Tomáš Tyl

V posledních dnech jsme byli svědky krachů bank a nervozity na finančním trhu.

Vlády a centrální banky zasahují, aby zabránily šíření krize a ochránily ekonomiku i vkladatele.

Nicméně záchrana bank může vyvolávat kontroverzi.

Je to ve prospěch bohatých a mocných zájmových skupin?

Co běžní občané a daňoví poplatníci?

Kdo na tom vydělá a kdo prodělá?

V tomto článku se podíváme na 2 hlavní události posledních dnů a na různé argumenty a faktory, které ovlivňují rozhodnutí zachránit či nezachránit.

V březnu 2023 v USA zkrachovaly dvě banky

Silicon Valley Bank investující do start-upů se do problémů dostala kvůli svému velkému podílu dlouhodobých vládních dluhopisů. Následný run na banku vedl k jejímu pádu.

Signature Bank uzavřely úřady. Hlavními důvody byly obavy o důvěryhodnost banky kvůli kryptoměnám. Od začátku roku 2023 z této banky odteklo 60 % vkladů.

Obě banky patří k menším a nejde o systémově významné banky. Vkladatelé budou uspokojení z pojištění vkladů. A to v plné výši nad rámec standardního limitu.

Od roku 2001 do roku 2023 v USA zkrachovalo 563 bank

V USA menší banky krachují. V roce 2019 a 2020 zkrachovalo dohromady 8 bank.

Problémy švýcarské Credit Suisse

Potíže na finančním trhu se přelily i do švýcarské banky Credit Suisse, druhé největší švýcarské banky. Jde o systémově významnou banku, takže se za ni postavila Švýcarská národní banka a poskytla jí likviditu v hodnotě nejprve 50 mld a následně 100 mld franků.

Do koupě svého rivala byla natlačena švýcarská banka UBS, která akcie banky Credit Suisse odkoupí za cenu 0,76 CHF/ks. Celkově zaplatí 3 mld. CHF. Akcionáři Credit Suisse oproti pátku 17. 3. 2023 přijdou o 60 % svých  investic. Držitelé konvertibilních dluhopisů CoCo (contingent convertible) v hodnotě 17 mld. USD nedostanou nic.

Pád cen akcií společnosti Credits Suisse ale začal už mnohem dříve.

Od roku 2010 ztratily akcie Credit Suisse 97 % hodnoty

167 let stará banka má dlouhý seznam průšvihů

• 2022 – Praní peněz z obchodu s kokainem, špehování vrcholových manažerů…
• 2021 – Ztráta 5,5 miliardy USD ve fondu Archegos Capital a Greensil Capital
• 2020 – Pokuta 475 mil. USD za úplatky a zpronevěru při financování lovu tuňáků v Mosambiku
• 2014 – Pokuta od USA ve výši 2,4 mld. USD za pomoc se skrýváním majetku kvůli daním
• 2013 – Pokuta za manipulace s měnovými kurzy v Evropě
• 2009 – Pokuta od USA ve výši 556 mil. USD za porušení sankcí vůči zemím jako Irák, Libye a další v letech 1995 – 2007
• 2004 – Praní milionů dolarů pro Japonskou Yakuzu

Zdroje: Firstpost.com Seznamzpravy.cz

Je férové, že se banky nenechají padnout?

Asi nemá moc smysl hodnotit, zda je záchrana bank fér nebo ne. Sám život není fér. To je důležitá věc, kterou je potřeba si uvědomit. Důležité spíše je, jaké důsledky by mělo nechat banky padnout bez záchrany, nebo jaké formy záchrany využít a jaký to bude mít celkový dopad. A v případě amerických i evropských bank jde spíše o záchranu jejich věřitelů. Samotné banky totiž padly a byly prodány.

Hlídejte své investice

Akcionáři a držitelé konvertibilních dluhopisů na pád bank v USA a problémy Credit Suisse doplatili. Držitelé běžných dluhopisů o peníze nepřišli. Stejně tak se to nedotkne vkladů. Můžeme říci, že někdo zachráněn byl a někdo ne.

Akcionáři jsou si většinou rizika krachu vědomi. Někteří držitelé rizikových CoCo dluhopisů  byli nejspíš překvapeni. A to především ti, kteří do těchto dluhopisů investovali na radu bankéřů a investičních poradců, kteří jim rizika dostatečně nevysvětlili. V podmínkách dluhopisů přitom bylo výslovně uvedeno, že pokud se banka dostane do problémů tohoto typu, nemusí být splaceny. A to se také stalo.

To samozřejmě trhem značně otřásá. Investoři, kteří před tím dluhopisy nakupovali, si teď říkají: „Sakra, nad tímto rizikem jsme nepřemýšleli. Možná na nich měl být vyšší výnos.”

