Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSAktivní správa pasivních investic – Skrytý klíč k vyšší efektivitě portfolia
natočil Josef Podlipný 
Jak kombinace výhod pasivních investičních nástrojů a aktivní správy portfolia může přinést výrazné výhody pro vaše bohatství?
Josef Podlipný a Tomáš Tyl rozebírají důvody, proč pasivní instrumenty, jako jsou ETF, nejsou samy o sobě zárukou úspěchu a jak aktivní správa těchto nástrojů pomáhá maximalizovat výnosy a minimalizovat rizika.
Diskutují také časté chyby investorů, kteří pasivní investice ponechávají bez dohledu, což může vést k nevyužitým příležitostem a zbytečným ztrátám.
Při poslechu se dozvíte, jak správné načasování nákupů, prodejů a rebalancování může rozhodnout o úspěchu vašeho portfolia.
Zjistíte, jak aktivní správa pomáhá předcházet emocemi řízeným rozhodnutím, která často vedou k finančním ztrátám.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dnes se budeme bavit o, na první pohled paradoxním tématu, aktivní správě pasivních instrumentů, konkrétně ETF.
Co to vlastně znamená?
Jak lze pasivní investice efektivně spravovat?
Kdy by měl investor zvážit aktivní přístup?
Pojďme se na toto téma podívat společně s investičním stratégem a šéf analytikem Fichtner Wealth Manager, Tomášem Tylem.
Na úvod se podíváme na to, co vlastně pasivní a aktivní instrumenty jsou.
Tomáši, pasivní instrumenty si lze představit jako například Exchange Traded Funds pod zkratkou ETF.
To znamená něco, co sleduje třeba určitý index. Nesnaží se překonat trh, spíše koreluje s výkonností trhu a rizikem s tím spojeným, s touto investicí.
A výhodou jsou nízké poplatky a jednoduchost.
Co bys k tomu dodal?
Tomáš Tyl
Aktivita versus pasivita je primárně v navázání na index anebo vlastním aktivním přístupu správce instrumentu.
Zjednodušeně se o pasivních investicích hovoří jako o ETF.
Skutečnost je taková, že mohou existovat i aktivně řízená ETF, aby to nebylo jednoduché. Zároveň jsou aktivně řízené fondy a mohou být pasivně spravované fondy.
Pasivita v tomto směru spočívá v tom, že fond nebo ETF je navázáno na index, který sleduje a snaží se co nejvěrněji kopírovat jeho výnos.
Výhodou je, že dostáváme tržní výnos, který je k dispozici řekněme zadarmo nebo velmi levně.
To znamená, velmi levně se podílíme na tom, co dělá celý trh. Když je to třeba celý americký trh, tak se tím velmi levně podílíme na výnosu celého amerického trhu. Na tom, že jsou to firmy, které generují zisky. Ty zisky rostou a ETF velmi levně kopíruje celou americkou ekonomiku nebo tu část, která je na burze. Nebo velké firmy, a můžeme se na tom svézt.
Myšlenka aktivní správy, která tady byla dříve, je, že když dělám vhodný výběr, dokážu index překonat. Pasivní fondy přišly až později.
Správci aktivně řízených fondů se snaží překonávat index, vydělat více tím, že nějaké akcie nekoupí, nějaké odváží a nějakých koupí více. Budou s nimi nějakým způsobem obchodovat. Aktivita u různých instrumentů může být hodně různá.
Některé fondy třeba drží pár akcií a drží je relativně dlouho, neobchodují s nimi často. Některé fondy naopak obchodují častěji. Můžou být různé hedge fondy, fondy, které s aktivy tradují velmi často na denní bázi, snaží se na tom vydělávat.
Pod aktivitou si můžeme představit různé věci. Většinou běžní investoři investují do aktivně řízených, třeba akciových nebo dluhopisových fondů, které neobchodují úplně na té denní bázi, drží aktiva déle, ale snaží se překonat stanovený trh.
