Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSAlokace a diverzifikace – Klíčové principy správy rodinného majetku
natočil Josef Podlipný 
Jak efektivně chránit rodinný majetek nejen pro sebe, ale i pro další generace?
Alokace s diverzifikací vám mohou pomoci dosáhnout dlouhodobé stability a růstu i během turbulentních tržních období.
Proč alokace není jen o volbě výnosnějších aktiv a diverzifikace o rozložení peněz do různých investic?
Vladimír Fichtner a Tomáš Tyl vysvětlují, jaký význam má dobře promyšlená struktura portfolia, proč je důležité zajistit stabilitu prostřednictvím kombinace akcií, dluhopisů, nemovitostí a alternativních aktiv. Také na konkrétních příkladech ukazují, jak se vyhnout riskantním investičním chybám.
V 92. epizodě podcastu Mezi Rentiéry zjistíte, jak efektivně balancovat portfolio, aby odráželo vaše dlouhodobé cíle i potřebu ochrany. Uslyšíte, proč je důležité mít plán, který vás chrání před zbrklými rozhodnutími a umožňuje vám udržet klid během tržních výkyvů.
Chcete mít jistotu, že váš majetek bude sloužit i dalším generacím? Poslechněte si tuto epizodu a získejte inspiraci, jak díky alokaci a diverzifikaci předejít finančním chybám.
Textový přepis
Vladimír Fichtner
Diverzifikace s alokací slouží především k ochraně majetku. Protože když nebudeme majetek chránit, respektive nebudeme diverzifikovat a nebudeme ho rozumně alokovat do různých typů investic, do různých zemí, měn a tak dále, šance, že majetek ochráníme, se snižuje. Natožpak v opravdu dlouhodobém horizontu řádu desítek nebo dokonce stovek let, v mezigeneračním pohledu.
Josef Podlipný
Tomáši, alokace s diverzifikací tedy nejsou jen o hledání nejvyššího výnosu. Dokázal bys našim čtenářům investorům přiblížit, jak je pro správu rozsáhlého majetku ve vyšších řádech stovek milionů nebo až desítek miliard alokace s diverzifikací důležitá?
Tomáš Tyl
Alokace a diverzifikace jsou paradoxně spíš než o hledání nejvyššího výnosu o jeho dlouhodobé stabilitě a udržitelnosti. To je to důležitější, protože alokace znamená to, jak poskládáme portfolio mezi třídy aktiv, jako jsou akcie a dluhopisy. Mohou to být tradiční i alternativní investice jako private equity nebo nemovitosti.
A to, jakou alokaci zvolíme, bude hodně určovat, jaký budeme mít výsledný výnos. To je to nejdůležitější, protože když budu mít portfolio jenom z dluhopisů, ať budu vybírat dluhopisy jakékoliv, když přijde vysoká inflace, může to být problém.
A podobně, když budu zaměřený jenom na akcie, může přijít nějaká situace na trzích – krachy, propady – a v tu chvíli mi budou dluhopisy chybět. Anebo když budu potřebovat vybírat z portfolia v ne zrovna vhodný okamžik.
To, jakou zvolit alokaci, je nesmírně důležité. Protože máme nějaké potřeby, něco se děje na trhu a alokace nám pomáhá tím proplouvat a potřeby naplňovat. Pokud na ně ovšem myslíme dopředu.
Josef Podlipný
Vláďo, ty planeš vášní pro správu finančního majetku možná více než tvá žena Radka, která se stejnou měrou opečovává investiční nemovitosti. Když se podíváš na správu finančního majetku, proč je alokace s diverzifikací tak důležitá z pohledu ochrany?
Vladimír Fichtner
Naše babičky říkaly: „nemít všechna vejce v jednom košíku.” Obecně se dá říct, že když mám majetek rozdělený do více částí, mám větší šanci, že majetek přežije různé otřesy. Když investujeme jako rodina do nemovitostí, těch nemovitostí máme pár a majetek je koncentrovanější. Finanční aktiva umožňují větší míru diverzifikace. Ne každý ji používá, ale my ji určitě doporučujeme.
