Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSMezigenerační konflikty, tichý zabiják rodinného bohatství – Erika Matwij
natočil Josef Podlipný 
Mezigenerační konflikty jsou často tabu.
Hlavy rodiny si myslí, že si vše vyřeší samy a děti musí poslouchat.
Ale co když se drobné neshody promění v hluboké rozkoly, které mohou ohrozit nejen vztahy, ale i dlouhodobou prosperitu rodinného bohatství?
Pozvání Mezi Rentiéry opět přijala Erika Matwij, expertka na strategii a řízení v rodinných firmách, členka Mezinárodní akademie pro výzkum rodinných podniků (ifera) a pořadatelka Mezinárodního kongresu rodinných firem.
Na konkrétních případech ukazujeme, proč je otevřená komunikace klíčová a jak ji správně vést. Uslyšíte také, jaké chyby rodiny často dělají, když se snaží majetek a odpovědnost rozdělit bez zapojení všech členů.
Důvěru nelze předpokládat, ale musí se budovat – ideálně včas, už od mládí členů rodiny. Dozvíte se, proč přítomnost neutrálního kouče může pomoci zvládnout napjaté situace a vyhnout se eskalaci sporů. Získáte konkrétní postupy, jak do rodinného řízení vnést strukturu, transparentnost a rovnováhu.
Jak správně budovat důvěru mezi generacemi a předcházet konfliktům, které mohou vést až k odcizení členů rodiny? Poslechněte si další díl podcastu Mezi Rentiéry.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dnešním tématem bude něco, co bývá obvykle tabu. I přesto, že je to klíčové pro zachování harmonie a mnohdy i celistvosti rodinných bohatství. O tomto tématu se budu bavit s naším hostem, Erikou, Matwij. Eriko, vítej!
Erika je konzultantka, expertka na rodinnou komunikaci, na zachování rodinných bohatství se zkušeností více než 15 let.
K ní se přidává stejně zkušený Vladimír Fichtner, který založil společnost Fichtner Wealth Manager a věnuje se péči o nejúspěšnější české občany, kterým jde o to, aby mezigenerační konflikty v jejich rodinách nenastaly.
Vladimír Fichtner
Eriko, jaký je podíl rodin, které mají konflikty a neumí je řešit a těch, které jsou v pohodě a konfliktům dokáží předcházet nebo je dokáží řešit dobře?
Erika Matwij
Ke mně se dostávají hlavně ti, kteří mají buď velký strach a obavu, anebo už jsou v tom procesu, že to musí řešit. Protože jim to tam vybublalo. Já bych řekla, že z mých zkušeností je to přibližně padesát na padesát procent. Padesát procent rodin, se kterými pracuji, to nechce otvírat, je to jejich strašák, bojí se. Vědí, že to musejí otvírat, ale obávají se toho. A dalším 50 procentům se ta Pandořina skříňka už otevřela. Cítí, že jsou ne úplně dobře nastavené vztahy. Cítí, že už se tam něco děje a chtějí to podchytit a otevřít to.
Josef Podlipný
Eriko, potvrzuješ tedy, že mezigenerační konflikty jsou opravdu pro mnohé rodiny tabu. K tobě se většinou dostávají rodiny, když už tam mezigenerační konflikty nějak bublají, už tam existují.
Erika Matwij
Ano. Musím smutně říct, že ano. Většina rodičů anebo i majitelů, když dáme dohromady ty, kteří cokoliv zastřešují a mají nad tím ruku, mají takový pocit, že to zvládnou. Nikoho nechtějí pouštět do jejich vztahů, aby to někdo viděl, oni si s tím poradí. Je to i generace 50+, kteří nechtějí do té rodinné kuchyně pouštět experty nebo cizí lidi. Protože si říkají „my si to doma vyřešíme“. Protože to bylo velmi silné pravidlo, ve kterém vyrůstali.
Josef Podlipný
Vzpomínám na slova Constantina Kinského, která se týkala jiného tématu, ale teď se mi hodí je téměř citovat. Říkal „Když vás bolí zuby, jdete k zubaři“. Zubař nejen ošetří bolest, ale jde také po příčině. A třeba vám řekne, že si zuby špatně čistíte, proto změňte svůj návyk, čistěte si je lépe a nemusíte ho znovu třeba dlouho navštívit. Jaké příčiny nejčastěji vedou k mezigeneračním konfliktům?
