Vladimír Fichtner

 

Otevřít dotazník
Dotazník je na platformě Alchemer a Vaše údaje jsou chráněny

 

Co přinese rok 2022 v investicích?

Jaký na to máte názor?

Zúčastněte se našeho průzkumu a porovnejte svůj názor s ostatními. A možná i něco vyhrajete.

Dobrý den, moje jméno je Vladimír Fichtner a jsem investor, podnikatel a mimo jiné ředitel Fichtner a.s.

Společnosti, která se zabývá tím, že přemýšlí o budoucnosti neustále. Protože tím, že o ní přemýšlíme dopředu, můžeme vydělávat více peněz pro sebe a pro naše klienty.

Rok 2021 se pomalu chýlí ke konci

A že to byl zajímavý rok.

V principu jsme na trzích neviděli skoro žádné poklesy. Běžně přicházejí třikrát ročně poklesy o pět procent. Letos nebyl skoro žádný.

Viděli jsme to, že inflace začala velmi dramaticky růst.

Viděli jsme přerušování logistických řetězců. Automobilky zastavovaly výrobu a jiné firmy také.

Na někoho to mělo velký vliv, na někoho dokonce zničující vliv. Někdo se naopak s tou situací vypořádal dobře nebo ho vůbec nezasáhla.

Ten rok byl z našeho pohledu velmi intenzivní.

A proto jsme se v něm mnohé naučili, a proto nás také v mnohém donutil přemýšlet, co přijde do budoucna.

U nás ve firmě rok 2021 nebyl vůbec nudný

Změnili jsme právní formu.

Asi jste si všimli, že místo s Fichtner s.r.o. se začínáte potkávat s Fichtner a.s. Mimo jiné už podnikáme jen pod hlavičkou obchodníka s cennými papíry.

Rozšířili jsme tým.

Máme o 4 lidi více. O jednoho člověka, který má velké seniorní zkušenosti z několika privátních bank. A 3 mladší kolegy, kteří jsou naší cestou do budoucna a naší krví, která nás žene dál.

Naši klienti začínají mít více a více peněz.

Začínáme se potkávat s lidmi, kteří mají nejenom desítky, ale stovky milionů. A také miliardy. Tak jsme začali rozšiřovat spektrum našich služeb pro klienty, protože s větším majetkem přichází více věcí, které člověk musí řešit. A my tomu jdeme v našich službách naproti.

Mám obrovskou radost z toho, že jsme letos překonali miliardu.

Ne pro nás. Ale miliardu zisku vydělaného našim klientům. A to nás všechny ve firmě opravdu velmi těší.

Také nás těší skvělé reakce našich klientů na náš měsíčník Rentiér, kde si vždy najdou něco zajímavého k přečtení, i něco, co pomáhá jejich přemýšlení o penězích.

Analýzu státních proti-inflačních dluhopisů respektive její aktualizace, které jsme vydávali v roce 2021, si už stáhlo téměř deset tisíc lidí.

Máme radost, že jak naši klienti, tak i ti, kteří si analýzu stáhli a rozhodli se pro proti-inflační dluhopisy, vydělávají peníze.

Náš vlajkový kurz o investování InvestGuru.cz pomohl už více jak dvanácti stům účastníků posunout se v přemýšlení o investicích dále.

Právě v tomto kurzu sdílíme vše, co víme o investicích, a díky němu mnozí, kteří kurz absolvují, vydělávají peníze. Buď s námi, pokud zjistí, že na to vydělávání nemají tolik času, nebo sami, protože to už zvládnou.

To všechno jsme zažili v roce 2021.

Našim klientům se dařilo a díky tomu se dařilo i nám.

Peníze, které jsme vydělali, budeme investovat do zásadního technologického skoku, jehož výsledky uvidíme doufejme do konce roku 2022, a který nás posune z pohledu technologie, úplně do jiné úrovně.

Také jsme neustále ve spojení s trhem.

Nejenom s našimi klienty, ale s vámi všemi, kteří se díváte na naše videa, čtete naše články, posíláte nám vaše dotazy.  Protože pro nás je důležité dělat věci, které někomu mohou pomoci, a které někoho zajímají.

Už několik let děláme průzkum i mezi vámi, kteří nás sledujete. Stejný průzkum děláme i letos. A i vy se do něj můžete zapojit.

Jak vidíte své investice v roce 2022?

Půjdou akcie nahoru nebo dolů?

Vyplatí se do nich investovat teď nebo bude lepší trochu počkat?

A co si myslíte o dluhopisech.

Začaly růst úrokové sazby. Dluhopisy možná začnou více vynášet. Jsou zajímavější nebo bude lepší počkat?

A co ty další populární věci?

Krypto, NFT a další novinky, které se na investičních trzích objevují. Jsou zajímavé i pro vás?

A co v roce 2022 bude mít vliv na investice a na to, abyste vydělávali.

V čem vidíte potenciální problém nebo naopak příležitost?

Zapojte se do průzkumu a dejte nám vědět, jak vidíte rok 2022 v investicích vy.

Odměna pro účastníky

Všem, co se zapojí, pošleme jako odměnu výsledky průzkumu.

Už to pro vás může být, stejně jako pro nás, zajímavá inspirace. Protože vidět, co si myslí trh, je vždy trošku výhodou.

I vám to může pomoci vydělat nějaké peníze navíc anebo naopak vyhnout se nějakému riziku, které na vás také možná v roce 2022 číhá.

A 5 účastníků průzkumu dostane navíc k Vánocům ještě zajímavý dárek.

Plánujeme v lednu, stejně jako v předchozích letech, webinář na téma 10 lekcí z roku 2021 a výhled na rok 2022. Vstup na webinář bude stát 1 970 Kč, ale někdo ho dostane jako dárek k Vánocům.

Z odpovědí, které nám přijdou, vybereme ty nejzajímavější. A já osobně potom vyberu 5, které nejvíce zaujmou mě. A právě těmto pěti účastníkům pošleme přístup na webinář zdarma.

A protože máme zajímavý rok, uděláme ještě jednu akci navíc.

3 vybraní účastníci od nás obdrží také Inteligentního Investora. Knihu, o které si myslíme, že by ji měl znát každý investor. A jejíž vydání už několikátým rokem sponzorujeme.

Teď už jste slyšeli všechny argumenty, proč se našeho průzkumu zúčastnit.

Je to dobré pro vás i pro nás.

A jako většina věcí, které děláme je win-win.

Prostě je důležité, aby to dávalo smysl oběma stranám.

Já vám přeji v roce 2022 jen to nejlepší.

Klidný rok, pohodové Vánoce a hodně zdraví.

Otevřít dotazník
Dotazník je na platformě Alchemer a Vaše údaje jsou chráněny

 

Je něco, co bych měl se svým portfoliem dělat před koncem roku?

Když tuto aktivitu přehlédnete, tak vás to může připravit, jak už to tak bývá, o pěknou řádku peněz.

