Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSŽivotní lekce nejbohatších rodin v USA a ČR, které přišly o vše
natočil Josef Podlipný 
Jaká poučení si můžeme vzít od bohatých rodin, které přišly o své jmění?
Vladimír Fichtner a Josef Podlipný rozebírají příběhy významných amerických i českých rodin, které byly kdysi na vrcholu bohatství, ale ztratily vše, co vybudovaly.
Diskutují o tom, jaké chyby vedly k těmto fatálním ztrátám a co můžeme udělat, abychom je neopakovali ve vlastních rodinách.
Pokud se chcete poučit z chyb druhých a zajistit, aby váš majetek přetrval po generace, v této epizodě najdete inspiraci i praktické rady.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači, mé jméno je Josef Podlipný, vítám vás Mezi Rentiéry.
Vladimír Fichtner
Dobrý den, mé jméno je Vladimír Fichtner a těším se, co dneska probereme.
Josef Podlipný
Dnes probereme životní lekce nejbohatších rodin, které přišly o vše.
Těm rodinám se to asi nelíbilo, pro nás to však může být poučení.
Vladimír Fichtner
Já myslím, že takové lekce jsou zajímavé pro každého, ať už je první generace bohatství nebo druhá generace bohatství nebo čtvrtá generace bohatství.
Je dobře si uvědomovat, že bohatství, to materiální, zdaleka nemusí trvat tak dlouho, jak si můžeme myslet.
Josef Podlipný
Já už jsem několikrát vzpomínal v otázkách chyb a poučení z nich Constantina Kinského.
Teď je určitě dobré ho zmínit znovu.
On říká, že chytrý se poučí z chyb druhých a hlupák z chyb vlastních.
Pojďme se podívat na chyby druhých.
Vláďo, ty jsi mi nedávno nabídl k přečtení velmi zajímavý článek o pěti amerických rodinách, které přišly o vše. Já jsem si to četl asi třikrát za sebou a říkal jsem si, jak je to možné?
O jedné z těch rodin jsem vůbec nevěděl, že přišla o vše. Ani jsem neznal důvod, proč se tak stalo.
Pojďme se podívat na příběhy těch rodin a zkusme k nim přidat, protože jsme přeci jen v ČR, i nějaké příklady z naší domovské kotliny.
Vladimír Fichtner
První rodina, na kterou člověk často narazí při hledání těch, které přišly o všechno, je rodina Vanderbilt v Americe.
Magnát, který zbohatnul na paroplavbě a železnici.
Začínal tím, že si v roce 1810 půjčil na podnikání 100 dolarů od své maminky. A o 100 milionů dolarů později, ale v tehdejších cenách, což dneska jsou velké peníze, byli Vanderbiltovi v jednu dobu nejbohatší rodina v Americe.
Ale peníze neudrželi.
Hrozně zajímavé je, aspoň tedy mě to zaujalo, že docela známý reportér CNN Anderson Coopers, je šestá generace Vanderbiltů. Ale nemají nic. Když jeho maminka umírala, řekla mu: „Víš, žádný trust fond tady pro rodinu není.“
Jako rodina dojeli na to, že žili příliš rozmařilým životem. Zjednodušeně, měli pocit, že peníze nikdy nemohou dojít. Což se projevovalo na tom, co si kupovali za sídla, za jachty a další věci.
Je krásně vidět, jak všechno může mít svůj konec.
Prostě jde jenom o to, jak rychle člověk utrácí. Když utrácí špatně, nemusí to mít dobrý následek.
Je pravděpodobné, že to neudělá první generace, nebo často to neudělá první generace, protože ta to velmi náročně vybojovala. Ví, že nebylo jednoduché peníze a majetek vybudovat.
Ale druhá generace o majetek přichází v 70 % případů. Třetí v 90 %.
Jen málo rodin to přežije dlouhou dobu.
Vanderbiltovi jsou příběhem relativně staré rodiny, která měla majetek od roku 1850, resp. od poloviny devatenáctého století.
