Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSAlternativní investice: Půda, veteráni a umění
natočil Josef Podlipný 
V portfoliích rentiérů najdeme i investice, které nepatří mezi tradiční byznys, nemovitosti a finanční aktiva.
Vladimír a Josef tentokrát nasdílí své zkušenosti s půdou, veterány a uměním.
Vedle konkrétních příběhů si odnesete i inspiraci, jak se na alternativní investice dívat a na co u nich dávat pozor.
Přepis podcastu
Vladimír Fichtner
Pokud jsme doteď neinvestovali do půdy, co by měl být první krok, jak o tom přemýšlet.?Jak o tom strategicky přemýšlet ve smyslu, kolik by měla mít třeba procent v portfoliu? UBS Global Family Office říká, že v nemovitostech a v pozemcích je 12 procent majetku. Ok, tak si můžu říct, na kolik jsou mi bližší nemovitosti, půda a jak to budu chtít navážit. To je asi individuální.
Neříkám, že u někoho nemůže být půda 60 % nebo 100 %. Určitě může a je dobře, když to tak je pokud je to vaše vášeň. Pokud vás to baví, pokud je to vaše rodinná historie, to k tomu přispívá. Takže není určitě sporu tady v tom. Ale jak začít?
Josef Podlipný
Je dobré se podívat nejenom na ta pozitiva, která tady již byla zmíněna. Ale podívat se i na rizika spojená právě s vlastnictvím půdy.
Jedním z těch hlavních rizik je riziko finančních závazků a riziko využití té půdy. Co míním těmi finančními závazky? S půdou jsou spojeny samozřejmě závazky typu nejenom její koupě, ale i daňové. A upřímně, když se změní daňová struktura nebo výše daně k půdě, co může vlastník půdy udělat? No, maximálně ji může prodat. Nemůže s tou půdou odejít do daňového ráje. To prostě nejde. Takže prvním takovým zásadním rizikem, které je potřeba vnímat, je riziko finanční zátěže.
Vladimír Fichtner
Já bych řekl, že to je v daném místě, že to je nepřenositelný statek. Který prostě nevezmeš a neodstěhuješ ho někam dál. To mi přijde i z pohledu geopolitického, daňového. Mluví se o různých úsporných balíčcích a majetkových daních. Rozumím, to je dobré vnímat.
Josef Podlipný
Dalším rizikem jsou regulatorní nebo politická nebo ekonomická rozhodnutí, která jsou mimo moc vlastníka správce půdy.
Drtivou většinu posluchačů určitě zasáhla delší dobu existující kauza výkupu pozemků rodiny paní Havránkové pro dálnici. Paní Havránková, měl jsem tu čest se s ní potkat, doufám, že se na mě nebude zlobit za to, že jsem ji zmínil v našem podcastu. V podstatě na začátku vystupovala jako správce půdy, jako vlastník a měla zájem o dohodu. Ale protože k té dohodě ta druhá strana nebyla příliš nakloněna, ale vystupovala z moci síly, tak v podstatě se z toho stala obrovská kauza, která trvala strašně dlouho.
Nicméně poučení, které z té kauzy plyne, je to, že pokud někdo ukáže na nějaký kousek na mapě a rozhodne se, že daná oblast nebude pro ten účel, pro který teď je určena, využitelná, nebo patřit tomu současnému správci/vlastníkovi, tak s tím v podstatě vlastník/správce nemá mnoho co udělat.
Může se soudit, může se bránit jakoukoliv jinou cestou než soudní, může proklamovat svoje vlastnictví, ale přinese mu to v podstatě jen starosti.
Možná, že nakonec i odměnu za to, že vytrval, ale klidný spánek mu to určitě nenabídne. Což věřím, že paní Havránková by potvrdila.
Rizikem správy je to, že musí probíhat i pravidelná péče, aby hodnota půdy netrpěla. To už jsme si řekli.
A omezená diverzifikace, že to není přenositelné.
A s tím souvisí i riziko vyšší moci, riziko třeba živlu. Když přijde na nějakou oblast povodeň nebo záplava, a nezaměňovat prosím záplavu za povodeň. To neznamená, že se vylije vodní tok, ale klidně na kopci může pršet tolik srážek, že to zaplaví úrodnou část z té půdy. No tak co zbude. Mnohdy neúrodná možná výměra desítek nebo vyšších desítek hektarů. Kterou bude ten vlastník pracně dostávat do kondice třeba několik let.
