Vladimír Fichtner

 

Dividendové akcie mají své výhody i nevýhody.
Jedni investoři dividendy milují, jiní se jim raději vyhýbají.

Šéf analytického oddělení Fichtner Wealth Managers Tomáš Tyl se na dividendové akcie dívá racionálně a sdílí, proč měl investor minimálně zvážit jejich zařazení do portfolia.

Tomáš vysvětluje, proč jsou dividendy vyplácené firmami stabilnější než samotné ceny akcií. S Vladimírem Fichtnerem diskutuje o rozdílném přístupu k dividendám v USA a Evropě.

Existují různé přístupy k výběru dividendových akcií, včetně zaměření na tzv. dividendové aristokraty. Tomáš upozorňuje na rizika spojená s investicemi do firem s příliš vysokými dividendovými výnosy.

 

 

Textový přepis

Vladimír Fichtner

Dobrý den, dámy a pánové, zdravím Vás opět v našem podcastu Mezi Rentiéry.

Dnes tu není Pepa Podlipný, ale mám tu opět našeho vzácného hosta, kolegu a partnera ve firmě, Tomáše Tyla.

Ahoj, Tomáši.

 

Tomáš Tyl

Ahoj, Vláďo, a dobrý den všem divákům a posluchačům.

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, pro mě jsou inspirací k našemu povídání věci, které píšeš.

Kromě toho, že jsi napsal knížku „10 způsobů, jak se (ne)nechat připravit o peníze“, píšeš stovky zajímavých článků. Ty patří k těm nejčtenějším, které naši klienti a úspěšní podnikatelé, kterým pomáháme se starat o jejich peníze, velmi rádi čtou. Vrací se k nim a já s nimi často o těch článcích mluvím. V poslední době mě zaujal a měl jsem na to několik zajímavých diskuzí s klienty, Tvůj článek o dividendových akciích.

Článek byl poměrně rozsáhlý, ale já bych dneska chtěl vypíchnout jen pár věcí, které v našich diskuzích nejvíc zaujaly lidi, se kterými pracujeme.

Tou první věcí, kterou bych rád vypíchnul a o které jsi psal, bylo to, že dividendy jsou stabilnější než ceny akcií. A je to jedna z věcí, která je na nich atraktivní.

Můžeš k tomu říct pár slov, prosím?

 

Tomáš Tyl

Dividendy firmy vyplácejí investorům. To jistě naši posluchači znají – dividendy si vyplácejí jako podnikatelé. Stejně tak to funguje u velkých firem, které vyplácejí dividendy investorům jako část zisku.

To znamená, pokud investuji do amerických akcií třeba formou ETF, jako to děláme s našimi klienty, ty firmy vyplácejí dividendy, a to pak naši klienti dostávají.

Když se podíváme na celý trh a dividendu, která plyne z akcií na tom trhu, je dividenda mnohem stabilnější než samotná cena akcií. Protože cena akcií a celého toho trhu závisí na tom, co se na něm aktuálně děje. A může docela dost kolísat. A někdy dochází i k propadům, které mohou být docela velké.

Historie ukazuje, že právě v těch propadech cena může poklesnout poměrně výrazně. Třeba o 50 procent, ale dividendy jsou mnohem stabilnější a neklesají tolik.

Například, když byly velké propady v době finanční krize, cena akcií propadla v podstatě na půlku.

Dividendy ale poklesly asi jen o 20 procent a relativně rychle se zase vrátily zpátky.

To znamená, že tok dividend směrem k investorovi se příliš nezměnil.

Dividendy jsou tedy výrazně stabilnější než ceny akcií, které mohou být velmi volatilní, velmi kolísat.

 

Vladimír Fichtner

Pamatuji si, jak byla dividenda zajímavá v době finanční krize a před ní.

Řekněme, že dividendový výnos, to znamená poměr dividendy k ceně akcií, byl zhruba tři procenta.

Když jsem si koupil akcii americkou, tak cashflow, které z ní teklo, bylo tři procenta z tržní ceny.

Ale v okamžiku, kdy klesly ceny akcií o padesát procent a dividendy se nezměnily, najednou to bylo šest procent, protože cena akcií byla poloviční.

Když dividendy klesly, pořád to bylo pět procent, což byl zajímavý cashflow výnos. Každý máme rád, když za námi nějaké cash flow jde.

Potvrzuji, že dividenda i v době finanční krize, která byla asi tou největší, protože byla relativně dlouhá, bylo velmi příjemný pevný bod ve vesmíru. Když jsme dokupovali investice v poklesech po dvouletém poklesu, což je emočně velmi náročné pro každého, kdo vlastní akcie, říkal jsem si:

„Místo tří procent máme už pět. Tak jo, tak pět procent výnosu na cash flow. To je dobrý. To mám na nájmu.“

Pak se ukázalo, že na nájmech začíná být míň a míň. Takže stabilita dividend byla velmi příjemná.

Ještě bys něco dodal ke stabilitě dividendy a volatilitě akcií?

 

Tomáš Tyl

Samozřejmě tohle nemusí platit nutně celosvětově. Je třeba zajímavé, že je velký rozdíl v přístupu k dividendám mezi Amerikou a Evropou. Protože v Americe je dividenda posvátná. Snížit dividendu je pro firmy velká ostuda. Většinou, když k tomu firmy přistupují, ceny jejich akcií hodně padají. Je to známka přiznání toho, že je firma ve skutečných problémech.

Naopak velmi ceněné jsou firmy, někdy se jim říká třeba dividendoví aristokrati, které dvacet pět let postupně zvyšují dividendu.

