Dvacet let investičních zkušeností – Tomáš Tyl

natočil Vladimír Fichtner

 

Jakým velkým chybám by se měl každý investor vyhnout?
Co nám hrozí, když podlehneme chamtivosti nebo strachu?
Jak lépe stanovit investiční strategii?
Co dělat, když se v investování nedaří?

V této epizodě podcastu Mezi Rentiéry přivítá Vladimír Fichtner šéfa analytického oddělení Tomáše Tyla, který sdílí své dvacetileté zkušenosti v oblasti investování a správy peněz.

Tomáš upozorňuje na myšlenky a pravidla, která by měl každý investor mít na paměti. Společně s Vladimírem vysvětluje, co je na investování nejtěžší. Obzvlášť pro aktivní podnikatele.

Pomůže při investování vysoká inteligence? Tomáš hned na několika příkladech vysvětluje, že to rozhodně není jednoznačné.

Pokud vás zajímá, jak se vyhnout investičním chybám a ještě lépe spravovat finanční aktiva, je tato epizoda právě pro vás. Získáte nejen cenné rady a tipy, ale i praktické příklady z reálného života, které vám pomohou lépe porozumět finančnímu světu.

 

 

Textový přepis

Vladimír Fichtner

Dobrý den, dámy a pánové, moje jméno je Vladimír Fichtner a vítám vás u našeho dalšího podcastu Mezi Rentiéry.

Dnes tu se mnou není Pepa Podlipný, ale mám tady vzácného hosta, kolegu a partnera ve firmě, Tomáše Tyla.

Ahoj, Tomáši.

 

Tomáš Tyl

Ahoj, Vláďo, děkuji za pozvání a zdravím všechny diváky.

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, ty jsi nedávno napsal moc zajímavý článek do našeho časopisu pro klienty, který mluvil o tvých dvaceti letech zkušeností a dvaceti věcech, na které považuješ za důležité upozornit, aby na ně lidé dávali pozor.

Já jsem si říkal, že to je důvod, proč tě pozvu do tohoto podcastu.

Myslím, že dnes nezvládneme všech dvacet bodů, ale zvládneme alespoň nějaké.

Ty jsi začínal v roce 2002, jestli se nepletu. To bylo už na střední škole, kdy jsi se začal zajímat o investování a peníze. Je to tak?

 

Tomáš Tyl

Dostal jsem se k tomu na střední škole a začalo mě to zajímat. Zjistil jsem, že je to moje vášeň.

 

Vladimír Fichtner

Také jsi autorem knihy 10 způsobů, jak se nenechat připravit o peníze a autorem minimálně stovek článků, možná víc. Počítal jsi to někdy?

 

Tomáš Tyl

Nezkoušel jsem to, ale už toho bude hodně.

 

Vladimír Fichtner

Určitě to jsou stovky článků jen pro naše klienty.

Tvé články jsou v našich materiálech pro klienty jedny z nejčtenějších a všichni se na tvé komentáře hrozně těší.

Proto jsem moc rád, že tady dneska jsi.

Pojďme si povídat, co jsi za 20 let potkal a co bylo důležité.

Já jsem si to vypsal a budu rád, když mi vždycky řekneš, co jsi tím měl na mysli.

První bod v tom článku byl, že lidé často sklouznou k nakupování minulých výnosů.

 

Tomáš Tyl

Řekl bych, že to je určitě takové největší klišé v investování.

Nekupujte minulé výnosy – to se říká pořád. Říkalo se to před více než dvaceti lety a pořád to lidé dělají.

Pořád se ukazuje, že běžní investoři, kteří nemají s investováním zkušenosti, se podívají na minulé výnosy, a to je pro ně důležité při rozhodování, jestli investovat nebo ne.

Takže kupují, jak já říkám, minulý výnos. Ale budoucnost je vždy neznámá.

Je to hrozně ošemetné, samozřejmě. Když je minulý výnos hodně vysoký, často to může být ve chvíli, kdy je trh už hodně přehřátý, nafukuje se na něm bublina. Pak se opakovaně stává, že lidé nastupují na vrcholech bubliny a kupují právě desítky procent výnosu, které dané aktivum udělalo.

Může to být Bitcoin, zlato nebo nějaké akcie, po kterých je zrovna poptávka.

