Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSMěnící se svět jako obava nebo výzva?
natočil Josef Podlipný 
Svět se mění.
Máme válečné konflikty, umělou inteligenci, inflaci i zvyšování cen energií. K tomu jsou drahé peníze a nejasná situace na realitním trhu.
Pro mnohé je to něco, co zažívají poprvé. I bohatí úspěšní lidé jsou v takových podmínkách paralyzováni nebo dokonce podlehnou svým emocím a následně toho litují.
Vladimír Fichtner a Josef Podlipný již za více než 30 let na finančních trzích nasbírali spoustu zkušeností.
Jak tedy nahlížejí na tyto „bezprecedentní” změny ve světě?
Textový přepis
Josef Podlipný
Když už jsem položil řečnickou otázku v názvu tématu, zeptám se Tě, jak to vnímají nejčastěji lidé, se kterými se potkáváš?
Vladimír Fichtner
To záleží na tom, jak dlouho se známe, to je to nejdůležitější.
Pamatuji sám na sebe, když jsem měl poprvé zainvestováno v zahraničí. Měl jsem nějakou izraelskou společnost a v Izraeli začal podobný konflikt jako teď. Nikdo nevěděl, jestli bude válka nebo co se bude dít. Já si to dodneška pamatuji. Byl jsem na investiční konferenci v Polsku, večer mám na pokoji puštěné CNN a jsem v šoku, co se děje. A tak jsem volal kolegům do Ameriky. Oni říkali „Co řešíš? Když ta akcie spadne na nějakou cenu, tak jí koupíme víc, protože fundamentálně je zajímavá. Až se to uklidní, tak se to vrátí nebo to zase vyroste, a tak ji třeba prodáme. Ale není potřeba z tohoto konfliktu panikařit.“ A já jsem byl téměř blízko panickému stavu!
To bylo skoro před třiceti lety.
Během dalších 30 let jsem zažíval takové události znovu a znovu, zažívali jsme je s klienty. Člověk tak dojde k tomu, že je potřeba přemýšlet, jak nemít paniku, když taková událost přijde. Co přijde, nikdo neví.
Proto je to u mě o časové zkušenosti, mé nebo klientů s námi. Když je někdo s námi rok, vnímá to jinak, než když je s námi 10 nebo 20 let.
Ty máš dlouhé zkušenosti také, jak si to vnímal? Nebo pamatuješ na takovou první událost, že jsi říkal „Co budu dělat?“
Josef Podlipný
Pamatuji. Nebyla určitě jedna z prvních, nicméně byla velmi silná.
Vzpomínám si, když v roce 2019, na zlomu roku 2019 a 2020, mi volal Jirka.
Jirka je manažer a majoritní vlastník holdingové společnosti.
Říkal „Covid. O všechno přijdeme. A já jsem nestihl najít řešení, které by mě proti tomu ubránilo.“
Paradoxně byl méně vyděšen z covidu a jeho dopadu, ale více z toho, že si náhle a velmi naléhavě uvědomil, a ještě navíc na něj tlačila i rodina, že jeho společnost může být ve velkém ohrožení. Oborově i tím, jak může covid zasáhnout do chodu společnosti.
Mimo jiné působil i v oboru HORECA, to znamená hotely a tak dále. Teď už částečně vystoupil z tohoto oboru. Tehdy říkal „cestovní ruch – to se všechno zastavuje! Jaký to bude mít dopad na nás jako rodinu?“
Neřekl přímo termín rodinné bohatství, ale já jsem to tak vnímal.
Vladimír Fichtner
Já myslím, že je dobře si z takových událostí vzít uvědomění si toho problému. Dneska, když si otevřu jakékoliv médium, už se mi ani do toho nechce koukat. Protože je to nepříjemné, lidsky nepříjemné.
I když z pohledu řešení, které máme jak v naší rodině nebo pro naše klienty, se mi spí dobře, protože s těmi událostmi počítám dopředu. Ne že přijdou, ale že mám být připraven i na takový scénář.