A dneska už není nic.
Někdo si může říct, že to je dlouho, a tak je jasné, že se znalost a schopnost podnikat, schopnost se o peníze a majetek starat asi někde vytratila.
Pepo, ty znáš spoustu rodin, které měly úspěch v ČR, na Slovensku i v zahraničí. Znáš nějaký takový příběh, který doplácí nebo doplatil na to, že moc o tom nepřemýšleli, kolik utratí.
Josef Podlipný
Ano, znám a budu se snažit trošku mlžit, protože muž, kterého se to týká, by jistě byl dotčen, kdybych ho jmenoval anebo jmenoval firmu, kterou kdysi prodal.
Během pár jednotek let přišel o většinu majetku, který získal prodejem velmi, velmi úspěšné české firmy. Ale bohužel velkým utrácením a splněním si svého klukovské snu, nákupu drahých věcí a realizování se …,.
Nebyla to až tak chyba špatných investic. Bylo to prostě strašně rychlé utrácení.
On utratil takový majlant za jeden rok, že je to skoro až nepředstavitelné.
Udělal si radost, to nepochybně.
Pak tu radost vystřídalo velké zklamání, že najednou peníze rychle docházely. Už nebyly schopny generovat nic, co by jim dávalo šanci znovu narůst.
A nepochybně v dnešní době, pokud tento díl podcastu poslouchá, by uznal, že to byla velká chyba a že dal i velmi špatný příklad svým dětem.
Vladimír Fichtner
Takže to je někdo, kdo dokonce to byl schopen vydělat a zároveň utratit ještě v první generaci, bohužel. Já nemít Radku, byl bych na tom asi stejně.
Ráďa dohlíží na kasu velmi obezřetně. Má na to cit, také kdysi pracovala jako finanční ředitelka firmy. Má cit na tyhle věci a hned vidí, že už utrácím něco, co ještě nemám na účtu. A vždycky to viděla.
Mně jako salesmanovi samozřejmě bylo přirozené, že musím investovat, abych nějaké věci dokázal vygenerovat. Ale jsem rád, že ji mám, protože mi v tomhle docela dobře kryje záda. A myslím si, že nastavuje i dobrý vzor, který mohou replikovat naše děti. Také je to na nich vidět v tom, jakým způsobem se chovají.
Josef Podlipný
Souhlasím, životní partneři se mohou vzájemně v životě nepochybně podpořit, nicméně také mohou být zdrojem zkázy rodinného bohatství.
Což se přesně stalo v druhé americké rodině. Rodině Kluge, kde televizní magnát vystřídal na příčce již zmíněnou rodinu jako nejbohatší americký občan.
Přišel o vše díky tomu, že se rozvedl a zároveň špatně investoval.
Ten příběh má nicméně hlubší konsekvence a jistě zaujal i tebe.
Co bys doplnil k rodině Kluge?
Vladimír Fichtner
Jedna věc je, že jde o relativně novodobého dolarového miliardáře. Myslím, že prodal firmu na konci devadesátých let, v roce 1987 nebo něco takového.
Že člověk nebo rodina přijde o všechen majetek nebo jeho velkou většinu, se nemusí stávat jenom v šesté generaci. Ale evidentně i v první nebo druhé generaci.
Tam došlo k několika věcem. Jednak se majetek rozdělil ještě předtím, než došlo k rozvodu. Pak ještě přišel rozvod, a navíc špatné investice, zadlužení byznysu. Nějakou dobu se snažili byznys zachránit, ale pak o něj přišli.
Myslím, že měli vinice. A myslím, že to byl Kluge, od koho koupil Donald Trump jejich majetky v roce 2012 za pár centů, v uvozovkách.
Neznám větší detaily, ale vím, že to v článku bylo. Špatné investice, zadlužení. Ta páka je velký problém, když si člověk neuvědomí, že za dluh, který dává do firmy, může ručit osobně.
Banky jsou nerady, když se jim nesplácí a často je to provázané.