Vladimír Fichtner
Skvěle. To znamená – půda není určitě pro každého. Musíš mít chuť s ní pracovat, chuť budovat majetek i v této oblasti. A co je ti odměnou za ta všechna rizika, o kterých jsi před chvilkou mluvil?
Josef Podlipný
Je to hodně o pocitech. Máš možnost se posadit do lesa a poslouchat zpěv ptáků, šumění stromů. Máš možnost se posadit někde na remízek, dokonce určit, kde bude na té půdě tak, abys ji zajistil proti nějakým sesuvům. Právě splachu té úrodné vrstvy půdy.
Máš možnost hovořit se subjektem, který na té půdě hospodaří, a v podstatě ovlivnit i to, k čemu ta půda je určena.
Je tam mnoho velmi příjemných benefitů s tím spojených. Nesmí však převážit ty příjemné pocity nad ráciem, protože správce musí o té půdě přemýšlet i vícegeneračně. A co když ta budoucí, ne ta nastupující generace, ale třeba sedmá generace nebude mít k půdě vůbec žádný vztah? Co když pro ně to bude naopak danajský darem?
Vladimír Fichtner
No, podle úsměvu na tvé tváři vidím, že půda do tvého portfolia, do portfolia tvé rodiny, určitě patřit bude. A je to součástí vašeho DNA, což je skvělé.
Pro mě není tak atraktivní, protože jí tolik nerozumím. Protože jsem vyrostl v jiném zázemí. Ale myslím si, že je skvělé mít dobré vlastníky půdy, kteří půdu využívají tak, abychom její benefity mohli využívat desítky nebo stovky let. Tak za to ti děkuji.
Josef Podlipný
Vůbec není zač. Já na závěr ještě s půdou spojím jedno paradigma, které je opravdu věčné.
Spousta lidí říká. Hele, vlastně půda je jedinečný investiční instrument, protože planetu nepřifoukneš.
A má pravdu. Opravdu půdy, až snad na vypalování pralesů nebo odvodňování nějakých bažin, nelze na planetě vytvořit víc. Je potřeba však nezapomenout na jeden klíčový faktor. Půda většinou slouží k nějaké produkci. Co když se změní zemědělství za nejbližší desítky nebo stovky let tak, že se bude všechno vytvářet uměle? A půda možná nebude vůbec potřeba. Anebo výrazně menší měrou, než je nyní. Je potřeba nahlížet na tuto část portfolií jako správce a přemýšlet podobnou logikou, jako kdybychom si pokládali otázku. Co před sto lety bylo nejvýrazněji zastoupeno v akciovém portfoliu. Co tam bylo hodně v indexu?
Vladimír Fichtner
Železnice.
Josef Podlipný
A jsou tam i nyní?
Vladimír Fichtner
Malinko.
Josef Podlipný
Uvidíme, jak to bude s půdou. Nicméně pojďme ještě na další části portfolií rentiérů.
Nejenom půdu, ale třeba i umění nebo veterány mohou rentiéři mít ve svém portfoliu.
Vladimír Fichtner
To mi bereš témata z úst. To je další věc, na kterou jsem se chtěl zeptat. Protože ty jsi člověk, který umění a autům docela rozumí, a baví ho. A máš mezi svými kamarády a známými spoustu lidí, kteří tyhle oblasti i pro svou rodinu využívají. Co mají tito lidé společného?
Josef Podlipný
Já jsem o tom v čase minulém přemýšlel a myslím si, že to jsou hodně požitkáři. Představil jsem si teď v podstatě dvě tváře.
Jeden muž vlastní veterány. Žije tím a jakmile nějakého uloví, takzvaně, přiveze ho a buď zrestauruje anebo minimálně uvede v lepší kondici. Tak je vidět, že se nesmírně těší na to, až se v tom veteránu projede.
Nejenom na to, že se v něm uvelebí ve své hale nebo garáži. Ale opravdu se s ním projede, až bude venku krásné počasí nebo až pojede na sraz.