Důsledek je, že v Americe firmy nevyplácejí třeba až tak vysokou dividendu. Dividendový výnos v dnešní době není tak vysoký. Momentálně je někde kolem 1 a půl procenta. Ale firmy vyplácí tolik, aby věděly, že dividendu ze zisku dokážou postupně zvyšovat.

Takže se snaží o vyplácení bezpečné dividendy. A samozřejmě, když přijde krize, některým firmám už nezbyde nic než dividendu snížit, nebo ji některé dokonce úplně přestanou vyplácet. Díky tomu je pokles na dividendě, ale není tak dramatický právě proto, že dividenda je posvátná.

Firma se bude snažit nejdřív dělat jiné věc. Třeba propuštění zaměstnanců, což je v USA jednodušší než v Evropě. Oni je pak zase dříve nabírají zpátky. A další kroky, ale na dividendu sáhnou až jako poslední.

 

Vladimír Fichtner

A ty jsi řekl, že v Evropě je to jinak.

 

Tomáš Tyl

V Evropě je přístup hodně jiný.

V Evropě se vyplácí, když na ně je a nevyplácí se, když na ně není.

Dividendy v Evropě obecně více kolísají. Firmy vyplácejí třeba nějakou fixní část zisku na dividendě. To znamená, když je zisk větší, vyplatí více, když je zisk menší, vyplatí méně.

Dividendový výnos evropských akcií bývá obecně vyšší, ale je méně stabilní.

Protože v Evropě je naopak v některých zemích dokonce velký problém propouštět zaměstnance. Pokud mají trvalý úvazek, tak to může pro tu firmu být značně problematické a naopak. Nejdříve se sahá na dividendu, ta se sníží a teprve potom se dělají jiné věci.

V Evropě je přístup k dividendách hodně jiný, a i proto my máme raději americké akcie.

Z hlediska akcionářů, i když není dividendový výnos tak vysoký, tak je mnohem stabilnější a nám to dává prvek stability do časů, kdy přichází krize. Protože víme, že dividendový přítok – to, co nám bude vypláceno – se příliš nezmění.

Ano, když přijde krize, dojde k nějakému poklesu. Na druhou stranu v portfoliu to zase mohou vyrovnat úroky z dluhopisů, ale nezmění se dramaticky.

 

Vladimír Fichtner

Ty jsi, Tomáši, psal třeba ve finanční krizi o tom, jaký byl rozdíl ve výplatě dividend v amerických firmách. A o poklesu. O tom, že v evropských firmách pokles dividendového výnosu byl výrazně větší.

 

Tomáš Tyl

Pokles byl kolem čtyřiceti až padesáti procent. Byl skoro takový jako pokles cen. Takže ochrana byla v zásadě mnohem menší, než jak je to v Americe.

 

Vladimír Fichtner

Je to tak. Američané, a proto rádi investujeme do jejich firem, nás jako akcionáře respektují a dělají všechno pro to, abychom byli spokojení.

V Evropě to bohužel jsou jako první zaměstnanci. Akcionáři jsou, přijde mi, až na posledním místě.

Jak jsi to říkal – když něco zbyde, tak to dáme i akcionářům.

Když nezbyde, tak nezbyde.

To je pro mě jako správce peněz velmi nepříjemné. Já chci, abych měl cash flow. Chci ho z byznysu, který vlastním. Chci ho z nemovitostí, které vlastním. Chci ho z akcií nebo z úroků z dluhopisů, které vlastním. Protože cash flow mi přináší hezkou stabilitu.

Viděl jsem to v mnoha případech u klientů. Našimi klienty jsou velmi úspěšní podnikatelé, kteří mají něco za sebou a nějaké těžké časy je úplně nerozhodí.

Když přišla finanční krize, válka na Ukrajině nebo covid, a když můžeme ve výpise ukázat výplatu dividendy a to, že se nemění, je stabilní, nebo poklesla jenom malinko, pak je ochota zůstat zainvestován. Což my jako dlouhodobí investoři víme, že je kritické pro to, aby investice mohly fungovat. Fungují dlouhodobě, proto musím zůstat zainvestovaný dlouhodobě, ne to vybrat při prvním poklesu.

Role dividend je nesmírně zásadní.

 

Tomáš Tyl

Právě ve výpisu našich klientů je to hodně dobře vidět, kdy ta část, která odpovídá cenám aktiv kolísá.

Někdy se jí daří více, někdy posouvá celkové zisky více nahoru, někdy naopak dolů.

Ale dividendy a úroky jsou to, co neustále narůstá. To, co neustále pomáhá vytvářet bohatství.

Klientům, kteří chtějí rentu, zase pomáhá vědomí, že rentu budou čerpat, i když na trzích dojde k významným poklesům. Stále z portfolia bude přicházet renta, která je zajistí.

To je ta ochrana jejich majetku. My víme, i oni vědí, že portfolio nebudou muset vyprodávat. Nebudou se muset zbavovat akcií v nevhodný okamžik, i když přijde krize. Dividendy a úroky jim pomůžou pokrýt jejich potřeby.

 

Vladimír Fichtner

Já myslím, že každý z nás, kdo podniká a každý z posluchačů, kteří si čerpá dividendy ze své vlastní firmy, ví, že je příjemné, pokud je tok stabilní, se kterým může pracovat. Na který se může spolehnout.

A když nastávají velké změny – jeden rok mám, druhý rok nemám – že to může být velmi nepříjemná situace.

Mám sice hodně majetku a najednou mi chybí cashflow, kterým bych financoval svůj životní styl. Můžu mít miliardu a stejnak můžu mít málo peněz.