Mé jméno je Vladimír Fichtner, a protože se starám o peníze klientů, tak tuto aktivitu skutečně nepodceňujeme.

Nastavení portfolia řešte během roku

Možná by si někdo mohl říci, že je to o kontrole, jestli mám portfolio správně nastavené.
Jestli mám alokaci akcií, dluhopisů a hotovosti takovou, jakou bych měl mít.
A ano, to je také důležitá věc, a určitě je potřeba ji dělat.
Ale to je potřeba dělat průběžně.

Já mám na mysli ještě něco jiného.

Daňový pohled na portfolio

Mám na mysli to, že byste se měli podívat a zvážit, jestli náhodou vaše daňové pozice z cenných papírů, které jste prodávali, nelze započítat proti ztrátám z jiných pozic, které jste ještě neprodali a uvažujete, že byste je prodali.

Protože prodat cenné papíry se ztrátou 1. ledna a ne 31. prosince (obrazně) může znamenat velký finanční rozdíl v tom, kolik zaplatíte na daních.

Tax-loss harvesting

Když si člověk čte Wall Street Journal nebo jiné zahraniční tiskoviny, zjistí, že tax-loss harvesting – v češtině dejme tomu – sběr daní nebo optimalizace daní – je něco, co je normální a patří to do života každého investora.

Prostě podívat se, jestli náhodou nemám v portfoliu něco, co tam nechci mít. A když to prodám, přinese mi daňovou ztrátu, která se zároveň ale započítá proti daňovým ziskům, které mám z jiných cenných papírů.

Můj pocit je, že v Česku na to ještě mnoho lidí nemyslí.

Jsou schopni prodat své cenné papíry nebo fondy, které mají (nebo jim bankéři nebo poradci poradí, ať je prodají), ale vůbec nevědí, jakou budu mít v následujícím roce díky tomuto prodeji daňovou povinnost.

Investiční poradenství včetně daní

My vždy, když prodáváme, respektive když klientům doporučujeme něco prodat, jim zároveň řekneme, předtím, než prodej udělají: „Podívejte, když to prodáme, tak v tuhle chvíli budete mít zhruba takovou daňovou povinnost, anebo daňovou ztrátu.“

To nám umožňuje klientům ušetřit i docela velké peníze.

V tuto chvíli už moc času do konce roku nezbývá, ale přesto by se vám mohlo stát, že si řeknete: „Jo, po Novém roce něco prodám, teď na to nemám čas.“

Možná je lepší to udělat nyní.

A nebo naopak!

Pokud byste chtěli nyní prodávat něco, co je v zisku a ještě pod tzv. daňovým testem, tak byste možná mohli zvážit, zda to neprodat až prvního ledna. Protože také nechcete těsně před koncem roku vygenerovat nové daňové povinnosti, které budete muset splnit už příští rok v březnu nebo v červnu podle toho, jestli máte daňového poradce nebo ne.

Začněte daně řešit nejpozději v září

Samozřejmě, mnohem lepší je k této věci přistupovat v průběhu roku systematicky.

Nepřemýšlet o tom těsně před koncem roku, a na poslední chvíli něco udělat nebo neudělat, ale přemýšlet o tom celý rok.

Pokud na to nemáte tolik času, vraťte se k této problematice minimálně vždy alespoň v září a přemýšlejte, jestli náhodou není něco, co byste mohli zlepšit.

Protože peníze, které zaplatíte na daních, už nikdy zpátky nedostanete.

A je přeci jen škoda platit něco, co nemusíte, když stačí malinko a hned na tom budete lépe.

Už může být příliš pozdě

Kdybyste se ještě před koncem roku na nás chtěli obrátit a pobavit se s námi o těchto záležitostech, už vám nyní moc nepomůžeme.

Už je příliš pozdě.

Možná ještě něco doladíte se svým daňovým poradcem. Ale příští rok to může být jinak – zavolejte nám a můžeme se domluvit.

V každém případě nikdy nezapomeňte na to, že i daně k investování patří, a je potřeba i o nich přemýšlet. A přistupovat k nim ideálně systematicky.

Když se vám to povede, uvidíte, že budete vydělávat něco navíc.

 

Dnes jsem měl schůzku s jedním člověkem, který má miliardu korun.

A bavili jsme se o tom, že chystá návrh právní struktury. Chce svůj majetek zavřít do nadace, svěřenského fondu nebo investičního holdingu.

Protože to je součástí ochrany bohatství.

Jakmile bude jeho majetek uložen ve fondu, nebude jeho. A když zemře, nebude se z něj platit dědická daň. Což v Čechách ani v tuto chvíli nehrozí. Ale co si budeme povídat, do budoucna nám to asi hrozit bude.

Svěřenské fondy, nadace a investiční holdingy mají spoustu výhod a nevýhod. Ale to není téma tohoto videa.

Svěřenecký fond musí mít lidský rozměr

To, o čem jsme se bavili, je, že těmto strukturám je potřeba dát lidský rozměr.

Bohužel to totiž většinou funguje tak, že po nějaké době většina příjemců peněz z těchto struktur, je považuje za přítěž. Uzavřením majetku do nějakého fondu, nadace nebo holdingu technicky sice vyřešíte, že majetek nebude váš.

Ale to, co nevyřešíte je, jestli s ním ti, pro které je určen, budou umět zacházet.

Často se setkávám s tím, že správcem svěřenského fondu je jmenován někdo z příbuzných. Případně někdo, koho znáte. Ale mám trochu pocit, že velmi často je to jmenování jen formální záležitost.

Něco jako…“Tak tady máme představenstvo, tady jsou tři lidi. Ti podepíšou, co jim řeknu a hotovo.“

V případě struktur typu nadace, svěřenský fond apod. to není dobré dělat podobným způsobem.

Správce by měl být mentorem

Z mého pohledu totiž správce svěřenského fondu musí být jakýsi mentor.

Měl by pomáhat beneficientům. Tedy těm, kteří budou jednoho dne peníze dostávat.

Měl by jim pomáhat si peníze užívat, nejen starat se o svěřený majetek. Ale také opravdu předávat informace o tom, jak s těmi penězi zacházet. Jak si je užívat a nenechat se zkazit.

Já proto raději místo správce používám slovo „mentor“. Což si myslím, že je v českém jazyce lepší výraz pro to, co má správce vyjadřovat.

Jako rodiče to asi znáte. Říkat něco vlastním dětem je vždycky trošku složitější, než někomu jinému. Radit vlastní dětem je dokonce velmi náročné.

Někdy bych řekl i nebezpečné. Vzhledem ke vztahům.

A teď si představte, že jeden z vás rodičů je správce svěřenského fondu.

To může fungovat až do té doby, než se máte stát mentorem. Což je samozřejmě pro tuto roli nesmírně důležité. To vám ale málokdo řekne. Málokdo to s vámi probere.

Někdo má pocit, že ve svěřenském fondu je jen tak někdo napsaný, protože stejně o tom rozhoduju já, jako zakladatel.

