš všechny převálcovat. Já se to na rodinných radách pořád učím, abych mlčel a vnímal, co se děje. A nesnažil se to řídit svým způsobem tak, abychom to už měli hotové. My teď, po roce a půl potkávání na rodinných radách, které jsou řádově každý měsíc, měsíc a půl, 4 5 hodin měsíčně, přecházíme na dvě hodiny každých 14 dní. Protože dcera začala studovat v zahraničí, tak to potřebujeme online vydržet. A 4 hodiny nebo 5 hodin by bylo asi příliš náročných. Takže po roce a půl poměrně intenzivního společného povídání s dětmi, teprve teď začínáme přicházet k tomu, že bychom mohli tu ústavu mít. Máme ji jako cíl do konce roku 2025. Uvidíme, jestli se nám to podaří nebo ne. Ale vlastně jsme ještě nezačali.
Všechno to, čím jsme si prošli předtím – jak spolu mluvit a jak vůbec mají vypadat ta rodinná setkání, jak pustit všechny ke slovu – musí být předtím, než vůbec můžeme zahájit smysluplnou práci. Nás čeká rodinná ústava, a proto se tak ptám a zapisuji, protože každá inspirace je samozřejmě dobrá.
Josef Podlipný
Věřím, že už jste toho hodně odpracovali! Mám ale pro posluchače a možná i pro tvou rodinu, Vláďo, určitě jednu inspiraci. Při tvorbě rodinné ústavy je důležitá diskuse o účelu. Nejenom o účelu rodinné ústavy, ale i správy rodinného bohatství. Nejděte k tomu účelu zkratkou! Nejprve diskutujte o hodnotách a přáních, pak teprve o účelu. A proč je to důležité? Když při diskusích na rodinných radách někdo vysloví dotaz nebo takzvaně nakopne nějaké téma, většinou už zná odpověď. Proto to otevírá, protože chce sdělit i ostatním svůj názor. Jakmile my jsme šli k účelu zkratkou, zjistili jsme, že diskuze byla strašně těžkopádná. Někdo řekl nějaký účel a musel strašně složitě vysvětlovat, proč zrovna tenhle účel. Když jsme to ale otočili, a nejprve jsme fakt diskutovali volně o různých hodnotách, o různých přáních, a to jsme neodflákli, potom diskuze o účelech byla mnohem živější a zajímavější.
Vladimír Fichtner
Bylo to na komoru, byla víc fokusovaná. Už myšlenky nelétaly tolik do šířky, když máš srovnané hodnoty. Když se bavíme s lidmi/klienty o majetku, také se ptáme „Co je pro vás rodinné bohatství“. To je první otázka, kterou máme a která nás zajímá. Tam se ukazují hodnoty lidí, se kterými si povídáme. Pak je diskuze mnohem jasnější a pro nás srozumitelnější. Protože hodnoty se prolínají do každé následující diskuze.
Josef Podlipný
Najednou za tím účelem vidíme právě ta přání a hodnoty, a lépe chápeme, proč zrovna takový účel.
Vladimír Fichtner
Myslím, že jsi se podělil o skvělé tipy, Pepo. Je něco, co bys řekl na závěr dnešního povídání?
Josef Podlipný
Jenom krátce. Pokud vám opravdu jde o dlouhodobé zachování rodinného bohatství, a připomínám, že majetek je mnohdy tou méně důležitou součástí, určitě pracujte se všemi členy rodiny. Na tom, abyste diskutovali, naslouchali, kladli dobré otázky a napsali to. Jestli to bude rodinná ústava nebo jakýkoliv jiný formalizované dokument, už nechám na vás. Za naši rodinu je rodinná ústava určitě dobrým základem dlouhodobé správy rodinného bohatství. Přeji vám, aby vaše rodinné bohatství dlouhodobě vzkvétalo.