Erika Matwij
Jsou tam nenaplněná očekávání. Je tam kultura chování rodičů a dětí, když hovoříme o mezigenerační komunikaci. Komunikace není partnerská. Příčiny jsou častokrát strach a neochota udělat rozhodnutí při správě majetku – kdo by to měl být, jak by to mělo vypadat, kdo by to měl jak řešit? Za tím se skrývá nedůvěra. Když mluvíme o jakékoliv rodině, důvěra se navenek prezentuje tak, že si důvěřujeme. Jsme přeci rodina Ale v rodinách je to jedna z nejvíce citlivých otázek. Protože různými, takovými plíživými reakcemi ukazuje jeden člen druhému, že ta důvěra až tak silná není. A toto je spouštěč konfliktů.
Vladimír Fichtner
K důvěře řeknu jednu věc. Důvěru nelze mít automaticky, ale je potřeba jí vybudovat. A proto třeba my považujeme za nesmírně důležité, abychom se v rodině bavili včas. Začali jsme s rodinnou bankou, když dceři bylo 15 let. S majetkem jsme seznámili děti, když bylo tomu nejmladšímu asi 17 let. A doufáme, že ještě máme dost času na to, abychom postupně budovali naši důvěru vůči nim. Přestože ji máme automaticky, chceme tu silnou, vnitřní. A je potřeba na to mít prostor.
Josef Podlipný
Vláďo, ty jsi takovým živým ambasadorem otevřené komunikace a dávání prostoru jednotlivým členům rodiny. Erika zároveň zmínila, že některé rodiny i přesto, že si uvědomují mezigenerační konflikt, tak se ostýchají přizvat mediátora nebo kouče. Ty máš zkušenost s pomocí Eriky. V čem Erika přispívá ke komunikaci, k otevřenosti a třeba i prevenci mezigeneračních konfliktů?
Vladimír Fichtner
Z našeho pohledu jedna ze základních věcí, která může předcházet konfliktům nebo vážným konfliktům, je otevřená komunikace. To, že se bavíme všichni dohromady. Sedíme u stolu s Radkou, s našimi třemi dětmi a s Erikou, která nás provádí procesem. Není to tak, že konflikty nevznikají. I při našich rodinných radách něco řešíme nebo něco přináší konflikty. Tím, že Erika je v místnosti, nás nenechá z konfliktů odejít ve zlém, že by někdo bouchnul dveřmi. Když je nejhůř, tak si mě třeba vezme stranou a řekne: „potlač trochu to svoje ego a pusť tam ty další. Ber děti jako partnery, a ne jako děti. Dej jim prostor.“ Nebo řekne, ať si neskáčeme do řeči anebo „mlč“. To mi říká často i před dětmi. Já vím, na čem můžu pracovat. Když to řekne ona, tak je to pro mě mnohem příjemnější a zásadnější rada, než kdyby mi to řeklo některé z mých dětí nebo moje žena. To by bylo pro mě určitě emočně složitější.
Josef Podlipný
Takže konstruktivní zpětná vazba od nezávislé osoby podstatě pomáhá.
Vladimír Fichtner
Přesně tak. To je jedna věc. Myslím, že kouč tu transparentní komunikaci pomáhá řešit právě v tom, že třeba lídra rodiny trošku dává stranou a říká, že jsou tady i ostatní.
A druhá věc je, že jsem s Erikou sdílel nějaké svoje starosti, a ona mi řekla, že to ale je úplně jiný problém. Zažil jsem něco, co na mně nechalo v dětství nějaké šrámy a bylo by dobré si popovídat se specializovaným terapeutem na tohle téma. Díky tomu, že jsem měl v sobě nějaký zážitek, tak to ovlivňovalo moje chování, a to zhoršovalo komunikaci v rámci rodiny. Já jsem hrozně vděčný za Eriku, že mi řekla „tady je terapeut, kterého bys měl navštívit a začni si s ním povídat.“
Josef Podlipný
Mám tomu rozumět tak, že jsi byl na něco citlivější a v racionálně jsi neznal ten důvod, proč se tak děje?
Vladimír Fichtner
Zjednodušeně ano.
Josef Podlipný
Eriko, můžeš na nějakém příkladu ukázat přínos mediátora / kouče, aby konflikt buď vůbec nevznikl, anebo aby se s tím rodina vypořádala?