Ano, je to pravda. Ale jen do určité doby. Dokud žijete. A dokud jste schopen o tom rozhodovat.

Ale co bude, až tady nebudete?

Co bude, až zemřete? Co bude, když zemřete při autonehodě. Co se stane, když přijde nějaké jiné neštěstí?

Pak bude správcem někdo, kdo je „dobrý technik“. Ale neumí vůbec s vašimi dětmi promluvit. Kdo vůbec nechápe lidskost a důležitost lidskosti těchto vztahů. Kdo neumí být mentorem. Je jen dobrým technikem.

Představte si to tak, že za vámi přijde váš syn. A řekne: „Já bych potřeboval půjčit peníze do podnikání.“

A svěřenský správce by měl posoudit, zda to je nebo není v souladu se zájmy zakladatele, se zájmy fondu. A nějakým způsobem to se synem probrat.

Třeba tak, že bude chtít více informací.

Nebo mu řekne, že to nejde. Nebo naopak jde, ale za jakých podmínek.

A takové věci je potřeba umět říct, umět probrat.

Říct: „Ano, máte povoleno.“ „Ne, nemáte povoleno.“

To je velmi jednoduché. Ale vede to k tomu, že vztah beneficienta, příjemce peněz  fondu, začíná být čím dál tím odtažitější.

Místo toho, aby fond posiloval vztahy mezi zakladatelem, rodiči a dítětem, tak vztahy narušuje. A dobré jméno a dobré vztahy z minulosti začíná zhoršovat.

Jenom proto, že správcem je někdo, kdo je technik. A ne mentor, jak já říkám.

Jak poznáte kdo je technik a kdo je mentor?

Radím, jen když se mě někdo zeptá

Zažili jsme to v životě asi každý. Jsou lidé, se kterými jsme se rádi potkávali. Protože oni nás životem, svými názory a svými nenápadně sdělovanými radami vedli velmi příjemně. A rádi na ně vzpomínáme.

A pak byli lidé, kteří řekli: „Takhle to budeš dělat – tak, tak, tak.“

A nám se to nelíbilo. Protože člověk si na spoustu věcí musí přijít sám. Místo toho, aby mu je někdo poradil.

Můj kamarád, kterému je dneska už skoro devadesát let, vždycky říkal:

„Radím, jenom když se mě někdo na radu zeptá. Nebo když jde o život.“

A já myslím, že v tomto případě jde o život.

A je potřeba k tomu tak i přistupovat při jmenování a vybírání svěřenského správce.

Jde o hodně

Když už máte větší stamiliony korun nebo miliardy, je dobré o věcech přemýšlet dopředu. Trochu systematičtěji.

Nepřistupovat k nim tak jako v byznysu, kdy člověk šel z jednoho do druhého, a se všemi výzvami se dokázal poprat.

V tomto případě už jde o hodně. Jde o vztahy. Mezilidské vztahy. Navíc o vztahy v rodině. A když k tomu nepřistoupíte systematicky, ale metodou pokus omyl, nemusí to vyjít.

A to v rodině ne vždy úplně chceme.

Děti milují akcie!

I když o nich před hodinou ještě nic nevěděly.

Pro každého z nás, jako rodiče, je nesmírně důležité předat svým dětem naše znalosti a zkušenosti v různých oblastech života. Mezi tyto oblasti patří samozřejmě i peníze.

Děti, na rozdíl od nás, mají dlouhý investiční horizont. Oni budou žít pravděpodobně 50, 80, 100 let nebo ještě více let od této chvíle.

A proto mohou akcie skutečně využít ve svůj prospěch. Protože jak víme, akcie je potřeba nechat pracovat a přemýšlet o nich dlouhodobě.

A protože mám tři děti, 27, 26, a 16 let, tak sám vím, že vysvětlit dětem pojem akcie, jen tak z ničeho nic, nemusí být úplně jednoduché.

Moje jméno je Vladimír Fichtner a zrovna teď mám za sebou hraní deskové hry, která se jmenuje Finanční svoboda, s deseti 10 – 15letými dětmi našich klientů.

Naši klienti jsou majitelé úspěšných firem, úspěšní podnikatelé nebo zaměstnanci, kteří mají už desítky nebo stovky milionů korun. A oni mají velký zájem o to, aby jejich děti dokázaly uchopit jednoho dne rodinné bohatství tak dobře jako oni sami.

Investiční svět je plný nástrah

Ten dnešní svět, finanční a investiční, je plný nástrah. Nikdy nevíte, kdy Vaše děti do nějaké takové nástrahy vletí. Kdy se na ně přilepí někdo, kdo jim řekne: „Tohle si kup.“ A oni prodělají peníze.

Bude to třeba málo peněz. Ale zůstane v nich velmi negativní zkušenost.

Místo toho, aby se naučily, že investice pomáhají rodině udržovat jejich bohatství, tak si vsugerují, že investice,
to je nějaký průšvih, kterému je potřeba se vyhnout.

Jenom ta špatná zkušenost může jednoho dne vést k tomu, že nebudou schopny rodinný majetek obhospodařovat.

Takové zkušenosti je potřeba se vyhnout tím, že čím dříve jim ukážeme dobrou zkušenost, tím větší šanci mají špatnou zkušenost, buď poznat předem a nebo si neudělat z ní takové závěry, které lidi udělají, jenom když zažijí něco špatného.

Desková hra, která již poučila desítky tisíc dětí

A proto jsme s kolegy už před 20 lety dobou vymysleli deskovou hru, která učí děti ale i dospělé, když to je zapotřebí, poznávat co to jsou akcie, dluhopisy, dividendy a jak vlastně s takovými pojmy a hlavně s penězi zacházet.

Já osobně jsem hrál Finanční svobodu, řekl bych s tisícovkami dětí. Čas od času jdu na jeden týden do nějaké školy a tam tu hru hraju od rána do večera se všemi třídami v té škole. Hrál jsem jí v Americe s dětmi. S dětmi, kterým je 10, 12, 15, 18 let. S 25 letými i s 35 letými.

Ta hra je nesmírně zábavná. A má jedno velké kouzlo.

Děti velmi rychle pochopí, jak fungují investiční nástroje

Ona pojem akcie, dluhopis a dividenda do dětí dostane během chviličky. Trvá jenom několik minut, než se děti o to začnou zajímat. A trvá hodinku, než jim začne docházet že ty akcie… „Jo, to je dobrý, to je zajímavý.“

Takže když jsme naposledy hráli. Ta hra je vlastně simulací třiceti let života klienta. Klient začíná ve 30 letech a končí v 60 letech a cílem je mít na konci co nejvíc peněz.

Děti velmi rychle pochopí, že akcie, když mají dost času, tak umí hezky růst. A během čtyř hraní, které my jsme zažili v průběhu jednoho jediného dne, tak se naučily neuvěřitelným způsobem dělat investiční portfolia tak, že by se za ně nemusel stydět ani investiční profesionál.