 

Vladimír Fichtner

Tento podcast je určený především pro rentiéry, i když nás poslouchají i budoucí rentiéři. Jen bych doplnil k tomu, co říkáš, že lidé, se kterými pracujeme – úspěšní podnikatelé, kteří mají miliardové firmy nebo stamilionové firmy – jsou také jenom lidé. Velmi často od nich také slyšíme „Tohle je zajímavé, co vy na to?“

Je to tím, že samozřejmě s finančními aktivy nemají takovou zkušenost.

Všem, kteří nás teď poslouchají a dívají se na nás, bych řekl: „Nezapomeňte na to, že umíte dělat byznys. Umíte investovat do nemovitostí, ale pokud s finančními aktivy nemáte takovou zkušenost, je tu něco, co i pro vás může být velmi nebezpečné – nakupovat minulé výnosy.“

Pojďme dál. Tomáši, máš k tomu nějaký příklad?

 

Tomáš Tyl

Určitě, klasickým příkladem z poslední doby jsou například kryptoměny nebo zlato. Anebo některé akcie, které rostly.

Nyní se třeba hodně hovoří o Nvidii.

Důležitý aspekt je, že v takovou chvíli začnou působit silné emoce a na lidi začne působit chamtivost. Ta způsobuje, že nepřemýšlíme tolik racionálně. Já říkám, že lidé začnou mít v očích dolary, jako to bývá v animácích. Představují si už, co s těmi výnosy, které zaznamenaly, udělají. Jak ty peníze utratí. Pak tam je ještě další věc. Říká se tomu FOMO (fear of missing out). Strach, že nám něco utíká.

Ceny rostou a my se začneme obávat, že o tyhle výnosy přijdeme.

To všechno vede k tomu, že lidé začnou nakupovat a často nejvíce lidí nakupuje právě na vrcholech bublin. Tím je ještě přifukují.

Když pak dojde k poklesu, tak se vyděsí. Zjistí, že nedostávají ty výnosy, že dokonce místo velkých výnosů přišla ztráta, začnou panikařit a prodávat.

To je příběh, který se na trhu odehrává pořád a dokola.

Nikdo neví, kdy přesně přijde moment, kdy bublina praskne, ale na řadě aktiv se může bublina nafukovat. V takovou chvíli, když je mánie, je lepší tam prostě nebýt. Nekupovat minulé výnosy, neinvestovat podle nich, řídit se něčím jiným.

 

Vladimír Fichtner

Je pravda, že čas od času potkám někoho, kdo přinese svoje existující portfolio. Když se na něj spolu díváme, přesně vidíme tuhle logiku. V roce 2011, 2012, před dvanácti lety, mělo zlato svůj vrchol.

Spousta bankéřů i poradců tak prodávala zlaté fondy, protože to bylo nejlepší, co mohli udělat v té době.

V portfoliu klienta je to vidět, když za námi přijde a chce, abychom zhodnotili jeho současné portfolio. Nebo tam jsou ropné společnosti. Nebo fondy investující do ropy, pokud je nakoupil v době, kdy zrovna ropa byla na vrcholu.

Pokud je něco vidět v portfoliích, které posuzujeme pro nové klienty, řekl bych, že to je často tenhle faktor.

Protože co je populární, je na vrcholu, se samozřejmě jednoduše prodává.

To znamená, pokud jsem bankéř nebo poradce, ten obchod udělám jednoduše, protože nemusím toho člověka přemlouvat.

Pokud si on nedá tu práci nebo si neuvědomí, že není dobré nutně nakupovat minulé výnosy, což si málokdo z nás uvědomí apriori, pokud to není náš byznys.

 

Pojďme k dalšímu bodu.

S tím se potkáváme také poměrně často a ty jsi to hezky napsal: Kdo čeká na poklesy, uteče mu trh.

 

Tomáš Tyl

Je to tak.

Právě nakupování minulých výnosů dělají úplně nezkušení investoři hodně.

Pak jsou sofistikovanější investoři, kteří si říkají „Já nebudu na ten trh vstupovat, když právě rostl, protože je nebezpečí, že poklesne. Já si počkám, až přijde korekce, až trh spadne a bude níže a pak ho nakoupím.“

Tím, že trhy dlouhodobě rostou, se nám může stát, že než přijde další korekce, utečou nám někam úplně pryč.

