Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSZapojení žen do správy rodinného bohatství
natočil Josef Podlipný 
Jaká může být role žen, manželek při správě rodinného bohatství?
Mají zůstat jen u plotny a přenechat diskuzi o majetku mužům?
Ne, to si Vladimír Fichtner a Josef Podlipný rozhodně nemyslí a sdílí to na svých osobních zkušenostech i zkušenostech svých klientů. To, co funguje, i to, co se najednou rozbilo.
Oba zdůrazňují, jak důležité je zapojení žen (či muže, když je tvůrcem bohatství žena) do rozhodování a komunikace ohledně majetku. Nejen z pohledu partnerského vztahu, ale také vzhledem k nastupující generaci.
Vladimír s Pepou se také shodují na tom, že klíčovým prvkem pro ženy, ale i muže, je vnitřní chuť a hlavně srozumitelná komunikace.
Textový přepis
Josef Podlipný
Ženy jsou součástí rodinného bohatství, a proto stojí za to začít nějakými příběhy z praxe.
Vláďo, můžeš přiblížit tuto otázku na své vlastní zkušenosti, na své vlastní rodině?
Vladimír Fichtner
Určitě, velmi rád.
Moje žena Radka byla velmi důležitou součástí toho, co dneska společně zažíváme. V roce 1998 nebo 1999, kdy jsme se potkali, mi řekla jednu z prvních věcí „Přečti si tady toho Kiyosakiho.“ Tehdy jsem byl zaměstnanec.
Já jsem říkal, že už jsem četl všechno a přeci nebudu číst nějakou knížku od nějakého Kiyosakiho. Pak jsem si jí přečetl, nebylo to úplně špatné, byla to docela zajímavá inspirace pro zaměstnance.
Pak mi řekla „už jsi udělal něco pro Petra Kellnera, kde jsi začínal, pak jsi udělal něco pro svého současného zaměstnavatele, co kdybys udělal něco pro sebe?“
A tak jsme založili firmu v roce 2003. Od té doby byla nezbytnou součástí budování nejenom materiálního bohatství, ale i toho lidského, intelektuálního. Human capital, jak se říká ošklivě anglicky.
A dodneška je. U mě to propojení fungovalo velmi intenzivně od samého začátku, protože byznys jsme budovali společně.
Radka potom začala dělat ještě rodinné nemovitosti. To byla její parketa někdy od roku 2013.
Do dneška věci spolu hodně probíráme. A já vidím, jaká je to pro mě obrovská výhoda. Protože moje žena má úplně jiný pohled na svět než já. Ale když se na něčem shodneme, nebo naopak oba máme s něčím problém, tak ani nepotřebujeme jít do velkého detailu, protože ta intuice nám v tom směru pomáhá. I to, jak jsme hodně jiní. Takže v naší rodině to určitě bylo velmi, velmi intenzivní od samého počátku.
Myslím si, že je škoda, že to není u většiny lidí, se kterými já se potkávám jako s klienty.
Ale věřím a myslím si, že se nám docela daří po nějaké době spolupráce s mužem, který vybudoval byznys a přichází za námi, začít zapojovat nejenom děti, ale i partnerku. Nebo druhého životního partnera, protože to má veliké kouzlo a velkou přidanou hodnotu.
Jak vidíš ty, Pepo? S čím jsi se potkal ve svém životě?
Josef Podlipný
Náš vztah s Janičkou začal také velmi intenzivně. A největší přidanou hodnotou mi bylo to, že se Janička mnoho let, teď už s menší intenzitou, doptávala.
Když jsme se poznali, ona netušila nic o našich rodinných majetkových poměrech. A já samozřejmě stejně tak o jejích.
Když za mnou poprvé přicestovala, měli jsme možnost spolu projíždět krajinou. A já jsem jí říkal „Sem Tě vezmu, tady ta místa dobře znám. To je náš les. Sem Tě vezmu, ale tady, to budeš zírat, tam jsou krásný remízky, neskutečná příroda a nejenom flóra, ale i fauna.“ Pamatuju si dobře, když jsme dorazili domů, že bezprostředně poté volala domů, aby rodiče neměli starost, jestli v pořádku dorazila.