Já jsem z toho měl velkou radost, protože si myslím, že je nesmírně užitečné hravou formou dětem představit koncept, který není jednoduchý ani pro mnoho dospělých. Na konci her měly děti 50 % – 70 % v akciích ve svých portfoliích a to je velmi zajímavé.

Zvládnou různé investiční scénáře

Hráli jsme nejenom scénáře, které budují majetek. To znamená, že začínají s klientem, kterému je třicet let. Má nějaké příjmy, výdaje, cash flow a začínají investovat každý rok nějaké peníze tak, aby v šedesáti letech měli na rentu.

Hráli jsme také scénář rentový. To znamená, řekli jsme jim: „Tady máte klienta, kterému je 60 let. A do devadesáti let mu ty peníze mají vydržet.“

A děti se naučily z těch peněz, které měly, nebo které postupně dostávaly, anebo se jednoho dne vybíraly, v principu zdvojnásobit až ztrojnásobit majetky, které měly. Peníze, které dostávaly k dispozici, aby s nimi hrály.

Jenom tím, že začaly aplikovat jednoduché principy investování, které by měl znát úplně každý.

Děti se do hry dostanou velmi rychle

Ten pocit těch dětí na začátku, když přicházely, byl samozřejmě trošku rozpačitý. Protože rodiče jim řekli, že by mohly někam zajít.

A já jsem si uvědomil, že příště musíme udělat trošku lepší propagaci. Ne vůči rodičům, které umíme dobře namotivovat, aby děti přivedli, ale vůči dětem, aby jim jiné děti řekly, jak to bylo zajímavé a podobně, aby jim řekly, co se jim líbilo a co je na tom zaujalo.

Samozřejmě když ty děti přišly a zeptal jsem se jich, jestli se chtějí naučit, co dělat s penězi, jestli chtějí být třeba milionáři nebo starat se o miliony, tak řekly: „Jo, to je zajímavý.“ A jakmile dostaly první bankovku, tak hned byly ve hře.

Důležité investiční pojmy

Ale ani jedno z nich, a málokdo z dětí to zná, se potkaly s pojmem akcie, dluhopis nebo dividenda.

Po několika kolech hry, po několika minutách nebo deseti, dvaceti minutách, už ten pojem používaly úplně běžně.

Na konci dne, protože my jsme hráli dopoledne tři hodiny a odpoledne tři hodiny, byste nepoznali, že tyhle termíny neumí používat už pěkných pár let. Takže z toho mám velkou radost.

Je to úplně nádhera vidět, jak škola hrou funguje i v praxi a jak to předává dětem relativně brzo, už od deseti let, bez problémů, důležité principy, které potom jednoho dne musí začít využívat i při správě rodinného majetku.

Hra pro mladší, ale i starší děti

Hraní Finanční svobody pro děti od 10 do 17 let, ale můžou hrát i dvacetiletí, třicetiletí, úplně v pohodě, je jak my říkáme takový úvod do investování. Velmi hravý úvod.

Potom pro ty starší na to navazujeme třeba tím, že máme dvoudenní víkendový kurz, kde je hra používaná jako nástroj, ale je spojená už se sdílením zkušeností a praktických rad, jak ve finančním světě neskočit někomu na špek, na co si dávat pozor a jak především chránit svůj majetek nebo rodinný majetek, který mají děti nebo postupně dostanou k dispozici.

Pochopí rozdíl mezi utrácením a investováním

Jedna z věcí, kterou děti potkají ve hře, je také to, že jejich klienti, o které se děti starají jako bankéři, tak si čas od času chtějí pořídit nějaké věci. Nové auto, nový dům nebo si třeba nechtějí pojistit majetek.

A děti vlastně mají šanci zažít tu radu vůči těm jakoby klientům. A říkají: „No, to by si nemusel kupovat. Protože když koupí za 300, 500 tisíc nebo milion nové auto, tak vlastně mi tady bude chybět milion na investování.“

A vidí, že když je utratí, tak ty nemůžou peníze vydělávat. A že je dobré to dávat do nějaké rozumné rovnováhy.

Zažijí výhody průběžného výnosu

Vidí, že nejsou špatné investice, které přináší průběžný výnos. Oni to znají často od rodičů. Protože rodiče mají nějaký byt na pronájem nebo nějakou nemovitost na pronájem.

Ale tolik neslyší už: „Dostali jsme dividendu z akcií. Nebo dostali jsme úroky z dluhopisů.“ Protože to není úplně běžná věc a tolik se o tom nemluví. Není to tolik vidět ani v tom rodinném životě.

A tady děti mají šanci poznat, že dividenda, nějaký tok peněz, přichází i z jiných instrumentů, než nutně z nemovitostí na pronájem.

A protože všichni víme, že rodinný majetek má být strukturovaný, že nemá být jen v jednom typu investice, třeba jenom v nemovitostech na pronájem, ale i v akciích, dluhopisech a dalších nástrojích.

Tak děti najednou poznávají nové oblasti, které je moc důležité aby poznaly, protože stabilitě rodinného majetku, o který se jednoho dne budou starat, to samozřejmě velmi pomůže.

Vyhnou se typickým investičním chybám

Ať to byla Nela, Pepík nebo Hela, které byly na tom hraní, tak bylo zajímavé sledovat, jak poprvé prožívají ten život s klientem, od 30 do 60 let, a jak dělají typické chyby jako děláme my všichni, pokud by nás někdo neučil, jak se o peníze starat.

Jaké jsou to chyby?

Ze začátku, v 30 letech, moc neinvestujeme. Přemýšlíme, co s těmi penězi budeme dělat. Pozorujeme, co se kde děje. Možná si koupíme nějaký dluhopis. Nějakou tu akcii, aby se neřeklo. Ale akcie vlastně začínáme kupovat…

To je úplně typická chyba spousty lidí a taky dětí v té hře.

Začínáme kupovat až v 50 letech, kdy už dvacet let rostou, a máme pocit, že máme mít 100 % v akciích. Ono když přichází rentiérský věk, tak zase člověk už by měl mít trošku méně možná v akciích. Ne 100 %, ale třeba 50 %, nebo 60 %, nebo 70 %. A ideální je, když už je má hezky dlouho nakoupené.

A dětem trvá jeden herní život, než si tuhle chybu uvědomí.

Několikrát v průběhu hraní, a to se stává opakovaně, tak říkají: „Jojo, příští hru musíme ty akcie kupovat dřív. Musíme je kupovat, když to jde dolů. A když to půjde moc nahoru, tak o tom ještě popřemýšlíme.“

Vytváříme v nich hrou správné vzory investičního chování, aniž by si to oni uvědomovali.  A jako rodiče, co si budeme povídat, si moc přejeme.

Velká výhoda včasného pochopení investičního světa

A k čemu takovéhle představení akcií, dluhopisů, dividend nejvíce slouží? V rodinách?