Ale to je jedna část problému. „Vyčkávači“ čekají a trh jim utíká a zdražuje.

Druhá věc ale je, že když trh začne padat, je to proto, že jsou na něm negativní zprávy. A všichni se bojí. Před tím jsme mluvili o chamtivosti, tady začne fungovat strach a panika. Trh je většinou na dně ve chvíli, kdy to vypadá, že není žádné východisko, že je situace strašně špatná. A v tu chvíli se začíná obracet – protože akciový trh se hodně dívá dopředu a když začne vidět světlo na konci tunelu, je to bod obratu.

Ale ti „vyčkávači“ tenhle bod minou, protože trh sice začal padat, oni si říkají „teď bych měl nakupovat, ale přeci nebudu nakupovat teď, když je to špatný. Počkám, až to bude dobrý a pak do toho vstoupím.

 

Vladimír Fichtner

Já si pamatuji, Tomáši, na jednoho klienta. Možná si také na ten příběh vzpomeneš. My investujeme vždy na několikrát. Když jsme na začátku, víme, že matematicky je nejlepší investovat hned všechny peníze, když je člověk má. Ale právě kvůli psychologii klientů tu investici poskládáme třeba na třikrát v nějakém intervalu.

Tehdy jsme měli za sebou první část investice a ty jsi doporučoval klientovi, který měl stamiliony korun, aby zainvestoval druhou část. On říkal „Já ještě úplně nechci.“

Pamatuješ na ten příběh?

 

Tomáš Tyl

On se obával, že trh může spadnout a že tedy nakoupí levně. Ale říkal jsem, že je potřeba, aby měl strategii i pro případ, že trh začne růst, a situace, že trh padá, nenastane. Protože když trh začne růst vzhůru nebo se odrazí z dna, vyčkávač to mine, protože zprávy jsou špatné.

Na dně to vždy vypadá, že trh musí nutně klesat ještě dál. To je signifikantní.

Nikdy to není tak, že trh je na dně a všude jsou dobré zprávy.

Takže když to vypadá, že už není žádná naděje, trh se odráží ode dna a jde vzhůru.

Ten, kdo čekal, si říká „No, ale teď už to zase začíná zdražovat.“ Když přijdou na trh dobré zprávy, trh už je zase dávno někde jinde a rychle vyrostl. Dobře to bylo vidět třeba v době covidu.

 

Vladimír Fichtner

Ještě doplním jednu věc, kterou si pamatuju ze schůzky s tím klientem.

On říkal „No, já bych ještě počkal, protože cítím v kostech, že to půjde dolů.“

Kromě toho, co už jsi zmínil, jsi mu říkal: „pojďme se domluvit na nějakém čase, kdy to uděláme, ať to jde nahoru nebo dolu.

Co vy na to?“

Domluvili jste si čas, asi čtrnáct dní nebo měsíc.

Klient říkal „Jo, tak to dává smysl. Když to nepůjde do měsíce dolů, tak to nakoupíme ať tak nebo tak.“

Samozřejmě jsi udělal velmi dobře, protože od té doby, to už je roky zpátky, trhy krásně vyrostly a on na tom vydělal. Jinak by možná čekal dodneška.

Jen bych připomenul každému, kdo už investoval třeba v roce 2020, když přišel covid a přišly poklesy na trzích. Kdo zainvestoval při tom poklesu? Není nikdo, koho znám, kdo by takhle vyčkával.

Ty jsi našim klientům doporučoval investovat dokonce dvakrát při poklesu během jednoho měsíce. Což neznám nikoho dalšího, kdo by to udělal.

To bylo ale tím, a to je třetí bod, o kterém si psal ve svém článku, že máme strategii a plán.

To jsou věci, které řídí to, co my děláme s našimi klienty. Můžeš ke strategii a plánu říct další detaily?

 

Tomáš Tyl

Myslím, že to je to důležité. Když jsme nakupovali s klienty v době covidu, nebylo to proto, že bychom věděli, kde je dno. Netušili jsme. Vypadalo to beznadějně. Když se ta situace odrážela, vypadalo to, že lockdowny můžou ekonomiku výrazně poškodit.

Rozhodně v tu chvíli žádné dobré zprávy nebyly. Problém je, že buď je trh levný a vypadá to strašně, anebo jsou na něm dobré zprávy a je drahý.