Poodstoupila sice kousek dál, i přesto byla slyšet. A zaslechl jsem v tom rozhovoru samé pole, louky, lán a lesy.
Takhle to bylo na začátku, že poznávala postupně náš rodový majetek, který, jsme získali bezprostředně před tím, než jsme se seznámili. Ona chtěla poznat kořeny toho majetku, chtěla znát souvislosti, a to mi bylo velmi příjemné. Za A
Za B, bylo velmi poučné to, jak jsem musel nacházet srozumitelná slova a popis majetku i souvislostí tak, abych ji nevystrašil, neodradil, ale zároveň náš rodící se vztah nezkazil.
Což je stejně poučné teď, když se zamýšlíme nad nastupujícími generacemi, protože velikost majetku nebo složitost nějakého problému může vztah nebo rodinu posunout i nesprávným směrem.
Vladimír Fichtner
Já si jen uvědomuji jednu věc, kterou jsi říkal – že jsi měl spoustu otázek od své ženy. Spoustu dotazů. To jsme vlastně s Radkou zažili také.
Protože já jsem byl ten, který se pohyboval ve světě financí, už nevím osmým devátým rokem, v době, kdy jsme se potkali. Takže už jsem měl nějaký náskok. V devadesátkách spousta věcí šla hodně rychle dopředu. Jak je člověk prožíval, nejenom se je učil, ale prožíval.
Vznikla burza, tak jsem byl jeden z prvních na burze atd. Člověk to vzdělání dostával spíš praxí než čímkoliv jiným.
Takže jsem měl pro Radku spoustu a spoustu odpovědí, ale na spoustu dotazů jsem odpovědi neměl. To mě vedlo k tomu, že jsme začali některé věci vymýšlet společně. Nebo jsem se o ně začal zajímat.
Ten druhý element ve vztahu já považuji za nesmírně důležitý a prospěšný. Mimo jiné proto, že z mého pohledu jsou ženy spíše nositelem filozofie ochrany bohatství a ochrany majetku.
Spíš mají blíže ke správcovství než my muži, kteří jsme víc takoví dobrodruzi. Podnikání je nám blízké, pojďme zariskovat a uvidíme, jak to dopadne.
Ve firmě jsme to s Radkou bylo to samé. Já jsem byl byznys development člověk, který vymýšlel věci.
Ona byla především finanční ředitel a back office. Měla na starost, aby všechno fungovalo v zázemí.
U hodně žen vidím tu ochranářskou roli. U hodně žen podnikatelů, u dvojic, vidím často, že žena je finanční ředitel.
Prostě k tomu mají holky obecně blíž. Ne vždycky. Občas je to obráceně. Ale vidím to poměrně často.
Pro mě vysvětlit ženě, co je filozofie, se kterou pracujeme, je velmi jednoduché. Protože je to přirozené, chránit bohatství a přemýšlet o tom, jak o něj nepřijít.
U podnikatelů-mužů je to občas složitější.
Jak to vidíš ty, Pepo?
Josef Podlipný
Kdyby tady s námi seděla Janička, tak by se zřejmě teď pousmála, když řeknu, že my jsme procházeli obdobím „Proč“. Teď tím procházíme znovu s vnoučkem a mě to hodně připomíná naše rané počátky diskusí. Otázky i odpovědi na „Proč“ byly velmi zajímavé i z toho důvodu, že mě nutily o něčem víc přemýšlet, než jsem ta slova formuloval. Anebo našel očekávanou odpověď na otázku proč.
Takže jsem si nedělal zkrácené cestičky za cílem. My byznysmeni, podnikatelé, máme většinou touhu překonat nějakou překážku nebo znovu ukázat, že na to takzvaně máme.