No především k tomu, že najednou se o těchto věcech můžete s dětmi nenápadně začít bavit. Můžete říct: „ A teď mi firma, kterou vlastním, bude vyplácet dividendu.“ A děti hned ví, co to znamená. „Aha, takže ty máš její akcie?“

Nebo tady dostanou nějaký úrok… „Aha, ty máš dluhopisy?“

A je to takové téma, které je potřeba s dětmi probírat.

Mnozí si takové téma nechávají na probrání s dětmi až příliš pozdě. A to nemusí mít úplně dobré následky.

Vždycky je dobré začít raději o něco dříve. A k tomu právě třeba hraní Finanční svobody může dobře posloužit.

Pořiďte si hru Finanční svoboda

Jsem moc rád, že Finanční svoboda i nadále skvěle funguje, a měl jsem šanci být u jejího zrodu.

Dnes se o ní stará Karel Kořený. Když se podíváte na financnisvoboda.cz, tak si tam můžete nějakou také koupit. Třeba pro Vaše děti.

A pokud jste naši klienti?

Tak se budu těšit, až se s Vašimi dětmi setkáme na nějakém dalším hraní. Právě třeba pro Vás.

Hrát či nehrát?

A co si myslíte Vy o poznávání finančního a investičního světa prostřednictvím hry?

Dává to smysl? Měli bychom to dělat? Neměli bychom to dělat? Měli bychom to dělat s dětmi dříve? Nebo raději později?

Napište mi. Jsem zvědavý na Váš názor.

Investujete svůj čas, peníze a energii s rozvahou a dlouhodobě.

Samozřejmě i nám se stává, že některý z našich klientů zemře. Nebo naopak zdědí nějaké peníze.

Je to situace, která je samozřejmě emočně velmi náročná.

Měli jsme klientku se třemi dospělými dětmi. A ona byla nemocná. Smrtelně nemocná. Věděla, že zemře. Nebylo jasné, kdy.

A my jsme se na to rok a půl, dva roky s jejími dětmi připravovali. Měli jsme společné schůzky, kde jsme řešili, jak naložit s jejím majetkem.

Když zemřela, tak její děti věděly nebo tušily, co se bude dít, jak se mají o majetek starat. Nebyla to pro ně situace z ničeho nic.

Proto považujeme za důležité vzdělávat děti ještě v průběhu našeho života, protože nikdo z nás neví, kdy přijde jeho čas. Někdy je to nečekané, a pak je to o to složitější, když druhý člověk
vůbec netuší, jak dostat se do obrazu, jak se starat o peníze. Je to náročnější.

Dá se s tím samozřejmě poprat, ale člověk na to nesmí zůstat sám, protože není úplně v pohodě a musí řešit jiné věci.

Aby na to člověk nebyl sám, v tom hrajeme docela dobrou roli my. Tím, že s věcmi pomáháme.

Nikdy nevíme, kdy to přijde

Samozřejmě nevíme, kdy budeme my v té černé kronice, proto je dobré se svými dětmi, nebo s potenciálními budoucími pozůstalými, nějakým způsobem průběžně pracovat.

Sdílet s nimi informace o tom, jaký mám majetek. Jak se o něj starám. Kdo je můj bankéř. Nebo kdo je můj investiční poradce.

My to děláme tak, že i když pracujeme jen s jedním členem rodiny, postupně se chceme poznávat a pomáhat celé rodině. Třeba i se vzděláváním.

Vzdělání pro celou rodinu

Začínáme u dětí, kterým je deset let. A už jsme s nimi schopni sehrát hru, která je dobrou simulací investičního života. To je první chvíle, kdy se potkávají s pojmy jako jsou akcie, dluhopisy, fondy.

V druhém kroku máme pro starší děti, dvoudenní seminář na toto téma, který je zábavně odborný. Mladí dospělí lidé, kteří se ho účastní a nemají k financím úplně blízko, říkají třeba toto, jako slečna, kterou si pamatuji…

„No, na začátku jsem nevěděla, jestli vůbec to tam je pro mě. A cítila jsem se tak, jakože pro mě ty čísla jsou španělská vesnice. Ale na konci jsem byla ráda, že jsem tam byla, protože jsem některé věci pochopila. Poznala. Vím, že se mi to v životě bude dřív nebo později hodit.“

A teď se mi přihlásila, že má první statisíce a co s nimi má dělat. Takže je vidět, že o penězích začíná přemýšlet.

Nenechte to na jednom člověku

Většinou je to tak, že o peníze se v rodině často stará jeden člověk. Někdo má třeba finanční investice.

U nás v rodině jsem spíš já na ty finanční investice. Moje žena je spíš na nemovitosti. Ale o penězích, protože firmu jsme postavili společně, si povídáme docela dost.

Věřím tomu, nebo vím, že i kdyby se mi něco stalo, tak ona si dokáže poradit a bude vědět, co má dělat.

Ne, že by všechno řešila, ale bude vědět, na koho se obrátit. S kým pracovat. Na co „skočit“. A čemu se určitě vyhnout.

A to jsou ty důležité věci, které je v případě dědictví potřeba mít na paměti.

Neskákejte bez rozmyslu na „skvělé” věci

Nesmíte skočit na něco, co vypadá na první pohled jako skvělé, ale ve skutečnosti je to buď podvod nebo kulišárna, která není pro vás vůbec dobrá, ale je dobrá pro toho na druhé straně.

Vždycky říkám: Když máte nějaké peníze, ať už je zdědíte nebo vyhrajete ve Sportce, tak první věc, kterou udělejte – dejte si pár měsíců na to, abyste se v klidu rozhodovali.

Studovali, co vlastně dělat. Jak se posunout dál. Obejděte několik bankéřů a poradců. A zeptejte se.

Co byste mi poradili? Co byste mi poradili? Co byste mi poradili?

Pak si udělejte nějaké spektrum z toho, co se dozvíte.

Udělejte si vlastní přehled

Kupte si nějakou knížku na toto téma. Absolvujte nějaký kurz o investování. O tom, jak se starat o peníze.

Pobavte se třeba se známými toho, kdo zemřel, nebo s jeho partnery ve firmě. Protože často lidé, kteří se znají, některé věci řeší podobně. A můžete od nich nasát nějakou inspiraci.

Nebo nám zavolejte, můžeme se sejít a tyto věci probrat. Protože to řešení není úplně jednoduché.

Rychle nabyl, rychle pozbyl

Nejvíc chyb člověk dělá v okamžiku, kdy přijde k penězům nějak nečekaně, nemá zkušenost a najednou musí něco dělat.

V tu chvíli, věřte mi, můžete udělat opravdu hodně chyb, které vás mohou stát – v konečném důsledku – vaši budoucnost.

Znám lidi, kteří vyhráli 120 milionů ve Sportce. A 80 milionů úplně prošustrovali nesmyslným způsobem.

Přes různé investice, které nedávají smysl. Prostě nasypala se na ně spousta lidí, kteří jim něco prodali. Potřebovali půjčit nebo něco dalšího. A dvě třetiny toho bohatství zmizelo během dvou let. Což je samozřejmě průšvih.

