Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSOpatrovník může hrát zásadní roli při ochraně bohatství – Štěpán Holub
natočil Josef Podlipný 
Rodinné bohatství se často předává napříč generacemi, ale málokdo si uvědomuje, jak snadno může být narušeno nečekanou životní situací.
Co se stane, když klíčová osoba v rodině náhle nemůže rozhodovat – ať už kvůli zdravotním problémům, nehodě nebo jiné nepředvídatelné události?
Pokud nejsou jasně určeni opatrovníci a pravidla správy majetku, rodina riskuje chaos, konflikty, soudní spory i znehodnocení svého majetku. Přesto se tomuto tématu stále věnuje jen zlomek investorů – navíc až ve chvíli, kdy je pozdě.
Mezi Rentiéry tentokrát dorazil advokát Štěpán Holub. Štěpán má více než 20 let praxe v oblasti mezigenerační správy majetku a mezinárodního práva. Studoval na prestižních univerzitách v Praze a Stockholmu a je členem STEP, britské organizace pro profesionály v oblasti správy majetku.
Josef Podlipný a Vladimír Fichtner se Štěpánem proberou nejen roli opatrovníků a opatrovnických rad, ale i klíčové kroky, které by měl každý investor udělat, aby ochránil své bohatství.
Dozvíte se, proč je důležité jmenovat opatrovníka už dnes – a co se může stát, když to neuděláte. Jak opatrovnické rady pomáhají chránit rodinný majetek a zabraňují soudním sporům. Co dělat při výběru správného opatrovníka a jak zajistit, že vaše přání budou respektována.
Chcete mít kontrolu nad tím, co se stane s vaším majetkem v případě nečekané situace? Tato epizoda vám ukáže další ze způsobů, jak na to.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dnešní epizodu si užijeme ve společnosti našeho vzácného hosta, Štěpána Holuba, který je spoluzakladatelem Holubová advokáti a má dlouholeté zkušenosti s problematikou ochrany soukromého majetku a majetkovými strukturami.
Štěpáne, než se pustíme do konkrétních otázek, můžete nám vysvětlit, co vás přivedlo k této oblasti práva a proč bychom měli věnovat pozornost nastavení ochrany svého majetku?
Štěpán Holub
K otázkám opatrovnictví a opatrovníků mě přivedly dlouhodobé zkušenosti, kdy tyto otázky nejsou dopředu řešeny. Následně se něco stane, například se někdo vybourá při nehodě, a pak se všechno zadrhne. Dlouhodobě dochází ke ztrátám na majetku, nejsou jmenováni noví jednatelé, nejsou povoláni noví nájemci do prostor, dochází ke ztrátám na majetku, na byznysech a podobně. Většina lidí to neřeší a neřeší to dopředu. Tím, že je to nové, tak se ani nelze; moc divit, že lidé opatrovníky dopředu nejmenují, protože mnohdy o tom nevědí a právníci o tom ani moc nemluví, řekl bych.
Vladimír Fichtner
To můžu potvrdit. Je spousta lidí, se kterými se potkávám a oni říkají „To mi můj právník neřekl“. Jsou překvapení, když vyslovím správce pozůstalosti, opatrovník nebo podobně. Když se ale člověk začne zajímat o svůj majetek a o to, co bude dál, a přestane přemýšlet tak, že je nesmrtelný, přirozeně dojde k tomu, že nějaké věci bude potřebovat pořešit. My jsme to řešili s rodinou poprvé asi v roce 2017. Pepo, ty už nějakou dobu tyto záležitosti také řešíš, že?
Josef Podlipný
My máme už více než devět let jmenované opatrovníky. Máme i opatrovnickou radu, máme jmenované opatrovníky dokonce i v Americe. Respektive opatrovníka.