Protože najednou byznys, ve kterém mám třeba veškeré svoje investice vložené, má prostě špatný rok. A nemůžu s ním nic dělat.

To není úplně příjemné. Proto dividendy jsou velmi důležité.

Možná by, Tomáši, bylo ještě zajímavé podělit se trošku a nahlédnout pod pokličku strategie, kterou zastřešuješ ve Fichtner Wealth Managers.

Pobavit se o podílu dividendových akcií i z pohledu toho, jak má člověk velké portfolio.

Protože my víme, že jinou váhu portfolia dividendových akcií doporučujeme těm, jejichž majetek odpovídá rentě, kterou můžou vybírat. Je blízko.

A pak jsou lidé, kteří mají majetku opravdu hodně, miliardy. Tam dividendové strategie má zase trošku jinou váhu, nebo může mít trošku jinou váhu.

Můžeš k tomu něco nasdílet?

 

Tomáš Tyl

Já bych k tomu řekl, že když koupíme celý americký trh, jsou na něm některé firmy, které lze označit za dividendové.

Ono vždycky záleží na tom, jaká se použijí kritéria. Ale je tam prostě určitá část firem, které vyplácejí vyšší dividendu, jsou více na dividendu zaměřené.

Pak jsou tam společnosti, které vyplácejí řekněme průměrnou dividendu.

A pak jsou tam společnosti, které nevyplácejí žádnou dividendu, protože jsou ve fázi, kdy to není vhodné. Jsou ve fázi více budování a růstu byznysu. Takže místo toho, aby vyplácely dividendu, snaží se podpořit svůj růst.

A pak jsou firmy, které jsou naopak stabilní a už růstový potenciál tolik nevidí, a tak vyplácejí dividendu svým akcionářům.

Firmy, které se více zaměřují na dividendu, lze označit za dividendové.

Strategií může být více. Já jsem hovořil o dividendových aristokratech. Ty je vyloženě možné koupit přes ETF zaměřené na dividendové aristokraty. To znamená ty firmy, které více než 25 let průběžně zvyšují dividendu.

Pak jsou tady jiné přístupy.

Vezmou se firmy, které mají nejvyšší dividendový výnos, nebo firmy z každého sektoru, které mají nejvyšší dividendový výnos, a z nich se dá postavit portfolio.

U dividendy je pak ještě důležité to, že ne vždy je dobrá strategie kupovat firmy s nejvyšší dividendou.

Občas se s tím setkávám, že se někdo zaměří na dividendy až příliš. Ale tam pak je to nebezpečí jako u evropského trhu. Pak to vyjde, že to mají být evropské společnosti a jsou to společnosti, které třeba někdy do té dividendy dávají. Některé společnosti dokonce nějakou dobu vyplácí více, než mají zisk. A to samozřejmě není zdravé. Dividenda není udržitelná, pokud vyplácím velkou část zisku nebo více než zisk.

Takové akcie se pak můžou chovat neočekávaně a dividenda může najednou zmizet.

 

Vladimír Fichtner

Takže sice mohou mít dividendu, ale nemusí tam být žádný růst nebo žádný velký růst ceny.

 

Tomáš Tyl

Přesně tak. Anebo cena může padat a nemusí to vůbec vyvážit ten dividendový výnos.

Občas někdo nakupuje akcie kvůli dividendám a zjistí po x letech, že má i s dividendami mít daleko míň.

Protože akcie nikam nerostla a vyplácela jenom dividendu.

Takže pozor, největší dividenda nebo vysoká dividenda ještě neznamená dobrou akcii.

Proto nás zajímají, jak my říkáme, kvalitní dividendové společnosti podle různých kritérií, kde je předpoklad, že dividenda bude dlouhodobě udržitelná. Že zůstane vyšší po dlouhou dobu.

V našich portfoliích podíl podobných společností navyšujeme. V důsledku, když vezmeme to, co je za dividendové společnosti v celkovém indexu plus ještě speciálně investice zaměřené na dividendové firmy, je to tak, že u rentiérů máme v dividendových společnostech přibližně 60 procent portfolia. U budoucích rentiérů to potom vychází přibližně 40 procent portfolia.

To je tzv. zaměření na firmy s vyšší dividendou.

 

Vladimír Fichtner

Rozumím, jaká je váha dividendových a růstových akcií v portfoliu rentiérů nebo budoucích rentiérů.

Mně ještě šlo o jednu věc a já jsem to vlastně trošku spojil.

My také používáme ETF, která vyplácí dividendu anebo která nevyplácí dividendu.

U budoucích rentiérů říkáme, že ještě nepotřebujete rentu, tak vlastně nemusíte mít tu

dividendu vyplácející. Přestože vevnitř v portfoliu máte akcie, které vyplácí dividendu, tak ještě ji nepotřebujete dostávat k sobě.

Ale u rentiérů naopak chceme, aby tam bylo i to cash flow, aby tam tekly peníze, jak jsme o tom před chviličkou mluvili.

Když jsme pracovali s budoucími rentiéry, tak jsme říkali „Dividendovou výplatu nepotřebujete. Vy posíláte peníze dovnitř těch investic, tak nepotřebujete dostávat zpátky dividendu. Abyste jí zase poslali zpátky.“

Ale u rentiérů to je jinak. Také je to jinak, čím větší je majetek toho rentiéra. Tam se může měnit váha dividendových akcií.

Víš, o čem mluvím? Můžeš říct něco k váze dividendu vyplácejících investičních nástrojů v portfoliích rentiérů, kteří jsou menší a mají majetek zhruba takový, který jim na výplatu renty stačí akorát? A u těch, kteří mají toho majetku dramaticky víc, než potřebují?

