Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSDůležitost ochrany bohatství
natočil Josef Podlipný 
Vladimír a Josef sdílí základní principy, které je dobré dodržovat, abyste své bohatství ochránili pro další generace.
Textový přepis
Josef Podlipný
Vladimíre, Ty jsi filozofii Ochrany bohatství vytvořil. Co tě k tomu vedlo?
Vladimír Fichtner
Vedly mě k tomu zkušenosti, které jsem získal do roku 2003, kdy jsem začínal dělat poradenství. Celý koncept vznikal postupně, skutečný zrod ale nastal, když jsme se poprvé začali starat o peníze lidí, kteří prodali firmu za stovky milionů korun, a tyto prostředky bylo potřeba ochránit. Termín Ochrana Bohatství resp. Wealth Protection jsem začal používat v roce 2008 nebo 2009, protože jsme se ocitli uprostřed finanční krize a ani peníze v bankách tenkrát nebyly v bezpečí.
Ale jak to celé vzniklo? Kvůli historickým zkušenostem. Kdysi jsem koupil certifikát tehdejší Ekoagrobanky za 10 tisíc korun, což byl tehdy v roce 1994 jeden nebo dva platy. Certifikát měl na sobě napsaný nějaký výnos, ale já ho mám dodneška, protože po roce 1996 šla Ekoagrobanka do nucené správy a peníze se mi nevrátily.
Také jsem zažil Českou národní investiční společnost Litoměřice, které se říkalo Litoměřické fondy. Byly to vůbec první fondy, které investovaly do nemovitostí. Po roce 1996 nebo 1997 také zmizely. Do nich jsem zainvestoval, ale včas jsem ještě vybral, protože se ke mně dostala informace, že to možná nepřežije.
Když se ohlédnu těch třicet let zpátky, průšvihů a fatálních ztrát peněz bylo hrozně moc. A bylo jedno, v čem byly zainvestované. V poslední době to byly kryptoměny, předtím zlato, předtím akcie. Nedávno třeba Arca Capital, kde lidé přišli o 18 miliard korun, což není málo. O peníze se dá někde přijít pořád.
Když jsem začal stavět investiční poradenství, uvažoval jsem nad tím, jak zabránit fatálním průšvihům, kdy lidé přijdou o všechno, o všechen svůj majetek. Přemýšlet o tom bylo pro mě velkou inspirací.
Ale Pepo, vaše rodina také zažila v ještě hlubší historii fatální průšvih.
Josef Podlipný
Dědeček s babičkou přišli o velkou část svého majetku, který chtěli použít na nákup vily. Bohužel zažili padesátá léta dvacátého století a měnovou krizi, takže si s penězi mohli tak akorát vytapetovat dům. Když k tomu došlo, mzdy a majetek se přepočítal koeficientem pět ku jedné. To znamená, že mzdy sice narostly pětinásobně, ale peníze se přepočítávaly v opačném poměru. Částka, kterou jste si tehdy mohli vyměnit, byla navíc směšně nízká, šlo pouze o 300 korun. Vše, co bylo nad tuto hranici, bylo v poměru padesát ku jedné, což vlastně znamená 98% ztrátu hodnoty majetku. A to byla velmi bolestivá ztráta pro všechny.
Stejně tak si pamatuji období devadesátých let, kdy se šest milionů lidí zapojilo do kupónové privatizace. Anebo si vzpomínám, když dolar klesl z nejvyšších hodnot přes 40 korun na méně než 15 Kč.
Vybavuji si také slova mého dobrého kamaráda, který říkal: „NWR, OKD – vždyť je to díra do země, to ti nikdo nemůže sebrat, o to nemůžeš přijít.” Bohužel, krach se týkal NWR, týkal se i společnosti OKD. A proto se ptám, Vladimíre, jestli strategie Wealth Protection (Ochrana bohatství) byla odpovědí na tyto problematické okamžiky minulosti? Anebo také reakcí na to, že jsme prostě nepoučitelní?
Vladimír Fichtner
Hlavně byla odpovědí na to, že pokud mám někomu radit, co má dělat s penězi, tak potřebuji dobře spát. Já potřebuji být v klidu. A abych dobře spal, tak musí i moji klienti dobře spát. A když budou v pohodě i v dobách krizových, tak to bude ono. Úplný začátek přemýšlení byl „jak to udělat, aby se nám dobře spalo?“
Josef Podlipný
A jak to udělat, aby se nám dobře spalo?