Říkají vám „My vám půjčíme, to není problém, ale tady mi podepište tohle, tady mi podepište tohle, tady je ještě zástava.“
Člověk všechno podepíše, protože nic se stát nemůže. Ale stát se může. Bohužel jako vždycky. Byznys je byznys a může přijít jiná doba, změnit se situace. Dluh, který vypadá, že je jednoduchý na splácení, najednou může být taková koule na noze, že to majetek nemusí vůbec přežít.
Což se zdá téměř nemožné. Ale když člověk nepřemýšlí a nedává si pozor, obecně na různé věci, může ho to materiálně zasáhnout velmi významně.
Pepo, znáš nějaký příklad třeba z našeho prostředí.
Josef Podlipný
Naštěstí neznám nikoho, kdo by díky přeúvěrovanosti přišel o veškerý majetek.
Ale znám rodinu, která byla velmi dispozičně v nemovitostech v ČR, a v určitém okamžiku měla trošku trable, když ji banka požádala o splacení části úvěru a oni s tím nepočítali.
Banka najednou řekla: „Nezlobte se, ale my jsme vyhodnotili riziko developmentu jinak než při poskytování těch úvěrových linek. Teď se nám zdá to riziko příliš vysoké, takže chceme část vašich dluhů splatit.“
Oni měli rozjeté další projekty, které museli stopnout a všechny peníze, které na ty projekty měli vyčleněné, použít na splacení části těch úvěrových linek.
Nezlomilo jim to vaz. Ale slovy zástupce této rodiny – Martina, je to přibrzdilo minimálně na pět let. Protože ty projekty byly ve vysoké fázi rozpracovanosti, s veškerými povoleními, stavebním řízením a dalšími regulatorními prvky a museli je zmrazit. Myslím si, jestli si pamatuju dobře, dokonce jeden z nich museli prodat, protože tam byla i povinná vratka dotace. Museli začít stavět na pozemku do nějakého času, což může být poměrně velká komplikace i pro veliký majetek. Pokud by právě takovýto developerský projekt závazkově činil velký díl.
Vladimír Fichtner
Dluhová páka a to, že banka změní názor na některé věci a přijde znovu s něčím novými, je velmi nebezpečná věc.
Vždycky, když se díváme na různé typy zadlužení nebo různou míru zadlužení, chceme být velmi, velmi opatrní a zadlužovat majetek třeba z 20 %, aby tam bylo pořád dost jistiny, když banka změní názor. Aby bylo pořád dost kde brát zástavu, když je potřeba větší zástava nebo něco splatit a podobně.
Ale samozřejmě, v některých oblastech je dluhová páka využívaná poměrně výrazně.
Když jsi zmínil ty nemovitosti, vzpomínám si na firmu ECM, která byla na pražské burze. Milan Janků ji vlastnil. Tato firma zmizela z burzy, zkrachovala.
Příběh to určitě nebyl šťastný, nevím přesně detaily, ale určitě nebyl tak silný a úspěšný, jako kdyby zůstali ve hře. Kdyby byli v pohodě.
I v ČR je určitě těch příběhů více. I mezi firmami, které byly evidentně na burze.
Josef Podlipný
Souhlasím. Vážení posluchači, máme za sebou jednu americkou rodinu, která udělala chybu v nadměrném utrácení.
Druhou v rozvodu a špatných investicích, takže už v první generaci přišla o veškerý majetek.
Mě mezi těmi pěti americkými rodinami zaskočila rodina Pulitzerů. Já jsem netušil, že Josef Pulitzer vytvořil majetek a jeho vnuk o něj přišel.
Znám Pulitzerovu prestižní novinářskou cenu a vůbec jsem netušil, že ta rodina přišla o veškerý majetek. V tomto případě kvůli špatným investicím a osobním problémům vnuka Petera Pulitzera.
Jak moc tě zasáhl příběh téhle rodiny, Vláďo?
Vladimír Fichtner
Nevěděl jsem, že Pulitzer utekl z Maďarska, že byl původem Maďar.