Takže ten, kdo čeká, že trh bude levný a budou dobré zprávy, se nikdy nedočká.

Proto právě je potřeba mít plán a strategii, které nám pomůžou emocím odolat. Chamtivosti na jedné straně a strachu na druhé straně. Protože emocí se nelze zbavit. Vždycky na nás budou působit. Já nevím, jak na tebe, Vladimíre, ale na mě působí také pořád. Cítím je na trhu, když trh roste. Vnímám to nějak, když trh klesá. Není to něco, co by šlo vypnout.

Ale strategie nám pomůže. Víme, co máme dělat. Řekne nám Ať na tebe působí jakékoliv emoce, dělej toto.

To je přesně to, co jsme dělali v covidu. Měli jsme strategii nakupovat, když trh poklesne. Vlastně využít poklesů k tomu, abychom dokoupili. Ve své podstatě je to rebalancování portfolia.

Udělali jsme to, a udělali jsme to dvakrát, protože trh poklesl dvakrát o 20 %.

Nenakupovali jsme úplně na dně, ale to jsme nevěděli. My víme, že nevíme, kdy dno nastane. Nevíme, kdy se trh odrazí zpátky. Jestli korekce bude trvat – tehdy trvala pár měsíců – anebo jestli bude trvat roky.

Ale máme strategii a té se držíme. Ta říká, co dělat. To je hrozně důležité.

Plán a strategie nám pomáhají. Když jsou relativně dobré časy, trh roste, všichni jsou zainvestovaní, tak plán a strategii vlastně možná tolik nepotřebujeme.

Ale ve chvíli, kdy se na trhu začnou dít nějaké věci, útočí na nás titulky, které píšou o tom, jak lidé ztrácejí peníze, jak trh padá, jaké jsou katastrofy – v tu chvíli nám strategie říká „Dělej to, to a to!“ A my ji poslechneme. To je ten přístup.

Zatímco když plán a strategii dopředu nemáme, v tu chvíli, kdy jsme pod tlakem emocí, to nevymyslíme. V tu chvíli emoce ovlivní strategii a to, co budeme dělat.

 

Vladimír Fichtner

Jen upřesním, Tomáši, že jsi se malinko přeřekl.

Šlo o dva poklesy o cca 10 %, tedy celkem o 20 % a kousek.

 

Tomáš Tyl

Ano, je to tak, pardon.

 

Vladimír Fichtner

Intuice většinou velí špatně. Je to jako v divadle, ve kterém začne hořet a všichni běží k jedněm otevřeným dveřím. Přestože všechny ostatní dveře jsou také otevřené a lidé by se tam mohli vyřítit. Stádní chování je v nás, asi z doby kdysi dávno, když nás honili šavlozubí tygři … Je to v nás, na to je potřeba dát velký pozor.

Já bych řekl, že hrozně důležitou součástí, o které se spolu my často bavíme, a je k plánu a strategii, je přemýšlení ve scénářích.

To znamená, že neustále přemýšlíš o různých scénářích budoucnosti. O tom, jak řešení, které máme pro klienty, bude fungovat v různých scénářích.

Protože jediné, co nevíme, je, který scénář přijde. Ale víme, že některý z nich přijde.

Další věc, o které jsi hezky psal ve svém článku byla, že pořád to vypadá, že krach je za rohem.

 

Tomáš Tyl

Je to tak a vlastně jsem si uvědomil, že často říkáme klientům „Pozor, v každém roce jsou nějaké špatné události. Je nějaký důvod neinvestovat. Je nějaký důvod, proč odložit investování – protože je covid, je vysoká inflace nebo jsou obavy o recesi atd.“

Je na to krásný graf od společnosti Amundi, která má jeden z nejstarších akciových fondů. V grafu je za každý rok existence fondu vždy uveden důvod, proč neinvestovat.

Ten, kdo kvůli těmto důvodům celou dobu neinvestoval, přišel o velký výnos toho fondu. Takže každý rok je nějaký důvod, proč neinvestovat.

Ale druhá věc je, že to neustále vypadá, že jsou nějaké problémy. Ekonomiky jsou stále předlužené. Já si nepamatuji, že by se někdy říkalo, že zadlužení je nízké a všechno je dobré. Vždycky jsou zadlužené a vždycky je zadlužení tak velké, že to hrozí krachem. A jsou otázky, co bude s dolarem, co bude s eurem apod.