V ideálním případě má fond nějaký trh, na kterém se snaží vydělávat, nějaký benchmark, proti kterému se snaží vymezit, který se snaží porazit.
Myšlenka je, že aktivní správou investoři dokáží indexy překonávat. Jak ukazuje statistika, ne vždy se to úplně daří.
Josef Podlipný
Tomáši, aktivní správa pasivních instrumentů stále i našim posluchačům a investorům může připadat jako určitý protimluv.
Pojďme se podívat ještě do větší hloubky, a zároveň zkusme nasdílet náš názor na to, proč našim klientům aktivní instrumenty nedoporučujeme.
Tomáš Tyl
Začněme aktivní správou pasivních investic. Proč se to může zdát jako protimluv – jednou aktivní, podruhé pasivní?
Mám pasivní instrumenty – ETF a fondy – ale jakým způsobem do nich investuji? Buď je můžu jenom nakoupit, držet a nic nedělat. To by byl pasivní přístup.
Anebo s nimi můžu aktivně aktivněji obchodovat. Opět ta aktivita může být různá. Můžu je nakupovat v nějaký vhodný okamžik, vyměňovat, dokupovat, rebalancovat a podobně. To už je aktivní přístup, kdy jenom slepě nekopíruji.
Na druhou stranu tady může být takový paradox, že řada běžných investorů vlastně investuje pasivně do aktivně řízených fondů. To znamená, že jim někdo sestaví portfolio. Přijdou třeba do banky, v bance jim postaví portfolio, řeknou jim, ať investují do toho, do toho, do toho. A pak už na to nesáhnou, dlouhou dobu s tím nic nedělají.
To je vlastně pasivní přístup, protože v portfoliu se s aktivními instrumenty nic neděje, což je poměrně časté. To je něco, co nám nevyhovuje, protože se snadno může stát, že se portfolio výrazně oddálí od toho, co chce klient.
Druhá otázka je, proč nekupovat také aktivní fondy, když investujeme a aktivně spravujeme. Což je to, co my děláme – aktivní správu s pasivními instrumenty.
Důvodem je, že statistiky jsou poměrně neúprosné a velká část aktivně řízených fondů nedokáže na dlouhém horizontu trhy překonávat. Tato situace je na trhu proto, že na tom trhu je vysoce konkurenční prostředí a pohybuje se na něm řada účastníků a všichni se snaží trh překonávat. V takovémto prostředí je výrazně obtížnější být dlouhodobě dobrý.
Ukazuje se, že manažeři, kteří jsou třeba krátkodobě úspěšní, jsou na trhu velmi agresivní v době, kdy trh roste. A potom, když přijde na trhu obrat, shoří jako papír.
Příkladem může být, a tady se paradoxně jedná o aktivně řízené ETF, Cathie Wood a ETF fond ARK Innovation, který přitáhl pozornost v letech 2020 a 2021, kdy rostl dramatickým tempem. Měl kolem 100 % výnosu, zatímco běžný trh rostl výrazně méně.
Řada investorů v tu chvíli do trhu nastoupila, protože si říkali, že Cathie Wood je geniální, vidí příležitosti a ostatní je nevidí.
Nejvíce investorů nastoupilo do fondu v posledním roce předtím, jak už z toho trochu vyplývá, než přišel obrat. V roce 2021 ETF zkolabovalo a ztratilo prakticky 90 % hodnoty. S ním zkrachovali i investoři, kteří v něm byli. Paradoxně většina z nich neměla ty předchozí výnosy, protože do aktivně řízených fondů nastoupila v poslední fázi, v ten nejhorší možný moment.
A to je přesně příklad investora, který nebyl geniální, jenom investoval velmi agresivně na trhu a když trh rostl, výnosy byly výrazně vyšší. To přitáhlo pozornost, a když potom se trh obrátil a klesal, tak zase ztráty byly výrazně vyšší než celého trhu.
Ukazuje se, že běžní investoři většinou nedokáží využít dobrých období, protože přijdou do fondu po nich, a naopak setrvají ve špatných obdobích.
