Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSS4 investiční paradoxy
natočil Josef Podlipný 
Někdy mohou být principy dlouhodobého investování opačné od toho, co nám říká intuice.
V této epizodě Josef a Vladimír proberou čtyři paradoxní principy investování, které mohou zásadně ovlivnit vaše investiční výsledky.
- Příliš mnoho aktivity škodí výkonnosti: Přestože se může zdát, že obchodování zvyšuje šance na úspěch, realita je často opačná. V dlouhodobém investování platí, že méně může být více.
- Nevěřte svému egu, místo toho se zaměřte na strategii: I když se může zdát, že máte skvělý instinkt nebo „cítíte, že to půjde dolů”, dlouhodobý úspěch v investování vyžaduje důsledné dodržování principů.
- Investování není sprint, ale maraton: Zatímco mnozí v investicích hledají rychlé výnosy, úspěšní investoři vědí, že kritická je trpělivost a vytrvalost.
- V podnikání funguje specializace, v investování může být diverzifikace mnohem bezpečnější strategií.
Poslechněte si tento díl, abyste se ještě lépe starali o svůj majetek, portfolia i peníze.
Textový přepis
Josef Podlipný
Vladimíre, když se řekne investování, jaké paradoxy jsou s ním povětšinou spojeny?
Vladimír Fichtner
Za paradoxy já považuji to, co by mělo být jinak. Jinak než v životě nebo v byznyse. A v dlouhodobém investování to prostě funguje jiným způsobem.
A pokud tyto paradoxy neznáme, můžou nás převálcovat.
Můžeme díky tomu přijít o peníze. Můžeme díky tomu dělat věci, které v dlouhodobém investičním horizontu desítek let, o kterém by měl každý rentiér přemýšlet, se nám můžou krutě vymstít.
Josef Podlipný
Vladimíre, děkuji. Vážení posluchači, teď bylo řečeno, proč je tak důležité tyto paradoxy vnímat a proč je vlastně zařazujeme do tohoto podcastu. Pojďme tedy k prvnímu z nich.
Vladimír Fichtner
V životě a v podnikání se často říká „Co do toho dáš, to z toho dostaneš“.
Prostě, čím jsi aktivnější, tím máš větší šanci, že to zvládneš.
A speciálně v podnikání to platí v těžkých časech. Buď můžeš sedět v koutku a říkat „mně je špatně“. Ale pak asi nepřežiješ jako podnikatel. Anebo tomu můžeš jít naproti a prostě něco vymyslet, něco dělat. A aktivitou urvat výsledek. V dlouhodobém investování ale to úsilí nemusí být tak zásadní.
Máš nějaký příběh, který bys s tím spojil?
Josef Podlipný
Mám dva. Ale jeden mě zasáhl asi historicky úplně nejvíc.
Mám opravdu hodně dobrého kamaráda. Je to takový typ, který nezkazí žádnou srandu. A mnoho let zpátky, více jak 15 let, jsem ho potkal na kole a on byl takový zachmuřený. Ptal jsem se „proboha, co se stalo?“ A on: „Já už s tím investováním seknu, protože to je hrůza. Všichni na mně vydělávají, jenom já jsem ve ztrátě.“ Říkám mu: „To není možný, tak mi pověz, co se ti vlastně stalo?“
A on začal „Hele, vždyť to je přece jasný. Když vyčíhám ten správný okamžik, kdy to mám nakoupit a kdy to mám prodat, tak to bych musel mít smůlu, aby to celé dopadlo špatně. Nebo by se ta smůla musela několikrát opakovat. No a s tímhle přístupem jsem k tomu samozřejmě přistupoval i já. A po mnoha měsících, kdy jsem si udělal takovou bilanci, jsem zjistil, že jsem v hluboké ztrátě a všichni na mně vydělali, všichni okolo.“
Ptal jsem se, „jak je to možné?“
A on na to: „No to je jednoduché. Prostě jsem si říkal, že to tzv. urvu. Že když už se to za tuhle cenu nedá prodat, tak tedy dokoupím. Pak jsem si říkal. Teď už je to dobrá cena, vždyť to stouplo, tak to prodám. A zapomněl jsem na to, že vlastně jenom honím jeden obchod za druhým. A snažím se neustále dosahovat na těch dílčích obchodech, co jsem si pamatoval, nějaký profit. Ale kámo, já jsem si nepamatoval obchody zpátky několik měsíců. Já jsem si pamatoval obchody zpátky několik týdnů nebo dnů. A teprve následně jsem zjistil, že jsem se pohyboval na křivce, která měla sestupný trend“.
Vladimír Fichtner
Na to se říká, že je pravidlo 90/90/90. 90 % traderů, lidí, kteří obchodují se svým majetkem, během 90 dnů přijde o 90 procent svého majetku. Protože zaplatí poplatky všem ostatním. Obchodují od rána do večera a když to sečtou, tak najednou zjistí, že výsledek je ne nula, ale vysoce záporný.