Ztráta v řádu miliard akcionářům i držitelům dluhopisů říká: „Dávejte si bacha, kam peníze dáváte. Hlídejte si to.”

Akcionáři si políček zasloužili

Hlavní akcionáři by měli mít zodpovědnost za kroky managementu, protože akcionáři management volí a hlídají. Samozřejmě drobný akcionář, který má pár akcií, nic moc neovlivní. Koupil akcie. Třeba proto, že se mu ta banka líbila, nebo protože má index evropských akcií, a tam je kousek této banky.

Kdyby byli akcionáři ochráněni, bylo by to hodně špatně, protože by to naznačovalo: „Dělejte s penězi, co chcete. Nepřijdete o ně.”

Největší problém vidím v morálním hazardu

Morální hazard spočívá v tom, že management má pocit, že si může dělat, co chce.

Když má člověk pocit, že při problémech nedostane přes prsty, může se samozřejmě chovat velmi rizikově a nebezpečně, aby sobecky zvýšil své odměny. Jde po svých zájmech, a pak může v podstatě jakoukoliv firmu, v tomto případě banku, přivést ke krachu. Vezme si odměnu a poté přejde zase do jiné instituce. Právě proto je role akcionářů důležitá. Neměli by společnost jen vlastnit, ale též řídit.

Bankovní trh není čistý kapitalismus

V kapitalismu jsme zvyklí, že slabší kusy odpadnou. Drtivá většina firem zkrachuje do 5, 10 let.

S bankami je to složité, protože banky jsou hodně silně regulované odvětví. Něco můžou, něco nemůžou. Takže to není ani zdaleka volný trh.

Některé regulace mají trh ochránit, ale potom se ukáže, že to třeba vede k ne úplně dobrým výsledkům. Například když se hromadí příliš mnoho státních dluhopisů, a pak propadne jejich cena. Regulace někdy vlastně napomáhají tomu ne úplně dobrému chování, i když by měly.

Ze začátku se regulace často zdá výhodná. Ale po pár letech, když ji všichni obcházejí, se kvůli tomu objeví problémy jinde.

Diskuse o regulacích a volném trhu je určitě složitá.

Dle mého názoru je důležité, aby důsledky dopadly na akcionáře, kteří mají zodpovědnost za firmu. Druhá strana mince je to, zda krach firmy nebo banky ohrozí nebo neohrozí systém jako takový.

Kdo záchrany bank zaplatí?

Nyní se v bankovním trhu hází stovkami miliard. V případě Credit Suisse Švýcarská národní banka poskytne likviditu ve výši 100 miliard švýcarských franků. Člověk může mít pocit, že se banky zachraňují tím, že se vlastně lijí peníze do kanálu.

Ale banky fungují tak, že mají vklady od svých investorů, střadatelů a tyto peníze na druhou stranu půjčují. Ve chvíli, kdy chce příliš mnoho lidí peníze vybrat, banka je fyzicky nemá a může se dostat do potíží s likviditou. Tomu se říká run na banku a žádná banka proti tomu není zcela imunní.

To ale neznamená, že banka je úplně špatná. Že v ní nezůstává nic zdravého. V takovém případě může dávat smysl jí za určitých podmínek pomoci. Když se to udělá šikovně, nemusí to na daňové poplatníky výrazně dopadnout. Likvidita pomůže přežít špatné období a banka se může ozdravit. To je možné udělat různě efektivně a někdy to stojí peníze (to není příliš fér), ale také nemusí. Výjádření v současných bankovních problémech jsou taková, že v USA ani ve Švýcarsku na daňové poplatníky nedopadanou. Jak to bude opravdu bude možné vyhodnotit až zpětně.

Spíše to dopadne na akcionáře banky, protože její akcie v případě zestátnění budou mít nulovou hodnotu. Nebo v případě odkoupení nastane dramatický pád.

Lavina může být dražší než včasný zákrok

Od finanční krize se regulátoři snaží, aby nedošlo k pádu finančních institucí. Aby střadatelé a ti, kdo mají v bankách vklady, nebyli příliš ohroženi.

Ve chvíli, kdy začnou hromadně padat banky, o peníze přicházejí i fungující firmy, protože v bankách mají peníze nebo úvěry a najednou s nimi nemohou nakládat. A lavina se šíří.

V roce 1929 se banky nezachraňovaly. Právě naopak FED zvýšil sazby a tím zhoršil jejich financování. To vedlo k velké hospodářské krizi, propadu HDP o dvacet procent, obrovské nezaměstnanosti, frontám na jídlo. V podstatě to vedlo v důsledku i k druhé světové válce. V dnešní době je snaha se těmto následkům vyhnout.