 

Tomáš Tyl

Určitě, samozřejmě.

Tam smysl dividendy, která se vyplácí z produktů, to znamená, jde přímo ke klientovi a nereinvestuje se v jejich rámci, hodně to záleží na tom, jak velká je požadovaná renta v poměru k portfoliu.

To znamená, pokud rentu nepotřebuji, investuji s tím, že jí budu chtít až někdy daleko v budoucnu. Jsem budoucí rentiér. Tak jak říkáš, nemá smysl si vybrat dividendu, zase ji reinvestovat zpátky. Mají smysl produkty, které už jí přímo reinvestují.

Pokud jsem ve fázi, že z majetku čerpám rentu nebo jsem na to připravený, pak má cash flow právě tento význam – vybírám tak rentu. Zároveň mi to přináší určitou emoční stabilitu. Už jsme se o tom bavili – když se podívám na výpis a vidím, že přichází peníze stabilně, přes to, co se děje s cenou, je to výrazná pomoc, když dojde k opravdu velkým propadům cen a krizím. Vidím, že jsem v bezpečí a můj cíl vyplácet si rentu není ohrožen. To je ten důležitý prvek.

Ale na druhou stranu, když už jsou portfolia zase hodně velká a peníze jsou výrazně nad rámec renty, opět se vracíme k tomu, že je zbytečné vyplácet peníze zpátky reinvestovat.

Takže opět přicházejí na řadu reinvestiční produkty.

 

Vladimír Fichtner

Tedy váha výplatu poskytujících investičních instrumentů je vyšší v okamžiku, kdy je můj majetek menší. A odpovídá zhruba rentě, kterou potřebuju vyplácet. Nebo ten převodový můstek je zhruba stejný.

Čím vyšší je majetek, tím méně dividend musím mít.

Než se rozloučíme v tomhle povídání, co je shrnutím přemýšlení o dividendách? V pár bodech z dnešního povídání.

 

Tomáš Tyl

V první fázi nezapomínejme na to, že nějaká dividenda vůbec je.

Občas je možné setkat se s výnosy. Třeba výnos u S&P 500, je vlastně tzv. cenový index.

To znamená, odráží jenom ceny akcií a dividendy tam nejsou. A když někdo použije dlouhodobý graf tohoto indexu, zjistí, že výnosy je podstatně menší, než jaký je s dividendami.

Ale dividendy jsou důležitou součástí investování. Na dlouhém horizontu dělají velkou část výnosu. Když máme index, kde se reinvestují, je dramatický rozdíl.

Takže jedna z nejdůležitějších věcí je nezapomínat na dividendy.

Druhá věc: velmi vysoká dividenda neznamená nutně kvalitní dividenda. Kvalita je hrozně důležitá.

Když se bavíme o dividendách, vždy je dobré vědět, jak jsou kvalitní, jak jsou udržitelné a stabilní.

To je další věc.

Dividendy jsou stabilnější, mají nám přinášet stabilitu. To je jejich význam. Pokud tohle z nějakého důvodu nepotřebujeme, například proto, že do portfolia neustále dáváme nové peníze, což také přináší stabilitu růstu. Nebo jsme ve fázi, kdy žádné peníze čerpat nepotřebujeme, samozřejmě přidaná hodnota stability nemusí být taková. Ale jsou chvíle, kdy je opravdu velká.

 

Vladimír Fichtner

Tak to byla skvělá slova na závěr od našeho hosta, kterým dneska byl Tomáš Tyl.

Tomáši, děkuju moc za tvoje komentáře.

 

Tomáš Tyl

Já děkuji za pozvání. Děkuji za pozornost a ať se daří.

 

Vladimír Fichtner

Za týden zase na shledanou.

 

Když se mluví o prodeji firmy, nejčastěji člověku vytanou na mysli příběhy, o kterých se psalo v médiích. Exit za stovky milionů nebo rovnou za miliardy. To ale není jediný způsob, jak firmu prodat.

Vladimír Fichtner se mimo jiné potkává také s majiteli firem, kteří své firmy již prodali, a také s těmi, kteří se své firmy prodat teprve chystají. Díky tomu může předávat zkušenosti z různých fází tak náročné části firemního cyklu, jakým prodej bezpochyby je.

V této epizodě předkládá způsob prodeje firmy, který stojí za to zvážit nejen ve chvíli, když nemáte na stole žádnou konkrétní nabídku, ale cítíte, že už pro vás nastal  správný čas věnovat se jiným výzvám a chcete, aby vaše „dítě“ dál prosperovalo.

 

 

Textový přepis

Václav Krajňák

Dobrý den, mé jméno je Václav Krajňák, vítám vás Mezi Rentiéry.

 

Vladimír Fichtner

Dobrý den, moje jméno je Vladimír Fichtner.

Kde je Pepa?

 

Václav Krajňák

Dneska Pepu zaskočím – moje jméno je Václav Krajňák a mám ve Fichtner Wealth Managers na starosti marketing.

Vladimíre, chtěl bych se Tě zeptal na to, jakým netradičním způsobem nebo méně známým způsobem prodat firmu.

Abych téma uvedl, řeknu, že jsme se nedávno společně potkali s jedním z našich klientů, který prodává svoji firmu.

Prodej firmy je pro někoho, kdo to dělá poprvé, hodně náročný proces.

A podobně, jako když člověk prodává svoji nemovitost a dělá to poprvé, je tam spousta věcí, které si neuvědomoval a musí je řešit.

Vladimíre, ty jsi našemu klientovi ukazoval hned několik způsobů, jak firmu prodat.

Začněme tím, který je hodně známý, o kterém se hodně píše.