A mám trochu obavu, že ani těch posledních 40 milionů ten člověk nemusí mít šanci rozumně zvládnout. Přestože by z nich mohl mít rentu – nekonečnou, reálnou 100 tisíc měsíčně, navždy. On i jeho děti.

Zajímejte se o své bohatství

Takový přístup je – jak bych to řekl… Lehkovážný, to ale není správné slovo. Možná netrpělivý. Možná příliš rychlý.

Možná si nedá tu práci. Nejde do detailu.

Prostě čím víc máte majetku, tím víc je potřeba se o něj starat. Zajímat. A nenechat to na někom jiném.

Když to necháte na někom jiném, tak nemusí mít úplně chuť vám pomáhat. Takže je taky potřeba si vybrat správně toho, kdo má chuť jít podobným směrem jako vy. Je pro něj důležité, aby váš majetek vydělával vám.

A vyhnout se těm, kteří si stáhnou nějaké vstupní poplatky. V principu pak už je nezajímá, jak to dopadne.

Na to je potřeba dát pozor.

Nenechávejte to na poslední chvíli

Jestli vy nebo někdo ve vašem okolí máte majetek, který dřív nebo později někdo bude dědit, nenechávejte to na poslední chvíli. Jak už jsem říkal, nikdy nevíte, kdy to přijde.

To sdílení nebo informování vaší rodiny o tom, co kde je zainvestováno. Jak je investováno. Jak k tomu přistupovat.

Už při tom, jak peníze investujete, přemýšlejte o tom, jestli způsob, kterým to děláte, bude schopen někdo převzít.

Jestli vaše děti budou schopny dělat to, co vy. Jestli budou schopni replikovat vaše přístupy.

Jak o svém bohatství přemýšlíte vy?

Uvědomujete si, že jednoho dne váš majetek taky někdo zdědí?

Připravujete vaše pozůstalé na tuto situaci?

Nebo to necháváte být a říkáte si: „Oni to nějak zvládnou.”

Napište mi do komentářů. Je to téma, které mě hodně zajímá.

Zrovna nedávno jsem se o tom bavil s Jiřím, který prodal část své firmy za sto milionů korun. Má děti, které už potřebuje začít trochu seznamovat s tím, jak se starat o majetek.

Při přemýšlení o dětech a o majetku se velmi často setkávám s tím, že lidé říkají:

„Já založím svému dítěti účet. Je mu 16, tak aby začalo někde obchodovat. Aby začalo s těmi penězi něco dělat.“

Kdysi dávno jsem to měl stejně. Také jsem měl pocit, že je potřeba založit účet.

Mimo jiné proto, že prarodiče říkali: „My budeme dětem posílat nějaké peníze, a až jim bude 18, tak ať tam něco mají.“

Postupem času jsem si začal uvědomovat a vlastně poznávat jinou cestu.

Nestačí dětem předávat jen peníze

A to cestu pro lidi, kteří mají více peněz, prodali svoje firmy a jejichž život se díky úspěšnému podnikání změnil. Jejich dětem je potřeba hlavně předávat znalosti a zkušenosti.

Znalosti a zkušenosti, jak se starat o majetek a o peníze. Jak o nich přemýšlet. A také to, jak vlastně bylo těžké se ke všemu dostat.

Já jsem v minulosti docela často dělal to, že jsem od dětí odstřihával tu náročnost budování majetku nebo firmy.

Dělali jsme do noci, neznali víkendy a vlastně jsme často děti šidili.

Snažili jsme se to před nimi skrývat, aby neměly pocit, že to je složité. Že to je krev a pot, jak se říká.

Asi každý, kdo podniká a vzpomene si na své začátky ví, o čem mluvím.

Vlastně až před několika lety jsem se dozvěděl, nebo jsem si přečetl, že jedna z věcí, která je velmi podstatná, je to „trápení“ také s dětmi sdílet.

Ukázat jim, jak vlastně došlo k tomu, že se člověk dostal do nějaké úrovně. Sdílet s nimi, že to nebylo zadarmo. A že pokud má člověk firmu, pořád je to starost.

Je jedno, jestli jde o firmu miliardovou nebo 100 milionovou. Jestli je obrat 20, 30, nebo 50 milionů. Pořád je co dělat, pořád je o čem přemýšlet.

A pokud už nejste jenom v pasivní roli investora a nemáte najatý management, stále vidíte, že se kolem něco děje.

A to je dobré s dětmi sdílet. I když už má člověk úspěch, tak to nikdy není zadarmo, pořád i ten úspěšný byznys může zmizet.

A to je velmi zajímavý koncept – sdílet i bolest, která úspěch provází. Nejen benefity a dovolené, kdy v principu člověk odjede, kdykoliv chce.

Tohle jsme u nás v rodině začali trošku měnit, a myslím si, že to není vůbec špatná inspirace. Vidím, že to na naše děti působí velmi dobře.

Najednou si začínají uvědomovat…

„Aha, ono to asi jako nejsou jenom ty dovolené, ale je i něco na druhé straně.“

Já věřím tomu, že to buduje do budoucna větší zodpovědnost za majetek, který jednoho dne samozřejmě převezmou. A budou se o něj nějakým způsobem dál starat. Doufejme, že dobře.

Předávání znalostí a zkušeností dětem o tom, jak se starat o majetek má více rozměrů.

Jeden je o vzdělání, zkušenosti a poznání této oblasti, a nikoli o založení účtu.

A protože děti našich klientů mají různý věk od těch pětiletých po dvacetileté i pětatřicetileté, tak i my máme zajímavou možnost, pracovat s nimi různě a postupně.

Děti věku 10 – 15 let

U desetiletých dětí v principu stačí, když si s nimi zahrajeme investiční hru, kterou si vezmou za svou, začnou ji hrát a baví je. Najednou pojmy jako akcie, dluhopis, inflace poznávají formou hry, stejně jako třeba v monopolech. Vlastně vůbec nevnímají nějaké technické parametry řešení, ale začnou používat to názvosloví. A to je něco, co jim samozřejmě později bude velmi pomáhat v pochopení reality.

Opravdu jde o hraní deskové hry, která v sobě obsahuje investiční prvky a trvá cca dvě, tři hodinky.

Když není COVID, tak ji hrajeme s dětmi našich klientů ve skupině po dvanácti, patnácti dětech. A tam je to ještě zajímavější, protože skupinky mají jinou dynamiku než jen hra v rodině. Což také občas děláme. Ale ta skupinová dynamika, řekl bych, je ještě o něco lepší.

Další fáze nastává, když už děti vstupují do dospělosti. Někdy jsou připravené už i 15leté, ale typicky je to 17 až 25, 30 let.

Děti věku 17 – 25 let

Používáme vlastně tu samou hru proto, aby byla nástrojem předávání i trochu více teorie, znalostí a zkušeností z praxe. Tato hra je totiž podkladem pro dvoudenní školení, na kterém si ji jednou zahrajeme. A mluvíme o tom, jakým způsobem tu hru vyhrát, aby člověk druhý den uspěl.