To se třeba ukázalo i na velmi dobrém a úspěšném investorovi Peteru Lynchovi a jeho fondu.
V osmdesátých letech minulého století měl na trhu výnosy 20, 30 %. Ale jeho investoři, když to pak někdo spočítal, měli jenom 7% výnos.
To je proto, že oni k němu vždycky přišli v období, kdy se mu dařilo. Ale v tu chvíli se to překlápí. Zůstali s ním ve špatném období a v tom nejhorším okamžiku si řekli, že nedostali výnos, který chtěli a opustili ho. A pak se mu zase začalo dařit.
Když už je nějaký aktivní manažer dobrý, mají lidé tendenci k němu chodit v nevhodnou chvíli a odcházet v nevhodnou chvíli.
Výsledkem je, že běžně investoři i s těmi úspěšnými manažery aktivně řízených fondů vydělají méně, než kdyby jenom drželi trh. To je celkově ten důvod, proč my nevyužíváme vlastně aktivní fondy.
Dlouhodobě aktivní fondy zaostávají za trhem, protože mají vyšší poplatky, protože je potřeba toho manažera zaplatit. To samozřejmě něco stojí a málokterý manažer dokáže vůbec na ty své poplatky vydělat.
To všechno jsou důvody, proč my s aktivně řízenými fondy nepracujeme.
Přidává to do toho portfolia další riziko, že ten manažer nezvládne překonat trh, bude za ním zaostávat, nebude se mu dařit to vydělat zpátky. Zatímco s pasivními ETF to funguje daleko snáz. Víme, na čem jsme, a proto je využíváme.
Josef Podlipný
Tomáši, děkuji, to byla velká řada důležitých informací. Ať pro dlouhodobé investory, mezi které se určitě počítám, nebo pro ty, kteří se teprve s touto oblastí seznamují.
Já bych vypíchl dvě, na které bych rád navázal v následující části.
První. Jako dlouhodobý investor si říkám, pokud potkám dvojku Cathie a Peter, tak to určitě poznám na svém portfoliu, protože mě zřejmě stáhnou v obdobích slávy do svých investic.
A pak tím pádem logicky bude přicházet i období nějakých korekcí anebo poklesů.
Druhá věc je, že se snadno může stát, že se aktivní správce nějakého instrumentu odchýlí od mých cílů, od mé strategie. Protože mě nezná, nevidí mě za tou masou investorů, kteří za ním v těch obdobích slávy přišli.
Když se pak podíváme velmi střízlivě, profesionálně, optikou strategického investora a zároveň analytika na aktivně spravované pasivní instrumenty a na jejich výhody a nevýhody. Kaké to jsou?
Tomáš Tyl
Výhoda oproti přístupu, kdy bych koupil aktivně spravovaný fond a nechal tu aktivitu čistě na něm, je ta, že při aktivní správě my jsme klientovi blíže. My s klientem komunikujeme, známe jeho potřeby a cíle, zatímco manažer fondu, jak si správně říkal, spravuje peníze pro mnoho různých klientů stejným způsobem a nezná jejich individuální potřeby.
Ti manažeři mohou být velmi chytří lidé, ale tím, že nekomunikují přímo s klienty, ale jenom skrze newslettery a nepotkávají se s nimi často, tak to nemusí ve výsledku fungovat.
Běžně je to vidět u dobrých fondů. Když je na trzích panika, klienti odcházejí, protože nekomunikují s tím manažerem. Přitom by jim manažer mohl říct „Hele, teď je dobrá příležitost nakupovat“. Ale oni komunikují s bankéřem nebo s nějakým poradcem, který třeba vidí, že jsou tam ztráty. Je na to sám, nezvedá klientům telefon a podobně. Neříkám, že se to děje se všemi bankéři a poradci, ale to jsou situace, které jsme na trhu viděli.