To důležité je uvědomit si, že většinou to není tak fatální průšvih, jak vypadá. Ale může být a je potřeba se na to připravit, kdyby byl.
Samozřejmě se jednou může stát, že přijde i fatální průšvih a kdo nebude připraven včas, může mít úplně smůlu. Je dobré využít různé události k prozření „aha, něco jsem zanedbal. Pojďme si o tom popřemýšlet, popovídat a nějak to řešit.“
Je dobře, když je to jako signál „pozor!“ a většinou není dobré panické jednání.
Pamatuji si, že když přišel covid, akciové trhy začaly klesat a koruna začala také klesat. Respektive dolar stoupat. Protože dolar je vždy takovou záchrannou lodí, do které každý nastoupí, když je nějaká globální nejistota.
Poté, co dolar během čtrnácti dnů vystoupal, posílil o 15 procent, lidé si ho koupili. Hlavně ti, kteří si říkali „abych o něco nepřišel, tu hotovost dám alespoň do dolaru. Alespoň něco. To se dá udělat rychle.“
Nebyli to naši klienti, ale někdo, s kým jsme byli v kontaktu. Když jsme spolu potom mluvili o tři čtyři měsíce později, říkali „já jsem koupil ten dolar, ale ono se to vrátilo zpátky na původní úroveň, a já tam mám 15 procent, teď…“
Já na to říkám, že když je to impulzivní jednání, ne vždy vede k dobrým výsledkům.
Josef Podlipný
Určitě souhlasím.
Ne nadarmo se říká už mnoho generací, že strach může být dobrým rádcem, ale zlým pánem.
I když dnes nám mohou připadat světové změny anebo změny v našem přímém okolí bezprecedentní, z historického pohledu až se podíváme za rok, za dva, za pět, za deset nebo dokonce mezigeneračně, už nám jako bezprecedentní nemusejí vůbec připadat.
Já mám podobný příběh.
Ten příběh se týká mého dlouholetého kamaráda, který se neuchýlil k tomu, že by dělal měnovou konverzi, ale jako velmi naléhavé vnímal to, že rychle něco prodá. A to se týkalo jeho velkého bytového domu. Prostě cítil potřebu okamžitě se té nemovitosti zbavit, protože vnímal nějaké riziko. Byla to nemovitost v zahraničí, v Irsku.
Později po několika letech toho rychlého náhlého rozhodnutí litoval.
Vladimír Fichtner
Proč?
Josef Podlipný
Protože ztratil více než 40 procent hodnoty té nemovitosti.
Vladimír Fichtner
Jak to?
Josef Podlipný
Byl vylekán vývojem na trhu a neměl řešení, které mu zajistí spokojený život. On měl v té nemovitosti v Irsku většinu svých peněz. Kdyby měl už tehdy určitou znalost strategie Ochrany bohatství/ Wealth Protection, kterou oceňují rentiéři napříč republikou, zřejmě by ho tolik nevyděsilo. Anebo by neměl, a to je to lepší řešení, většinu svého majetku v irské nemovitosti.
Vladimír Fichtner
Když člověk prožívá ty dennodenní titulky, které samozřejmě prodávají emoce – čím větší emoce, tím lépe se prodává reklamní čas apod. Je potřeba si uvědomit, co je byznys médií. Byznys médií je strašit, protože na tom se nejlépe vydělává.
Je tedy logické, že někdy je člověk impulzivní, rychlý. Někdo to řešil, když přišla válka na Ukrajině, někdo s covidem, někdo v brexitu. Znám finanční instituce, které po vyhlášení překvapivého výsledku brexitu vyprodávaly akcie. Krátkodobě, úplně nesmyslně. Velké finanční instituce v ČR. Nechápu proč, ale to je jedno.
Anebo bylo vidět, že tam není žádná dlouhodobá strategie. Když vezmu jenom ty velké věci a jdu zpátky, byla dluhová krize, pokles na burzách 2000-2003, před tím si vzpomínám na roky1998, 1997.