A ne vždy si klademe otázku proč. Proč máme nějaký ten krok udělat a jestli tím neutrpí třeba rodina, vztah nebo nějaká jiná součást rodinného bohatství.
Fáze otázek „Proč“ nám, teď zpětně si uvědomuji, umožnila formulovat i obrysy rodinného bohatství jako celku.
Nicméně, pojďme se teď ještě od našich vlastních příběhů podívat na sdílenou inspiraci.
Napadá tě, Vláďo, někdo, u koho lze podobnou tematiku ženy versus správa rodinného bohatství nasvítit jejich příběhem? Sdíleným příběhem nějaké jiné rodiny?
My se potkáváme s velkým množstvím úspěšných podnikatelů, kteří buď zažívají teď, anebo v minulosti zažívali s velkou intenzitou, stejné téma.
Vladimír Fichtner
Určitě mě napadá několik párů, které vybudovaly byznys spolu. Zažívaly velmi podobné věci, jako jsme zažívali my s Radkou, často ve stejném gardu. Byznys development a sales měl manžel a finance a back office měla na starosti žena.
Tam si myslím, že v případě takových rodin, nebo to vidím při rozhovorech, je krásně vidět, jak to obohacuje i správu bohatého rodinného bohatství. Jak tam dochází k přirozenému tříbení názorů, tím, že se zapojí obě strany velmi, velmi silně.
My, když se s takovým párem potkáme s Radkou, i když jsme se předtím nikdy neviděli, pět hodin sedíme a povídáme si. Je to splynutí myslí. Ve Španělsku jsme přesně takhle potkali jeden pár. Nikdy jsme se předtím neviděli. Pak jsme si vyměňovali zkušenosti nebo my jsme se jich ptali na zkušenosti se Španělskem a jak tam na některé věci jít. Sedli jsme si na oběd a seděli jsme v plážovém klubu od oběda do večera, pět hodin. Pak už jsme museli jet, ale jinak bychom tam možná seděli ještě dva dny. Protože ti lidé zažili velmi podobné věci jako my. Proto bylo jednoduché si o nich povídat, protože jsme měli stejnou zkušenost. To je určitě jeden z typů lidí, se kterými se potkáváme. Když potkáme podnikatelskou dvojici, tak většinou i na první schůzku s námi přicházejí jako dvojice.
Ale není to tak vždy. Řekl bych, že je to méně časté, protože častější je muž, který byl lídrem budování majetku. Žena se víc starala o rodinu a rodinné zázemí.
Muž se většinou s námi potkává jako první. Naše přání je, to spolu absolvujeme pravidelně, Pepo, už na druhé schůzce si ideálně popovídat s dvojicí, když tam není nějaký silný důvod, proč ne. Myslíme, že ve správě rodinného bohatství – ve výrazu rodinné bohatství vnímám tu šíři, nejenom materiální bohatství, ale to vztahové a opravdu rodinné – ženy hrají opravdu velmi důležitou roli. Vidíme to na prezentaci strategického plánu rodinného bohatství. Často, dámy prominou, holka přichází s klukem, který podniká celý život a je jim přes padesát, s tím, že bude jen poslouchat. Manžel jí říkal, ať jde s ním, že neví, co od toho čekat.
Je nádherné sledovat, jak se oba zapojují už v průběhu prezentace a žena odchází s tím, že tomu rozuměla, dávalo to smysl a líbí se jí to.
Prožíváme ty schůzky spolu, Pepo. Určitě máš v hlavě nějaký příběh, o který se chceš podělit.
Josef Podlipný
Já se s posluchači rád podělím o příběh, který vypráví i tvé příběhy.
Začnu nejprve s rodinou Petra. Petr společně s manželkou Janou a jejich dětmi postupně nastavují optimální model správy rodinného bohatství. Aby každý z rodinných následovníků měl stejné možnosti. Možnosti využít více než půl miliardový rodinný majetek pro svůj rozvoj, pro zajištění zdraví, pro dobrý a bohatší život. A tím myslím hlavně duševní, nikoliv jen finanční.
