Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSJak se mění priority a cíle majitelů úspěšných firem
natočil Josef Podlipný 
Potřeby a cíle majitelů firem se mění podle toho, jak stabilní mají byznys, jak velký mají majetek a kolik energie věnují správě svého majetku.
Někteří postupem času přicházejí na to, že jejich přístup k majetku může být nesystematický a začínají si uvědomovat, co je skutečně důležité.
Je velký rozdíl mezi těmi, kteří změnám jdou aktivně naproti, a těmi, kteří reaktivně záplatují problémy.
Vladimír Fichtner a Josef Podlipný na základě svých zkušeností a zkušeností klientů diskutují o ochraně rodinného bohatství, zapojení rodiny do rozhodovacích procesů a důsledné diverzifikaci investic.
Textový přepis
Josef Podlipný
Vláďo, jak je zvykem, začneme příběhem.
Protože jsem se na tohle téma připravoval, bude první příběh ode mě.
My jsme se nedávno, a určitě si na to vzpomeneš, setkali s Filipem, který nás potěšil a zároveň překvapil. Říkal totiž: „Pánové, já jsem se na vás těšil i přesto, že jsem od vás dostal pár pěkných dloubanců do žeber.“
Potom dopověděl, že ho na dva dny upoutala na lůžko střevní chřipka. A tak si téměř v kuse poslechl 25 dílů našeho podcastu. Kdyby byl nemocen déle, říkal, že by určitě dal všech 50. Což samo o sobě nebylo až tak důležité.
Když se Filip rozpovídal, říkal, že od nás potřebuje získat nezávislý pohled na to, co a jak v současné době dělá se svou rodinou a jejich rodinným bohatstvím. A poté, co jsme se setkali s několika zástupci této rodiny, Filip pokračoval další replikou ve smyslu: „Teď jsem si za tři hodiny našeho společného setkání poznamenal 7 aha momentů a 25 otázek, na které bych rád získal společně s vámi v budoucnu odpověď.“
To byl ještě mnohem silnější moment, který nasvítil, jak se úspěšní podnikatelé a jejich potřeby vyvíjejí v čase.
Vladimír Fichtner
Já bych tě, Pepo, trošinku opravil. Omlouvám se, ale myslím, že ten rozhovor nasvítil, že klient vlastně už něco zná a něco zažíval. Je už docela daleko se svou rodinou v přemýšlení jak dál a 10 let něco řeší.
Ale zjistil, že se potřebuje posunout dál a začít přemýšlet ještě o dalších věcech. A to je ten posun.
My typicky pracujeme se dvěma typy klientů.
Buď s námi začnou pracovat klienti, kteří už jsou schopni vytahovat 30, 50 milionů ročně ze své firmy a dávat je do finančních aktiv. Potřebují vědět jak na to. Ale firmu ještě neprodali a tam je krásně vidět vývoj.
Oni ze začátku řeší především firmu, to je jejich alfa a omega. Spolu se potkáváme hodinku, dvě měsíčně. Jim to stačí a budují nějaké znalosti. Ale vědí, a i my víme, že to nemusí být tak intenzivní znalost toho, co my děláme. Protože mají jinou prioritu, a to je firma.
Jak jde čas a roste finanční majetek, roste jeho důležitost. Někdy roste skokově ve chvíli, kdy člověk prodá firmu a najednou má 500 milionů nebo 5 miliard na účtu.
Roste potřeba větší znalosti této oblasti, věnovat větší energii do téhle oblasti.
Najednou, a to byl přesně případ Filipa, to, co bylo v minulosti a co mu pomáhalo v minulosti, nestačí. Protože tam se ukáže „Jo aha, tenhle moment – na tamto jsem ještě zapomněl, tohle jsem nepoznal, protože jsem to nikdy nedělal.“
To je přirozené. Dokud člověk nezažije některé věci, vlastně ho ani nenapadne, že je může řešit. Nebo že to může být téma nebo problém. Je v takové bublině.
Když to začne řešit s dětmi, zatáhne do té bubliny ještě své děti a vlastně jsou všichni slepí.
Dokud nepřijde někdo zvenku, neřekne druhý názor a nedá jim to zrcadlo. Najednou je tam „aha, sakryš, to jsme možná malinko podcenili.“
Já myslím, že vývoj souvisí s tím, jak důležitá jsou finanční aktiva. Jak moc je majetek postaven na jednom, typicky na jednom, byznysu. Anebo na dvou – byznysu a nemovitostech, často jen v ČR – a jestli se s tím něco nedá dělat.