V tom jsou finanční aktiva jednodušší. A proto není divu, že ve finančních aktivech mají nejbohatší rodiny světa dvě třetiny svého majetku. V nemovitostech asi jen čtrnáct až dvacet procent, pokud to tedy nejsou lidé s byznysem postaveným na nemovitostech.
Ale tohle také svědčí o tom, kde nejbohatší rodiny na světě berou stabilitu, respektive i výnos. Když chceme diverzifikaci a alokaci, rozhodně to neznamená, že nechceme výnos.
Diverzifikace chrání proti ztrátám
Josef Podlipný
Tomáši, jak tedy rozložit investice mezi jednotlivé třídy aktiv? Napadá tě univerzální koncept? Ten asi neexistuje, je to tak?
Tomáš Tyl
Univerzální koncept určitě neexistuje. To by bylo jednoduché, kdyby byla jedna odpověď pro všechny.
Vždycky by to mělo zrcadlit investora a jeho potřeby. To znamená, že když mám nějaké blízké cíle, potřebuji na ně peníze. Měl bych finanční prostředky alokovat do něčeho bezpečného – krátkodobé hotovosti, krátkodobých dluhopisů. Neměl bych riskovat s akciemi, private equity nebo nemovitostmi.
Naopak, když mám dlouhodobé cíle, jako třeba rentu, stabilitu nebo růst portfolia, v tomto případě už je vyšší ohrožení inflací. Proto je lepší, když větší část nebo část portfolia je v dynamičtějších aktivech, která mají větší potenciál růst a překonávat inflaci.
To jsou základní úvahy, které je potřeba zhodnotit při rozkladu portfolia. Potom samozřejmě v jednotlivých kategoriích – když už vím, jak alokovat mezi třídy aktiv – je v nich třeba hledat diverzifikaci. Právě proto, abych nesázel na jednu akcii, na pár dluhopisů.
Typicky u nás je docela běžné, že se hodně prodávají korporátní dluhopisy firem bez ratingu. Někteří investoři to nakupují. Stalo se, že došlo ke krachu takových společností. Významná je třeba Arca Capital a podobně. Investoři často nakoupí pár takových dluhopisů, mají jich jenom několik – tři, čtyři, pět – protože na víc nemají prostředky. Nebo se jim to zdá tak výnosné, že nemají potřebu investovat do něčeho jiného, protože jim tyto dluhopisy přináší vysoký výnos. Jenže pak firmy zkrachují a oni najednou neztratí jenom malou část portfolia, ale zmizí významná část portfolia. A když dojde ke ztrátě na velké části portfolia, může být problém ho znovu obnovit.
Proto je rozkládání důležité. V každé třídě aktiv, když investuji jenom do několika jednotlivých akcií nebo dluhopisů, jsou velká rizika. Proto je důležitá diverzifikace. Rozkládat to. Sice nevydělám tolik na jedné akcii, která se zhodnotí o desítky, stovky procent, na druhou stranu neprodělám všechno. Můj výnos se sice více přiblíží k výkonu trhu, ale dlouhodobě z toho budu těžit, protože trhy rostou díky ziskům firem, které se postupně zvyšují.
Na tom se můžu svézt právě díky diverzifikaci. Zatímco když vsadím na jednu kartu, například na top 10 akcií z roku 2000, jen několik z nich dokázalo do dnešní doby index překonat.
Byly tam firmy jako Citigroup, velká banka, která v roce 2007 prakticky zmizela kvůli finanční krizi. Byla tam AIG pojišťovna, která také zmizela. Řada firem z top desítky z roku 2000 už v indexu není. Investice do nich se nevyplatila, tak jako držet celkový index. Na tom je krásně vidět, jak diverzifikace dlouhodobě dokáže pomáhat portfoliu, zatímco sázky mohou dopadnout špatně.