Mohli jsme to vidět ve finanční krizi v roce 2008, kdy došlo k záchraně řady bank. Některé záchrany stály státy peníze, některé naopak státu peníze vydělaly. Některé finanční instituce státy zestátnily, daly je  dohromady a později prodaly, když akcie vyrostly, a tak se část nákladů vrátilo.

Ve finanční krizi se ukázalo, že nechat padnout banku typu Lehman Brothers, vede k tomu, že zastavení laviny stojí mnohem větší peníze, než kolik by stálo banku zachránit. I když by to určitě nebylo moc spravedlivé a vytvářelo by to morální hazard. Finanční krize nebyla tak drsná, jako velká hospodářská krize, ale stejně její následky byly významné.

Záchrana bank je snahou, aby vzniklé problémy nestály tolik peněz. Všechny.

Soustřeďte se na to, co ovlivníte

Ohledně bank bylo napsáno spousta článků, svůj názor má spousta lidí. Jeden z nich jste si mohli právě přečíst.

Jak to ve finále dopadne, samozřejmě v tuto chvíli neumíme říct.

Proklamace politiků a šéfu centrálních bank jsou takové, že by záchrana daňové poplatníky nemusela stát vůbec nic .

Jak to dopadne a jaká bude realita, moc neovlivníme.

To, co ovlivnit můžeme, je náš vlastní přístup k penězům.

Jak se o své peníze a majetek starat, aby ho nebylo potřeba zachraňovat. Abychom nepřišli o to, co jsme vybudovali. Protože individuálním investorům na pomoc nikdo nepřijde.

Na Ukrajině se bojuje již více než 8 měsíců a spíše to vypadá, že válka eskaluje, než aby utichala.

Inflace ve světě je stále vysoká.
Prudce posiluje dolar.

Americká centrální banka FED říká, že bude zvedat úrokové sazby bez ohledu na recesi.

Jak současnou situaci vnímat.
Jak si vysvětlit kroky centrálních bank.
A hlavně, jak se v současné situaci chovat ke svým penězům a investicím.

To s vámi nasdílím v následujících řádcích.

Cílem centrálních bank je zastavit inflaci za každou cenu

Jsme v situaci, která je ekonomicky problematická. Tím hlavním problémem je hrozba dalšího růstu inflace. To je ten důvod, proč dochází ke zvyšování sazeb. Centrální banky se snaží inflaci zkrotit, tím brzdí ekonomiku a otázka může být: Stojí to za to?

Inflace v České republice je 20 %, v Americe 8 %. To jsou vysoká čísla, ale rozhodně ne nejvyšší. Například v Turecku je inflace za letošní září 83 %.

Představte si, že se ceny meziročně skoro zdvojnásobily. Ten samý byt v Praze už nestojí 10 milionů, ale 18,3 milionu. Ta samá luxusní verze Škodovky nestojí 1 milion, ale 1 milion 830 tisíc korun. Ten samý oběd nestojí 200Kč, ale 366 Kč.

Nemusíme si to ani moc představovat, protože ceny energií a plynu jsou i několikanásobné. To může být pro některé lidi likvidační. Pro jiné, řekněme bohatší, lidi to znamená jen to, že jim zbyde menší rezerva.

Ale i pro firmy je růst nákladů velký problém. Již nyní můžeme vidět krachy a insolvence některých společností. Ve zprávách vídáme, že větší firmy zvažují, zda nepřesunou své provozy, továrny a výrobu z Evropy pryč.

Kdyby centrální banky nezasáhly, nebojovaly proti inflaci a nechaly nízké úrokové sazby, dál by to vedlo ke zvyšování inflace.

Dostupnost úvěrů tlačí ceny vzhůru

Jedna z věcí, která má na inflaci vliv, je peněžní nabídka. Zjednodušeně kolik na trhu koluje peněz a také rychlost, jakou kolují.

Je to dobře vidět třeba na nemovitostech. Kdyby si nikdo nemohl vzít hypotéku, budou si lidé kupovat nemovitosti jen za peníze, které mají. A těch peněz nemají zase tolik. Takže by ceny nemovitostí příliš nerostly, protože by na nemovitostním trhu byli jen lidé, kteří mohou nakoupit za hotové.

V době nízkých úrokových sazeb si naopak hodně lidí může vzít hypotéku a najednou je na trhu spousta peněz, ale pořád stejné množství nemovitostí. Lidé tedy mohou za nemovitosti zaplatit více.

Peněžní nabídku zvyšují úvěry. Růst úvěrů vede postupně k růstu cen.