Připomíná mi to několik let starou zkušenost, kdy byl rodinný patriarcha náhle upoután na nemocniční lůžko více jak rok. Když se vrátil do reality, ta byla jeho slovy úplně jiná, než z jaké odcházel. Bylo to dáno tím, že tehdy neexistoval žádný formálně nastavený prvek ochrany. On tehdy neměl nejen správce pozůstalosti, ale neměl ani jmenovaného opatrovníka. A když měla být opatrována jeho vlastnická a řídící práva stran správy majetku, soud jmenoval opatrovníka, ale ten nevěděl, k čemu má přihlédnout. Takže se majetek začal nekontrolovaně (on říkal nelegálně a já říkám v uvozovkách nelegálně) dostávat pod kontrolu dalších členů rodiny. I širší rodiny, kde si jednotliví členové mysleli, že to dělají dobře. Ale nemysleli si to ti ostatní. Když se tento patriarcha potom vrátil zpátky, naštěstí do plnohodnotného života, zjistil, že už běží několik zahájených soudních pří a rodina je rozhádaná. A majetek utrpěl i co do hodnoty, protože nebyl dobře spravován. On sám to tehdy dobře pojmenoval. Kdyby existoval nějaký, jeho slovy, jmenovací dekret, seznam jeho přání, který by pak ctil opatrovník a opatrovnická rada by na to dohlížela, nepochybně by tento stav nemusel nastat.
Štěpán Holub
Ano, je to přesně tak. V České republice je od roku 2014 možné jmenovat předem, ve formě prohlášení, kdo by tím opatrovníkem měl být. Soud, když pak jmenuje opatrovníka, má primárně vycházet z tohoto přání. V druhé řadě, nebo pokud nikdo takový není jmenován dopředu, případně jmenuje někoho z příbuzných. Pokud nikdo vhodný nepřichází v úvahu, jmenuje případně starostu obce nebo nějaký orgán obce. To je samozřejmě asi nejhorší řešení, protože ti lidé naprosto nemají, byť to třeba mohou myslet dobře, vůbec žádný vztah k dané rodině. Neznají její historii, neznají opatrovance čili tu osobu, které je stanoven opatrovník. Z logiky věci prostě nemohou opatrovníka dělat tím nejlepším způsobem. To znamená, že je asi potřeba, když tu možnost máme, opatrovníka jmenovat předem. A řekl bych asi o to víc, pokud žijeme v rodině se složitější strukturou. Kde je více manželek, děti z různých manželství a podobně, a potenciálně přichází v úvahu konfliktní situace. Zejména v těchto případech je vhodné na to myslet dopředu.
Josef Podlipný
Štěpáne, před pár dny se mě jeden dobrý kamarád ptal na opatrovníka. Ani ne, co to je, ale kdo to může být. Pojďme teď nasdílet, co to vlastně opatrovník je, co to je opatrovnická rada a kdo jimi může být.
Štěpán Holub
Začnu tou jednodušší úrovní, a to je opatrovník. To je osoba, která právně jedná za nějakou osobu, opatrovance, která prostě jednat nemůže. Důvody mohou být různé. Samozřejmé je to u mentálně postižených lidí nebo v případě lidí, kteří trpí třeba Alzheimerovou chorobou nebo jsou v kómatu po auto nehodě. Těch důvodů, proč lidé nemohou jednat, je celá řada. Opatrovníky mohou také dostat děti, které nemohou vzhledem ke svému věku ještě jednat. Ale na co se my asi zaměřujeme nejvíc, je preventivní jmenování. To znamená, jak jste říkal, je pro, patriarchu, který všechno v plné síle řeší sám a má dostatečné znalosti, zkušenosti a aparát k sobě. A jeho rodina nezná vůbec nic. Zejména tito lidé, kteří – a to se může stát úplně každému – řídí něco složitého v rámci rodiny, by si měli opatrovníka předem stanovit.
Vladimír Fichtner
Teď jste, Štěpáne, udeřil hřebík na hlavičku v tom „pokud rodina neví“. Aby nenastal průšvih, je potřeba v rodině o těch věcech mluvit, řešit je, nenechávat to na to, až umřu. Pak už se mě nikdo nezeptá na nic. My jsme se o tom v podcastu bavili s Pepou xkrát. Je potřeba opravdu najít si prostor a čas na to, abychom se sešli jako rodinná rada. Abychom měli rodinného kouče, když něco nefunguje a je potřeba pořešit třeba vztahy, což se také stává. Nebo nastavit komunikaci na trošku jinou úroveň. Já bych řekl, že proto, aby věci mohly fungovat, i když my jako osoby buď zemřeme nebo nemůžeme fungovat plnohodnotně, je dobré mít právní zázemí a dokumenty, o kterých se tady bavíme. Ale je naprosto nezbytnou součástí to, aby rodina tušila, co se děje, byla zapojena. Aby případně byly rodině postupně předávány odpovědnosti, protože to je jediný způsob, jak to potom může fungovat dobře.