Jednak v Čechách se dělo spoustu věcí – brutálně vyskočily úrokové sazby, inflace vyskočila. Já si pamatuji, že jsem ukládal za 200 procent overnight korunu tenkrát. V měnové krizi v ČR, to si mnozí už ani nepamatují.
Pak si vzpomínám, když přišla válka v Perském zálivu, že jsem byl na koleji a ve dvě ráno jsem poslouchal rádio. Tam najednou říkali, že začala válka. Poprvé v životě jsem vnímal …“Aha, válka takhle v přímém přenosu.“
Ale je potřeba si říct, že generace před námi, možná tvoji předci a lidé starší než my, prožívaly podobné věci. Jen některé z nich určitě byly ještě horší.
Josef Podlipný
Určitě. Minimálně měnová reforma zasáhla majetky mnoha rodin v České republice nebo v Čechách, na Moravě a na Slovensku.
Pojďme teď jen krátce zarámovat to, co se diskutuje tady a teď.
Svět se mění. To je nutné určitě připustit.
Máme tady válečné konflikty, máme tady umělou inteligenci, ceny energií a drahé peníze. Docela dlouho byly velmi levné a většina z nás si na to zvykla.
Také máme vysokou inflaci, která zasahuje do našich životních nákladů, do našich životů. Je to pro mnohé něco, co zažívají poprvé. My už leccos pamatujeme, takže si pamatujeme ty historické události, které jsi popisoval. Teď se hodně mluví o AI, o umělé inteligenci. Jak jako rentiér, jako investor s dlouholetou zkušeností na to nahlížíš?
Vladimír Fichtner
AI je pro mě podobné, jako byl internet před dvaceti lety a internetová bublina. Kdy se povídalo o tom, jak to bude skvělá věc.
Stačilo mít jenom doménu, něco .com a člověk byl multimilionář nebo měl desítky milionů dolarů. Vydělal jen na tom, že si zaregistroval doménu a někomu ji prodal. Nadšení z internetu nebralo konce a bylo extrémní.
Možná to bylo příliš brzy, možná o dvacet let dřív. Protože ceny těch konkrétních internetových firem nebo technologických firem v tu chvíli vyskočily hodně vysoko. A pak se třeba 15 let vracely na svoji úroveň. Pokud vůbec existovaly, protože mnohé z nich zkrachovaly.
Já si pamatuji, někdy v roce 2000, před tím, než praskla internetová bublina v březnu 2000. Jsem byl na konferenci a tam vystupoval jeden člověk. V té době pro mě starý, sedmdesátiletý.
Josef Podlipný
Člověk se zkušenostmi, řekněme.
Vladimír Fichtner
Člověk se zkušenostmi, který 40 let dělal portfolio manažera. On říkal tomu plnému auditoriu v Americe, plnému nadšených lidí, kteří všichni chtěli internet a všichni na tom chtěli vydělávat. A všichni se viděli jako multimiliardáři za pár dní.
Říkal jim „Víte, pro mě ten internet je něco jako železnice. Já jsem historik. Původně jsem vystudoval historii. Vím, že před sto lety železnice byla hrozně silné a sexy téma. Každý chtěl akcie železničních firem.“
Když se člověk podívá zpětně na to, tak kdo na tom vydělal? Krátkodobě ti, co dodávali pražce, koleje, vagóny, lokomotivy. Protože to všechny železniční společnosti potřebovaly. Ti všichni na tom vydělali. Dlouhodobě na tom vydělali ti, kteří se po železnici naučili vozit svoje zboží.
A on v té době před dvaceti pěti lety říkal „Já vnímám internet podobně. Nejzajímavější budou ti, kteří se po něm naučí vozit svoje zboží.“
Úplně prorocké. A teď přichází AI, a já to vidím podobně.
Ten, kdo se naučí AI používat ve svém byznyse a posunout svůj byznys díky tomu vpřed. Myslím, že to bude podobné.