A to je přesně způsob, jakým nízké úrokové sazby vedou k růstu cen – v našem případě nemovitostí. Při nižších sazbách jsou úvěry dostupnější a lidé i firmy je více využívají. Kombinace nízkých sazeb a vysoké inflace by pak byla pro dlužníky ideální. Když je inflace 20 % a úrokové sazby 2 %, znamená to, že se za rok 18 % dluhu odmazalo, protože reálná hodnota dluhu klesne o 20 % a vy zaplatíte jen 2 %. Zjednodušeně řečeno, dlužníci na vysoké inflaci vydělávají. Pokud úměrně k tomu rostou ostatní příjmy, dluhy se vlastně snižují. Sice stále dlužíte stejnou částku, ale po započtení inflace je podstatně nižší.

Nebezpečná spirála inflace

Vysoká inflace a nízké úrokové sazby by tedy trh motivovaly k neustálému půjčování, ale to by do systému vrhalo nové a nové peníze, které by dál zvedaly ceny.

To je velmi nebezpečná spirála vedoucí k hyperinflaci, destrukci měny a likvidaci obchodu vůbec. Nemůžete totiž pořádně nakupovat a prodávat, nebo podepsat smlouvu na jakoukoliv částku, když za pár měsíců bude o desítky nebo stovky procent jiná. To je extrémní černý scénář, o kterém mluví například prodejci zlata.

Většina lidí takový scénář nechce. Rozhodně ho nechtějí centrální banky, a proto proti němu bojují zvyšováním úrokových sazeb. Jejich cíl je naopak dostat inflaci blízko ke svému cíli na úrovni kolem 2 %. Zvyšující se sazby tlumí růst peněžní nabídky, protože zdražují financování firmám i jednotlivcům. Tím ale také tlumí ekonomickou aktivitu.

V tuto chvíli ani my nepředpokládáme, že by se ve vyspělých zemích a ČR scénář hyperinflace realizoval. I když, jak jsme psali v článku o Turecku v únoru tohoto roku, díky principům Wealth Protection by portfolia takovou situaci ustála. Naopak je dobré počítat, jako s jedním z reálných scénářů, s obdobím stagflace – ekonomické stagnace a vyšší inflace, podobně jako byla v 70. letech v USA. Proto máme tento scénář zařazený mezi ty scénáře, na které se
zaměřujeme dlouhodobě.

Válka na Ukrajině hýbe s cenami energií

Z lidského hlediska je válka vždy strašlivá tragédie. Ekonomický pohled ale vypadá jinak. Lokální války většinou nejsou z ekonomického hlediska problematické. Za poslední desítky let proběhlo několik válek (válčí se prakticky neustále), ale lidé ve vyspělém světě je vnímají spíše zprostředkovaně z médií, než aby měly reálný dopad na jejich životy.

V případě války na Ukrajině to z pohledu Ameriky platí stále. Běžný Američan by mohl mít problém ukázat Ukrajinu na mapě. Ale z pohledu Evropy má současná válka velký vliv na ceny energií, což má další vliv na současnou inflaci.

Firmám v Evropě se kvůli válce zdražují energie a zároveň se jim kvůli zvyšujícím se úrokovým sazbám zdražuje financování. Celá situace dopadá i na spotřebitele a ovlivňuje domácí poptávku a spotřebu. Zažíváme také příliv válečných uprchlíků, kteří zde nacházejí bezpečí. Všechny tyto faktory zhoršují současnou ekonomickou situaci.

I válka má své scénáře

Konec války a nastolení míru se zatím zdá být ve hvězdách, a proto je dobré zamyslet se nad možným dalším průběhem.

Nedávno jsem četl úvahu, že válku rozhoduje buď v krátkém čase vojenská převaha, anebo v delším čase ekonomická situace válčících zemí. Na vojenskou převahu sázeli při útoku Rusové. A patrně i vyspělé země očekávaly tento scénář.

Ale Ukrajina je vyvedla z omylu a Rusové Ukrajinu nepřeválcovali. Naopak se ukázalo, že Ukrajinci bránící vlastní území mají spoustu zkušených a odhodlaných vojáků, protože válka (dosud podporovaná Rusy neoficiálně) zde trvá již od roku 2014. Když se ukázalo, že o rychlou válku nejde a na stranu Ukrajiny se i výrazně přiklonilo veřejné mínění vyspělých zemí, dostali techniku a podporu, aby se mohli efektivněji bránit.

Přichází tedy druhý scénář – válečný konflikt může trvat docela dlouho a záleží kdo to déle vydrží finančně. Život v Rusku sice nemusí být nic moc, ale Rusové jsou schopní poměrně dlouhou dobu válku táhnout a financovat, byť to povede k větší izolaci i chudobě. Na druhou stranu Ukrajinu bude finančně pravděpodobně podporovat západ. Válka tak může trvat dlouhou dobu (ostatně již trvá přes 8 let, aniž by to do konce minulého roku západní země trápilo). Ale vnímat jí budeme, jak to s negativními zprávami bývá, méně a méně.