Když tuhle komunikaci podceníme, je to stejně špatné, jako když podceníme dokumentaci, o které tady mluvíme.
Štěpán Holub
Ano, je to tak. Samozřejmě vztahy v rodině a potřebné znalosti, zkušenosti, dovednosti, prostě nic nenahradí. To je klíčem k úspěchu dlouhodobých rodin, které si předávají mezi sebou znalosti, zkušenosti, rozšiřují své bohatství. Vztahy jsou číslo jedna. A já bych řekl, že otázka opatrovníka je potom určitá nadstavba. Opatrovník je schopen fungovat, i když třeba rodina nefunguje optimálním způsobem, o kterém mluvíte. A řekl bych, ještě o to víc. Opatrovníka si můžu předem stanovit, třeba profesionála, kterému důvěřuji a podobně. A do jisté míry, když bych se vyboural a nebudu schopen dál jednat, tak to ty vztahy do určité míry může suplovat.
Josef Podlipný
Štěpáne, může opatrovníkem být tedy třeba i právnická osoba?
Štěpán Holub
Právnická osoba také může být, ale asi je praktičtější, aby to byl někdo konkrétní. Nebo případně, aby byl náhradní opatrovník. Abyste měli jistotu, že je to „Trusted Advisor“, nebo osoba, která opravdu ví a umí. Ale pokud je to právnická osoba, která zná tu osobu dostatečně, nebo má víc lidí, kteří znají dostatečně tu rodinu, tak tomu nic nebrání. Ale já bych se chtěl vrátit k tomu, co jste říkal předtím, a to je ta opatrovnické rada. To bych řekl, že je možná důležitější. To je kolektivní orgán, který současně kontroluje a radí opatrovníkovi. Funguje to tak, že pokud je jmenován opatrovník (bez ohledu na to, jestli byl předtím najmenován dopředu nebo nebyl), na jeho návrh nebo na návrh opatrovance, tedy toho, komu se stanovil opatrovník, anebo na základě návrhu někoho z příbuzných, je možné jmenovat opatrovnickou radu. To je sice zákonem stanovené, ale relativně neformální uskupení lidí.
Musí tam být alespoň tři lidé a měli by být vyvážení v rámci rodiny, aby byly zachovány zájmy různých lidí. Opatrovnická rada kontroluje a v některých případech i schvaluje, pokud jde o náročnější transakce, úkony opatrovníka. Pokud by se někomu z opatrovnické rady nelíbilo, jakým způsobem bylo rozhodnuto, může předložit soudu návrh na to, aby nahradil rozhodnutí opatrovníka soudním rozhodnutím. S tím souvisí to, že zápisy z opatrovnické rady jsou předkládány soudu. Ale to podstatné je, že to běží v rámci rodiny a role soudu je tam upozaděna až jako nejvyšší stupeň kontroly. Ale všechno probíhá v rámci rodiny nebo okruhu blízkých osob. A samozřejmě, pokud se bavíme o rodinách, které dokázaly vytvořit rodinnou radu, nic nebrání tomu, aby rodinná rada byla to samé, co případná opatrovnické rada.
Aby členové zastávali funkci jak tam, tak i tam. To je asi úplně optimální a ideální scénář. Ne vždy to je takhle možné předem nastavit. Protože mám pocit, že rodinné rady jsou pořád poměrně vzácnou záležitostí.
Josef Podlipný
Já mám velkou radost z toho, že naše rodina patří mezi ty vzácné kusy, které mají už jmenovanou opatrovnickou radu. Vzpomínám si na slova našeho českého advokáta, který nás jako rodinný advokát upozornil na to, že opatrovník se při správě odkazuje na svá vlastní rozhodnutí. Samozřejmě, má se komu zpovídat, to bezpochyby, ale při výkonu funkce opatrovníka jsou to jeho rozhodnutí. A opatrovnická rada do toho přináší prvek širšího pohledu, nadhledu a kontroly. Má šanci třeba i některá špatná rozhodnutí zvrátit, jinými slovy zaplombovat jejich výkon až do okamžiku rozhodnutí nadřízeného orgánu, kterým je pak soud.
Štěpán Holub
Ano, je to tak. Zdůrazňuje to přesně tu autonomii rodiny nebo toho, že by se primárně měly tyto záležitosti řešit obvyklým způsobem v rámci rodiny.