Ale možná jsme utekli od toho světa změn.
Je to o tom mít trošku nadhled možná. Vnímat historickou zkušenost, ale hlavně se z té zkušenosti poučit.
To znamená, nesmím věci řešit příliš pozdě, ale nesmím je řešit moc pod tlakem nebo impulzivně. Respektive, musím udělat všechno pro to, abych to nemusel řešit pod tlakem a příliš rychle a impulzivně.
Josef Podlipný
Určitě je potřeba být připraven na neočekávané události. To tady bylo řečeno hned několikrát. A to Tvé musím já jen doplním – musím hledat řešení a něco dělat.
Docela častý přístup i bohatých úspěšných lidí je, že jsou paralyzováni strachem nebo obavou. A čekají na vhodnou příležitost. Ze zkušenosti lze k tomu dodat, že se nemusejí nikdy dočkat, protože na trzích se mění a stále měnit bude spousta veličin.
Pokud budeme jako investoři čekat na ten okamžik, který nám přijde nejvhodnější, většinou budeme pravděpodobně tu investici zahajovat, ať bude mířená kamkoliv, v okamžiku, kdy už bude téměř na svém vrcholu. Anebo právě médii prezentovaná jako investice vhodná.
Vláďo, když se podíváme na jedno z témat, které se skloňuje v posledním čase stále častěji – cena peněz. Vnímáš jako důležitý parametr dívat se právě na cenu peněz při hledání vhodných řešení?
A možná to zasaďme i do kontextu použití strategie Ochrany rodinného bohatství.
Vladimír Fichtner
Já bych se ještě vrátil k jedné věci, nebo ji zdůraznil. Člověk by si neměl nechat vnutit nějaké řešení okolnostmi, které jsou kolem něj a které zvolí příliš rychle.
Aby k tomu nedošlo, je potřeba přemýšlet scénářově. Máme tady určitě lidi, kteří nás poslouchají poprvé a neslyšeli naše předchozí diskuse, proto považuji za důležité to říct.
Když chci chránit bohatství, nemusím přemýšlet o tom, jaká budoucnost přijde. Ale jaké verze budoucnosti mohou přijít.
Zjednodušeně musím počítat s tím, že koruna bude oslabovat, koruna bude stejná jako dneska nebo koruna bude posilovat.
Nemůžu se soustředit jenom na to, že bude slabá nebo silná. Protože když se to nepovede v dlouhém horizontu, ve kterém se staráme o majetek, což jsou desítky let, určitě mohou nastat všechny tři scénáře. Proto je hrozně důležité volit scénář, který bude fungovat vždy.
Podobně je to s úrokovými sazbami. Úrokové sazby mohou být vysoké. A mohou zůstat vysoké nebo se mohou opakovaně vracet na vysoké úrovně 10, 15, 20 % nebo víc.
Mohou být stejné jako dneska, což není zas tak vysoké z pohledu dlouhodobé historie.
A to je potřeba si říct. Dlouhodobé úrokové sazby v Americe jsou na 6 %. To je normální úroková sazba. Když je inflace tři procenta, sazby jsou šest procent. Dluhopisy, které vydávají firmy, musí platit třeba osm nebo deset procent.
To není divné prostředí, to je dlouhodobě normální.
Co bylo historicky poměrně divné prostředí, bylo období posledních cca deseti let, kdy sazby byly extrémně nízké, někdy dokonce záporné.
Ale není podstatné odhadovat, jaké budou zítra nebo pozítří. I když to může být dobře, když to odhadnu. To bude skvělé, když budu vědět, kam koruna nebo sazba půjde.
Potkal jsem se s jedním klukem, který má velkou několika miliardovou firmu. Měl hodně exportu a řešil, aby nevykrvácel na tom, když by se koruna pohnula špatným směrem. Proti němu. Aby mu náhodou náklady nevzrostly a cena produkce nebo cena exportu nepoklesla.