Jak člověk poznává nová a nová zákoutí, objevuje nové otázky, nové aha momenty.
Mám radost, že to, co se nám daří, je pomáhat lidem ty AHA momenty objevovat včas a pokud možno se vyhnout těm průšvihovým. Nebo o nich minimálně vědět a způsobit menší problém.
Josef Podlipný
Děkuji za to trefné doplnění.
Dnes se budeme na toto téma hodně vzájemně doplňovat. Když říkáme, jak se mění priority a cíle, velmi častý případ je, že s nějakou dynamikou si naši klienti budují finanční majetek. Další pilíř začíná ale v okamžiku, kdy říkají „No jasně, to byl náš cíl už před 3, 5 lety.“
Když se jich pak ptáme, jak se jim podařilo nebo daří cíl naplňovat, mnohdy pokrčí rameny a říkají, že ani moc ne. Protože měli za tu dobu spoustu byznysových příležitostí, které se jim podařilo využít.
Velmi častým případem je, že úspěšní majitelé firem skáčí po byznys opportunities, po příležitostech, a nenacházejí povětšinou sami bez pomoci někoho dalšího smysl v budování struktury majetku trošku jinak, než na co byli zvyklí na začátku.
Napadá tě příběh, který by nasvítil nebezpečí takovéhoto přístupu?
Vladimír Fichtner
Potkáváme překvapivě spoustu lidí, kteří, přestože říkají, že chtějí chránit majetek a vědí, že už to nemusí zopakovat, už nemusí mít takovou energii, nemusí být taková příležitost na trhu, dobrá konstelace atd. Přestože už dospěli do fáze, kdy chtějí chránit majetek, tak mají svůj majetek jenom v koruně, a ještě všechen registrován v ČR.
To je z pohledu globálního pohledu na majetek sakra průšvih.
Proč?
Když bude koruna nejsilnější měnou na světě a ČR hvězdou, průšvih to není.
Ale když to tak nebude – z hospodářských důvodů, geopolitických důvodů. Když přijde jakýkoliv průšvih, může to znamenat, že místo toho, aby někdo odešel s rancem ven, odejde s ranečkem. A kdo ví, jestli si v něm něco ještě odnese.
Nepočítá s různými scénáři budoucnosti. Není důležité, jestli je nějaká pravděpodobnost scénáře, že Rus přijde až k nám nebo tady bude nějaký hospodářský průšvih. Jestli je pravděpodobnost 1,5 nebo 10 %, to je jedno.
Pokud to má nějakou šanci, já osobně to nechci riskovat. Nikdo z našich klientů, kteří už s námi spolupracují, nechce riskovat, že to takhle může dopadnout. V desítkách let, o kterých se bavíme, nikdo nevíme, jak to bude vypadat. Jediné rozumné řešení je diverzifikovat „na entou“. Mít majetek registrován v různých regionech, mít majetek investován v různých regionech atd.
Pravidel je vícero, ale „všechno se skrývá za nějakou diverzifikací“.
Josef Podlipný
Většina majitelů úspěšných firem na to dříve nebo později přijde.
My teď s vámi chceme nasdílet chyby, kterých se rentiéři dopouštějí. Protože ti chytří se učí z chyb druhých.
Jaké další chyby, které na životní pouti rentiéry potkávají, tě napadají, Vláďo?
S jakými chybami jsme se v minulosti měli šanci potkat?
Vladimír Fichtner
Já už jsem byl vyvolán a řekl jsem, že diverzifikace je jedna z důležitých věcí.
Teď zase já vyvolám tebe. Ať se vystřídáme, protože by byla škoda, kdybychom přišli o tvé zkušenosti a tvé názory.
Jaká je další chyba, kterou považuješ za důležitou, a se kterou se potkáváš u lidí, se kterými pracujeme?
Josef Podlipný
Nesmrtelnost.
Tvůrci rodinného bohatství si myslí, že tady budou zítra, stejně jako za padesát let. Moc to neřeší. Když se jich pak zeptáme na to, jaká mají řešení pro nepředvídatelné situace, v drtivé většině reagují, že závěť.
A když už, je to mnohdy jediné, co řeknou.
Někdo dokonce jen pokrčí rameny a říká, že by asi měl sepsat závěť.
V drtivé většině nikdo z nich nezmiňuje správce pozůstalosti nebo opatrovníka nebo jiné způsoby, jak být připraven a připravit rodinná bohatství i na nepředvídatelné události.