Vladimír Fichtner
Já vždycky říkám klientovi: „Jestli máte křišťálovou kouli, která vám řekne, co bude zítra, pozítří, za pět, deset, dvacet let, můžete si vybrat jenom tu jednu investici. A vždycky, když vám koule řekne něco dalšího, tak to předěláte a budete za chvíli nejbohatší na světě.“ Ale zatím jsem nepotkal nikoho, jehož křišťálová koule by vždycky mluvila pravdu. Z tohoto úhlu pohledu dává smysl investice rozdělovat, ale rozdělovat smysluplně.
Také jsem potkal člověka, který říkal: „Já jsem dluhopisy nakoupil od víc firem.“ A já odvětil: „Ale všechny bez ratingu, všechny od firem, které nemají žádnou historii. Všechny velmi netransparentní. Tak se nedivte, že čtyři z pěti zmizely a nemáte nic. A možná z toho někdy něco dostanete zpátky.“ Ale u Arca Capital se mluví o tom, že to bude 10 % nebo 6 %, v tom lepším případě.
Proto je potřeba diverzifikovat. To, že mám něčeho víc, neznamená, že diverzifikuju dostatečně. Na to je potřeba také myslet.
Vnější a vnitřní důvody k rebalancování
Josef Podlipný
Stále se bavíme o důležitosti alokace a diverzifikace pro ochranu vašich rodinných bohatství. S tím pomáhá také rebalancování, tj. přiblížení portfolia k ideálnímu plánu pomocí prodejů a nákupů. Kdy je vhodný čas pro rebalancování portfolia?
Tomáš Tyl
Vhodný čas k rebalancování se odvíjí od dvou věcí. Vnitřních – to znamená potřeb investora, a vnějších – tedy od toho, co se děje na trhu.
Když vezmeme vnější, je vždycky vhodné rebalancovat v okamžiku, kdy například nějaká třída aktiv výrazněji roste. Akcie rostou, dosahují nových maxim, a tak je vždycky dobrý čas, i když je pořád chceme držet, podívat se na portfolio. Možná zjistíme, že chceme mít cílově 60 % v akciích. Ale protože došlo k růstu, je tam 65 %. A to je čas na rebalancování portfolia.
Opačný stav může nastat, když akcie poklesnou, nebo jiná třída aktiv, ale na akciích dojde k propadu. Najednou máme místo 60 % 55 nebo 50 %. To je opět čas rebalancovat, tedy přikoupit akcie, aby odpovídaly plánu. To je ta vnější situace, kdy se portfolio výrazně odchýlí od doporučení.
Vladimír Fichtner
Doplnil bych jednu věc, která je možná patrná z toho, co jsi říkal, Tomáši. Ale pro jistotu – je ideální prodávat akcie, když vyrostly a ideální dokupovat, když poklesly. Tím rebalancováním – když víte, kolik máte mít v portfoliu akcií, kolik je pro vás správně jako pro investora a udržujete tu váhu – vlastně přirozeně děláte to, co dělají profíci. Nakupují, když jsou ceny dole a prodávají, když jsou ceny nahoře. Nebo redukují svoje pozice, když jsou ceny nahoře.
Tomáš Tyl
Díky za doplnění. Ten vnitřní faktor nastane, když se mění situace u mě jako investora. Anebo se nemusí měnit – může to být naplánováno – a potřebuji peníze. Někdy na začátku plánu jsem si stanovil kdy. Realita je taková, že většinou se potřeby různě proměňují, že život prostě nenaplánujeme od A až do Z. Situace se stále vyvíjí.
Ve chvíli, kdy se moje situace mění – což může být ve chvíli, kdy prodám část firmy nebo si vybírám dividendu nebo získám bonusy a podobně – mám najednou peníze, které jsem neplánoval. Mohu je zainvestovat. Anebo naopak přichází jiná situace – chci koupit nemovitost nebo potřebuji peníze do firmy. Takže naopak potřebuji vybírat. A to je zase čas na rebalancování, na zapracování změn, které nastaly.