Postupem času bude vliv války nižší i na ceny energií s tím, jak budou evropské země hledat jiná řešení, než je energetická závislost na ruském plynu a ropě. Ekonomické dopady se budou snižovat.

Vzhledem k současnému vývoji se nezdá pravděpodobné, že by se Rusko rozhodlo (nebo bylo schopno) zaútočit i na jiné země. Důvodem je prostý fakt, že když se mu nedaří na Ukrajině, nedává smysl do toho zatahovat ještě celé NATO. A proto je zbytek Evropy relativně v bezpečí.

Černou labutí by se mohlo stát, pokud by Rusko na Ukrajině použilo jaderné zbraně. Patrně ne kvůli přímým ekonomickým dopadům, ale kvůli panice, kterou by to vyvolalo. Jednalo by se o natolik bezprecedentní situaci, že nelze odhadnout jaký by byl další postup světových mocností. Doufejme, že
odpověď se nedozvíme a tato strašlivá situace nenastane.

Osobně se domnívám, že by západ kvůli Ukrajině neriskoval jaderný holokaust, a tak by byla reakce nakonec relativně slabá. Ale není cílem tohoto textu o tomto tématu polemizovat.

Dolar ukazuje svou sílu

My dlouhodobě říkáme, že Amerika je ekonomicky silná a je na tom dobře. V minulosti jsme slýchali opoziční názory k Americe. Mimo jiné kvůli vyšším valuacím. Mluvilo se o Číně, o rozvojových zemích. Někteří lidé preferovali levnou Evropu a jiní dokonce investovali v Rusku.

V dobách krize se ale potvrzuje, že dolar je stále vnímán jako bezpečný přístav. Svět si nyní uvědomuje, že Amerika je silná, a proto tam směřují peníze.

Dolar v období strachu posiluje. A my jsme teď v období velkého strachu. Posilování dolaru má velký negativní vliv i na českou korunu, euro, ale hlavně maďarský forint, polský zlotý. Kupní síla Američanů tak stoupá. Oslabující měny dále zhoršují inflaci. Na druhou stranu pomáhají exportu.

Kde jsou tedy peníze v bezpečí?

Dlouhou dobu jsme nezažili takové poklesy dluhopisů jako nyní. Akcie od počátku roku 2022 v dolaru výrazně poklesly. Nemovitosti stagnují.

My vidíme bezpečí v dlouhodobém investování. Pak může být propad akcií spíš příležitost než obava. Dlouho jsme nekupovali klasické státní dlouhodobé dluhopisy. Další poklesy mohou vést k tomu, že se i pro nás stanou atraktivnější.

Jako prevenci proti podobnému scénáři jsme dlouho doporučovali proti-inflační dluhopisy. To se nakonec ukázalo jako velmi dobrá volba pro dnešní dobu. Vzhledem k tomu jak vyrostly sazby, nabízí nyní i fondy peněžního trhu a spořicí účty výnos 5-6 % v korunách. I když tento výnos zatím nedosahuje
na inflaci, jde o bezpečný způsob, jak odložit krátkodobé rezervy.

Pro dlouhodobé investice je bezpečným přístavem strategie Wealth Protection. Domníváme se, že i pro aktuální situaci jsou zajímavější akcie americké než evropské. Americká ekonomika je stále silná. Například v porovnání s Evropou nemá nedoléčené problémy z předchozích krizí.

Dividendové tituly si s inflací poradí lépe

Co je dlouhodobě bezpečnější ve scénáři vyšší inflace a stagnace? Jsou to dividendové firmy, konkrétně firmy, které vyplácejí udržitelnou dividendu. Nehoníme se za co největší dividendou, ale za dividendou, kterou jsou firmy schopny vyplácet dlouhodobě a ideálně ji i zvyšovat.

Pro dividendové firmy nemluví jen historická data, ale také selský rozum. Bavíme se o firmách typu Coca-Cola, Procter & Gamble ad. Jsou to velké, stabilní a z běžného pohledu velmi nudné firmy. Nicméně jsou schopné se v době inflace přizpůsobit podmínkám trhu, protože dokážou inflaci v nákladech promítnout do cen svých produktů a tím pádem do tržeb.

A navíc nejsou příliš závislé na financování, takže se jich zvyšování úrokových sazeb tolik netýká. Naopak největší poklesy, a tudíž problémy, vidíme u firem, které nebyly příliš ziskové a jsou příliš závislé na financování.