Když se podívám třeba do Forbesu nebo do nějakých novinových článků, tam se mluví o tom, jak měla firma miliardový exit, jak se firma prodala za stovky milionů a jaký to byl velký úspěch.

Člověk z toho může mít pocit, že to je ten způsob, jak prodat firmu.

Začněme tímto a potom se dostaneme k našemu klientovi a k tomu méně tradičnímu.

 

Vladimír Fichtner

U tohoto klienta, říkejme mu třeba Petr, měl prodej firmy několik fází.

První fáze přišla už v roce 2018, kdy se jim velmi dařilo. Ale je to relativně malá firma, která má obrat řekněme 50 milionů, hodnotu cca 100 milionů.

To znamená, že to je firma, která je na hraně rozumné likvidity pro najmutí si nějakého poradce.

Protože většina firem, které dělají poradenství v téhle oblasti, se soustředí na ty největší obchody. Jak jsi říkal na miliardy nebo alespoň stovky milionů. Také si za to berou pár milionů, nebo i více, když se to podaří.

Ta likvidita, když má firma tržby 100 milionů, už je docela rozumná, ale když je to 50, tak to může být na hraně efektivity.

Když se firmě v roce 2018 velmi dařilo, já jsem říkal Petrovi „Možná by stálo za to, to vyzkoušet.“

 

Petr souhlasil. Dokonce jsem je tenkrát propojil s KPMG, poradenskou firmou, která dělá prodeje. Párkrát se potkali.

Ale protože Petr není ve firmě sám, je tam ještě s partnerem, došlo k tomu, že tento partner, přestože na začátku souhlasil, po několika měsících řekl, že ne. Nechce prodávat.

Prodej se přerušil.

Byla to typická situace. Nedávno jsme si o tom povídali na obědě s několika našimi klienty. Jeden z nich to tam přímo řekl: „Já to chci vždycky prodat, když se mi nedaří, když už mě to nebaví.

A když se daří, tak si říkám, proč bych to prodával?“

 

Václav Krajňák

To je logické, když tě firma baví, proč bys z ní odcházel. Ta myšlenka vůbec nepřijde.

 

Vladimír Fichtner

Přesně tak.

Tenkrát se ten obchod „přerušil“ až do doby, než přišlo složitější období.

Petr opět přišel za svým partnerem – Pavlem, že už by to možná zase mohli zkusit prodat. Protože to nejde tak, jak by chtěli.

 

Václav Krajňák

Je potřeba říct, že mezi tím byl Covid. Vlastně v roce 2018 byl úplně skvělý čas na prodej, protože ekonomika rostla. Potom byl Covid, který hodně podnikatelů sundal dolů.

 

Vladimír Fichtner

Bylo to složitější.

 

Václav Krajňák

Změna se ale projevila i v postoji vůči firmě. Že to prostě nešlo jednoduše, třeba jako teď.

 

Vladimír Fichtner

To je jedna věc. Druhá věc je, že oba společníci už mají přes 70 let a vnímají, že už možná nechtějí tolik. Nebo už nemají tolik energie.

Už je začíná trošku tlačit čas k tomu, že budou muset s firmou něco dělat. Není jim prostě 55, nemůžou si říct, ještě tady 15 let vydržíme a pak s tím něco uděláme.

Vidí, jak síly ubývají.

Takže jsme se zase dostali k tématu prodeje firmy. A já říkám Petrovi.

 

Václav Krajňák

„Udělejte to, jak to píšou v novinách. Prodáte to za stovky milionů a všechno bude super.“

 

Vladimír Fichtner

No to ne.

On se ptal, co s tím mají dělat.

A já řekl „Tak se vraťte zpátky k týmu, se kterým jste to začali před pěti nebo šesti lety. A uvidíš, za to nic nedáš.“

Vrátili se zpátky a zkusili to s tím samým týmem, který je upozorňoval na to, že firma je malá, že to nebude tak úplně triviální.

A ukázalo se, že to je pravda. Je pár zájemců, ale nabídky nejsou tak vysoké, jak by si majitelé představovali.

Ještě ten proces není ukončen, možná to dopadne, uvidíme.

Ale začali jsme se bavit také o další alternativě, a to je asi to, k čemu míříš a o čem si chceš dneska povídat.

Je to tak?

 

Václav Krajňák

Přesně tak. Já jenom řeknu něco k té firmě jako takové. Jsou dva majitelé a mají 15-20 zaměstnanců. Obrat je příjemný, majitelům přináší zajímavý zisk. Tak, jako v běžném životě, pokud by jim bylo zhruba 50 let (jim je přes 70), byla by to dobrá firma, kterou člověk může mít a je v ní spokojený. Zná lidi a všechno je OK.

 

Vladimír Fichtner

Souhlasím, to je asi důležité.

Firma generuje majitelům 5-7 milionů každému každý rok – oni nejsou nuceni úplně odejít. Baví je to.

Ale trošku jim začínají docházet síly a říkají si „Možná bychom tady nemuseli na sto procent být od rána do večera a řešit to. Možná už bychom mohli být jenom akcionáři nebo spolu akcionáři.“

To je přivedlo k myšlence, kterou jsme zažili my s mojí ženou Radkou také, když jsme přemýšleli o tom, že po dvaceti letech možná prodáme majoritu.

A to je, domluvit se na odprodeji podílů s někým zevnitř z firmy, s managementem.

 

Václav Krajňák

O tom se moc nepíše. To je takový nenápadný prodej, který proběhne a média si ho nevšimnou, protože proč by si ho všímala. Zejména u menší firmy.