Vladimír Fichtner
Občas někdo přijde a řekne, že má svěřenský fond a má v něm veškerý majetek.
Já na to říkám, jestli ví, že to bude fungovat navždy? To je jenom jediný scénář budoucnosti. Všechno mít pod jednou střechou svěřenského fondu.
Zase všechno v jednom.
My s Radkou přemýšlíme o tom, že máme majetek na sebe. Nějaký bude v rodinné nadaci, další bude v nadaci vysloveně pro veřejné účely. Něco bude registrováno tady, něco bude registrováno venku.
Mixujeme dohromady přístupy i k držení, i k formě, i k investicím. Protože nevíme, co bude. Nevíme, co přinese budoucnost a nechceme se spoléhat na to, že bude dobře, že vše vždy vyjde.
Josef Podlipný
Děkuji za nahrávku.
Velmi často se stává, že někdo má už majetkovou strukturu, kterou jsi zmínil, a teprve až poté přizve k diskusi rodinu. Nastupující generaci.
Dělá to opačně.
Místo toho, aby přizval k diskusi nejprve rodinu, hledal s ní dlouhodobě udržitelná řešení a pak to, co těm řešením bude vyhovovat, on vytyčí hřiště a pak nutí hráče na malém hřišti hrát velký fotbal.
Vladimír Fichtner
Já bych jen připomněl, Pepo, že se bavíme o tématu, jak se mění priority a cíle.
Malinko jsme odbočili do různých chyb, které mohou lidé dělat.
Ale já vím proč.
My cítíme, že zapojení rodiny je jedna z věcí, která se v průběhu času mění.
Ze začátku ji nezapojují vůbec, vidí jenom benefity a vůbec nevědí o starostech s tím spojenými.
Potom si řeknou „Aha, možná bych si s nimi měl začít o něčem povídat.“
Malinko si něco řeknou, třeba založí rodinnou banku nebo rodinnou radu. A najednou děti už vědí hodně. Za 20 let už řešíme majetky společně, jaké je cash flow atd.
Vyvíjí se i zapojení rodiny.
Zůstaňme u změn priorit, protože to je to téma, které budeme tentokrát probírat.
Josef Podlipný
Dodám k tomu, že priority a cíle se mění v mnoha případech reaktivně. Nikoli proaktivně. To znamená, že budovatelé rodinného bohatství to buď řeší příliš pozdě, anebo to řeší vynuceně. V reakci.
Najednou jim došlo, že jim docházejí síly.
Nebo: „Aha, moje manželka se pravděpodobně dožije více let než já. Takže bych jí měl nějak pomoc se správou rodinného bohatství. Také bych se měl zeptat i dětí, jak na to nahlížejí.“
Re-prioritizace a změna cílů, které zažívají úspěšní majitelé firem, by měla být vždycky spíše proaktivní než reaktivní.
To, co my v posledním čase zažíváme, a já osobně mám velkou radost, je, že při diskusích objevujeme společně s majiteli úspěšných firem oblast proaktivity.
Oni se dívají i na naše zkušenosti, na zkušenosti jiných, mnohdy třeba starších podnikatelů, a inspirováni změnou priorit a cílů začínají vstupovat do prostředí proaktivity, místo toho, aby jen hasili.
Vladimír Fichtner
Souhlasím.
Když ke změně priorit a cílů dochází plánovaně, včas, v klidu, když je prostor a energie, má to samozřejmě mnohem lepší výsledky, než když k tomu dochází ex-post.
Může to být v různých oblastech. Zažil jsem lidi, kteří za mnou přišli s tím, že teď koruna oslabila o 15 %, tak to všechno přehodili do dolaru. Přišli o 3 měsíce později a řekli, že dolar teďko oslabil a prodělali na tom, že to vyměnili. Ale báli se, že tady u nás to jde do kytek, že bude velký průšvih, že jim z majetku nic nezbyde.
Samozřejmě! Když to vyhodnocovali během čtrnácti dnů, během mediální masáže – jestli to byl covid nebo začátek války na Ukrajině, vždy to bylo stejné.
Koruna oslabila velmi prudce, tak honem, pojďme to pořešit.
Takhle by to vypadat nemělo. Ano, pokud jsem nic neudělal do téhle doby, mám to řešit, ale i v takovém okamžiku se to dá řešit rozumně. Ne pod tlakem emocí.