Některé mladé a nové technologické i jiné firmy se v posledních měsících proměnily na investiční katastrofy. Jejich ceny byly vyhnané přehnanými očekáváními v době růstu a nízkých úrokových sazeb.

Všichni chtěli kupovat akcie inovativních společností, o kterých se mluvilo a psalo, a jejich ceny letěly vzhůru. Je samozřejmě otázka, která z takových firem dokáže zvládnout nepříjemnou situaci a naplnit očekávání, která s ní byla spojena.

My jsme díky strategii Wealth Protection takové firmy v portfoliích neměli, tak nás ani jejich situace netrápí. Domníváme se, že dividendová strategie přináší větší bezpečí, a je to vidět i na vývoji cen dividendových firem ve vyjádření v koruně od začátku roku 2022. Proto jsou naše portfolia od začátku roku jen -6,9 % v CZK, i když celý světový i americký trh je v CZK -14 %.

Důležité je, že jsme do nich nenaskočili nyní, ale máme je v portfoliích dlouhodobě, a tak trochu preventivně. Podobně jako jsme preventivně nakupovali proti-inflační dluhopisy.

Není to tak, že bychom věštili scénář vyšší inflace, ale je to jeden ze scénářů, se kterými počítáme a mluvili jsme o něm již v létě 2020 na stránkách Rentiéra.

Bezpečí tedy spočívá v tom být připraven na různé scénáře budoucnosti a vědět, že konkrétně ve scénáři vysoké inflace, resp. stagflace, přinášejí bezpečí dividendové firmy.

Žádné dobré zprávy. A to je dobře!

V médiích se to v dnešní době jen hemží negativními zprávami. Vysoká inflace. Ceny energií. Rostoucí sazby. Začíná se pochybovat o bankách. Firmy, které přežily COVID z posledních zásob, teď dostávají druhou ránu v podobě zvyšujících se sazeb. A dostávají se do problémů, které již nejdou vyřešit.
Očekává se recese vyspělých ekonomik anebo přinejlepším jejich stagnace.

Negativních zpráv je nyní tolik, že pokud nenastane nějaká jiná nová pohroma, už vlastně o moc hůř být nemůže.

Samozřejmě vždy mohou přijít nové výrazně negativní zprávy typu Lehman Brothers. To jsou situace označované jako černé labutě vedoucí k finanční katastrofě. Pak se z recese stává krize – pokles HDP ne o jednotky procent, ale o desítky procent. Vlny řetězových krachů důležitých firem. Ty běžné,
i když hodně negativní, zprávy v sobě samotný trh postupně zapracovává.

Celkově nyní na trhu panuje hodně špatná nálada. Další negativní zprávy jsou ale pořád o tom samém. Víme, že sazby porostou, že budou utlumovat ekonomiku, že pravděpodobně nastane recese atd.

Jakmile mizí pozitivní zprávy, trh bývá nejlevnější. A později, když se objeví světlo na konci tunelu, vede to k odrazu zpátky. Dno akciového trhu nikdy z počátku nevypadá jako dno. Vypadá to, že zákonitě musí být ještě hůře. Proto ti, kdo čekají na dno obvykle promeškají příležitost.

Nechci tím říci, že dno nastává nyní. Dno je možné hodnotit až zpětně a sázka na něj se může šíleně vymstít. My nespekulujeme. Vždy může přijít nějaká nová informace, která ukáže, že všechno je jinak, než jsme si mysleli.

Pro dlouhodobé investování a pro setrvání na trzích je lepší zdravá skepse. V době, kdy na trhu panuje nadšení a je vše dobré, všichni jsou nadšení a firmy se prodávají za neuvěřitelné valuace, jsou akcie blíže vrcholů. V době negativních zpráv jsou blíže dnu.

Nejdůležitější je však držet se finančního plánu a také strategie. Díky tomu nemusíme spekulovat, zda jsme na dně nebo na vrcholu. Raději proto pracujeme s více scénáři a připravujeme naše portfolia na různé možnosti vývoje. Nyní si jeden ze scénářů prožíváme a díky preventivnímu přístupu jsme
na něj dobře připraveni a nemusíme kvůli němu portfolio výrazně měnit.

To je to, co očekáváme od přístupu Wealth Protection.

Odzvonilo investicím do akcií?

Lidé, co nás sledují zpovzdálí, mohou mít pocit, že investujeme jen do akcií.

A je to validní názor, protože jsme akcie v portfoliích našich klientů dlouhou dobu převažovali.

Důvodem nebyla naše zamilovanost do akcií ale mimo jiné i to, že dluhopisy nebyly kvůli úrokovým sazbám výhodné.

Nyní se situace pomalu mění.

Úrokové sazby se zvyšují po celém světě.
V České republice je krátkodobá sazba na 7 %.