Pořád jsou nějaké ekonomické problémy, pořád jsou nevyřešené důchodové systémy, pořád je nevhodná demografie.

Prostě neustále jsou nějaké velké hrozby. Když je vezmeme, snadno z nich poskládáme obrázek, že se už celý systém musí zhroutit, musí přijít krach a dopadne to bídně.

Ale skutečnost je taková, že jako lidé jsme hrozně přizpůsobiví a umíme s řadou věcí pracovat. Řada problémů ve výsledku nemusí vést ke krachu nebo k nim nevede tak často, a tak rychle, jak se očekává.

Neznamená to, že by na trzích někdy velké krachy nepřicházely. Ale nepřicházejí každou chvíli. Přicházejí na vyspělých trzích třeba jednou za dvacet let.

Neznamená to samozřejmě, že si po posledním krachu nastavím hodinky na dvacet let a je vystaráno. Vždycky to je trochu jinak. Nedá se na to úplně spoléhat.

Ale pozor, vždycky to vypadá, že krach je za rohem. Proto se vždy objevuje spousta proroků zkázy, kteří poskládají z těch negativních věcí jeden obrázek, a řeknou „Akciový trh půjde dolů o 30, 40 procent, neinvestuje do akcií. Dejte to do zlata nebo do něčeho jiného. Nebo odebírejte můj newsletter, abyste věděli, do čeho to máte dávat. „

Vždy se dá poskládat obrázek, že je všechno špatně. Pak se většinou ukáže, že tito lidé to říkají posledních deset let každý rok. A nevyšlo jim to.

Ale krachy nepřicházejí tak často. Investování v době, kdy přicházejí různé špatné zprávy, je normální.

Já bych řekl, že naopak nejhorší situace je, když žádné špatné zprávy nebudou, když všichni budou věřit jenom v trvalý růst. To je většinou předzvěst toho, že krach opravdu přichází, jako to třeba bylo v roce 2000.

 

Vladimír Fichtner

To je hezké, máme další oslí můstek k dalšímu tématu – a to jsou poklesy.

Ty jsi psal ve svém článku o dočasných i trvalých poklesech.

 

Jak se k těmto poklesům, když na trzích přijdou, stavět? Co nám k tomu řekneš zajímavého?

 

Tomáš Tyl

Dočasné poklesy zaznamenáváme na akciových trzích. Akciové trhy kolísají, protože ceny dlouhodobě rostou podle toho, jak se daří firmám v indexu nebo na trhu.

Důležité je říct, že akcie nejsou nějaké papírky nebo burzovní kasino – jak se občas říká. To není pravda.

Jsou to firmy, ty největší. Apple, Microsoft všichni známe, používáme je. Je tam řada dalších firem a řadu z nich bychom znali nebo bychom znali jejich produkty. Mají tržby a mají zisky. Tržby a zisky rostou.

To je důvod, proč dlouhodobě roste akciový trh. To je důvod, proč investování dává smysl. Protože se podílíme na podnikání velkých firem, které jsou na burze. To je dlouhodobý důvod, proč trhy rostou.

 

Vladimír Fichtner

Podnikání dává smysl. To našim posluchačům, úspěšným podnikatelům, nemusíme tolik vysvětlovat. Ale někdy se potkávám s lidmi, kteří mají pocit, že jejich firma je v pohodě, to je jasný. Ale cizí firmy, ty nemají pod kontrolou. Je to tím, že jsou od nás trošku dál. Tím, že je nekontrolujeme my, nemáme k nim takovou vazbu. Ale je pravda to, co říkáš – používáme jejich produkty od rána do večera. Kamkoliv se člověk rozhlédne kolem sebe, vidí jednotlivé firmy. Jednu firmu za druhou.

Pokud vydělávají, mají tržby, mají zisky, rostou. Samozřejmě je to stejně dobré podnikání jako to podnikání, které mám já sám a jenom možná už je dneska větší. Což ve skutečnosti znamená pravděpodobně větší stabilitu než můj byznys, který třeba dělám v ČR. A nemá takovou historii.