Díky víceleté společné diskusi si Jana, manželka Petra, dobře uvědomuje, jak důležité je nacházet kompromisy. A že je to mnohem důležitější než samotné kompromisy. Jak důležité je, aby rodina fungovala. Proto říkala, že ona si přeje ze všeho nejvíc, aby si v rodině uměli naslouchat, aby se vzájemně respektovali, aby se vzájemně podporovali. Nechce, aby se ze správy majetku stalo něco, co bude spojeno se stresem.
Nejvíc ocenila, že na to není a nebude sama. Protože v okamžiku, kdy by na to byla sama, zmiňovala, že stres by se tam dřív nebo později dostavil. A to s velkou intenzitou.
Druhou rodinu, kterou jsi mi svým příběhem připomněl, představím jako Filipa v roli budovatele rodinného bohatství. Kde Filip s již dospělými syny spravuje téměř miliardový majetek. V určitém okamžiku, poté, co poslouchal naše podcasty, ze kterých má velkou radost, byl příjemně překvapen, když jeho nejmladší ještě neplnoletý syn, začal vysvětlovat své mamince, co/kdo je to vlastně ten rentiér.
A říkal si „Aha, já jsem zjistil, že i neplnoletý syn se už může s touto oblastí správy rodinného bohatství začít postupně seznamovat. Nebylo to pro něj nic, co by mu život kazilo, naopak ho to obohatilo a uměl reagovat na dotaz mé vlastní ženy.“
Filipova manželka měla v určitém okamžiku šanci poznat víc než jen rodinnou radu, která řeší benefity pro rodinné příslušníky. Měla možnost zjistit, že se může věnovat oblasti filantropie nebo poznat do většího detailu samotnou správu rodinného bohatství a byznys, který umožnil Filipovi a jí rodinné bohatství vybudovat.
Tou největší devizou bylo to, že z našich schůzek odcházely motivované páry. Páry motivované k dalšímu kroku, který umožní připravit rodinu na mezigenerační správu rodinného bohatství. Na diskusi o rodinném bohatství.
Nicméně, Vláďo, vzpomeneš si na úplně první okamžik, kdy sis uvědomil, jak důležité je zapojení žen do správy rodinného bohatství?
Vladimír Fichtner
U mě to určitě bylo s Radkou před řádově 25 lety. Už jsem o tom povídal, tak to nechci opakovat. Ale pak jsem se občas potkal se situací, jak už to v životě bývá, že my kluci umíráme dříve než holky, kdy zemřel zakladatel rodu. A žena nebyla vůbec v obraze, vůbec nevěděla, co se kolem majetku děje a nevěděla, co s tím.
Když existovali partneři ve firmě, třeba tři kluci ve firmě, tak to bylo řešitelné, protože jí se vším pomohli. Firmu nějakým způsobem převzali a šlo to dál. Ale měla samozřejmě starosti, protože ne všechen majetek je jenom ve firmě.
Dneska samozřejmě už většina lidí nemá majetek jenom ve firmě, i když pořád je to ještě častá věc. Ale tam, kde nebyl byznys partner, a kluk to dělal sám, to je velký, velký průšvih. Pokud už tam nenaskočí mladá generace, která je na to připravená a má čas dorůst.
Ale když ten průšvih přijde dřív, když úmrtí přijde nečekaně, při nehodě nebo vždycky se může něco stát, je to někdy téměř neřešitelná situace.
Vždy říkám těm holkám, se kterými se potkáváme „Statistika je neúprosná. Mějte nějakou představu o tom, co se děje. Nemusíte vědět zdaleka všechno, ale musíte tušit, co se děje. Musíte znát nějakou filozofii přístupu. A stejně jako to učíme vaše dospělé děti, jak přistupovat k té firmě, jak se bavit o majetku, úplně to samé je potřeba absolvovat se ženou podnikatele, protože potřebuje vědět stejně jako děti.“ Zrovna teď o víkendu jsem absolvoval jednu takovou diskusi. První, s relativně mladými dospělými, v jedné podnikatelské rodině
Jednoho dne se může žena spolehnout na to, že děti to pořeší místo ní. Ale dokud nemá jistotu, že už to zvládají, už jsou v pohodě, všechno mají pod kontrolou, musí být ona v obraze.