A říkáme si u toho teorii i praktické zkušenosti, jak se vyhnout průšvihům a jak se vlastně dlouhodobě rozumně starat o majetek a vydělávat.

Dvoudenní seminář s touto hrou je většinou víkendový, protože děti chodí do školy a je potřeba to nějak sladit dohromady.

Také moje děti prošly touto dvoudenní hrou a můžu ji určitě doporučit každému. Jde totiž o další krok na výše zmíněné cestě.

Děti věku 25 a více let

Po tomto víkendovém semináři my s těmi dětmi začínáme řešit jejich finanční život. To už záleží samozřejmě na tom, v jaké jsou fázi.

Když je jim sedmnáct, tak nemusíme řešit nic, ale když je jim 25 nebo 30, už je relevantní udělat investiční plán a zpřístupnit jim online kurz InvestGuru. Všichni naši klienti mají tento kurz zdarma, a zdarma ho mají i děti našich klientů. Jim vytvoříme speciální účet.

A pomáháme jim řešit finance v okamžiku, kdy mají nějaké zdroje. Aby poznaly investování trochu víc ještě dříve, než se potkají s velkým majetkem. Ať je ten velký majetek definován 50, 100 miliony, nebo půl miliardou. Nebo i větším objemem.

Další kolo, které máme ve vzdělávání dětí našich klientů, je investiční kurs a jejich vlastní investiční plán.

Začíná předávání majetku

Později tyto „děti“ od svých rodičů dostávají první větší peníze. Někdy jsou to tři miliony, někdy je to pět milionů.

Mám klienta, kterému je 65 let a prodal firmu za sto milionů. A jeho děti, kterým je 35 a 33 let už mají každý 15 milionů.

Přichází to, že schůzku, kterou máme běžně ve dvou s rodiči těch dětí, najednou děláme s celou rodinou. Kde sedí otec, syn a dcera. Se všemi dohromady si povídáme o tom, co se děje na trhu, jak se to projevuje v jejich investičních portfoliích a jak je dobré reagovat.

A protože tyto děti už mají své peníze, už také mají něco ve hře, v ten okamžik k tomu začínají přistupovat jinak…

„Aha, tak to jsou moje peníze. Když se o ně budu starat, bude mi to nést nějakou rentu. A je to takováhle renta.“

Najednou poznávají, kolik je majetku v celé rodině. A my v průběhu našich společných schůzek sloužíme jako moderátoři té rodinné diskuze.

Protože, co si budeme povídat, doma není nikdo prorokem. A nikdy není špatné, když se takové diskuze zúčastní třetí strana. Ta diskuze je vlastně mezi těmi lidmi, ale my jsme víceméně jejími iniciátory nebo těmi, kdo odpovídá na případné dotazy. Protože ty dotazy vlastně směřují na nás, ale přitom si vlastně povídá ta rodina a vytváří se nějaké standardy přemýšlení. Má to velmi zajímavou dynamiku.

Shrnutí

To je zhruba naše zkušenost. Co se dá dělat s dětmi v různém věku. Jak je připravit na to, že se jednoho dne budou starat o desítky nebo stovky milionů. Nebo ještě více peněz.

Pokud hledáte partnera, se kterým si o penězích, majetku a případně dětech chcete trošku povídat, podívejte se na stránky www.fichtner.cz.

Třeba se potkáme a popovídáme si i osobně.

Většinou, když se potkám s úspěšným podnikatelem, tak říká:

„Vladimíre, dluhy nemám, všechno jsem zaplatil. Barák mám zafinancovaný z hotovosti. A jsem bez dluhů.“

A já říkám:

Hmm. To je dobře, že jste bez dluhů. Otázka je, když jsou nízké úrokové sazby, jestli se to nedá nějak využít.

Ono záleží samozřejmě na Vaší situaci. Záleží na tom, v jaké jste pozici. Kolik máte peněz. Jak Vám jede firma. Jaké máte další nemovitosti, třeba na pronájem. Jaké máte další aktivity.

Dluh nemusí být nepřítel

Dluh není bezpodmínečně špatný, pokud ho umíte správně uchopit.

Dnes dluhové financování stojí 2 % – 2,5 %.

Existuje šance, že peníze zhodnotíte v dlouhodobém horizontu více, než stojí ten dluh, pokud je budete investovat.

Je možné, že dokonce cashflow, které Vám z takových investic poplyne, bude schopno splácet průběžné úroky, které budete muset na tom dluhu platit.

Šance, že Vám to pomůže zvětšit Váš majetek není úplně malá.

Takže bych určitě nedoporučoval automaticky „nebrat dluh do úvahy“ a zavrhnout ho.

Spíš bych zvažoval, jestli ho náhodou nevyužít.

Je to vždycky samozřejmě individuální. Je to o té Vaší situaci.

Dobrý dluh a špatný dluh

Nezabíjejte dluh předčasně.
Myslím si, že je dobré naučit se, co je dobrý dluh a co je špatný dluh.

Špatný dluh stojí více, než můžete na investicích vydělat.

Dobrý dluh je takový, který je levný. 

Zda ho použít nebo ne, to je něco, o čem je dobré popřemýšlet.

Někteří moji klienti jsou i nadále velmi aktivní ve svých byznysech. V tom, že dělají nemovitosti takovým tím developerským způsobem. Nebo kupují pozemky, slučují je a prodávají třeba dál.

Jeden z těchto klientů právě potřeboval trochu víc peněz do svého byznysu a bavili jsme se o tom.

A já říkám:

„Hele máš nějaké hypotéky. Tak možná by stálo za to to rozšířit. Místo toho abys měl šest milionů, tak můžeš mít třeba dalších šest. Nebo dalších 10 milionů na hypotéku. Možná by to šlo nějak vymyslet. A stálo by za to o tom nějak popřemýšlet.“

Velká výhoda hypoték

Hypotéky jsou dneska levné. Je to dobrý dluh. A mají jednu velkou výhodu.

Na rozdíl od mnoha dalších dluhů se dají zafixovat úrokové sazby.

Máte jistotu, že se úroková sazba nezmění nejenom na rok, na dva, na tři, nebo na pět let, ale na deset let. Nebo na 15 let. Dokonce jsem slyšel o fixaci i na 20 let dopředu.

Pokud budete mít šanci dostat peníze za 2% na 20 let dopředu, aniž byste je musel předčasně splácet, ale máte tu šanci je i předčasně splatit, tak to z pohledu investičního může dávat velký smysl.

Peníze, které získáte a které se Vám někde uvolní, můžete investovat někde jinde. Samozřejmě to není tak napřímo, jak to vypadá z toho, co říkám, že byste dostali peníze z hypotéky a ty investovali. Ne.

Má dluh, i když peníze tu jsou

Michal byl v situaci, kdy měl připravenu hotovost na to, aby dům ve kterém bydlí dramaticky rekonstruoval.