Výsledkem potom je, že z toho ti lidé odcházejí, protože tam přímo není někdo, kdo by s nimi komunikoval a říkal: „Teď pro vás je dobré nakupovat,“ naopak nebo dělat tohle a podobně. Manažer fondů je klientům příliš vzdálený.
Já si pamatuji jednu situaci, kdy přišel klient, který měl kromě nás i peníze v jedné lichtenštejnské bance.
Říkal nám: „Bankéř mi teď volal a říkal, že mám akcie prodávat, a podal mi tady zprávu jejich analytiků“.
My jsme tu zprávu prošli, bylo v ní napsáno, že je vhodné nakupovat akcie. Byla velmi dobrá, dobře udělaná, zajímavá, ale bankéř ji z nějakého důvodu špatně přeložil.
Chtěl, aby klient prodal akcie, koupil nějaké jiné instrumenty, ale to se v té zprávě vůbec nepsalo. To není věc, která by nebyla z našich zkušeností. Je to něco, co se občas děje. Manažeři fondů jsou rozumní, ale jak jsou daleko, tak klienti potom dělají špatná rozhodnutí, která vlastně jdou proti nim.
To je důvod, proč je aktivní správa lepší. Protože potom je aktivita blízko klientovi, ne daleko.
Josef Podlipný
Já tomu říkám ztráta důležitých informací v překladu.
Tomáši, padlo tady spousta výhod.
Má to také nějaké nevýhody?
Tomáš Tyl
Samozřejmě, není to zadarmo. To je určitě potřeba si uvědomit. Znamená to, že platím za službu té aktivní správy někomu, kdo mi dává doporučení, radí mi nebo peníze spravuje. Znamená to náklad navíc oproti tomu, kdybych si to dělal sám, neřešil to. Je to varianta samozřejmě dražší, to může někdo shledávat jako nevýhodu.
My třeba s našimi klienty chceme, aby dělali to, co my jim doporučíme Samozřejmě to je tak, že pokud si někoho najmu na aktivní správu, tak to není tak, že to jenom konzultujeme a klient si udělá, co chce. To by z našeho pohledu nefungovalo, protože když nás klient neposlechne a má to nějaké následky v portfoliu, tak to samozřejmě vztah s námi zhorší a podobně.
My chceme, aby nás naši klienti poslouchali v tom, co jim říkáme.
Pokud někdo nechce poslouchat naše doporučení, chce jenom někoho, kdo mu bude dávat nějaké tipy a podobně, ale chce si z toho sám vybrat, co udělá, tak pro něj určitě aktivní správa nebo tato forma poradenství není vhodná. Protože potom bude docházet k rozchodu mezi tím, kdo poskytuje aktivní správu a klientem. To v dobrých časech třeba nebude vadit, ale když se na trhu budou dít negativní věci, povede to k problémům.
Najmout si někoho na aktivní správu je dobré ve chvíli, kdy to na něj chci delegovat a chci ho poslouchat a jsem ochoten za to samozřejmě něco zaplatit.
Josef Podlipný
Tomáši, já jsem tě před chvilkou vyzval k tomu, aby to byla racionální úvaha o výhodách a nevýhodách aktivní správy pasivních instrumentů.
Napadá tě nějaké paradigma, které je spojeno s nevýhodami, které možná častěji investoři zmiňují a ty ho musíš pak v té diskusi rozbíjet?
Tomáš Tyl
Ohledně aktivních a pasivních instrumentů je řada různých pohledů, a často i mýtů, které investoři mají.
Často je samozřejmě pro někoho ten pasivní instrument, který jenom kopíruje trh, něco nudného, něco, co nikdy index nepřekoná a oni chtějí vydělávat více. Chtějí, aby výnos byl vyšší. A to je samozřejmě pochopitelné.
Na druhou stranu je ta statistika neúprosná. Ti, kdo se pokouší o výnos nad trh, velmi často nedopadají dobře.