Ale spousta úspěšných lidí v Americe má cizí národnost a odněkud přišli.
Hezky tam byl vidět příběh malé diverzifikace.
Prostě ta rodina zůstala investovaná v jednom byznysu. A něco se nepovedlo, to přineslo problémy a nakonec bankrot.
Často vídám lidi, kteří mají svůj majetek de facto ve své firmě. V té firmě je všechno, i nakoupené nemovitosti. Relativně málo vytahují peníze, mimo na sebe nebo do jiných právních struktur.
Když tu firmu potká průšvih, což může být spojeno s covidem, spousta lidí to zažila, mohlo to být spojeno s Ukrajinou, s technologiemi, se změnou na trhu, jeden majetek nebo jedna firma je prostě velké riziko. Všechna vejce jsou v jednom košíku.
Když člověk zakopne, když je to průšvih, nemusí to dopadnout vůbec dobře.
Ale jak se na tebe dívám, napadá tě k tomu další příběh.
Josef Podlipný
Znám moc dobře jednu českou lokálně významnou rodinu. Petře, jestli nás posloucháš, tímto tě zdravím, protože jsem pyšný na to, co jsi se svou rodinou dokázal vybudovat.
A bohužel s velkým smutkem vzpomínám na okamžik, kdy jsi se svou manželkou prakticky o všechno přišel.
Díky tomu, že všechno bylo v rostoucí, neustále rostoucí firmě, kterou jsi opečovával jako své vlastní dítě. Najednou, dílem nekalých praktik konkurence a možná i dílem přehlížení některých rizik, jste o všechno přišli.
Naštěstí jste velmi schopná rodina a postavili jste se znovu na nohy a začali jste budovat téměř od nuly znovu své rodinné impérium.
Nicméně opravdu s velkým smutkem vzpomínám na okamžiky, kdy jsem viděl, že to impérium, které jste více než ztisícinásobili, bylo prostě na nule.
A bylo to pro nás všechny překvapení. Pár měsíců předtím, než přišel ten pomyslný krach, jsem s tebou procházel továrnu a tys mi ukazoval, co jste tam znovu obnovili nebo instalovali z nových technologií A měl ses čím chlubit.
Bohužel to padlo do rukou někoho jiného, kdo to úplně zdevastoval.
Takže mít všechna vajíčka v jednom košíku se v tomto případě ukázalo jako velmi nebezpečné.
Vladimír Fichtner
Také jsem se potkal s klukem, který budoval firmu celý život. 5, 6 let zpátky, možná 7, mi říkal:
„Já bych pomalu už chtěl otevřít to Švýcarsko a už si chci vybrat nějaké peníze a začít investovat a dávat to trošku stranou.“
O měsíc později už to tak nebylo, protože byl první fungující firma v nějakých karuselových obchodech. Byl první, na koho si stát mohl došlápnout. A jedna z firem, které to opravdu odnesly. Možná se dneska soudí a má něco zpátky, ale v pětapadesáti letech vlastně přišel o všechno ze dne na den.
Protože do tří dnů museli zaplatit pokutu v řádech stamilionů korun. A nikdo mu na to nepůjčil. Firma nějakou likviditu měla, ale jenom 100 milionů, což není málo, ale prostě to nestačilo. A nikdo se s ním nebavil.
Jak ty jsi zmínil nekalou konkurenci, tady bych řekl, že to byl ne úplně prozíravý český stát, který některé věci řešil drsněji, než bylo potřeba. A hlavně se špatnými lidmi.
Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Prostě jeden měsíc jsme se bavili a druhý měsíc už nebylo o čem.
Josef Podlipný
V případě Petra to tak bylo také. To byly nižší řády měsíců a bohužel velmi bolestivý příběh.
Podobně bolestivě jsem se díval na osudy českých rodin, k těm americkým se ještě můžeme vrátit.