Používal takzvané zajišťovací instrumenty, kdy se ho pohyb koruny tolik netýkal, nemusel se mu tolik věnovat.
Ale jemu vadilo, že mu tam zbývala část v jeho byznysu, té nezahedgované produkce, kterou neměl zajištěnou korunou. Že to netrefoval, a špatně to odhadoval.
Já jsem se s ním bavil a řekl jsem mu „Ty máš miliardovou firmu a řešíš, jestli ročně dva miliony korun vyděláš nebo proděláš na pohybu měny. Kde Tě každý den naštve, když se to nepovede, a když se povede, tak máš chvilku radost. Ale stejně potom máš jiné starosti, které musíš řešit. Je potřeba jenom mít trošku nadhled a řešit ty podstatné věci. To podstatné jsou scénáře. Pracuješ s různými scénáři. Máš to tady zajištěné, věnuj se jiným věcem. Nebo se věnuji rodině, když to není tak zásadní.“
Ale nás jako podnikatele samozřejmě trápí, když něco nevyhrajeme. Když to neodhadneme, nemáme pravdu. Ale v tom dlouhém horizontu to tak je, že nevíme, co bude pravda. Někdy tak zbytečně trávíme energii na čtení křišťálové koule, a dokonce se na ni i spolehneme.
Josef Podlipný
My už se nějaký čas bavíme s rentiéry o konceptu nekonečné renty, a teď mi přijde vhodný čas ho připomenout. U jednoho z rentiérů jsem zaznamenal, že právě nervozita v jeho rodině i u něj samotného vzrostla v okamžiku, kdy si uvědomil, že je ohroženo cashflow. Že rizika, která vnímal jako rostoucí, ohrožují i jejich spokojený život.
A když se bavíme s rentiéry o konceptu nekonečné renty, tak zpravidla je nekonečná renta závislá na trvalé nebo dlouhodobé výplatě dividend.
Když se podíváme na dlouhodobost a udržitelnost výplaty dividend, co může být takovou dobrou cestou nebo zárukou, že se na takovouto rentu můžeme spolehnout?
Vladimír Fichtner
Já bych řekl, že to už je jiné téma, na další podcast. Ale jenom ukážu nebo naznačím jeden kamínek v mozaice, který využíváme a který je právě v těch globálních nejistotách takovou dobrou kotvou pro vnitřní klid.
A to je třeba to, že v akciové části portfolií, finančních aktivech, investujeme do největších firem na světě. Proč?
Protože mají největší cashflow. Protože většinou těžké období využijí k tomu, aby získaly tržní podíl na úkor těch slabších nebo středně slabých. Anebo, aby si je koupily.
Velké firmy mají velkou šanci přežívat. Není to tak, že se spolehnu na jednu. Protože každá firma je ta nejlepší na světě a může zkrachovat. To je potřeba vědět. Diverzifikované portfolio největších firem světa, z velké části amerických, je jednou ze součástí mozaiky řešení konceptu a Ochrany bohatství, které my propagujeme.
Přišel jsem s ním kdysi dávno a vede k tomu, že emočně těžké časy, které vidíme kolem nás, jsou v titulcích a není úplně jednoduché je sledovat, se nás v portfoliu netýkají. Alespoň v téhle části můžeme mít klid a pohodu.
Josef Podlipný
Přátelé, ať se budete dívat na měnící se svět jako na zdroj obav nebo výzvu. Co vám můžeme určitě doporučit, a ze zkušenosti věřím, že by takto mluvily i dynastie z různých rozvinutých zemí, je nedívat se na změny z hlediska současnosti. Hledejte řešení, která vydrží desítky nebo stovky let.
My vám nabízíme diskusi o strategii Ochrany bohatství. Budou-li vás zajímat řešení, která vás uchrání právě před strachem, který by vás mohl někdy i paralyzovat, budeme rádi, když nás oslovíte.
Pro dnešek se s vámi loučím a přeji vám hezký den.
Vladimír Fichtner
Na shledanou.