Josef Podlipný
Vláďa tady před chvilkou naťukl kriticky důležitou část, a to, co je důležité při výběru opatrovníka nebo opatrovnické rady zohlednit. Jaká kritéria použít při jejich výběru a jak to komunikovat v rodině. Doporučil byste v této oblasti našim posluchačům nějaký postup?
Štěpán Holub
Pokud máme dobře nastavené vztahy a dobře nastavenou komunikaci, nic nebrání tomu, abychom otázky, koho jmenovat, probrali s celou rodinou. To je samozřejmě asi optimální scénář. Ale i když tomu tak není, je dobré spíš se zamyslet nad druhou věcí a to je, jakým způsobem opatrovníka vlastně jmenovat. Protože zákon nám připouští dvě možnosti. Jednak soukromou listinou před dvěma svědky. To je jedna možnost. Pokud není čas nebo očekáváme nějaké problémy do budoucna, je lepší jmenovat tímto způsobem než vůbec. Ale pokud je to spíš preventivní jmenování, doporučil bych určitě jmenovat formou notářského zápisu. Tam je výhoda, jako v případě závětí, že tato listina je potom založena do seznamu prohlášení o určení opatrovníka. To znamená do evidence, která je vedená u notářů a v případě jmenování z tohoto seznamu poskytne notářská komora informaci a řekne, kdo by opatrovníkem měl být jmenován. To znamená, že se ta listina neztratí.
Další důležitá věc, když už to sepisujete – je jedno, jestli u notáře nebo formou soukromé listiny – já bych určitě doporučil tam výslovně uvést, že se to vztahuje nebo naopak nevztahuje případně i na rozhodování podle zákona o zdravotních službách. Ta osoba je potom schopná rozhodnout třeba o hospitalizaci opatrovance. Doplnit a uvést jednoznačně, že se to vztahuje na tyto otázky. A doplnění je, že opatrovník může jednat anebo rozhodovat o poskytování sociálních služeb podle zákona o sociálních službách. To je rozhodování o převzetí do domu pro seniory nebo domu se zvláštním režimem a podobně. Takže když doplníme do notářského zápisu i tyhle dvě zmínky, tak bych řekl, že to máme kompletní.
Josef Podlipný
Štěpáne, když se bavíme o dlouhodobé ochraně rodinných bohatství, určitě je potřeba mít na mysli nějakou flexibilitu a tím pádem se ptám, jak často tyto opatrovnické struktury přehodnocovat nebo co by mělo být tím impulsem pro nějaké přehodnocení?
Štěpán Holub
Určitě, když se něco stane v životě. Když osoba, která má být opatrovníkem, zemře, to je téměř nevyhnutelné, abychom jmenovali někoho jiného. Je samozřejmě možné jmenovat i třeba náhradníky. Řekl bych, že při jakékoliv změně v životě je potřeba si na to vzpomenout. Anebo jednou za deset dvacet let se zamyslet nad celým svým životem, jen tak preventivně, a říct si, jestli závěť je pořád aktuální a jestli i jmenování opatrovníka je pořád aktuální a platí ve všech případech. To se dá změnit, nahradit.
Vladimír Fichtner
Je to jednoduché, to jsme spolu zažili. My máme jak u opatrovníků, tak u správců pozůstalosti tři osoby jmenované za sebou, které si přejeme, kdyby náhodou ta jedna nemohla vykonávat roli nebo ji odmítla. Což se také může stát. Alespoň pro nás tam máme nějaké řešení B a C.
Josef Podlipný
My máme v Americe i jako opatrovníka jmenovanou právnickou osobu, protože nositel toho know how učí další své nástupce právě v této společnosti a je už poměrně vysokého věku. A vidíme v tom jistotu, že to může pokračovat.
Dnes jsme se, přátelé, bavili o opatrovnících a opatrovnických radách, které mohou zajistit, že majetek bude chráněn nejen před právními problémy, ale i před případnými konflikty v rodině. Štěpáne, moc děkujeme za to, že jste se s námi podělil o Vaše odborné názory a inspiraci.
Štěpán Holub
Já děkuji za pozvání.
Josef Podlipný
Máte-li otázky na opatrovníka nebo opatrovnického radu nebo cokoliv, co se týká ochrany vašeho rodinného bohatství, budeme rádi, pokud nás oslovíte.