Fondů, které opravdu dlouhodobě překonávají trh, je jen velmi málo a většina investorů nedokáže trh vyhodnotit. Jak jsem říkal, vyhodnocuje fondy ve špatný moment. Je to právě proto, že na trhu je velká konkurence a dřív to bylo pro manažeři výrazně jednodušší.
Proto se všichni koukají na období, řekněme minulého století, kdy proaktivní manažer, který mohl volat do firem a byl blízko trhu, měl výraznou výhodu oproti běžnému investorovi. Ten si ty informace přečetl až v novinách, měl ohromné poplatky pro obchodování a podobně.
V minulosti ten, kdo byl blízko zdroje, blízko k firmám, měl mnohem lepší informace.
Kdežto v dnešní době díky internetu, nízkým transakčních nákladům atd. mají informace všichni hodně podobné. V takovém prostředí je strašně obtížné dlouhodobě překonávat ostatní.
A proto, i když samozřejmě vnitřně si člověk říká, proč by neměl chtít víc, se ukazuje, že dosáhnout víc je velký problém. Většina investorů, kteří se o to pokouší, paradoxně skončí s tím, že mají méně.
Často se také hovoří o tom, že na pasivních investicích je bublina, protože jejich objem vzrostl.
Někdy se říká dokonce, že celým trhem rostou pasivní investice. To je vlastně takový mýtus, který je velmi oblíbený, ale když se kdokoliv podívá na čísla z trhů, hned jasně vidí, že je to úplný nesmysl.
První věc je ta, že někdy se říká, že pasivní investice už jsou přes polovinu celkových peněz, které na trhu jsou.
Ale to není pravda. Kromě toho jsou tam ještě další instituce, penzijní fondy a podobně. A hlavně jsou tam přímí držitelé akcií, domácnosti. Ty mají asi 35, 40 % celého toho trhu v Americe. Pak jsou další instituce a pak určitou část mají ty fondy a ETF a teprve z nich je už nyní větší část pasivní. Z celkového toho trhu je to spíš kolem čtvrtiny. To je první věc.
Druhá věc je, že co se na trhu děje a jak se mění ceny, neovlivní někdo, kdo pasivně nakoupí a drží, ale někdo, kdo na něm obchoduje. Aktivní investoři mají mnohem větší vliv na cenotvorbu než pasivní instrumenty. A jsou také studie, které ukazují, že pasivní instrumenty dělají výrazně menší objem obchodů, tudíž výrazně méně ovlivňují trhy. V krátkodobém horizontu mnohem více ovlivňují trhy různé hedge fondy, tradeři a podobně. V dlouhodobějším fondu pak aktivní manažeři. Pasivní ho příliš neovlivňují, i když to rádi kritici pasivního investování a pasivních instrumentů říkají.
Ale je potřeba si všimnout, že tito kritici pasivních instrumentů často za tím trhem výrazně zaostávají. Říkají, že za to nemůžou, za to může bublina pasivních investic, za to můžou pasivní fondy. A je to spíš výmluva.
Skutečnost je někde jinde a tohle je častý mýtus, který se dá vyvrátit úplně jednoduše kdykoliv, každý rok.
Když se podíváme třeba na nejvíce sledovaný index S&P 500. 500 největších firem v Americe.
A podívám se, jak se ty jednotlivé firmy vyvíjely, tak v každém roce jsou tam firmy, které vydělají stovky procent a jsou tam firmy, které prodělají desítky procent. Velkou část majetku. A někdy je ten rozptyl větší, někdy menší, ale vždycky je opravdu výrazný.
Kdyby pasivní investoři nakupující index byli tím tahounem trhu, tím, kdo táhnou ceny nahoru, tak by ten rozptyl byl výrazně menší a celý trh, všechny ty firmy by vydělávaly mnohem blíže tomu indexu. Protože investoři přeci kupují ty firmy v aktuální velikosti, jak jsou. Tudíž by to nevedlo k tomu, že některé firmy vyrostou více a některé méně.
Z toho je úplně jednoduchým pohledem vidět, že tyto mýty o pasivním investování nejsou pravdivé.