Erika Matwij
Mám v hlavě vícero příkladů. Povím o jedné rodině a potom možná, když bude prostor o druhé. Ta první rodina klasicky, jako 80 % rodin, se kterými se setkávám, si nejprve setkání udělala sama. Rodič svolal rodinu, šlo o tři syny, a chtěl nějakým způsobem začít rozdávat karty. To znamená správu majetku, a jak to bude pro vnoučata. Přeskočil své děti. Rovnou by chtěl dávat vnoučatům. To, jak to s manželkou vymysleli a začali to říkat dětem, byl nesprávný způsob komunikace. Necitlivý způsob vnímání toho, jak to mají děti a jejich neúplné reflektování způsobilo, že dvě děti jsou relativně ok a třetí řeklo, že není ochotné se s nimi potkávat. V ten okamžik mi zavolali a „babo raď“. Takže se častokrát dostávám do situace, kdy mi rodiče volají, že něco učinili a co s tím mají dělat dál.
Takže zakládáme na novo rodinnou radu, která je zakládána expertem. Zabezpečujeme a zaručujeme bezpečí pro každého člena rodiny, protože to je klíčem k tomu, aby si rodina začala opravdu otevřeně říkat, jak to má. Bez toho, aby kdokoli z nich dostal nazpět zpětnou reakci, na jakou je zvyklý jako dítě nebo rodič od jiného člena rodiny. Vždy od rodin žádám mandát, jestli mi dávají mandát, že je můžu zastavit. Že můžu přinést to, co vnímám, že by mohli udělat jinak a komunikovat jinak s tím členem rodiny. Máme žluté karty a rolety, které stahujeme a komunikujeme například s tím daným členem rodiny, u kterého potřebujeme, aby to ale řekl jinak. Myšlenka je láskyplná, ale když to poví brutálně, tak potom vznikají konflikty, protože na to to ostatní reagují. A ta rodina má štěstí, že slyší, jak já pracuji s tím daným člověkem, a po vytažení pomyslné žluté rolety může opravit svoji komunikaci a přinést tu stejnou myšlenku jiným způsobem.
Otevíráme to, že každý má právo na změnu. Každý se to může učit v jakémkoliv věku začít komunikovat jinak a nebudeme ho za to trestat, ale budeme laskavější. Tím pádem začínáme vnímat pozitivní úmysl, i když to bylo už řečené. A začínají se jakoby ty věci rozpouštět. Takže máme velkou naději, že se rodina podaří dát do kupy tak, aby se začali trošku zase vídat a začali si nanovo psát příběh, který mají.
Vladimír Fichtner
Jestli to chápu správně, tak my jsme se spolu a s naší rodinou potkali asi dřív, než se standardně potkáváš s lidmi. My jsme do toho šli předtím, než přišel nějaký velký průšvih. Protože jsem si ve spoustě chytrých knížek přečetl, a cítil jsem, že dělat to sám není možná úplně nejlepší způsob. Tím jsme se vyhnuli spoustě starostí a křečí, které stejnak rodina zažije, ale už víc pod kontrolou. Už víc s tvojí přítomností.
Erika Matwij
To je absolutně klíčové doporučení dnešního povídání. Kdykoliv vás to napadne, tak je to třeba začít otvírat. Není přesný věk na to, že od 15 roků dětí můžeme začít otvírat cokoliv ohledně financí, vztahů, majetku, změny chování. To, že já to chci dělat jinak, protože se mi nelíbí, jak to mezi sebou máme, to vždy můžu přinést. A děti tím učíme, že i když ony udělají cokoliv jinak, špatně a chtějí to změnit, mohou. Nemusí se za to stydět a bičovat se anebo se stáhnou do své ulity a nikdy se nedozvíme, co se tam děje. Nejdůležitější zpráva je: začněte věci přinášet kdykoliv vás napadne, že byste to chtěli otevřít. Například jen proto, že si chcete ověřit, jak to mají ostatní. A to je výborné téma a výborný prostor.
Takže ano, začali jste to otevírat dříve a je to fantastické. Ještě předtím doporučuji, než vůbec začnete mluvit o jakémkoliv rozdělení majetku, financích, před tím, než se začnete s rodinou rozhodovat, začněte se vídat jen tak. Kvůli tomu, jak to ve své rodině máte.
A až potom začněte otevírat finance. Ne opačně.
Josef Podlipný
Eriko, pojďme na ten druhý příběh.