Vladimír Fichtner
Kroků je několik. Když se potkáváme s lidmi, kteří za námi přicházejí, ptáme se jich, jestli už mají dost.
Josef Podlipný
Tohle je velmi důležitý bod! Jakého nastavení jsou podnikatelé, Vladimíre? Zkusme popsat krátce rozdíl mezi podnikatelem a správcem.
Rozdíl mezi podnikatelem a správcem
Vladimír Fichtner
Podnikatel chce všechno hned. Nic nepočká do zítřka, všechno je možné přes noc nebo přes víkend. Vyhledává riziko, protože to je ta příležitost, která mu pomůže posunout byznys do další úrovně. Netrpělivost, rychlost, vyhledávání rizika, a růst jako mantra. Pro podnikatele je hlavní růst, růst a růst.
Potom ale přijde okamžik, kdy si člověk uvědomí, že má dost. U většiny lidí to tak je, neříkám, že u všech. Ale ti, se kterými se potkáváme, říkají: „O tohle bych fakt už nerad přišel. Co uděláme pro to, aby nenastal zmiňovaný fatální průšvih?“ Oni dál mají své byznysy, start-upy nebo něco dalšího, ale začínají hledat i Ochranu bohatství. První věc je tedy říct si „mám dost“ a začít se chovat jinak.
Přerod z podnikatele na správce je proces. Důležité je uvědomění si, že jako podnikatel jsem z pohledu vnitřního DNA nastaven jinak, než bych měl být jako správce.
Pepo, ty jsi také správcem rodinného majetku. V restituci jsi vybojoval zpátky majetek, který budovaly tvoje předchozí generace. Jak ty vnímáš rozdíl správce versus podnikatel?
Josef Podlipný
Pro odpověď použiji myšlenku převzatou ze šlechtického rodu. Tehdy jeho zástupce řekl, že správce přebírá majetek s tím, že ho předá další generaci v lepším stavu, než ho převzal. Já se k tomu v okamžiku, kdy jsme majetek budovali anebo kdy jsme ho převzali, začal stavět podobně. Protože jsem si říkal, že musím do jisté míry napravit i určitou křivdu.
Naše rodiny z maminčiny strany byly orientovány na sklárny a továrny, kde mimo jiné tvořili i vánoční ozdoby na stromeček. A také je s naší rodinou spojena výroba Hořických trubiček. Z otcovy strany šlo zase o grunt. O odpovědnost za to, že uživí zvířata. Plodiny, které vysejí, také sklidí. A z jejich podnikání a hospodaření bude mít profit i široká obec dalších, kteří se zase živí něčím jiným. Je v tom tedy určitá odpovědnost a zároveň závazek předat další generaci majetek v lepším stavu, než jsem ho převzal.
Vladimír Fichtner
A jak vnímáš konflikt podnikatelského přístupu s Ochranou bohatství? Ten mindset, myšlenkové nastavení, podnikatel versus dlouhodobý správce, o kterém mluvíš? Řekněme šlechtický přístup k rodovému majetku, protože vím, že máš takový přístup v rodině a máš na čem stavět – jsi už s přerušením čtvrtá generace.
Josef Podlipný
Rozdíl je velký. Ne každý rentiér si ho uvědomí včas. Konflikt je především v tom, že podnikatel dělá to, čemu rozumí, na co si může sáhnout, co má pod kontrolou. A tak se snadno stane, že má tzv. všechna vajíčka v jednom košíku. Dělá to, co mu jde, přináší mu to radost a uspokojení. A když se jednou spálí, věří si, že příště se mu to nestane.
A správce? Ten už se na to dívá tak, že košík s vajíčky nemusí vždycky donést. Co když zakopne? Co když tam bude mít všechna vajíčka? Je schopen znovu poprosit slepičky, aby mu snesly další? Jsou vůbec nějaké slepičky? Jinými slovy, s velikostí majetku také roste důležitost rozkládat riziko a přemýšlet o různých potenciálních scénářích. Mnoho filozofů říká „přemýšlet o neznámých neznámých“. Mně se na strategii Ochrany bohatství, jíž jsi zakladatel, líbí právě to, že přemýšlí o scénářích. Pojďme přiblížit, co to je přemýšlení o scénářích.
