Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSDalší 3 způsoby, jak se připravit na nečekané životní situace
natočil Josef Podlipný 
Nikdo z nás není nesmrtelný.
Náhlá smrt či nehoda nemusí být jediná nečekaná situace, která zanechá starost o majetek na zbytku rodiny. Člověka dostane mimo hru i kousnutí klíštětem nebo nevydařená banální operace.
Co by se stalo s majetkem, kdyby člověk najednou nebyl?
Vladimír a Josef se v první části soustředili na jednoduché úkony, které můžete udělat, a v této druhé části se soustředí na náročnější témata, které vyžadují delší přípravu a zajistí mezigenerační ochranu majetku.
Textový přepis
Vladimír Fichtner
Máme ještě tři věci, které je potřeba zmínit a které z našeho pohledu fungují, když k něčemu dojde:
závěť, majetková struktura a to nejdůležitější, to si nechám až na konec.
To už jsou ale věci, které jsou složitějšího charakteru.
Když jsme se bavili o správci pozůstalosti a opatrovníkovi, to jsou jednoduché věci.
Akcionářská dohoda už je trošku složitější, ale není to žádná atomová elektrárna. Dá se to také vyřešit docela jednoduše a rychle. I když ne tak rychle jako hodinová návštěva u notáře.
Závěť svým způsobem také není úplně složitá, ale je tam potřeba to, co jsi říkal v jednom z příběhů na začátku dnešního povídání. A to dát dohromady nějakou inventuru.
Josef Podlipný
Určitě nejenom inventuru, ale dát dohromady i kvalitní komunikaci. Protože mnoho z rentiérů si myslí, že tím, že správně rozmyslí závěť a uloží ji u svého notáře, tak má vyřešeno.
Ne vždy tomu tak opravdu je. Protože poté, co je závěť otevřena a pozůstalí jsou s obsahem závěti seznámeni, může začít opravdu velmi nepříjemný okamžik pro pozůstalé. Kteří očekávali, že to bude vypadat jinak. Anebo dokonce i pro majetek samotný, pro rodinné bohatství, protože existují způsoby, jak je možné dokonce i závěť zpochybnit nebo dokonce napadnout.
Tím vůbec nechci říct, že je to úkon, který by rentiér neměl udělat. Spíše naopak. Měl by ho dobře promyslet. Měl by, pokud je to jen trošku možné, o něm komunikovat. A určitě, jak říkáš, měl by začít velmi pečlivou revizí rodinného bohatství. Ke kterému my oba dobře víme, nepatří jenom majetek. Peníze, které v rodinném bohatství jsou, nemusí být nutně tou nejdůležitější součástí. Je potřeba myslet na to, že závěť musí nutně zohlednit i to, že třeba někdo jako beneficient potřebuje z toho rodinného majetku víc, protože je dlouhodobě nemocen. Nebo potřebuje méně, protože je to bohém, zvyklý na svůj život a větší část majetku by mu mohla ten život vlastně zkazit. A dokonce ho připravit o radost, kterou díky svému bohémství prožívá. Je potřeba o tom takto přemýšlet.
Vladimír Fichtner
Souhlasím. Inventura materiálních hodnot na jedné straně, na druhé straně inventura toho, kdo by měl něco dostat a pak propojení obou stran mezi sebou. To je vlastně obsah závěti, která je na první pohled také relativně jednoduchým dokumentem. Ale řekl bych, že v pořadí, jak jsme se zatím bavili, ji považuji za tu složitější. Právě pro to přemýšlení, které je potřeba udělat.
Jednou jsem to probíral s kamarádem a říkal jsem, „no, tak teď jsme si o tom popovídali a kdo ví to, co vím teď já?“
A on odpověděl „Asi nikdo, a možná jsem ti neřekl úplně všechno, protože si to ani všechno já nepamatuju.“ Takže to je trošku složitější. Čím víc tomu věnujeme energie, tím je to potom jednodušší. A méně napadnutelné. Ano, protože i závěť může být napadnutelná. To se vztahuje ještě k tomu jednomu bodu, který jsem zatím neřekl. Závěť je tedy další nástroj.