Josef Podlipný
Tomáši, řada našich posluchačů, teď už možná, si klade otázku.
Kdy tedy využít aktivní správu pasivních instrumentů a zároveň si možná trošku přemýšlí o tom, jaké nástroje k té aktivní správě slouží.
Můžeš nasdílet odpověď na tuto otázku?
Tomáš Tyl
Určitě je to vhodné pro někoho, kdo má majetek, o který má smysl se starat a nechce se o něj starat sám. Uvědomuje si, že to je práce. Ne každého to baví. Jsou samozřejmě i investoři, které baví si majetek spravovat a je to v pořádku. Ale pro toho, kdo to chce delegovat, místo toho, aby se věnoval studování trhu a podobně, chce čas věnovat buď svému byznysu, kde to má větší přidanou hodnotu, nebo svojí rodině atd., pro něj má smysl hledat někoho, kdo pro něj aktivní správu nebo investiční poradenství bude provozovat. To je určitě to, kde to dává smysl.
Josef Podlipný
Děkuji. Mě napadl příběh kamaráda, kterého už jsem pár let neviděl, ale doufám, že se na mě nebude zlobit, pokud se v tom příběhu pozná.
Honza mi vzpomínal před několika lety, že nakoupil ETF. Ukázal mi v mobilu i pár těch titulů, které měl v portfoliu.
A já jsem se ho ptal, jak je spokojený s tím svým portfoliem?
A on řekl, že vlastně nic moc.
V diskusi jsme došli k tomu, že to nic moc bylo spojeno s tím, že on nakoupil a už se o to nestaral. To znamená, že v období, kdy mu ETF rostla, a v pomyslném koláči ukazovala i nějaký nadvýnos proti ostatním třídám aktiv, které měl v portfoliu, tak neredukoval tuto pozici. A pak přišlo období, kdy zase klesala a on tím pádem neměl dostatečnou cash na to, aby zase levněji nakoupil. To znamená, že k tomu přistupoval neaktivně. Prostě nebyla tam ta aktivní správa, měl jenom držené pasivní instrumenty a tím pádem nebyl spokojen.
A říkal, že se před časem potkal se svým bývalým CEO ve firmě, který se mu chlubil tím, jak mu poradce hezky vede jeho portfolio a ukazoval mu období covidu, kdy mu nakupoval levněji a vynesl ho potom v tom opětovném růstu výš výkonností, a přitom ne s příliš narůstajícím rizikem.
Na příkladu Honzy jsem jasně viděl, jak nebezpečné je ukolébat se tím, že mám dobré portfolio pasivních instrumentů. Pokud ho aktivně nespravuji, může mi utíkat trh, ať už svou výkonností, anebo můžu podstupovat příliš velké riziko, protože v tom koláči něco je víc, než by bylo zdravé.
Když se podíváme na shrnutí, proč tedy aktivní správa pasivních instrumentů je pro investory výhodná. Co bys nabídl Honzovi, když by ses s ním potkal ty.
Tomáš Tyl
Určitě je důležité mít při investování plán, k něčemu směřovat. Když někdo získá portfolio tak, že navštíví několik institucí a každá mu doporučí, co zrovna jsou jejich tahouni, pak to portfolio vzniká bez plánu.
Když se o to člověk nestará, tak přesně se dějí tyto věci, nebo i stejným způsobem. Když si to člověk nějakou chvíli načte, nakoupí a pak to nesleduje, může docházet přesně k těmto věcem.
Základem je jednak plán, to je něco, co by člověk buď měl mít, anebo je tu ten aktivní správce, který mu pomůže plán vytvořit.
Ale to je jenom začátek. Plán se vytvoří na začátku, ale potom se situace mění a typicky přicházejí nové peníze, takže je potřeba zase zainvestovat, podívat se, jak ten plán funguje, nebo naopak potřebuji nějaké prostředky, mám nějaké cíle a podobně. Odněkud je chci vybírat. Takže i na straně toho investora mohou přicházet změny, na které je potřeba s portfoliem být nějakým způsobem připravený a nějakým způsobem je reflektovat v tom přístupu.