To jsou dva případy. Buď je to vnější, anebo vnitřní. A proto se nedá říct, že je potřeba rebalancovat každý rok nebo půl roku nebo měsíc.
Může nastat situace, jako když padal trh v roce 2020, kdy jsme rebalancování provedli dvakrát během měsíce. Dvakrát jsme přikupovali, protože máme nastaveno, že když akcie poklesnou o deset procent, tak se jejich podíl snížil a to je to impuls k nakupování.
Pak jsou klienti, se kterými dochází k rebalancování docela často, protože mají náročné cash flow. To se mění. Situace je hodně proměnlivá a u některých klientů se naopak dlouhou dobu nemusí nic významného měnit. Je to hodně individuální a skutečně to záleží na tom, co se děje. Jak u investora, tak na trzích.
Vladimír Fichtner
Je to sice individuální, ale z našeho pohledu je vždycky potřeba mít pravidla a dodržovat je.
Josef Podlipný
Oba se shodujete na tom, jak důležité je plánování. Já ještě zvýrazním, že důležité je mít plán. Máte-li plán, máte větší šanci vyhnout se emotivním rozhodnutím. Ať už trhy rostou a mohla by propuknout vaše nenasytnost, anebo trhy klesají a mohli byste ve strachu učinit špatná rozhodnutí.
Vláďo, ty dlouhodobě planeš vášní pro správu finančního majetku a zároveň se účastníš pravidelných investičních výborů ve Fichtner Wealth Managers. Jak ti pomáhají diskuse v investičních výborech s ohledem na správu vašeho rodinného bohatství?
Vladimír Fichtner
Skvěle, protože velká část našeho rodinného bohatství pochází z našeho, dneska už minoritního, podílu ve Fichtner a.s. Když vidím, jak Tomáš se svým týmem věci řeší, mám z toho radost. Samozřejmě člověk dobře chápe, co se děje. O tom Tomáš potom píše v Rentiérovi anebo mluví v podcastu.
Takže bych řekl, že to není tolik o investičním výboru jako o tom chtít se dozvědět více
o věcech, chtít mít informace. Mít chuť jim rozumět, a to mě baví. Jdu do hloubky. Ale moje zkušenost je, že není potřeba jít do takové hloubky. Stačí pořád používat selský rozum
a vytáhnout si pro sebe jen to zajímavé. Někdo chce detail, tak si užije v článcích grafy a tabulky. Někdo chce trošku menší detail a chce chápat souvislosti. To není o tom, jestli je člověk na investičním výboru nebo ne, ale spíš o vnímání informací a jejich nasávání.
Přijít o peníze je snadné a bolí to
Josef Podlipný
Vláďo, děkuji. Více než dvě desítky let praxe s poradenstvím při správě bohatství českých úspěšných rodin tě určitě opravňuje najít příběh někoho, kdo podcenil diverzifikaci. Napadá tě někdo, na kom by bylo možné nasvítit rizika spojená s podceněním diverzifikace?
Vladimír Fichtner
Těch příkladů je povícero, ale já je se s nimi asi nejvíc setkal ještě předtím, než jsme založili firmu – v prvních deseti letech kariéry, protože jsem kdysi dávno začínal jako šestý člověk u Petra Kellnera. V roce 2000, kdy akciové trhy od roku 1995 do roku 2000 vydělávaly klidně i dvacet procent ročně, se o tom psalo v každých novinách. Pamatuji si, že na začátku roku 2000 byly novinové titulky: „Třicet procent na akciích, to vám nikdo nedá.“ Nebo něco podobného, protože ty roky byly opravdu velmi výnosné.