A to už může být důvodem začít zvažovat dluhopisy.

Rizika dluhopisů

České vládní dluhopisy – s výjimkou dluhopisů proti-inflačních – jsme našim klientům dlouhou dobu nedoporučovali zařazovat do portfolia.

Ani ty krátkodobé s dobou splatnosti 1, 2, 3, 4 roky, ani ty dlouhodobější s dobou splatnosti 10 a více let. Díky nízkým výnosům jsme je v posledních 10 letech považovali za velmi neatraktivní. Jejich nízké výnosy byly důvodem, proč nám v portfoliích nedávaly smysl.

V bankách se někdy výnosy dluhopisů označují za „bezrizikové”. Z pohledu naší strategie Wealth Protection (Ochrana Bohatství) spíše platí, že v době nízkých úrokových sazeb dluhopisy přinášely riziko bez výnosů.

Vedle rizika bankrotu, které je daleko vyšší u korporátních dluhopisů, ohrožují státní dluhopisy převážně dvě rizika.

1) Riziko růstu úrokových sazeb

Při přemýšlení nad dluhopisy je vhodné si uvědomit, jak velkým rizikem je pro dlouhodobé dluhopisy možný růst úrokových sazeb.

Zjednodušeně řečeno, čím delší splatnost mají dluhopisy s fixním výnosem, tím větší je jejich durace neboli citlivost na růst nebo pokles sazeb.

Když jsou úrokové sazby nízko, existuje významné riziko, že už nebudou mít kam klesat a porostou, a to má při delší době splatnosti významný negativní vliv na ceny dluhopisů, případně ohodnocení portfolií dluhopisových fondů.

2) Riziko inflace

Dluhopisy si neumějí poradit s dlouhodobě vysokou inflací. Přinášejí totiž pevný a tudíž omezený výnos.

V případě dlouhodobých dluhopisů si tento výnos zafixujeme na delší období. Inflace však mezi tím může vystoupat výše.

A to se v minulosti často dělo. Kvůli tomu dluhopisy v dobách vysoké inflace přinášejí investorům reálné ztráty (tj. zisky inflaci nepokryjí).

Využíváme výhodné proti-inflační dluhopisy

Do konce roku 2021 jsme krátkodobou složku portfolia naši klientů naplňovali především pomocí spořících proti-inflačních dluhopisů.

Ty nabízely výnos ve výši inflace a díky tomu nyní v portfoliích našich klientů přinášejí zajímavé výnosy.

Například emise z července 2019 má výnos 19,47 % po dani tj. 6,11 % p.a. Ta z července 2021 má výnos 14,16 %.

Emise z roku 2021 mají výhodu nulové daně a také tu, že do každé emise bylo možné investovat až 50 milionů korun na jedno rodné číslo.

Nicméně od roku 2022 již do těchto dluhopisů investovat nemůžeme – stát je přestal vydávat.

Ihned jsme tedy našim klientům s větším majetkem začali doporučovat vedle spořících účtů také evropské proti-inflační dluhopisy.

Ty nejsou úplně bez rizika, proto je doporučujeme využívat společně s měnovým zajištěním, které dává, díky vysokým sazbám v CZK, zajímavý dodatečný výnos, který může rizika kompenzovat.

Začínáme využívat krátkodobé české vládní dluhopisy

Nyní se jako zajímavá možnost pro krátkodobé uložení peněz začínají objevovat také státní dluhopisy s kratší splatností a variabilní státní dluhopisy.

Aktuálně přinášejí tyto dluhopisy výnosy na úrovni 6-7%, což je více než u 10letých vládních dluhopisů a více než u spořicích účtů.

Reálný výnos těchto dluhopisů je sice také záporný, ale jejich výhoda je, že se v nich „nezamkneme“ na dlouhou dobu. Tyto dluhopisy nám tedy mohou pomoci zmírnit dopady inflace na naši hotovost.

Nominální hodnota dluhopisů je 10 tis. Kč. Ve skutečnosti má ale smysl nakupovat je až od částek nad 200 tis. Kč na jeden obchod a jednu emisi, aby byla likvidita rozumná.

Co přinese budoucnost?

Na budoucí vývoj úrokových sazeb jsou různé názory. Podle některých názorů nás čeká ještě poslední zvýšení sazeb a následně by se sazba postupně měla snižovat.

Na druhou stranu, pokud bude vysoká inflace převládat, nelze ani další růst sazeb vyloučit.

My nechceme spekulovat na to, jak se bude úroková sazba nebo inflace vyvíjet.

Proto našim klientům doporučujeme diverzifikaci a koupi variabilních dluhopisů s různou dobou fixace a krátkodobých státních dluhopisů.