 

Tomáš Tyl

Když vezmeme akciové trhy v těch zemích, ve kterých funguje kapitalismus a jsou demokratické – tam dochází k dlouhodobému růstu. Ale krátkodobě trh kolísá, dochází na něm k propadům, které jsou způsobený aktuálními obavami o ekonomickou situaci, různými ekonomickými náladami na trhu. Někdy trh roste příliš a trochu se to přepálí, někdy zase padá.

To jsou dočasné propady, které v průběhu času investice zase dorovná, a vyroste.

Proto my vnímáme tyto dočasné propady spíše jako příležitost. Není to pro nás hrozba. Víme, že to na trhu je. Víme jistě, že nastanou. Nevíme, kdy, nevíme, jak budou hluboké.

Ale víme, že při dlouhodobém investování budeme spoustu propadů zažívat a některé z nich budou opravdu hodně ošklivé.

Ale také víme, že dokud se bude byznys vyplácet a podnikání bude fungovat, tak to dlouhodobě převáží a z dočasných poklesů se zase dostaneme.

 

My se samozřejmě dlouhodobým poklesům snažíme vyhýbat tím, že děláme taktickou alokaci, díváme se na aktuální ocenění trhu. Jestli se trh neutrhne a není v bublině a není důvod redukovat expozici do akcií. Nebo naopak do dluhopisů a podobně.

Snažíme se takticky sledovat, jestli to nemůže přijít, ale na druhou stranu víme, že budoucnost je neznámá. A ve skutečnosti nikdo neumí předpovídat, kdy a jaké propady přijdou. Víme, že na portfoliu nějaké dočasné propady budou nastávat.

Ale dočasné propady nejsou něco, čeho bychom se měli bát. Naopak jsou to příležitosti přikoupení za nižší cenu.

 

Vladimír Fichtner

Souhlasím, Tomáši.

Pamatuji si na jednoho klienta, se kterým jsme se docela hodně bavili. Investoval a dostal s námi stovky milionů. Ale ještě před tím absolvoval náš asi šestihodinový online kurz o investicích. Když přišly první poklesy, tak říkal „Jo, Vladimíre, už se na to těším, jak budeme spolu investovat.“

To je přesně ono. I v podnikání víme, že přicházejí lepší časy a že jsou horší časy. Mnozí z nás dokáží využít horší časy k tomu, aby vydělali něco navíc, až se čas otočí.

Řekl bych, že to je stejné.

Ty jsi mluvil nejen o dočasných poklesech, které je dobré využívat třeba pro nákupy při poklesech, ale i o trvalých poklesech.

 

Tomáš Tyl

Trvalé poklesy jsou to, čemu je důležité snažit se vyhnout.

Trvalý pokles je takový, kdy se hodnota zpátky nevrátí.

Já jsem hovořil o akciovém trhu v nějakých zemích. Nemyslím si, že ve všech zemích toto platí. V řadě rozvíjejících se zemí tohle vůbec nemusí platit, protože tam třeba není demokracie. Společnost není kapitalistická, a tudíž záruky, transparentnost atd. je horší.

Viděli jsme to v Rusku, kde v důsledku války na Ukrajině a sankcí hodnota akcií pro zahraniční investory šla na nulu. To se může dít i v jiných zemích, proto se tomu vyhýbáme.

Ale to také platí pro jednotlivé akcie. Jednotlivá akcie může zmizet z trhu. Byznysu se přestane dařit, přijde konkurence, která to bude dělat líp, nebo firma udělá nějakou zásadní chybu a jednotlivá akcie zmizí.

U jednotlivých akcií to vůbec neplatí, tam naopak může dojít k trvalému poklesu, že hodnota propadne nebo se objeví bublina a pak cena akcie spadne. Už nikdy se nevyškrábe nebo hrozně dlouhou dobu se bude dostávat nahoru zpátky. A samozřejmě ji v bublině řada investorů nakupovala – o tom jsme hovořili v prvním bodě.

Proto pozor na trvalé poklesy. Proto pozor právě na nakupování v bublinách nebo mániích u jednotlivých akcií.

Trvalé poklesy jsou ale také, když investujeme do korporátního dluhopisu anebo směnky nějaké společnosti a ta společnost zkrachuje a nedokáže je vyplatit.