Ale když jsem se třeba díval na rodinu Baťů, Křižíků, nebo rodinu Kolbenů, říkal jsem si:
„Wow! Křižík – český Edison.“ On se za svého života bránil tomu označení, byť byli vrstevníci. On židovského původu, vybudoval neskutečné impérium. Oblouková lampa, Křižíkova fontána nebo tramvajové linky v Praze.
To je všechno, co nám připomíná tuhle rodinu.
A přitom, byť svobodný zednář, velmi chytrý člověk – přišel úplně o všechno.
Sice zemřel v pokročilém věku, tuším v devadesáti třech letech, ale nepředal další generaci žádný majetek. Úplně o všechno přišel.
Jak je to možné, že takový úspěšný chytrý člověk, který vše vybudoval z nuly, vzešel z velmi chudých poměrů, přišel o všechno?
V jeho případě to byla kombinace nejen ekonomických problémů, ale i změn politického režimu. A ano, přišel o všechno.
Podobně jako rodina Kolbenů, která je spojena neodmyslitelně se značkou ČKD. Dokonce v jednom případě vyhrála. Pan Kolben vyhrál nad Křižníkem tendr na elektrárnu. Pohybovali se ve velmi podobném sektoru.
Pan Kolben si říkal, že střídavý proud je budoucnost a vrhl se do této oblasti.
Ale během druhé světové války také přišel o veškerý majetek. A ČKD, byť nese jeho jméno v té zkratce, se stalo už jenom prázdným pojmem.
A rodina Baťů? Neuvěřitelné impérium. Smrtí Tomáše, a i zásahem osudu druhé světové války také přišli o veškerý majetek. Vybudovali ho a částečně později získali zpět. To není úplně špatný konec, ale v určitém okamžiku přišli o všechno.
Do jisté míry i náhodou, ne vlastní chybou. Náhoda tomu chtěla, že Tomáš zahynul a samozřejmě velmi špatná náhoda, která zasáhla jistě mnoho dalších rodin, byla válka.
To jsou poučení o nepředvídatelných událostech, nejenom o chybách v rodinách. Ale určitě chybou té rodiny byla špatná diverzifikace. Protože kdyby pracovali s různými scénáři a dívali se na budoucnost optikou scénářů, dříve nebo později by došli k závěru, že mít vše v jedné zemi je velmi, velmi nebezpečné.
Vladimír Fichtner
Nebylo to tak, že Baťa už měl majetky v různých zemích? V Kanadě?
Josef Podlipný
Ano, to jim dalo možnost nastartovat jejich podnikání znovu. To je pravda.
Ale v České republice přišli totálně o vše.
Vláďo, říkali jsme ale na začátku, že máme pět amerických rodin.
Tím pádem máme ještě dvě další rodiny. Pojďme doplnit tenhle cyklus příběhů.
Vladimír Fichtner
Hartfordovi. To byl z hlediska retailových řetězců v roce 1965, největší řetězec v Americe.
Josef Podlipný
Byl dokonce první.
Vladimír Fichtner
A Strohovi – ti byli v roce 1983 největším pivovarem v USA.
Josef Podlipný
Ti mi jsou sympatičtí pivovarnictvím.
Vladimír Fichtner
V případě Hartfordů to byl zase relativně nepřiměřený životní styl potomků, kteří majetek v principu vyluxovali. Místo toho, aby se učili budovat, učili se ho utrácet a nechápali tu logiku. Malé děti mají pocit, že peníze jsou v bankomatu. Maminko, když nemáš peníze, tak si dojdi do bankomatu.
A oni to viděli stejně, jenom v jiných částkách. Prostě si dojdou do bankomatu. A že se také o to člověk musí starat? Úplně ztratili schopnost se postarat a vidět nějaké věci.
Josef Podlipný
Já bych dokonce doplnil, že ztratili soudnost. O potomcích se říkalo, že žili extrémně extravagantním životním stylem.