Erika Matwij
Ano, ten je víc motivující. Protože to probíhalo na začátku nejistě. Nevěděli, co mají od těch setkání očekávat. Slyšeli, že by bylo dobré založit rodinnou radu a přizvat tam i děti, které žily v zahraničí. Jeden byl s rodiči blízko, takže měl všechny informace, další dvě ne. Jak jsme začali otevírat ta očekávání, říkaly hlavně děti, které přijely ze zahraničí, jak se strašně těší, že konečně si o těchto věcech popovídají. Ne v neděli u jídelního stolu anebo když se potakají jednou za čas, když přiletí. Velmi to ocenily a nechtěly se bavit o ničem jiném, jen o rodině. Otec z toho byl velmi překvapený, protože byl velmi nejistý z toho, jestli toto bude ok. On se o takové věcech nechtěl příliš dělit. Přineslo jim to ale mnoho bohatství. Ta rodina se sladila a synové vždy jezdili, vzali si dovolenou a přiletěli, aby mohli být osobně na rodinných radách. Otec z toho byl opravdu velmi pozitivně překvapený až v takovém šoku – jakou to mělo sílu. Najednou se o těch věcech bavili konstruktivně, pod vedením a otec se neprojevoval tak, jak byl zvyklý a najednou to mělo úplně jiný charakter.
Máme i takové velmi motivující a pozitivní rodiny, které to velmi ocenili a užívají si to dodnes.
Josef Podlipný
To je super. Moc děkuji.
Vladimír Fichtner
Já si to také užívám.
Josef Podlipný
Vláďa se svou rodinou začal včas. Eriko, jak to ale vypadá, když někdo začne později a zároveň si neuvědomuje, že tam ten mezigenerační konflikt je? To znamená, že volá tebe o pomoc, protože nechápe, proč se všechno blokuje, proč je všechno složité, proč dochází k frustracím a hádkám. Jak v tento okamžik pracuješ s takovou rodinou? To je nepochybně složitější.
Erika Matwij
Určitě je to složitější. Na začátku je to náročnější pro všechny členy rodiny. Ale když se to puzzle rozsype na stůl a začneme ho znovu skládat, tak ten proces začíná být i inspirativní a kreativní. Na začátku je to náročnější a někdy doporučuji, aby to bylo i intenzivnější. Například dělám i to, co říkal Vladimír, že se někdy bavím i s jednotlivými členy rodiny individuálně, aby to nekontaminovalo tu rodinu a dynamiku, když jsme všichni spolu. Někdy se děje, že to tam bublá více a potom se blokují některé rozhovory a procesy. Takže když to identifikuji, tak komunikuji i zvlášť s jednotlivými členy rodiny. Ke konci anebo během toho procesu, když se to rozhýbe, tam většinou dochází k aha efektům a mnohokrát slyším „Aha, to jsem nevěděl. Dobře, že se o tom bavíme. Aha, já jsem si myslel, že…“ Jakmile se tyto věty objeví v rozhovorech s dětmi, s partnerem, tak je to signál, že je nejvyšší čas si spolu sednout a být naslouchající. O tom, jak to mají ostatní a posouvat to. Můžeme se tak mnohé dozvědět.
Ale toto se příliš neděje. Lidé jsou velmi často netrpěliví, chtějí opravovat. V roli dětí nevhodně komunikujeme a rodiče mají tendenci za nás dokončovat věty. I když je nám 40 let, porodily jsme dvě vnoučata, i tak to není dost dobré. Je třeba se z tohoto trošku stáhnout a dát prostor. Pokud děti, nástupci, mají být součástí rodinného bohatství a spravovat rodinný majetek, tak k nim přistupujme jako k dospělým jedincům. Vnímejme je jako dospělé zralé lidi. A potom začneme i my komunikovat jako rodiče jinak.
Josef Podlipný
Vláďo, ty jsi nepochybně velmi věcně pojmenoval syndrom „Len on“ – ať už v měsíčníku Rentiér pro naše klienty, nebo i v jiných materiálech. A protože to třeba někdo ještě nezná, říká si, co to je ten „Len on“? Mohl bys syndrom „Len on“ trošku zarámovat do toho, jak zapojit všechny členy do rozhodování a zabránit mezi generačním konfliktům?