Je potřeba tomu jít trošku naproti, ale je to nepříjemné. Podnikatelé nemají rádi, když to nemají úplně pod kontrolou. Když budou dělat něco, co neznají, často to dopadne tímto způsobem. Udělají to špatně.
Panika není dobrý rádce!
Josef Podlipný
Vraťme se zpátky k našemu tématu, jak se mění priority a cíle.
Je dobré vzpomenout i na to, že se obvykle mění i s velikostí majetku anebo rodiny. Nemůžeme přeci chtít a očekávat od mladé slečny nebo mladého muže, který má to štěstí, že něco získal po předchozí generaci, aby hned na začátku měl stejné cíle a priority jako nějaký matador. Mnohdy třeba první generace budovatele majetku.
O to víc by pro něj, i pro kohokoliv z vás, mohlo být inspirací, když si uděláme alespoň modelovou retrospektivu, čím většinově majitelé úspěšných firem opravdu procházejí.
Neříkám, že to bude modelový popis, který bude platit na každého z vás.
Ale může vám to ukázat v čase významné milníky, kdy je potřeba se také zastavit. Bilancovat. Kdy je potřeba přemýšlet, nejenom hledat rychlá řešení.
Pojďme tedy začít s velmi jednoduchou modelovou retrospektivou.
Současní úspěšní budovatelé firem obvykle začínali v devadesátkách. Drtivá část z nich začínala z nuly. Od devadesátek ale už uplynulo nějaké období a mezi bohatými lidmi jsou majitelé rodinných holdingů s majetkem ve vyšších řádech desítek nebo stovek miliard.
Stejně tak milionáři anebo majitelé majetku stovek tisíc. I to je úspěch, pokud o ně nepřišli a budou je umět předat další generaci. Co ale je všem těmto rodinám společné?
V okamžiku, kdy vytvořili takový majetek, o který už nechtějí přijít, většinou hledají řešení, jak ten majetek ochránit.
Vladimír Fichtner
Hledají i nehledají.
Mě překvapil jeden klient, který mi říkal, že byl na konferenci o bohatství pořádané, myslím, Czechcrunch. Tam se bavil s úspěšnými TOP 100 podnikateli a říkal, že oni ale vůbec investovat neumí. Ten klient prodal, má půl miliardy, a protože už spolupracujeme nějaký rok, zná principy investování.
Ale ti podnikatelé, které tam potkal, mají jenom svoji firmu. Vědí jenom, jak investovat do firmy a nic jiného neřeší.
Když zabrousili na jiná témata, tak prý to bylo s výjimkou snad jednoho nebo dvou lidí velmi neprofesionální a bruslení po tenkém ledě.
Myslím, že hodně lidí samozřejmě na začátku buduje svoji firmu. A nejen na začátku, dlouho budují svoji firmu. Dlouho, dlouho, dlouho, než přijdou na to, že: „Aha, potomci.“ Ne každý chce přebrat firmu a přebrat ty starosti, které má předchozí generace.
Ze začátku většina z nás budovala firmy, pak nemovitostní portfolia, pak finanční aktiva.
To je přirozený průběh.
U finančních aktiv to nejdřív zkoušeli. Přišel nějaký bankéř, že má nabídku. Tak si koupili to nebo tamto. Pak si koupili nějakou akcii na české burze. Zjistili, že to je fajn akcie, ale že když prodají za 100 tisíc, ovlivní trh, protože česká burza je malinká. Je tam malý objem obchodů, že jeden člověk s ní může pohnout. Natož pak, když má 100 milionů nebo 500 milionů.
Co si bude kupovat, když se v ČEZu obchoduje nebo obchodovalo 200 milionů za den? On chce za 100 milionů koupit! Jak dlouho bude rozpouštět tu pozici nebo nakupovat, aby neovlivnil trh?
Postupně poznávají zákoutí finančních aktiv. Ale ne úplně rozumným způsobem.
Je to, řekl bych, až dětinské poznávání. Protože nemají žádný plán, nemají žádný cíl.
Pak se potkáme společně a oni najednou zjišťují: „Aha, existuje něco jako rentiérský plán nebo ochrana bohatství. A to by šlo, abychom se vyhnuli, pokud možno všem průšvihům? Co je pro to potřeba udělat?“
V hlavě se začíná rozsvěcet ochranářský modul, ale není vůbec prioritní. Prostě podnikají, chtějí riskovat, vždycky se jim to povedlo. Tak je to přirozené.