Najednou zjistil, že možná tu hotovost nemusí použít na přestavbu svého domu. Může si navýšit hypotéku, o které původně vůbec neuvažoval.

Díky hypotéce může peníze, které měl připravené v hotovosti, investovat někde jinde. A šance, že mu ta investice přinese více, je velmi vysoká.

Nakonec se rozhodl, že udělá tuhle kombinaci. Peníze v hotovosti nechá na byznys. Nebo na investice. A peníze na rekonstrukci svého vlastního bydlení, načerpá přes hypotéku.

Přestože už se naučil ve svém životě tím, že má peněz hodně, že vlastně ty dluhy moc nepotřebuje, současná situace, kdy jsou úrokové sazby nízké, mu najednou otevřela nový způsob, jak přemýšlet taky o penězích, dluzích a investicích.

Dluh je dobrý sluha, ale špatný pán

Nezapomeňte ale nikdy, že dluh je dobrý sluha, ale špatný pán.

Nesmíte se nikdy dostat, co se týče dluhu, do situace, kdy už nebudete vědět, jak z něj ven.

Když dluhy neodpovídají Vaší životní situaci. Třeba když jste mladí a chcete si dneska koupit byt, který je velmi drahý. Tak je otázka jestli do toho jít. Nebo jestli náhodou raději nepronajímat.

Takové dluhy by Vás mohly zatížit příliš vysokým způsobem na celý život dopředu.

To, co nechcete, je dostat se do takové té dluhové spirály, kdy jeden dluh vytlouká ten druhý.

Začnete příliš velkou hypotékou. Pak si k tomu přihodíte nějaký spotřebitelský úvěr. Pak dostanete nějakou kreditní kartu a začnete utrácet přes kreditní kartu. Najednou dluhů máte tolik, že nevíte kam dřív skočit.

Situace, která vypadala na začátku lákavě, se změnila v katastrofu, Může mít nedozírné následky pro každého, kdo s dluhem neumí rozumně zacházet.

Rozumná výše dluhu

Pokud si nejste jisti, tak se dluhů klidně zřekněte.

Pokud chcete mít větší jistotu, počítejte v investičním plánu i s náklady na dluhovou službu, na splácení hypotečních úvěrů.

Spočítejte si předem, co je rozumná výše úvěru a co už je úvěr, který je možná za hranou.

Může se totiž stát, že Vy sice budete schopni splácet úvěr, ale pak už nebudete schopni dávat peníze stranou na svou finanční nezávislost. Na své investice, které jednoho dne použijete k tomu, abyste financovali svoji rentu, kterou dříve nebo později budete potřebovat.

Myslím si, že je to jedna z nejlepších věcí, kterou můžete udělat jsou různé scénáře budoucnosti. Ať už si je spočítáte sami, nebo necháte spočítat od někoho jako jsme my.

Kolik jste zadlužení. Kolik můžete dávat stranou na Vaši budoucnost. A jak vlastně vůbec ta budoucnost potom může vyjít.

Takový výpočet Vám pomůže ujasnit si, co je pro Vás to správné.

Raději 2 miliony, než 4 miliony

Pamatuju si na schůzku s jedním klientem, který přišel na schůzku a říkal, že potřebuje velký byt za 4 miliony.

(Už je to hodně dávno. Z dnešního pohledu je ta částka skoro úsměvná. Nejen v Praze.)

My jsme spočítali jeho finanční plán, dali jsme dohromady různé scénáře budoucnosti s tím, jak bude peníze dávat stranou, jak bude schopen splácet a podobně, tak mu najednou vyšlo, že si má pořídit hypotéku maximálně za dva miliony.

A on nám hrozně děkoval, protože říkal:

„Tak jako pocitově jsem si říkal, že 2 miliony. Ale bál jsem se, že to bude málo, tak asi spíš ty 4 miliony.“

Pochopil, že finanční život, finanční budoucnost, nemá rozměr jenom toho dluhu, ale že se tam musí dávat na stranu také peníze na budoucnost, aby jednoho dne mohl čerpat rentu.

Když se to s dluhem přepískne na začátku, tak se mu to možná nemusí úplně líbit, protože by se mohl v případě nějaké krize dostat do situace, kterou by nezvládl.

A to byl ten případ, o kterém jsme se bavili. Byl jediný živitel rodiny. Manželka byla vážně nemocná a nemohla vydělávat. Měli dvě malé děti. A ta situace byla osobně velmi náročná.

On měl vlastně nakročeno do něčeho, co kdyby se 10 let nic nezměnilo a všechno fungovalo skvěle, tak by zvládnul. Ale deset let by riskoval, že když přijde nějaký průšvih, takže se to nemusí povést a že ho to může úplně zruinovat.

Díky výpočtům, které jsme pro něj udělali, si uvědomil, že to už je něco, co je za hranou. Co pro něj není úplně to, co by chtěl. A vnitřně to cítil.

Bylo to fascinující. On to vnitřně cítil, že to není úplně ono. Ale potřeboval někoho, s kým si o tom promluví a kdo mu řekne:

„Hele, tady jsou 3 různé scénáře. Tady je nějaké riziko. Tady je jiné riziko. Tady je ještě jiné riziko. A výhody samozřejmě. Protože každý ten scénář jako vždy má své výhody i svá omezení.“

Spočítejte si několik scénářů dopředu

Když budete přemýšlet o dluhu a o investicích, tak vždycky přemýšlejte o různých scénářích budoucnosti.

Co se v té budoucnosti může stát.

Nepracujte jenom s jedním scénářem. Udělejte si ideálně různé varianty.

A teprve až je uvidíte, tak se rozhodněte. 

Rozhodnout se pro nemovitost, která je pro Vás příliš drahá, a vzít si na ní vzhledem k Vaší situaci (dnešní i budoucí) příliš velký úvěr, by se Vám nemuselo vyplatit. 

A naopak.

Někdy, třeba v době nízkých úrokových sazeb jako jsou teď, může dávat velký smysl mít hypotéční úvěr a peníze, které jste původně měli schované na něco, tak investovat.

Zvažte různé okolnosti. Ideálně si namodelujte, co může přijít a teprve potom se rozhodnout.

Pozor na emoce (i u nemovitostí)

Jedinou věc, kterou můžete udělat špatně, je zamilovat se do nějaké nemovitosti a přehnat to s tím, že si ji chcete koupit za každou cenu.

Dneska se nemovitosti kupují často formou aukce.

Zúčastníte se nějaké aukce. Líbí se Vám nemovitost. Přihazujete, protože ji chcete. Najednou nevíte, kdy máte dost, kdy máte skončit, a přihodíte víc, než budete chtít… To nemusí mít dobré konce.

Takže na to dávejte pozor a s dluhem pracujete obezřetně.

Na druhou stranu se ho nebojte, pokud už máte dost peněz.

V takovém případě Vás dluh a správné dluhové zatížení může posunout i vpřed.

A co si o dluhu a investicích myslíte Vy?

Jsem zvědavý na Váš názor. Napište mi do komentářů.