To je důvod, proč se o tom bavíme. Abychom vám tenhle způsob prodeje přiblížili a řekli k tomu zkušenosti, které máš, Vladimíre. Nebo které jsme slyšeli od Petra.

 

Vladimír Fichtner

Tomuto způsobu prodeje se v angličtině říká: management buy out.

To znamená, že management si odkoupí od existujících majitelů podíl nebo částečný podíl.

My jsme si nechali minoritu ve firmě, neprodali jsme úplně všechno, ale významnou část.

 

Václav Krajňák

Mluvíš o Fichtner a.s.?

 

Vladimír Fichtner

Ano.

 

Václav Krajňák

Dříve Fichtner s.r.o., která vznikla v roce 2003, potom se transformovala a poté jsi část podílu prodal.

 

Vladimír Fichtner

U Petra to může být velmi podobné.

Petr má v týmu další generaci lidí, respektive o generaci mladší lidi, kteří vidí, že by mohli převzít žezlo po nich.

A vlastně mu nejde o to vytáhnout z firmy peníze jednorázově.

On říká „Já mám peníze stranou. Za ty roky, když se podívám na výpis, který spolu řešíme – já fakt ty peníze nepotřebuji. Mě nic nenutí, abych to udělal ze dne na den a dostal třeba 50 milionů za svůj podíl a měl vše hotovo a už nic nedělal.

Firma je naše dítě, úplně se jí vlastně nechceme zbavit. Ale vzhledem k věku a k silám, to tak asi budeme muset udělat. Někde to skončit musí.“

Způsob, jak to předat manažerům, jak se s nimi domluvit, jak financovat celou transakci, bychom vymysleli společně. To je určitě významná alternativa, která se teď objevila v hledáčku. Petr s Pavlem to chtějí diskutovat a bavíme se o ní.

 

Václav Krajňák

Mě na tom zaujalo, že je to méně známý způsob, jak prodat firmu.

Je to další možnost, jak ji prodat.

Já si můžu říct, že prodám firmu někomu externímu, koho neznám, koho mi najde agentura, poradci. Za nějakou cenu s nějakými podmínkami.

Anebo sám oslovím nějakého svého strategického dodavatele a od něj mám nějaké podmínky.

Versus třetí možnost – prodám to lidem, kteří jsou ve firmě a jsou schopní. Já jsem je vlastně možná i několik desítek let trénoval. Sdílejí stejné hodnoty jako já. V podstatě makáme na tom společném. Možná za to nebudu mít tolik peněz, ale mám z toho větší radost, lepší emoce. Převezme to někdo, komu na tom také záleží.

 

Vladimír Fichtner

Přesně tak. To bych řekl, že je jeden z nejdůležitějších faktorů tohoto způsobu prodeje.

Protože když firmu předáte do rukou někomu, s kým jste sladěný, on je s vámi v týmu deset nebo dvacet let a znáte se, je v týmu proto, že v něm chce být. Ne proto, že ho tam něco nutí být. Vyrostl třeba od řadové pozice do manažera.

Samozřejmě vidíte všechny věci, které ten člověk ještě neumí, ale je důležité nepodcenit to, co umí.

A to je loajalita k firmě, loajalita ke značce, loajalita k vám.

Může to znamenat také jednu důležitou věc. Že možná do firmy budete moci dál chodit, bude vás to i nadále moci bavit.

Já musím říct, že za sebe si to v tuhle chvíli užívám.

Tým ve Fichtner Wealth Manager má najednou novou energii. Je tam o generaci mladší nový ředitel, noví spolumajitelé.

Už to není firma postavená na jednom muži a jeho myšlenkách, což jsem byl já. Příliš jsem stahoval věci za sebou.

Přišel Honza Valášek, náš nový generální ředitel a spolumajitel, který pomáhá týmu dostat se na další úroveň. Já už si můžu natáčet podcasty, potkávat se s klienty a přemýšlet o nových věcech, které děláme. Už můžu trošku víc hrát roli vizionáře než dennodenního pracanta, který musí všechno odpracovat. A musím říct, že si to opravdu hodně užívám.

To samé jsem říkal Petrovi „Když přijde někdo, kdo koupí tvoji firmu a bude po tobě chtít, abys tady dva, tři roky zůstal.“

 

Václav Krajňák

Což je normální. Asi jsme slyšeli to, co se asi chystáš říct.

Většinou jsme slyšeli to, co asi se chystáš říct.

 

Vladimír Fichtner

To je prostě za trest.

Představte si, že dvacet, třicet let budujete svoji firmu. Je to všechno podle vás – co řeknete, to bude.

Najednou přijde někdo, kdo firmu koupí. Vy už nemáte rozhodovací pravomoc. On tam začne zavádět svůj způsob práce, svoji představu o tom, jak to má být. A vy tam musíte ještě být.

Já jsem říkal „Petře, to fakt nechceš. Speciálně když je to tvoje dítě.“
Už také máme nějaké roky, Petr je ještě o něco starší než já.

„Uvidíš, jak to dělají špatně. Respektive ty si myslíš, že to dělají špatně. Oni to třeba budou vnímat jinak.

To je hrozně nepříjemná věc. To se přestaneš těšit do té práce, přestane tě to bavit.

Vidíš, jak se nedaří. A oni třeba vyberou tu zatáčku. Ale ten pocit, který s tím zažíváš, fakt nemusí být úplně příjemný.“

Většina lidí, kteří mají takové kontrakty, dost trpí. Protože srážka těch kultur je složitá. Znám pár lidí, kterým se to povedlo. Naopak našli u nového majitele prostor pro další růst do mezinárodních struktur apod.