Tolik asi za mě.
Kde jsi se s ním potkal ty, Pepo? Jak tys to vnímal? Znáš spoustu lidí, spoustu příběhů kolem sebe.
Josef Podlipný
V rodině. To bych mohl říct podobně jako ty, ale neřeknu to. My jsme to měli s Janičkou díky fázi proč snazší, spoustu věcí jsme řešili spolu.
Nicméně, s velkou intenzitou jsem se s tímto tématem potkal u svého dobrého kamaráda, který nedělal úplně chybně to, co teď pojmenuji. Ale chybu si v určitém okamžiku uvědomil.
On dodnes říká, že úspěšný podnikatel má jako základ pohodovou rodinu, kde je pohodové klima, ideálně s minimem starostí, a proto si starosti domu nenosil. Nechával starosti za dveřmi venku. Domů vždy nakráčel s úsměvem, plný optimismu a energie. V určitém okamžiku si ale uvědomil, že to nemusí být úplně ten správný scénář.
Nejvíc si to uvědomil těsně po covidu. Říkal mi, „já dělám něco podobného, jako kdybych celé rodině nasazoval neustále roušku. Pak se nemůžu divit, že je zkosí i sebemenší bacil. Oni nebudou připraveni na reálný život. Nebudou připraveni na to převzít s nějakou mírou odpovědnosti byznys nebo za nějaký majetek.“
Proto nepřehánějme ochranu našich blízkých, může se to vymstít nám i jim.
To bych určitě rád spojil s touhle první zkušeností. Když se na to podíváme touto optikou, jak se mění přístup ke správě rodinného bohatství v souvislosti se specifickými potřebami žen, dá se to nějak definovat? Jak se ten přístup mění?
Vladimír Fichtner
Z mého pohledu ženy mají blíž k ochraně bohatství a ke správcovství jako takovému.
To, co my děláme, se moc nemění. Jenom je pro nás žena jednodušší partner, protože jí nemusíme o ochraně bohatství přesvědčovat. Kdežto podnikatele, který celý život podstupoval rizika a vydělal na tom spoustu peněz, dostat do mindsetu správce, do polohy mentálního správce, je někdy poměrně obtížné.
Jsme spolu i deset let a pořád se to učí, pořád mu nastavujeme zrcadlo, že k tomu, co on umí a je mu přirozené (podnikání, dynamika, agresivita, risk), je potřeba mít i druhou část. To je obezřetnost, dlouhodobý pohled, ochrana bohatství. Vydělávat, ale zároveň dobře chránit majetek, dobře diverzifikovat, nesázet všechno na jednu kartu.
Neřekl bych, že náš přístup se moc mění, ale zapojením žen získáváme v rodině dalšího spojence, který má správcovskou roli velmi často přirozenější. Proto i diskuse v rodině může probíhat nejenom o té dynamice, ale třeba i o správcovství a ochraně bohatství i v mezidobí, kdy se my s klientem nevidíme. Což si myslím, že je velmi cenné a prospěšné.
Mimo jiné proto, že ty diskuse samozřejmě dřív nebo později začínají sledovat děti, začínají být do nich zatahovány a vidí krásně ty dva pohledy.
Josef Podlipný
Já to cítím velmi podobně. Je to tak, že s našimi ženami se pojí větší komplexita a jdeme víc do šíře. Nejdeme jenom po nějakém konkrétním cíli vybudovat, spravovat a chránit další pilíř, jako finanční majetek.