Scénářové přemýšlení při správě majetku
Vladimír Fichtner
Já to řeknu na příkladu proti-inflační dluhopisů a tom, co jsme sepsali do našeho časopisu Rentiér v létě 2020. Nadnesli jsme tři scénáře budoucnosti a jak se na ně připravit. To povídání bylo delší, ale já to popíšu na příkladu proti-inflační dluhopisů. Instrumentu, který všem, kteří ho mají, přinášel výnos ve výši inflace.
Josef Podlipný
Kolik peněz v tomto instrumentu mají klienti společnosti Fichtner?
Vladimír Fichtner
Podle jejich investičního profilu deset až dvacet pět procent finančního majetku. To znamená poměrně dost. A řeknu, jak jsme se k tomu dostali.
Proti-inflační dluhopisy přišly na trh v dubnu, květnu 2019. Myslím, že se poprvé vydávaly v červnu 2019. Když se přenesete zpátky v čase, zjistíte, že v té době byla inflace velmi nízká. Úrokové sazby byly nulové. Když jste měli hotovost, nebylo s ní moc co udělat. Když jsme se podívali na detaily proti-inflačních dluhopisů, viděli jsme toto: Bude-li inflace záporná – bude takzvaná deflace, což se v té době při hotovosti v euru skutečně dělo – váš nejhorší možný výnos je nula. Všichni, kdo dostávali mínus jedno procento na euru za rok, by v takovém případě byli nadšení. Takže proti-inflační dluhopisy byl dobrý produkt pro období záporné inflace.
Proti-inflační dluhopisy byl zároveň rozumný produkt pro normální inflaci ve výši dvou, tří, čtyř procent. Protože každý rentiér potřebuje mít peníze na své výdaje na rok, dva, pět, šest let – rozumná rezerva je na pět, šest let. V té době neexistoval produkt, kde by šlo ukládat na pět, šest let s rozumným výnosem, který by ochránil inflaci. Poté přišly proti-inflační dluhopisy, které uváděly – kolik bude inflace, tolik bude výnos dluhopisu. Výborně!
Pro scénář záporných sazeb nebo záporné inflace skvělý produkt. Pro normální ochranu krátkodobých a střednědobých peněz skvělý produkt. A pro vysokou inflaci úžasný produkt, protože pořád potřebujeme, aby hotovost vynášela alespoň inflaci. Když jsme popsali tyto tři scénáře – nízká, normální a vysoká inflace – zjistili jsme, že proti-inflační dluhopisy jsou produkt, který v každém scénáři přináší rozumný výnos.
Řekli jsme si, že není co řešit a budeme je kupovat. Na začátku byl limit na jedno rodné číslo pět milionů korun v každé emisi, což pro stamilionáře nebo miliardáře nebylo moc, proto bylo potřeba nakupovat každý rok, dokud tyto dluhopisy trvaly. V roce 2021 – posledním roce, kdy se dluhopisy vydávaly – už byl limit 50 milionů na jedno rodné číslo v každém kvartále. Tam se dalo už nakoupit řádově za stovky milionů a my nakupovali. Tím jsme došli k tomu, že podíl v portfoliích našich klientů je deset až dvacet pět procent.
A proč o tom mluvím? Chci na tomto příkladě popsat scénářové přemýšlení, protože to je nesmírně důležitá součást strategie Ochrany bohatství. Nepřemýšlet o tom, jaký scénář přijde – jestli bude válka, nebo ne. Jestli bude měna silná, nebo slabá, jestli bude inflace vysoká, nebo nízká. Je potřeba přemýšlet o všech scénářích v dané oblasti a vybrat řešení, při kterém se nepotkáme s fatálním průšvihem. Řešení, které bude rozumně fungovat v každém jednom z těch scénářů.
Josef Podlipný
To vypadá jako docela pesimistická práce. Přemýšlíš o rizicích a pak hledáš řešení. Je to opravdu tak, anebo je to naopak zajímavé? Protože výsledek je nějaký mix, který obstojí v různých scénářích budoucnosti, kterou je těžké předvídat.
Vladimír Fichtner
Je to zajímavá práce, která nás baví, proto ji také děláme. Souvisí to i s tím, že péče o majetek není téma na rok, dva nebo pět, deset let. Ale na desítky let. A protože starat se o majetek je potřeba dlouhodobě, tak vůbec netušíme, jaký scénář budoucnost přinese. Proto jsme pracovali se scénářem války ještě před tím, než přišla válka na Ukrajině. Pracovali jsme se scénářem inflace ještě předtím, než přišla vysoká inflace. Protože je to jeden ze scénářů budoucnosti. A máš pravdu, že někdy musíme hledat i ty černé scénáře. To je naše role.