Vladimír Fichtner
A Strohovi? Tam to bylo firemní zadlužení. To je dohnalo a díky tomu přišli o majetek. Pak byla firma v nějaké akvizici, přestože to byl třetí největší pivovar v roce 1980, tak prostě dlouho nevydrželi. Ale možná to s nimi nedopadlo tak špatně, když přišla akvizice. Možná něco dostali, ale to nevím, už jsem nekoukal na větší detail. Vím, že o svoji hlavní část majetku, kterou byl pivovarnický koncern, přišli.
Josef Podlipný
Mě u rodiny Strohovy zaujalo, že se tam objevil koncept dravce. Oni rostli, rostli, mysleli si, že mohou růst donekonečna a nic je neohrozí. A neuvědomili si, že zatímco oni loví na trhu ty další kapacity, už byli loveni sami. Instinkt dravce jim v podstatě zlomil vaz.
Když si teď uděláme takovou rychlou retrospektivu toho, čím jsme vlastně prošli skrz příběhy amerických, ale i českých rodin, co tě napadá, že by stálo za to vzít jako chybu druhých, ze které bychom se měli poučit.
Vladimír Fichtner
Jako první: Ať mám peněz, kolik chci, je potřeba pořád přemýšlet, za co je utrácím.
(I když, když má člověk už to, co nejbohatší lidé na světě, tak možná…ale i Musk si koupil Twitter za 44 miliard dolarů…člověk dělá brutálně větší chyby. Uvidíme, jak to dopadne.)
Dávat si na to pozor, utrácet, co si můžu dovolit. A nenastavovat nutně laťku i pro další generace způsobem, který děti kopírují. Když se budu nějak chovat, ony to budou dělat taky. Je otázkou, jestli budou mít schopnost vydělávat nebo starat se o ten majetek. Musí to jít ruku v ruce. Když to nejde ruku v ruce, konce nejsou statisticky evidentně příliš dobré.
Co ty vidíš jako další poučení z našeho povídání?
Josef Podlipný
Určitě diverzifikace majetku. Nemít všechna vajíčka v jednom košíku. Rozkládat do různých tříd aktiv, do různých jurisdikcí, registrací majetku tak, aby vymahatelnost práva a schopnost spravovat majetek nebyla nějakým osudovým zásahem poškozena.
Vláďo, zkus přidat další.
Vladimír Fichtner
Poslední, kterou bych zmínil, je zadlužování.
Ať už ve firmě nebo osobně. Je potřeba vědět, že banky si nechtějí svoje dluhy nechat vzít nebo nechat propadnout. Budou je po nás vyžadovat, abychom je splatili. Udělají všechno pro to, aby se k těm penězům dostaly.
Občas dluh nemusí naplnit svoje očekávání, třeba v byznyse, a to může být nebezpečné. Pozor na zadlužování. Rozumně, s mírou.
Poslední slovo je to na tobě, Pepo.
Josef Podlipný
Pečujte o své nejbližší, ať už to jsou vaši životní partneři nebo nástupci.
Protože rozvod může znamenat ztrátu poloviny majetku.
Ale špatný příklad vašim nástupcům může znamenat ztrátu majetku celého.
A to si určitě nikdo z nás nepřeje.
Vážení posluchači, věřím, že v dnešním dílu o životních lekcí nejbohatších rodin, které přišly o vše, jste i pro sebe našli inspiraci.
Pokud ano, sdílejte tento díl i se svými blízkými. Pro dnešek se s vámi loučím a přeji vám hezký den a spoustu úspěchů při správě vašich rodinných bohatství.
Vladimír Fichtner
Pepo, ty jsi použil citát od Constantina Kinského, ale já myslím, že původně ten citát pochází od Metternicha. Mám pocit, že to Constantin někde říkal.
A Metternicha to říkal ještě trošku drsněji: „Jen vůl se učí ze svých vlastních chyb.“
Přeji vám všem, ať se můžete učit co nejvíce z chyb ostatních, a ne vašich vlastních.
Ale všichni se ze svých chyb učíme, a určitě nás nějaké také čekají, jen doufejme, že ne ty nejhorší.
Mějte se krásně, na shledanou.