Ale většinou je to fakt těžké.

 

Václav Krajňák

Já si to představuji, jako když jedu autem jako řidič. A potom si sednu jako spolujezdec. Cestu autem si užívám v tom případě, kdy jsem řidič. Když jsem spolujezdec, hodně záleží na řidičovi.

Občas, když jezdím jako spolujezdec, mám prostě brutální strach na sedadle spolujezdce.

Dovedu si představit, že ve firmě je to podobné. Když to máme pod svojí kontrolou, funguje to. Ale v momentě, kdy to má pod kontrolou někdo jiný a já jsem v pozici spolujezdce, je najednou pangejt blízko, zatáčka je prudká a on ještě nezatáčí..

 

Vladimír Fichtner

Výhoda spolujízdy je, že netrvá dlouho.

Ale když máš chodit dva roky do práce, kde tě to fakt nebaví – a také jsem to zažil – to člověka přestane bavit život. Nechce to dělat. Toto může být varianta.

Je to možné udělat v okamžiku, kdy člověk netouží zhodnotit svoji 20 nebo třicetiletou investici a práci ze dne na den. Protože ti manažeři nemají desítky nebo stovky milionů, které by vám zaplatili.

Je potřeba vymyslet strukturu, jak to bude fungovat.

Vždy je důležité vědět, že když jsou u stolu dvě strany, které se chtějí domluvit, vymyslí se struktura. To není problém.

 

Václav Krajňák

Struktura odměny.

 

Vladimír Fichtner

Struktura financování – toho, kdy dostanu za firmu jaké peníze apod. Jak se to vymyslí.

 

Václav Krajňák

Když to vezmu z emočního pohledu, už jsme probrali, jak se změní moje pozice ve firmě.

Ale jak říkáš, tak je tam samozřejmě ještě ta finanční stránka. Protože firmu nechci prodat za nic, a ještě ji někomu předat.

Když přijde externí člověk, má na to a dá mi peníze. Třeba část hned a část po nějakém earn outu, to znamená počtu let, kdy tam jsem a kdy to funguje.

Na druhou stranu tady mám manažery, se kterými se mi dobře pracuje a budu z toho mít dobrý pocit. Ale kde oni na to vezmou peníze? Protože jsou to přece jen zaměstnanci a nemají desítky milionů, aby si to koupili.

Jak o tom přemýšlet?

 

Vladimír Fichtner

Hezky jsi teď připomněl to, že při prodeji firmy se často částka za prodej dělí.

Zjednodušeně do dvou částí. Něco dostanu hned a něco dostanu v průběhu času. Také to bývá třeba po kvartálech v průběhu dvou let. Ale zjednodušme to, že to bude půlka a půlka.

Druhá půlka, kterou dostávám podle toho, jestli se firmě daří naplňovat cíle, které jsem novému majiteli říkal, že se budou dařit, je poměrně jednoduchá. Protože když bude firma vydělávat, může platit bývalým majitelům z výdělku, který prostě vydělá.

Novým akcionářům nepůjdou dividendy do té doby, než se splatí obchod, který si domluvili před nějakou dobou manažeři. Noví majitelé s původními majiteli.

Takže ten earn out je relativně jednoduchý, je podobný v obou případech. To, co se platí až po transakci, závisí na tom, jak se daří firmě.

Když se firmě daří, je jasné, kolik zhruba bude vydělávat v příštích dvou, třech letech. To není tak zásadní. Pokud se něco významně nezmění, není to tak těžké odhadnout. A je možné se domluvit, kolik z výdělku půjde za původními majiteli.

Může to být úplně všechno. To znamená, že místo toho, aby byli stoprocentní majitelé a brali si dividendu, budou v průběhu příštích let dostávat část peněz nebo toho, co firma vydělá, jako prodejní cenu.

Firma na to novým manažerům vydělá.

 

Václav Krajňák

Takže já se s těmi manažery domluvím a předám jim vlastnictví.

 

Vladimír Fichtner

Nebo částečné. Třeba dvě třetiny nebo něco podobného.

 

Václav Krajňák

A pomáhám jim s tím, aby firma fungovala. Chodím tam, dělám to s radostí, baví mě to.

 

Vladimír Fichtner

Už se trošku stahuji z řídící funkce, protože potřebuji, aby to převzali ti mladí a šikovní, kteří se nezakecají.

 

Václav Krajňák

Ale peníze dostávám z firmy, jako kdyby mi patřila.

 

Vladimír Fichtner

Přesně tak, je to velmi podobné.

 

Václav Krajňák

Plus se domluví ještě podmínky, aby srovnání hodnoty vyhovovalo mým požadavkům, které mám.

 

Vladimír Fichtner

Přesně tak.

Samozřejmě mám nějaké riziko, že to nedopadne. Ale to v případě earn outu existuje tak jako tak.

Nedávno jsme se spolu bavili s jedním z našich velkých klientů, který prodával firmu na hraně finanční krize. Bavili jsme se společně ještě s několika dalšími lidmi, kteří prodávali nebo chtějí prodávat.

A protože tento klient prodával v roce 2008, tak žádné earn outy víceméně nedostal. Protože ten byznys, nechci říct zkolaboval, ale dramaticky zpomalil a nebylo dosaženo žádných růstových předpokladů, které tam původně byly.

V tomto případě ten člověk dostal první polovinu splátky. Tu dostal hned. Na tu druhou polovinu nikdy nedosáhl, protože se prostě situace změnila, přišla finanční krize a firma neměla šanci naplnit dohody, které byly v prodejním kontraktu.

Vždy je to riziko, že se nebude dařit. Že to nepůjde a firma to třeba nezvládne vyplácet. Takže je dobré to ošetřit.