Majetková struktura – co si pod tím představit?
Josef Podlipný
Každý si pod tím představí vlastně něco jiného.
Někdo je motivován k tvorbě majetkové struktury tím, že hledá optimální způsob vlastnictví a správy majetku kvůli daním. Říká si „OK – nejsem nesmrtelný. Někdy v budoucnu bude majetek spravovat někdo z rodiny, buď jako celek nebo jeho dílčí části.“ Pokud je ještě navíc rodina tzv. rozstřelena po celém světě, některé děti bydlí v Evropě, některé bydlí v zámoří nebo třeba v Austrálii, je o to důležitější řešit, jak v té dané zemi se přistupuje k dani dědické nebo k dani z benefitů z toho majetku, z výnosů.
Takže jeden takový úhel pohledu na strukturu je vyřešit daně.
Druhý pohled, který mě napadá a který jsme zvažovali i my s Janičkou v určitém okamžiku – a velmi intenzivně jsme o něm diskutovali v rodině – je vytvořit něco, co je spojeno s odkazem. V podstatě nějaké místo, kde se rodina má chuť scházet, ať je kdekoliv na světě. Ví, že to je vždycky bezpečný rodinný přístav, dům třeba. A je jedno, jestli to je ten, ve kterém se narodily děti nebo jejich rodiče.
Vladimír Fichtner
Jakou má dům spojitost s majetkovou strukturou?
Josef Podlipný
Pak je potřeba tento dům, pokud by to měl být právě ten bezpečný přístav, který překoná mnoho generací, dát do struktury, která bude mít správu a bude nedělitelná.
Vladimír Fichtner
Dobře, tedy majetková struktura. Ty jsi zmínil v jeden okamžik, že je to něco, co potkáváme u lidí, se kterými se bavíme. Oni říkají, že to už řešili, to mají namyšlené. Na první pohled to vypadá hrozně jednoduše. Protože postavit tu strukturu, je záležitost u zkušených právníků na pár týdnů, řekněme. I s nějakým rozmýšlením. Technicky to může být i rychlejší.
Ale skutečný fór struktury je zase v komunikaci s rodinou. Zase v tom, že to není vnucení vůle mně, otce zakladatele, všem ostatním. Ale většina struktur na západě je považována těmi následujícími generacemi za nepříjemnost, za něco, co nefunguje. 80 až 90 procent lidí to komentuje jako něco, co jim udělali rodiče nebo prarodiče „za trest.“
Josef Podlipný
Říkají naschvál.
Vladimír Fichtner
Naschvál, ano, to je to správné slovo.
To je jenom spojeno s tím, že ta struktura byla vytvořená z jednoho úhlu pohledu. Často bez nich. Když jsme s Radkou začali uvažovat o strukturách, protože to také byla první věc, která nás napadla, když jsme prodávali firmu. Tak co s tím? Uděláme nějakou strukturu? Právníci a daňaři nám navrhli nějaké řešení, jak by to mohlo vypadat – holding, rodinný fond a já nevím co dalšího. My jsme vlastně postupně až časem pochopili, že nám tam nevyhovuje jedna věc. A to, že to nemá v sobě lidskost. Že tam není rodina, je to technické řešení. A proto jsme se do toho nevrhli. Naopak jsme začali pracovat na rodině. O tom si budeme povídat za chvíli, že to je vlastně to nejpodstatnější.
K majetkovým strukturám se určitě ještě dostaneme v nějakých dalších relacích. Ale myslím, že jako shrnutí by to mohlo stačit, co myslíš, Pepo?
Josef Podlipný
Já k tomu jen dodám krátce. Vzpomeňme na setkání s Honzou, kde jsme se ho ptali „A když jste, Honzo, popsal rodině řešení majetkové struktury, jak na to reagovala rodina?“ Vzpomínáš si, co nám Honza tehdy odpověděl, jak na to reagovali členové rodiny?