U otců zakladatelů firem se často tito zakladatelé utíkali k vyřešení nějaké otázky nebo nějakého problému. Chtěli si uvolnit čas, ať se chtěli vzdát nějaké exekutivní role, nebo si chtěli uspořit čas díky tomu, že přizvou spolusprávce majetku anebo hledali svého nástupníka.
Když ho nemohli najít, prostě se vrhli na jinou činnost, která jim dělala radost. Ale zapojením žen se dostává do hry celá rodina. Otec zakladatel nemůže říct, nikdo z rodiny to nesplňuje, tak to ještě nějakých pár desítek let potáhnu já. Ale začíná díky diskusi s manželkou více vtahovat i do své hlavy témata rodiny, filantropie, a jak připravit děti na budoucnost.
Předtím to pro něj, většinou, nemělo tak velký význam. Najednou partnerství tam ukazuje významnost těchto oblastí – rodiny a filantropie.
Vladimír Fichtner
Já bych řekl, že je to samozřejmě i obráceně. Pokud je byznys lídrem holka, i ona dostává od muže, který je třeba někde zaměstnán, zajímavou zpětnou vazbu na to, co se děje. Ten úplně jiný úhel pohledu. A rodině je vzájemná komunikace ke stejnému prospěchu. Takže to není o tom
Realita českého světa je, že my se v tuto chvíli jednoznačně potkáme mnohem více muže. 90 – 95 % našich klientů, se kterými se potkáváme, jsou primárně muži. My se snažíme do toho našeho povídání ženy dotáhnout co nejdřív, ale v obráceném gardu to funguje stejně. To vím z konkrétních příkladů, a to je skvělé.
Josef Podlipný
Dnešním tématem jsou ženy versus správa rodinného bohatství.
Napadá tě, co je klíčové pro posílení pozice a sebejistoty ženy při správě rodinného bohatství?
Vladimír Fichtner
Určitě je důležité, aby si uvědomila, že jednoho dne to může být na ní. Takže vnitřní motivace. Ona musí chtít ty věci začít poznávat. Ne geniálně řešit, ale začít poznávat, seznamovat se. To bych řekl, že je moc důležitá věc.
A druhá věc, je kritické, aby komunikace probíhala ve srozumitelné formě. Nejlepší profesor na vysoké škole, kterého jsem měl, říkal „Mě nezajímá, co jsem napsal ve skriptech. Vysvětli mi to jako mladšímu bráchovi.“ Teprve tam pochopil, jestli tomu rozumíme nebo jenom jsme si něco nabiflovali.
Když jsme schopní vysvětlovat jednoduše, srozumitelně a ženy ze schůzek odcházejí s tím, že tomu rozumí, že to je dobré a nikdy si nemyslela, že by to vůbec mohlo být pro ni uchopitelné, tak z toho mám obrovskou radost.
Řekl bych vnitřní motivace, chuť a srozumitelnost.
Za tebe, Pepo, jaká je odpověď na tu samou otázku?
Josef Podlipný
Neřekl bych nic jiného.
Tady a teď začít komunikovat a využít svého partnera nebo partnerku, přesně jak jsi zmiňoval. Tím budovatelem může být klidně i žena, to není úplnou výjimkou. Začít komunikovat o rodinném bohatství v době, kdy na to má ještě chuť, kdy na to má energii. Ne v době, kdy musí něco předávat, protože by to sám nezvládl/a.
Nebýt na to sám.
Vážení posluchači, pokud vám tento díl podcastu přijde inspirativní a váš rodinný majetek má velikost alespoň v řádu stovek milionů korun, neváhejte nás požádat o nezávaznou konzultaci.
Možná právě pro vás máme připraveného pomocníka. Pomocníka v lepším zapojení žen do správy rodinného bohatství.
S Vláďou se na vás moc těšíme, oslovte nás a při osobním setkání si můžeme popovídat o vašem rodinném bohatství a o tom, co udělat, aby vydrželo i pro budoucí generace.
Pro dnešek děkuji za pozornost a přeji Vám hezký den.
Vladimír Fichtner
Na shledanou.