Když jsou dvě strany, které se chtějí domluvit, tak se dá ošetřit cokoliv a nemusí to být nic složitého.

Prostě si věříme.

 

Václav Krajňák

Ani u toho nemusí být spousta právníků a hledat tam kličky, protože se trošku známe.

 

Vladimír Fichtner

Věříme si. Může to být tak, že pokud firma nebo část firmy nebude zaplacená, nebo nějaká minimální část, do deseti let, tak se bude něco řešit.

Samozřejmě už to nemusí být pro mě. Možná to bude pro moje děti, protože už tady nebudu, ale to je v pohodě. Alespoň se budu snažit, aby ta hodnota úplně nezmizela.

Třeba to moje děti dostanou zpátky, pokud to manažeři nesplatí. I to se může stát a je dobré s tím v nějaké prodejní dohodě počítat.

 

Václav Krajňák

To je určitá pojistka, která mi dává jistotu a klidné spaní.

Kdyby se všechno pokazilo, tak o majetek jako takový nepřijdu. Neudělal jsem špatný krok.

 

Vladimír Fichtner

Ano, říkáš to správně. Ale důležité je to nastavení v hlavě. Já to vlastně nepotřebuji.

Pro mě je důležité, když firma bude fungovat, když do ní budu schopen dál chodit. Lidé mě budou brát „aha, on nám ještě trošku pomáhá,“ tak to je fajn.

Mám pocit užitečnosti, což je pro mě důležité, a těším se. Ale už chodím jenom na půl úvazku možná, ne na celý. Mám mnohem víc dovolené, než jsem si kdy byl schopen brát v minulosti. Můžu se věnovat víc rodině a pořád mě to baví.

Pořád tam mám lidi, se kterými si umím popovídat a třeba jim můžu i pomoct. Je to velmi příjemná věc. A je to samozřejmě něco za něco.

Když tam nemám externího majitele, toho cizího nového majitele, můžu se cítit mnohem víc v pohodě. Ale nemusím dostat ty peníze, pořád mluvím o druhé části. Ty nemusím dostat, ani když mám nového majitele, který je externí a má peněz dost. To je ta earn outová část.

 

Většinou první část u velkých transakcí bývá – tady to máte. Prostě tady máte peníze na účtu.

Jsou nějaké garance, kdyby se něco ukázalo ve firmě, tak vám část můžeme vzít. Kdybyste něco provedl a založil konkurenční firmu v době, kdy ve smlouvě říkáme, že nemáte založit a přetáhnout nám lidi a klienty. Tak vám zase můžeme spoustu z peněz z té transakce vzít.

Detailů a právníků, kteří se kolem toho točí, je hrozně moc. Jejich seznam je hodně velký a dlouhý. Ale většinou to dopadá tak, že člověk má nějaké peníze a zůstávají mu.

Jak tohle vyřešit, když prodáváme manažerům, kteří nemají tolik peněz, aby nám zaplatili desítky milionů ze dne na den?

Třeba v případě Petra, kdy chce prodat za 100 milionů?

Ti noví kluci nemají 100 milionů ani 50. Kdyby to byla půlka hned a půlka postupně.

To se dá řešit několika způsoby.

Jednak si můžou noví majitelé samozřejmě půjčit. Některé banky, už jsem se s tím potkal, byly schopny financovat pro nové majitele ten obchod. Byly ochotny poskytnout peníze na financování takové akvizice i management týmu.

 

Václav Krajňák

Určitě je u tohoto způsobu prodeje spousta věcí, které mohou pomoct.

Ať už, jak říkáš, je to třeba financování bankovním nebo nebankovním úvěrem. Nebo nějakým externím zajištěním.

Anebo to také mohou být daňové výhody, pokud mám třeba nerozdělený zisk. To je určitě spousta specifik.

My jsme s vámi chtěli tento ten způsob prodeje firmy nasdílet, abychom vám dali impuls pro přemýšlení.

Vždy záleží na konkrétní situaci, kterou máte.

Jinak to je, když máte už management ve firmě a všechno funguje a vy jste v pozici vlastníka.

Jinak to je, když se každý den podílíte na shánění zakázek svojí firmě, a předávání není tak jednoduché.

 

Bavili jsme se o zisku a možnostech úvěrování.

To je spousta dílků puzzle, které dokážou složit váš unikátní případ.

Budeme rádi, pokud vás toto téma zajímá, když nám napíšete, co konkrétně by vás ještě k tomu zajímalo atd.

Pro tu chvíli, Vladimíre, děkuji za impuls, že jsme to mohli probrat a nasdílet s našimi posluchači.

 

Vladimír Fichtner

Bylo mi velkým potěšením. Bylo to zajímavé téma.

Děkuji tobě, Václave, že jsi mě tématem hezky prováděl, přestože tady Pepa dneska není.

 

Václav Krajňák

Už se těším, až tady bude na mém křesle.

 

Vladimír Fichtner

Já myslím, že se občas můžeš zapojit.

Jen pro informaci, Vašek tady je s námi vždycky. Protože nás s Pepou tak trošku z pozadí řídí, aby to, co vám povídáme, mělo hlavu a patu.

Není úplný nováček u tohoto mikrofonu, i když ho tak často neslyšíte.

Díky, Václave.

 

Václav Krajňák

Děkujeme za pozornost, ať už firmu prodáváte nebo jste ji prodali, věřím, že vám vaše bohatství dělá radost. Přejeme vám, aby vám dělalo radost a pomáhalo vám žít naplněný život i nadále. Mějte se skvěle, na shledanou.