Vladimír Fichtner
„No, když myslíš, tati.“
Josef Podlipný
Ano. To je bohužel obvyklá odpověď členů rodiny, protože přistupují k otci nebo matce zakladatelům jako k respektovaným osobám s určitou mírou pokory.
Oni přece něco vytvořili. Tím pádem jejich děti jim „do toho teď nemají, co kecat.“ Bohužel ale toto je právě past, do které se může velmi snadno správce rodinného bohatství chytit ve chvíli, kdy nenaslouchá rodině. Když ji nepřizve k hledání optimálního řešení.
Vladimír Fichtner
Abychom nezapomněli na dnešní téma – jak vlastně struktura souvisí s nečekanou událostí?
Josef Podlipný
Zdánlivě souvisí přímo, ale i nepřímo.
Přímá souvislost je v tom, že nabízí řešení pro případ, že ten, kdo teď strukturu vůbec nepotřebuje, protože celé rodinné bohatství spravuje sám nebo společně s dalšími členy rodiny, náhle nebude. Anebo nebude schopen správy. Struktura v podstatě řeší určitou formu následovnictví.
Nepřímá souvislost spočívá v tom, že pro okamžik, kdy se chopí správcovství budoucí generace, které ne vždy budou chtít být v roli exekutivy – těch přímo řídících osob – potřebují mít vytvořené i jakési kontrolní nástroje. Nástroje, které umožní systém nějak pospravovat anebo upravit potřebám budoucích generací.
Protože nikdo přece nevíme, jak rychle se bude větvit generační strom. S jakými potřebami jednotlivé větve anebo plody na větvích budou pohlížet na rodinné bohatství. Co si o tom myslíš ty, Vladimíre?
Vladimír Fichtner
Majetková struktura může určitě pomoci překonat věci, o kterých jsi mluvil. Zastupovat akcionáře, kteří by jinak zdědili podíly třeba po mně ve firmě. A najednou by místo jednoho akcionáře byli tři, nebo čtyři. Najednou se struktura může postavit mezi dědice a firmu, a tu firmu zastupovat jednotným hlasem. Přesně takto to má spousta rodin na západ od nás, a je to osvědčená záležitost.
Především proto může struktura hrát dobrou roli v tom, že se nebude tříštit některá část majetku. Že nájemní dům, který mám, kde je 15 bytových jednotek, nebude mít najednou čtyři vlastníky. A po další generaci třeba 15 vlastníků, a pak už je to sdružení vlastníků. To známe z toho filmu, jak to dopadá.
Tak to funguje – čím více vlastníků, tím více je roztříštěná pozornost na to, aby se správa dělala efektivně. A to může být nepříjemné.
Strukturu proto vnímám především z pohledu zachování celistvosti. U toho typu majetku, kde to zachování celistvosti je důležité.
Josef Podlipný
Určitě ano, jen doplním, že struktura také umožňuje zachovat princip přenosu odpovědnosti. Odpovědnosti ke správě, a trošku upozadit vlastnictví.
Odpovědnost je klíčová pro to, aby rodinné bohatství přinášelo užitek i mnoha dalším generacím.
Vladimír Fichtner
Pořád tam roste komplexnost, od hodinové návštěvy notáře po nějaké přemýšlení. Majetková struktura je něco, co může také pomoci řešit některé věci do budoucna v našich rodinách.
Ale to už je nejen na měsíce, možná na roky rozmýšlení. Ty k tomu něco chceš dodat, Pepo?
Josef Podlipný
Často slýchám od rentiérů, byli jsme u několika takovýchto setkáních s rentiéry i spolu, že majetkovou strukturou to přemýšlení rentiéra začíná.
Je to pochopitelné, protože i my dáváme tvorbě majetkové struktury velkou důležitost. Zároveň jsi teď zmínil, že je to o diskusích a přípravách, které trvají možná mnoho let a že tím rentiéři začínají.