Ale ta ochrana už začíná vystrkovat růžky.
Často začínáme s tím, že první část majetku řešíme tak, aby byla opravdu dobře ochráněna, aby vydělávala. Vydělávala nad inflaci, ale aby měla minimální šanci pro nějaký průšvih.
Často začínáme s plánem ochrany bohatství, nebo s filozofií Wealth Protection – Ochrany bohatství, kterou jsme přinesli na trh.
Ta může vydržet do 100 milionů, 200 milionů, 500 milionů. To záleží na tom, kolik člověk potřebuje čerpat renty, jaké má výdaje apod. Dá se to spojit, samozřejmě – „tolik je potřeba a jak zajistit, aby bylo čerpání bezpečné a vydrželo nám a dalším generacím a byli jsme v pohodě?“
Po skoro dětinské hře s finančními aktivy, kdy: „občas něco vezmu, občas něco nevezmu, občas někde zůstanu. Protože Arcu měla spousta lidí. Pak už jim věřit nebudu a radši to dělat nebudu. Radši se vrátím do byznysu.“
Je tam takové poznání. Xkrát jsem potkal lidi, kteří říkali: „já jsem měl to akciové portfolio na české burze, tak jsme si s tím hráli. A ještě jsme měli něco v Americe. No a my jsme vlastně nevěděli, proč se to tak chová.“
Tomu říkám „dětinská hra“, protože takhle je to v pohodě, když je vám 20 let a máte prvních 100 tisíc, 200 stě tisíc a první milion. Klidně si s tím hrajte. S tím problém nemám.
Ale když máte prvních 100 milionů nebo 200, to už není úplně na hraní. Tam je potřeba poznat ochranu.
Josef Podlipný
Souhlasím, že fáze poznávání ochrany je klíčově spojená s někým, kdo má stejnou motivaci jako ten, kdo chce majetek chránit.
My se často při dalších diskusích potkáváme s klienty, kteří oceňují další inspiraci, kdy se jich ptáme „kdo další to s vámi řeší z rodiny?“ Další prioritou, dalším cílem obvykle bývá zapojení dalších členů rodiny. Nebývá to úplnou samozřejmostí, že by rentiéři rovnou za námi přicházeli a říkali: „já bych rád pozval manželku nebo manžela a dvě dospělé děti, aby byli součástí diskuse s vámi.“
Když postoupíme z tohoto kroku, že naše diskuse s rentiéry asi vede k většímu zapojení rodiny, co na to navazuje většinově? Mluvíme o modelu vývoje v čase rentiéra.
Už chrání, chrání s tím, kdo má stejnou motivaci, vtahuje další členy rodiny. Co je další prioritní cíl?
Vladimír Fichtner
Další členové rodiny se první baví o rodinném majetku. Ale pak se z něj začne vyčleňovat majetek pro další jednotlivé větve rodiny. Najednou vzniká investiční portfolio dcery, syna. Začínají to probírat společně s námi, i s tátou a mámou třeba, dohromady při schůzkách.
To je určitě další fáze.
Další fáze je: „máme už hodně, tak pojďme možná trošku do dynamičtější strategie. Místo toho, abychom měli 50, 60 % v akciích, budeme mít třeba 60, 70 nebo 75 % v akciích.“
Což znamená větší kolísavost portfolia, ale zase větší dlouhodobou výnosnost.
To, co je tam asi důležité, co se mění, je míra poznání.
My mluvíme o změně priorit a cílů, ale to souvisí s mírou poznání věcí, které člověk znovu a znovu objevuje.
To je téma, o kterém by se dalo povídat ještě další hodiny a hodiny.
Myslím, že jsme řekli to základní a pojďme si něco nechat na příště.
Josef Podlipný
To nejdůležitější je, že je to proces.
Změna priorit a cílů a vývoj v čase není žádný projekt, který by měl svůj začátek a konec.
Je to nekončící proces poznávání a hledání optimálních cest, které umožní rodině zachovat bohatství i pro další generace.
Pokud víte o někom, kdo přemýšlí o prioritách, o cílech a o ochraně rodinného bohatství, budeme rádi, když s ním tento podcast nasdílíte.
Těšíme se s vámi opět někdy na slyšenou.
Vladimír Fichtner
My s Pepou se rádi potkáváme s těmi, kteří se chtějí posunout dál. Třeba se příště při diskusi o prioritách, cílech a o tom, co možná ještě nevíte, potkáme i spolu. Na slyšenou.