A z druhé strany, jak jsi říkal, mění se trh. Přijde prudký růst a pasivní investoři mají pořád to portfolio stejné, zatímco my, když přichází růst a stává se to, že se klienti odchylují od plánu, protože jim roste podíl akciové složky v portfoliu. Mají víc v akciích, než by měli mít. Tak jim pak říkáme, že je čas rebalancovat, podívat se, jestli není čas tu akciovou složku zase přiblížit plánu, využít růstu, část odprodat a naopak. Když potom na trzích dochází k poklesům, objevují se příležitosti, tak zase z druhé strany akciová složka je nižší. To je příležitostí dokoupit. To jsou přesně věci, které jsou spojené s aktivním přístupem, s aktivní správou.
A můžeme k tomu využívat pasivní instrumenty. Nepotřebujeme k tomu aktivní fondy. S těmi pasivními instrumenty se to dělá velmi jednoduše. Dá se to udělat velmi rychle. To je výhoda, kterou máme, když jsme blízko klientovi, když komunikujeme přímo s klientem, můžeme reagovat na jeho potřeby a zároveň můžeme reagovat i na jeho obavy.
Třeba když si klienti ještě neprošli poklesy a přijde situace, typické to bylo v době covidu, rok 2020, kdy došlo k výraznému poklesu akcií. Řada investorů v tu chvíli měla dojem, že na trh přijde konec světa a řada investorů z trhu utíkala. Samozřejmě po propadech v ten nejhorší možný moment.
Když mám nějakého parťáka, který je na tom trhu zkušený, tak mi může pomoci zpracovat emoce. Když jsem manažer aktivně řízeného fondu a s klientem nekomunikuji, nebo mu jenom posílám nějaký newsletter, je to slabé. Řada klientů to stejně neustojí a vyprodá. Kdežto když s klientem mohu mluvit, mohu mu zavolat, mohu vyslyšet jeho obavy. My klienty na propady připravujeme dopředu. V létě jsme psali v Rentiérovi o tom, jak to vypadá, když na trh přijdou opravdu velké krachy. Protože máme za sebou růst a chceme, aby klienti viděli, že ne vždycky se na trhu musí dařit.
Takže je dopředu na to připravujeme a když pak přichází propady, tak už naopak někteří klienti nám volají sami a ptají se „Budeme už nakupovat?“
Protože už jsou na ten přístup zvyklí. Ale je to hodně tím, že jsme s nimi pracovali, že s nimi intenzivně pracujeme, že s nimi komunikujeme. To je výhoda aktivního přístupu, jsme blízko klientovi a můžeme být jeho parťákem v těchto obdobích.
Ještě bych doplnil, že v aktivním přístupu samozřejmě nejsou jenom pasivně řízená ETF, ale mohou tam být i další instrumenty. Mohou tam být třeba termínované vklady, přímo nakoupené dluhopisy, přímé pozice v akciích v nějakém množství, když to je v souladu s tím nastavením klienta. A samozřejmě tam mohou být i kromě těchto tradičních aktiv i alternativní investice, jako například private equity nebo fondy nemovitostní a podobně.
Šíře je samozřejmě daleko větší, neomezuje se jenom na část pasivních ETF, i když je to třeba velká součást řešení.
Josef Podlipný
Určitě souhlasím. Přátelé, aktivní správa pasivních instrumentů může být velmi efektivní investiční strategií, jen je třeba vědět, kdy a jak ji použít.
Pokud vás zajímá, zda by tento přístup mohl být užitečný i pro vás, budeme rádi, když nás oslovíte a v rámci konzultace získáme informace o tom, jaké jsou vaše cíle a jaké jsou vaše potřeby. Na to vám vytvoříme strategii, váš osobní investiční plán, ve kterém jsme schopni vám představit investiční strategii, přístup i aktivní správu pasivně řízených instrumentů.