A to je druhé takové specifikum, že vlastníci veteránů a vlastně i umění vytvářejí určitou komunitu. Je to něco podobného, jako když se potkávají motorkáři na silnici. Oni se v životě neviděli, ve většině případech. Nebo přes tu přilbu nejsou schopni rozeznat, jestli to je právě ten kamarád Franta nebo ta kamarádka Kačka. Ale vždycky se pozdraví. Stejně tak to dělají autobusáci.
Jenom taková úsměvná příhoda. Kamarád vlastní obytný vůz. Teď už myslím v hodnotě někde kolem dvaceti milionů. Mirku, pokud bych se mýlil, tak se předem omlouvám. Ale vždycky to byl takový vůz, který zepředu vypadal jako autobus. A měl hroznou srandu z toho, jak ho všichni autobusáci anebo kamioňáci zdraví. A teprve když projížděl okolo, tak viděl, jak se podívali, jako co to je? Dřív, teď už je to běžné…
Nicméně zpátky k tomu, co je společným rysem. Určitě je to požitkářství a určitá komunita.
Vladimír Fichtner
To znamená, že důležitým předpokladem, abych se mohl stát investorem do umění nebo do aut, nebo možná do známek nebo nějakých dalších oblastí, které jsme zmiňovali, je chuť tuto oblast poznávat. Musí vás to bavit?
Josef Podlipný
Určitě.
Vladimír Fichtner
Protože obecně ten trh umění i tedy veteránů, to jsou relativně malé trhy. V porovnání se všemi finančními toky na světě, jsou to relativně malé trhy, relativně uzavřené. Asi. Dá se do nich vůbec dostat zvenku?
Josef Podlipný
Myslíš do těch komunit?
Vladimír Fichtner
Můžu být vůbec začátečník, který se v téhle oblasti začne orientovat. Kde mám začít?
Josef Podlipný
Takže pokud by to byl třeba veterán, tak navštívím nějaká muzea, pojedu na nějaký veterán klub, na nějaký sraz. Potkám se s pár vlastníky. Fajn je zabrousit i do nějaké firmy, která se věnuje restaurování těch vozů, protože pak teprve si, byť nadšenec anebo začínající nadšenec uvědomí, že to je také náročný koníček. A to velmi náročný. Nejenom na údržbu a shánění náhradních dílů, ve většině případech i jejich výroby. Ale i na shánění vlastně specialistů, kteří mi s tím pomohou.
V drtivé většině vlastníci těch veteránů nejsou všeumělové, nejsou znalí všech řemesel. I když se o to pokouší. A s respektem k tomu veteránu, který vlastní nebo k uměleckému předmětu, třeba k obrazu, se samozřejmě nebude pouštět do toho, že přemaluje Picassa. Anebo opraví první fordku sám ve své garáži.
Co je dobré připomenout, a to teď mluvím ze zkušenosti převzaté, nikoliv vlastní. Vše je pomíjivé, nejenom naše láska k tomu historickému vozu nebo k tomu obrazu. Ale i tržní optimismus nebo sentiment k tomu danému uměleckému předmětu.
Co tím mám na mysli? Můj dobrý kamarád, znalec uměleckých předmětů, obrazů, vyprávěl příběh, ze kterého v podstatě na první dobrou nevyplynulo to poučení, které pak řeknu. A v tom příběhu byla pointa taková, že říkal. Hele, mě vlastně jako znalce strašně mrzí, že díla starých mistrů nejsou oceňována tak, jako moderní umění.
Já jsem tomu nepřikládal v ten okamžik moc velký význam, protože jsme se bavili úplně o něčem jiném. On mi popisoval příběh, kde velká sbírka byla v dědickém řízení rozdrobená a jeden z vlastníků dílčí části té velké sbírky si řekl o ocenění. A byl vyděšen, že hodnota toho jeho dílku byla extrémně malá, nebo vůbec neznamenala ten poměr z toho celkového majetku, který se dělil.
Vladimír Fichtner
Byla malá, protože bylo rozdrobeno.
Josef Podlipný
A tak jsem nepřikládal té tezi, kterou jen v rychlosti zopakuji, že díla starých mistrů nejsou tak dobře oceňována, příliš velkou váhu.
A až později jsem si říkal. Aha. To znamená, že když teď budu mít vlastnictví z části v dílech starých umělců. A oni budou oceňováni třeba ve vyšších desítkách nebo dokonce stovkách milionů, tak to neznamená, že to tak bude i v budoucnu.