Josef Podlipný
Tím jsi mi nahrál na zmínku na dubnové číslo Rentiéra z roku 2020. V tomto čísle píšeme „Nebezpečí číslo jedna. Dolar za 50 korun, v případě krize ano. Nebezpečí číslo dvě. Inflace umí být rychlá“. To, jak je rychlá inflace, jsme v nedávné minulosti zažili na vlastní kůži v ČR všichni. Guvernér ČNB dokonce prohlašoval, že může vystoupat i nad hranici dvaceti procent. Jak se v takové době daří strategii Ochrany bohatství ochránit majetek rentiérů?
Vladimír Fichtner
Popsal bych to komentářem jednoho z našich klientů, ale podobné komentáře přichází od většiny z nich: „Finanční aktiva nemusím řešit. Vím, že tam mám klid a můžu se soustředit na jiné věci, které jsou v této době důležitější.“ To, že se nám dobře spí, je ukázkou, že to funguje velmi rozumně.
A já si nemyslím, že by to byla atomová věda. Že přemýšlení o scénářích je něco, co by se nedalo vymyslet. My naopak říkáme každému, s kým pracujeme, že naší rolí je to odpracovat a selským rozumem vysvětlit, co se bude dít. Vtáhnout vás do toho přemýšlení, abyste věděli, co si myslíme a jak to může vypadat. A přemýšlení o scénářích je vždy o tom, že se snažíme najít dvě nebo tři různé cesty. Měna bude slabá, stejná nebo silná. A jaké řešení máme zvolit. V tomto případě je to řešení, které tzv. nehedguje korunu proti dolaru.
Josef Podlipný
Vysvětli prosím výraz „nehedguje“ pro ty, kdo se s ním ještě nesetkali.
Vladimír Fichtner
V Čechách hodně lidí řeší, že investice do amerických akcií je zajímavá. Kvůli americké ekonomice, síle amerických firem a podobně. S tím souhlasím. Ale většina českých fondů, které investují do amerických akcií, takzvaně zajišťují (hedgují) korunu. To znamená, že když koruna bude posilovat, tak na ně to nebude mít negativní vliv. Protože když koruna posiluje a máte dolarové akcie, tak ta síla koruny, respektive slabost dolaru, vám ubírá z majetku.
Josef Podlipný
A proč se nezajistit na té koruně? Vždyť mám koruny, žiju v ČR, koruny vydělávám, utrácím…
Vladimír Fichtner
Zajistěte si ji, pokud si myslíte, že ČR bude Švýcarskem střední a východní Evropy. Že měna bude neustále jenom posilovat a chcete vsadit na tento jeden scénář budoucnosti.
Josef Podlipný
Opět jsme u scénářů.
Vladimír Fichtner
Nezajišťujte si ji, pokud si myslíte, že může nastat i druhý scénář. Že ČR nebude Švýcarsko střední a východní Evropy, že se mu nebude dařit tak dobře a koruna může i oslabovat. My nevíme, jestli to bude tak, nebo tak. Ale víme, že v jednom případě, když nebudeme zajišťovat, tak buď vyděláme méně peněz, anebo vyděláme více. Kdežto v druhém případě, když budeme zajišťovat, můžeme sbírat velké ztráty. Zkrátka, sázka jen na jeden scénář vždy může přinést i tu průšvihovou část. Je to sázka. V desítkách let je ale vysoká šance, že prožijeme oba scénáře.
To opět souvisí i s Ochranou bohatství. Jestli chcete růst, tak sázejte. Jděte do jednoho scénáře. Většina bankéřů v privátních bankách proti-inflační dluhopisy s klienty neřešila, přestože to podle mého byla úplně jasná věc. A proč ji neřešili? Pravděpodobně pracovali jenom s jedním scénářem.
Ochrana Bohatství / Wealth Protection není nic dramaticky složitého. Je potřeba o rizicích přemýšlet dopředu a hledat řešení, která budou fungovat vždy. Ne geniálně. Nejgeniálnější řešení je, že vezmu křišťálovou kouli, která mi prozradí, co bude za rok nejdražší na světě, a proto toho nakoupím co nejvíc. Ale když nemám křišťálovou kouli a ta věštba nevyjde, může to mít fatální důsledky. A na to je potřeba dávat pozor.