Najednou je ztráta trvalá. U dočasných poklesů, i když neprodáváme, vidíme, že hodnota našeho portfolia se snížila. Ale pořád jsou v portfoliu peníze, které to dokáží vydělat zpátky.

 

Vladimír Fichtner

Firmy, které existují. I když jejich akcie poklesly na polovinu, tak nevydělávají polovinu tržeb nebo polovinu zisku. Často naopak v krizích posilují.

 

Tomáš Tyl

Přesně tak. Ale když mám trvalý pokles a přijdu o 70 % hodnoty, mám najednou strašně málo. Dluhopis zkrachuje a vyplatí investorům jenom něco málo, a ještě za dlouhou dobu.

Najednou nemám peníze, se kterými bych to vydělal zpět, se kterými bych se dostal z těch ztrát. To je u trvalých ztrát hrozně nebezpečné.

Proto je potřeba se tomu vyhýbat. Může to být, pokud svěříme peníze podvodníkovi, nebo zkrachují dluhopisy nebo jednotlivé akcie. Anebo někdo používá finanční páku. Finanční páka je hodně nebezpečná, protože to znamená, že si u brokera půjčím peníze a investuju svoje i ty půjčené dohromady. Tím pádem mám větší majetek, který mi může vydělat víc peněz. Ale ve chvíli, kdy akcie hodně ztratí hodnotu a broker dospěje k závěru, že je to celé nebezpečné, vyprodá celé portfolio, aby splatil úvěr, který mi poskytl, mně opět zbyde velmi málo nebo nic na to, abych se vrátil zpátky. Finanční páka může být cesta, jak trvale ztratit peníze v portfoliu.

 

Vladimír Fichtner

Bavili jsme se o různých situacích, o různých zkušenostech, které jsi měl za posledních 20 let.

V článku jsi také psal o tom, že někdy je lepší nedělat nic, než reagovat nepřiměřeně nebo nerozmyšleně, nepromyšleně.

Co jsi tím měl na mysli, máš nějaký příklad?

 

Tomáš Tyl

Určitě. Strategie nedělat nic je dobrá ve chvíli, kdy už máme plán, máme strategii, máme zainvestováno. Není dobré nedělat nic předtím.

Ale ve chvíli, kdy to máme dobře nastavené, nás někdy může svrbět ruka, když to tak řeknu, dělat nějaké změny, reagovat na různé situace.

 

Vladimír Fichtner

Promiň, že ti skáču do řeči, ale nedávno jsem potkal jednoho našeho nového klienta, který s námi investuje zhruba půl miliardy korun. Byl vysoce postavený manažer a také majitel firmy.

Ale byl vychován v tom, že když se firmě nedaří, tak musí něco dělat.

Přišel s tím, že to pokleslo o deset procent a co budeme dělat?

My jsme mu říkali, že se budeme dál chovat podle strategie a plánu, který jsme si domluvili.

Když to poklesne o 10 %, dokoupíme něco, při dalších 10 % zase případně nakoupíme. Pracujeme s různými scénáři.

Pro něj to bylo nepřirozené, protože v podnikání, když neděláš nic, samozřejmě tě to může povalit a můžeš jít ze hry.

Viděl jsem úplně příklad, vyvstal mi před očima, jak říkal „Aha, to se musím ještě naučit, nedělat nic, protože to není pro mě úplně běžné.“

 

Tomáš Tyl

Pak jsou období, kdy se třeba na trhu neděje nic významného a v tu chvíli je také dobré být v klidu. Ono se to může zdát jako nuda, portfolio nechávám růst, nic moc nedělám a může se zdát, že se nic neděje. A mělo by se dít.

Také jsem se bavil s jedním klientem, kterému jsme říkali, že nejtěžší je nedělat nic.

On říkal, že to ve své firmě přesně zažil, protože firma šlapala. Ale on měl dojem, že nic nemění. Neinovuje, neposouvá. A začal něco dělat, ale ono to úplně nepřineslo výsledky.

Někdy prostě to, co funguje, je důležité nechat. Někdy je dobré být akční, někdy je dobré něco udělat a někdy je dobré prostě nechat věci být a dohlížet.

My třeba neměníme často alokaci. Zatímco když sledujeme některé bankovní domy, vidíme, že oni každý měsíc tu převažují akcie o procento, dvě, tu je podvažují apod.