Nicméně, je majetková struktura něco, co vyřeší trable rodiny pro případ neočekávané události, když nebude mít ta předchozí řešení?
Vladimír Fichtner
Může v tom pomoci. Majetková struktura je způsob číslo 5.
Nejpodstatnější je ale způsob číslo 6. To je příprava rodiny a komunikace v rodině.
To je to, co je dlouhodobé. To je to, co je na roky určitě. Teď jsme se bavili s jedním člověkem, se kterým pracujeme, on říkal „s dospělými dětmi to budu řešit, ten majetek, který už dneska je významný, tak až tak za rok, až dostanou peníze za prodej další firmy.“
Já mu ale říkal „Honzo, ale to nejde. Je potřeba ty věci řešit dopředu. To prostě nemůžete ty děcka přece postavit před hotovou věc, najednou tady máte peníze, tady máte majetek.“
Z mého pohledu je potřeba dávat dohromady pohled na svět jako rodina. Co chceme s majetkem dokázat? Jak se o něj chceme starat? Zapojovat děti do starání, aby to nebylo, jako když úspěšný sportovec najednou vydělává stamiliony v mladém věku a neví, co s tím.
Spousta úspěšných sportovců, a speciálně ve Státech, zbankrotuje, protože na takovou situaci nejsou vůbec připraveni. Na to je potřeba dát velký pozor.
Je to proces, který je pro mě nesmírně obohacující, my jsme ho zahájili už před několika lety s rodinou. Je úplně nový, protože samozřejmě nikdo v tom nemá zkušenost tady v ČR. Nebo není ta zkušenost moc dlouhodobá. Ale musím říct, že je nesmírně příjemné vidět, jak děti získávají svoji sílu, své sebevědomí, svoje sebeuvědomění v tomhle procesu. A mít šanci být u toho je pro mě hrozně příjemné. Není to jednoduché, to neříkám, že to je jednoduché.
Proto si myslím, že to je proces na roky. A pořád máme, a doufám, že budeme mít pořád, o čem se bavit a co sdílet. Z pohledu důležitosti tohle já osobně považuji za to nejpodstatnější.
Jak to vidíš ty, Pepo?
Josef Podlipný
Vidím to úplně stejně. Mohu k tomu jen dodat dvě věci.
To nejtěžší na komunikaci v rodině je poslouchat. Nás přece vždycky napadnou ta správná řešení a rádi bychom je představili ostatním. Nicméně tím se můžeme připravit o spoustu ještě lepších řešení, které budou napadat ostatní členy rodiny. A to by byla velká škoda o tohle přijít.
A druhá s tím související věc, která mě zaujala jako myšlenka známého světového kouče dalších generací, byla: chcete-li dát svým dětem jen peníze, dejte jim raději drogy. Asi jim méně zkazíte život.
Já bych k tomu dodal – chcete-li pomoci dětem, svým partnerkám, partnerům a budoucím generacím dobře spravovat rodinná bohatství, komunikujte s nimi. Hledejte s nimi ta správná řešení.
Nebuďte na to sami. My jsme vám, vážení posluchači, nabídli 6 řešení, které vám pomohou připravit se na neočekávané události.
Vláďo, poprosím Tě, jestli bys je krátce shrnul.
Vladimír Fichtner
Mluvili jsme o jmenování správce pozůstalosti.
Jmenování opatrovníka.
O akcionářských dohodách nebo dohodách společníků.
O závěti.
Zmínili jsme majetkové struktury.
A to nejpodstatnější je rodina a komunikace s ní. Příprava na to, aby se stali správnými správci.
Josef Podlipný
Vážení posluchači, dnes to bylo o řešeních, která vám pomohou připravit vás samotné, vaše rodiny a rodinná bohatství pro případ neočekávaných událostí.
Opět někdy příště se s vámi budu těšit na slyšenou. Pro dnešek se loučím. Mé jméno je Josef Podlipný.
Vladimír Fichtner
Mějte se krásně, na shledanou.