Potom přišly dva roky poklesů, kdy akcie poklesly až o 50 %. Tenkrát jsem potkával spoustu lidí, kteří říkali: „Já tam dal všechno a teď to potřebuju vybrat.“ Nebo: „Vsadil jsem na jednu kartu.“ Ten, kdo vydržel a zůstal zainvestovaný, se zase vyvezl na růstové trajektorii zpátky. Ale kdo to neměl rozmyšleno, naplánováno, kdo neměl diverzifikováno, kdo neměl hotovost, kterou potřeboval na svoji rentu, někde jinde než v akciích, byl samozřejmě nešťastný.
Když jsme byli tři roky v Americe, potkali jsme rodinu, která se stala pro naši dceru takovými prarodiči. Tito dva lidé zainvestovali všechny svoje úspory na penzi v roce 2007 do akcií, protože šli v té době do důchodu. Celý svůj život viděli, jak akcie rostou. V tom roce 2007 bylo vše ještě, podobně jako na začátku roku 2000, hrozně optimistické. O rok a půl později, kdy akcie byly o 50, 60 % níž, už to nevydrželi a prodali, protože prostě „špatně vsadili“. Už měli mít portfolio úplně jinak alokované a diverzifikované. A přišli o 60 % svých celoživotních úspor.
Josef Podlipný
Z jaké výše majetku?
Vladimír Fichtner
Pro ně to bylo asi 300 000 dolarů, celoživotní úspory – běžná americká rodina. Spadli na 140 000 a už to nikdy nedostali zpátky. Kdyby zůstali zainvestovaní příštích 10 let, tak měli dvojnásobek nebo dokonce trojnásobek. Ale oni to nevydrželi, neměli diverzifikaci, nastoupili v emocích, vystoupili v emocích, a to bylo kruté.
Alternativní aktiva by vás měla bavit
Josef Podlipný
Silný příběh a věřím, že i poučný. My, Tomáši, jako jeden z nových trendů vidíme u lidí, kteří spravují větší majetek ve vyšších řádech stovek milionů až desítek miliard, že ve správě svých rodinných bohatství kombinují nejen tradiční třídy aktiv, ale i alternativní. Jak se díváš na tuto formu diverzifikace a alokace zároveň?
Tomáš Tyl
Možná zopakuji – tradičními aktivy jsou myšleny cenné papíry a finanční aktiva. To znamená akcie, dluhopisy a nástroje peněžního trhu, hotovost a podobně. Mezi alternativní aktiva patří – a o tom se teď hodně hovoří – private equity, zmíněné nemovitosti, můžou tam být hedge fondy s různými strategiemi a nějaké komodity, například zlato. Do této oblasti patří také kryptoměny.
Z našeho pohledu private equity a nemovitosti do portfolií patří. Opět to pomáhá rozkládat rizika, ale vždycky je dobré o tom mít dobrou představu. Také to samozřejmě znamená více práce, což je také potřeba si uvědomit. Stejně jako to, že to není vhodné pro každého.
Když se budeme bavit třeba o rentiérovi, který chce vybírat rentu, tak nemít v portfoliu zastoupeny akcie by byla velká chyba, protože z dlouhodobého hlediska může celé portfolio rozpustit inflace a podobně.
Nemít private equity nebo nemovitosti není taková chyba. Pro někoho je to vhodnější, pro někoho naopak. Tyto kategorie můžou být zajímavé, můžete se tam chtít více i angažovat, pokud to někoho baví.
Nakládání s majetkem by nemělo být jenom o bohatnutí, ale také o tom, že když mě něco baví, mohu se tomu věnovat. Když mě něco nebaví, někoho si na to najdu nebo to mít nemusím. Typickým příkladem jsou nemovitosti. Pro někoho může být zajímavé nemovitosti spravovat nebo je dokonce prodávat. Tak jako Radka dělá development.
Ale pro někoho to může znamenat jen stres, je to pro něj náročné a v takovém případě nemá smysl se do toho nutit. Zkrátka to dělat, pokud mu to nesedí.
Tyto věci do portfolia patří, ale je potřeba také uvažovat o tom, aby to pro investora bylo optimální, dávalo mu to smysl a nebylo to něco, čím by se trápil.