Vladimír Fichtner
Myslím, že je dobré si uvědomit, že to není jenom o nás samotných. Díky tomu, co jsem zažil a co jsme byli schopní s Radkou dělat, tak jsme šli vždycky velmi rychle dopředu. Všechno, co přišlo, jsme rychle změnili – když to nefungovalo. Když něco fungovalo, tak jsme to rádi používali. Ale součástí byznysu a našeho přemýšlení byla rychlost reakce. A bylo to také o tom, že jsme o tom rozhodovali jenom my, nebo někdy jenom já (on). Len on se to řekne slovensky. Poprvé mi to řekl jeden konzultant, nebyla to Erika. Ale byl také Slovák a ten mi řekl „Vy jste takový ten Len on.“ Vysvětlil mi ten koncept a já jsem pochopil, že to může být příčinou spousty problémů. A makám na tom, aby to tak v rodině nebylo a abych tam nebyl tak výrazný. Protože potřebuji, aby jednoho dne byly výrazné děti. Pokud se mají starat o majetek, tak když budu výrazný do své smrti, kdy se to mají naučit? Je potřeba od toho odstoupit, nebýt tak dominantní a zároveň být mnohem, mnohem, mnohem, mnohem, MNOHEM trpělivější. Což samozřejmě pro podnikatele není úplně přirozená schopnost. Ale potvrzují to i slova, že trpělivost růže přináší. V rámci řešení mezigeneračních konfliktů přináší obrovské růže.
Josef Podlipný
Dámy a pánové, mezigenerační konflikty jsou běžné, ale pokud jim budeme čelit s respektem, otevřeně a také s pokorou, dají se určitě zvládnout.
Eriko, Vláďo, můžete teď nasdílet stručný recept, jak je zvládnout anebo jak jim předcházet?
Erika Matwij
Chtěla bych úplně na úvod říct, že konflikty nejsou naším nepřítelem. Konflikty nejsou špatné, je to v pořádku. Konflikty přinášejí velkou dynamiku a není potřeba je jakoby tabuizovat. To je hned moje první doporučení. Konflikty nikdy nepřekrývejte kobercem, netabuizujte je. To je velmi důležité. Není potřeba se jich bát. Nejsou tím, co přináší napětí v rodině. Ne, to je situace, to jsou emoce, a naší úlohou je začít se jim více věnovat.
Josef Podlipný
Je to v podstatě výzva.
Erika Matwij
Je to výzva, protože záleží na tom, jak ji zvládneme. Ten obsah je vždy důležitý. Ať se bavíme o financích anebo o vztahu anebo o tom, co budeme jíst. Ty spouštěče jsou různé, ale jak se zachováme v tom konfliktu, tak to je to důležité, na čem můžeme pracovat.
Vladimír Fichtner
Já bych řekl, že pokud jde o konflikty v rodině, tak je dobré jim předcházet tím, že si včas začneme povídat s rodinným koučem společně i s dětmi. Kouč nám potom ty konflikty, které přichází přirozeně při každé komunikaci, pomůže řešit mnohem příjemnějším způsobem.
Erika Matwij
Vždy všude, kde jsou emoce a kde je jich přebytek, pomůže třetí nezainteresovaná strana. A ještě k tomu i odborná, to může výrazně, výrazně pomoct situaci.
Vladimír Fichtner
Další věc, kterou jsem říkal před chviličkou Je potřeba se obrnit trpělivostí, protože ta komunikace, pokud má vést k dobrému cíli a konflikty je potřeba vyřešit, musí být trpělivá. Prostě musíte některé věci jenom vydržet.
Erika Matwij
Jestli chci něco změnit a udělat prevenci, je základ i v tom, že povím, že potřebuji změnit způsob, jakým jsem se doposud choval v konfliktech. Jestliže budu ochotna udělat tu změnu a neočekávám to jen od svého okolí. Neříkám jen „oni za to můžou, já jsem v pohodě, já jsem reagoval normálně…“ je velká pravděpodobnost, že toho pro prevenci udělám mnoho.
Vladimír Fichtner
Souhlasím. Začít u sebe je to nejlepší, co můžete pro snížení mezigeneračních konfliktů ve vaší rodině udělat i vy, stejně jako já.
Josef Podlipný
Pokud vám jde o stabilitu vašeho rodinného bohatství, nejenom k prevenci a otevřené komunikaci je potřeba přistupovat s velkým respektem a pokorou. Stejně tak jako k dnešním radám. Eriko, moc děkuju, protože pro nás, je tento díl jistě velkou inspirací.
Erika Matwij
Děkuji moc.
Josef Podlipný
Vláďo, i Tobě děkuji za spoustu inspirativních nápadů a námětů.
Vladimír Fichtner
Mějte se krásně. Na shledanou.