Co když ten tržní optimismus zasáhne velkou měrou nějaká úplně jiná umění. Jiné umělce. A najednou ten Rembrandt nebo jiný starý umělec nebude mít tak velkou hodnotu, jako měl doposud.
Problém to není pro toho, kdo se tím kochá. Kdo to nechá putovat po výstavách nebo to má ve své rodinné sbírce. A i další generace to chtějí držet v budoucnu dál.
Nicméně problém nastane v ten okamžik, kdy je to právě třeba sbírka. Jak ji rozdělím mezi budoucí nastupující generace. To už není úplně jednoduché zadání.
Vladimír Fichtner
Rozumím. No, to, co říkáš všechno o umění, o autech, možná o dalších alternativních investicích tohoto typu, známky apod. Tak asi malinko vysvětluje, proč z pohledu UBS Global Family office, rozdělení majetku bohatých lidí je v těchto typech instrumentů řekněme řádově jednotky procenta majetku.
Ale znám člověka, který má v autech třicet procent majetku. A baví ho to. Je to jeho vášeň.
Ono záleží na tom člověku, jestli ho to baví a jestli to vlastně dokáže přenést do rodiny. Protože pokud ne, tak to dopadne jako s tou sbírkou, kterou jsi zmiňoval. Která asi v průběhu dědictví se rozpadla na kousky a ztratila hodnotu. Ten majetek může být spojovatel, pokud to se ti lidi snaží dát dohromady. A drží to tu rodinu společně. Ale taky vlastně může ztratit hodnotu, pokud se rozpadne ta rodina. Nebo pokud se rozpadnou zájmy jednotlivých dědiců. Vlastně my jako rentiéři určitě hledáme způsoby, jak rodinu dávat dohromady. Nebo spousta z nás určitě. To je možná zajímavý úhel, jak o tom taky přemýšlet.
Máme něco společného? Máme něco, co řešíme společně. Otázkou je, jestli se to dá předat. Jestli ta vášeň pro auto, když mám holku nebo dvě, které to nezajímá, jestli je to přijatelné. Ale možná jo, když ji budu odmalička dávat na sedačku spolujezdce a jezdit po srazech, tak se to asi dá i vypěstovat. Což je zajímavý úhel pohledu.
A hlavně ty máš auta rád, veterány a podobně. Tak taky jsi určitě na spoustě fotek, když ses někde svezl. Tak já jsem kolem tebe projížděl a fotil. Zrovna nedávno jsme s dcerou jeli a říkala – podívej, takový krásný auto, starý. A celou dobu fotila, natáčela, co jsme jeli za ním a předjížděli.
Takže je to radost. Nebo ten majetek z pohledu investičního by měl dělat radost asi jako každý majetek. Člověk by k němu měl mít nějaký vztah, ale asi je k tomu taky potřeba nějakou specifickou chuť se do toho pustit. Protože bez toho to asi nejde. Není to tak, že když mě do teď veteráni neberou, tak si řeknu, že chci být sběratel starých aut. Protože to pravděpodobně dopadnu špatně jako v jakékoliv oblasti, do které se pustím. Nemám ani chuť jí poznávat. Tak si mě tam asi dřív nebo později někdo vychutná jako amatéra, který vůbec netuší, která bije.
Josef Podlipný
Určitě musím souhlasit.
Ať jsme mluvili o zlatu, o diamantech, o poli, o veteránech nebo o umění. Mám tím na mysli třeba umělecké předměty nebo obrazy. Nestačí tam investovat jenom s vidinou budoucích zisků. Je potřeba se na to dívat ideálně jako správce. Přemýšlet o tom, jestli takováto součást portfolia má nebo bude mít význam i pro budoucí generace. A tím pádem, jestli bude dělat radost nejenom tomu současnému pořizovateli.
To bych vám chtěl, rentiérům, našim posluchačům, přát nejvíce. Aby to přinášelo radost nejen vám, ale i budoucím generacím. Protože pokud ne, tak by z radosti mohla být pouze starost.
Vladimír Fichtner
K takovým slovům není co dodat, Pepo. Díky moc, že jsi se podělil o své zkušenosti i z těchto méně tradičních investičních oblastí. Já se budu těšit zase někdy Mezi Rentiéry na shledanou.
Josef Podlipný
Potěšení na mé straně. Někdy příště opět na slyšenou Mezi Rentiéry.