My to neděláme zdaleka tak často. Máme každý měsíc investiční výbor, každý měsíc to sledujeme, ale neděláme změny každý měsíc.

 

Vladimír Fichtner

Já bych řekl, že máme vyzkoušeno, že změna nutně nemusí přinést kýžený výsledek.

Když jsem sledoval mnohé privátní banky, i cizí, jak mění alokace a bavili jsme se spolu a nějakou dobu jsme to opravdu intenzivně sledovali, tak jsme si říkali „Oni to snad mění jenom kvůli tomu, aby měli s klienty co probírat. Aby klienti měli pocit, že něco ta banka dělá.“

Tím, že my jsme placení napřímo od klienta, z velké části ze zisku, tak nemusíme ukazovat aktivitou, že něco děláme. My to můžeme ukázat na číslech a na výsledcích.

 

Tomáši, dnes jsme delší, než bývá standardní podcast.

Takže neprobereme určitě 20 bodů, o kterých jsi psal ve svém článku.

Ale chtěl bych určitě projít ještě jeden, který je velmi zásadní.

A to je ta disciplína, o které jsi mluvil. Ty jsi to porovnával disciplínu versus přílišné sebevědomí nebo arogance. Můžeš k tomu něco říct?

 

Tomáš Tyl

V článku je tenhle bod o tom, že disciplína je důležitější než vysoká inteligence.

Občas někdo přichází na trh s tím, že je hodně chytrý a ve svém oboru tím pádem úspěšný. A nemusí mít na trhu úplně úspěch, protože tam neexistuje přímá úměra mezi vysokou inteligencí.

Genialita nemusí nutně znamenat přidanou hodnotu. Dobrým příkladem je třeba Isaac Newton, který neskutečně obohatil a posunul fyziku, ale na akciích ztratil desítky tisíc liber. Když splaskla bublina na SSC Company, on potom prohlásil, že dokáže spočítat pohyby hvězd, ale ne šílenství lidí na burze.

Vysoká inteligence je samozřejmě užitečná, ale má jedno velké úskalí. Pokud nás vede k tomu, že jsme přesvědčení, že ostatní na trhu jsou hlupáci a my jediní jsme chytří a my jediní víme, co se bude dít, tak to je to úskalí vysoké inteligence.

Jinak samozřejmě vysoká inteligence je užitečný nástroj. Ale pokud nás dovede k příliš vysokému sebevědomí a my dospějeme k závěru, že všichni ostatní jsou hlupáci nebo nejsou tak chytří a my jediní víme, co bude, tam dochází k problému. To může být úskalí.

Samozřejmě, když je tam zároveň nějaká pokora, skromnost, tak to funguje dobře.

Ten problém nastane ve chvíli, kdy nás vysoká inteligence dovede k aroganci a přílišné sebejistotě. Na druhou stranu to, co je důležité, je disciplína.

Bavili jsme se tady o plánu a strategii. Pokud plán mám, ale nezačnu ho realizovat, nebo mám strategii, ale v klíčových momentech ji neuplatňují, tak se to celé boří jako domeček z karet.

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, já myslím, že není lepší věta, kterou skončit. Respektive poslední věty byly opravdu důležité.

Já bych řekl, že pro každého je důležité si zapamatovat, že strategie, plán a disciplína vás při investování do finančních aktiv, stejně jako při vlastním podnikání, mohou dovést opravdu daleko a mohou vám změnit život.

Tak na to myslete a napište nám, jak to vnímáte vy.

O autorovi Vladimír Fichtner

Vladimír začínal ve finančním světě začínal již v roce 1991, kdy nastoupil jako šestý člověk k Petru Kellnerovi do PPF. V 1995 se pak přesunul do Pioneer Investments, kde později působil jako generální ředitel. V roce 2003 opustil svět korporátu a založil se svojí ženou Radkou investičně poradenskou firmu, která je dnes Fichtner Wealth Managers. Majoritu ve firmě se ženou prodali v roce 2020 a Vladimír opustil pozici ředitele.
Vladimír je dnes předsedou představenstva Fichtner a.s. a pomáhá manažerskému týmu zavádět u klientů principy family governance nezbytné pro úspěšné mezigenerační předávání majetku nebo efektivní nastavování filantropických projektů s důrazem na samo-financovatelné nadace.