Portfolio finančních aktiv

V portfoliích našich klientů rozlišujeme mezi akciemi, dluhopisy a nástroji peněžního trhu.

Krátkodobé dluhopisy, variabilní dluhopisy a proti-inflační dluhopisy zařazujeme právě do kategorie nástrojů peněžního trhu (i když technicky nemusí vyhovovat přesné definici).

Kromě toho ještě do peněžního trhu řadíme spořicí účty a peníze na běžných účtech a na účtech u brokera, které máme především jako rezervu na nákupy, na rentu a na krátkodobé cíle.

Tento článek není investiční doporučení. Takové doporučení by vždy mělo vycházet investičního plánu a vašich individuálních potřeb. Jakékoliv transakce konzultujte se svým investičním poradcem nebo bankéřem.

Pojďte si povídat o Vašem investičním portfoliu

Ve Fichtner Wealth Managers pracujeme pro úspěšné majitele firem, kteří si uvědomují, že majetek je třeba především chránit a rozumně zhodnotit.

Zavolejme si a proberme mimo jiné i to, jakou roli by dluhopisy mohli hrát ve vašem investičním portfoliu.

Konzultace investiční strategie zdarma
Platí pro portfolia o velikosti 15 milionů a více

Kam dát peníze?

Akcie velkých technologické firem (Apple, Netflix, Microsoft, Tesla apod.) zažívají v dubnu a květnu 2021 poklesy – po růstech v roce 2020.

Jaký je další velký investiční nápad?

Určitě zajímavá otázka.
Kdo by na ni nechtěl znát odpověď.
Kdo by nechtěl vědět, co bude zrovna příštích 6, 12, 60 měsíců nejvíc růst.

V aktuálním vydání měsíčníku Rentiér píšeme, že je nebezpečné hledat investiční nápady a uvažovat takovým způsobem.

Samozřejmě pokud to vyjde, tak to může být poměrně zajímavé a můžu na tom vydělat daleko víc, než když své portfolio diverzifikujete a rozkládáte riziko.

Na druhou stranu, když to netrefím, tak výsledek může být velmi negativní.

A ne jen když to netrefím…
Jde o to, že i když třeba trefím směr, nemusím trefit správné firmy.

Jasný příklad.

Z největších technologických společností v roce 2000 pouze Microsoft vyrostl výrazně více než index S&P 500, který představuje 500 velkých ziskových firem v USA.

Další společnosti jako Intel, Cisco a IBM dopadly výrazně hůř než diverzifikovaná investice do celého trhu, jak je vidět z následujícího přehledu.

Výnos od roku 2000 (bez dividend)
Microsoft – 723 %
S&P 500 – 348 %
Oracle – 143 %
IBM – 111 %
Intel – 54 %
Cisco – 0 %

Přestože to v roce 2000 to byly velké a nadějné firmy s velkým potenciálem…

Přestože technologie od té doby urazily kus cesty, představovaly budoucnost a my teď tu budoucnost žijeme…

Tak ten, kdo dal v roce 2000 peníze do největších technologických firem, tak zjistil, že z hlediska výnosů byla zajímavá pouze jedna.

Byl to Microsoft a ty firmy ostatní oproti zbytku trhu pohořely.

Velcí hráči dnešní doby tenkrát tak velcí nebyli. Google nikdo neznal. Netflix půjčoval DVD. Facebook ani Tesla neexistovaly.

Co tím chci říct.

Sázet na jednu velkou věc je něco, co může přinést velké výnosy. Když tu jednu jedinou věc trefíme.

Naopak to může přinést velké ztráty, pokud se netrefíme. Třeba pokud vsadíme na něco, co je teď hodně módní, ale nedokáže to dostát očekáváním, která jsou s tím spojená.

Takže já před hledáním velkých investičních nápadů varuji.

Samozřejmě trhem hýbou mega trendy, o kterých se také hovoří. My jsme o nich psali v dubnovém vydání Rentiéra.

Mezi hlavní trendy patří digitalizace, roboti, zdravotnické technologie a tak dále. Změny související s demografickými změnami – lidé stárnou.

Takové trendy jsou důležité a budou nás provázet, protože je v budoucnost.

Na druhou stranu najít teď ty vítěze a do nich investovat není úplně jednoduché.

Zatímco když diverzifikujeme a kupujeme celý trh, tak tam sice máme i firmy, které skončí a vypadnou, ale především se podílíme na celkovém růstu západního trhu a celého světa.

Pokud nechcete hledat velké investiční nápady a zbytečně riskovat, ale raději chcete uchovat hodnotu a být v klidu, podívejte na investiční přístup R.E.A.D.I. 4 Wealth, který pomáhá běžným lidem rozumně dlouhodobě zhodnocovat peníze.