Josef Podlipný
Tak on nepřišel o 90 procent svého majetku, naštěstí. To si myslím, že by na to kolo ani nešel. Ale přišel o část svého majetku, a hlavně přišel o iluzi. A zjistil, že to paradigma, že když do toho bude hodně investovat, hodně svého úsilí, času a energie, tak to nemusí nutně být spojeno s pozitivním výsledkem.
Vladimír Fichtner
Já bych to hned spojil s tím druhým paradoxem, se kterým jsme se potkali v našem osobním životě určitě hodněkrát. U spousty našich kamarádů a dalších se s tím potkáváme.
Intuice.
Kolikrát jsi v životě slyšel větu „ještě počkáme, to půjde nahoru teď.“ Anebo „to je jasný, to ještě půjde dolů“. Mnohokrát. Já na začátku to samé samozřejmě slyšel sám od sebe, mnohokrát. Pak jsem si dokonce pořídil křišťálovou kouli. Také mi ale úplně nepomohla. A víc a víc jsem zjišťoval, že to prostě nefunguje. Takovéto „ono to půjde nahoru nebo dolů“.
Zdá se, že moje intuice ten trh vůbec nikdy nezajímala. Pamatuju si, že v covidu to bylo krásně vidět. To vlastně přišel ten největší pokles na trzích během jednoho a půl měsíce, někdy od konce února 2020 do konce března. A znám osobně spoustu lidí, kteří věřili, že to půjde ještě dál. A pokles bude pokračovat. Že ještě je příliš brzy nakupovat.
A my, protože už tu zkušenost máme dlouho, dlouho jinou, tak jsme při poklesech nakupovali vlastně dokonce dvakrát v tom měsíčním poklesu.
Ne proto, že bychom věděli, že to přejde za měsíc. V žádném případě. Ale protože víme, že namísto intuice je dobré mít pravidla, jak se chovat, když…
Josef Podlipný
Rozumím.
Vladimír Fichtner
Asi dva roky zpátky jsme investovali nějaké peníze s jedním klientem. A on říkal, že na tu druhou etapu má pocit, že to půjde dolů. A tak počkáme ještě, protože bude lepší cena. A pamatuju si, jak Tomáš Tyl, náš šéf analytiků, byl taky na té schůzce a říkal „tak pojďme se ale domluvit na tom, co se musí stát nebo jak dlouho budeme čekat na ten pokles. A já navrhuji, když se to neprojeví, abychom do čtrnácti dnů tu transakci provedli“. A ten klient říkal. „No, asi jo. Ta moje intuice říká, že do čtrnácti dnů by to mělo být za námi. Tak jo.“
Josef Podlipný
Rozumím.
Vladimír Fichtner
A nevydělal na tom. Ceny nešly dolů. Ceny šly mírně nahoru a my jsme byli rádi, že můžeme dodržet nějaké pravidlo. Prostě umisťujeme peníze, když jsou, ne když máme pocit, že to je dobrý okamžik. Ale ty jsi také určitě vzpomeneš na nějaký příběh, který jsi zažil buď ve svém osobním nebo pracovním životě jako bankéř, kdy se ti to také stalo.
Josef Podlipný
Jasně, že jo. A hned dvakrát velmi silně. A z toho jednou mě to dokonce samotného motivovalo k nějaké menší investici. Kamarád říkal. „NWR, důl OKD, to je díra v zemi, to ti nikdo nikdy nemůže vzít přece. Ta díra tam byla, je a bude“. No, ale NWR už není. Naštěstí mě to tolik nebolelo, ale on do toho vložil kapitál, který získal z prodeje nemovitosti. Vyšší desítky miliónů korun. A nejsou.
Vladimír Fichtner
Pardon, Pepo, že ti skočím do řeči. Hodně lidí do NWR šla vlastně v okamžiku…
Josef Podlipný
Kdy to rostlo.
Vladimír Fichtner
Copak kdy to rostlo? Ale kdy ho pan Bakala prodával. V rámci prvotního úpisu akcií za 400 korun, tenkrát to bylo.
Já jsem se bavil s jedním kamarádem, který pro Bakalu tenkrát dělal. A on říkal „to je jednoduchý, pan Bakala vždycky říká „cash is king“. Cash je král. A když on z toho odchází za 400. Já nevím, jestli je dobrý nápad to kupovat, když on to prodává“.
Tak to jenom malá vsuvka, protože intuice říkala něco, ale když se člověk zamyslel a zjistil, kdo je na které straně, tak vlastně chceš být na straně ideálně toho prodávajícího. A to nešlo. Tak nebudu tím kupujícím.
Josef Podlipný
Tím máme za sebou dva paradoxy. Dva paradoxy spojené s investováním.
Prvním z nich byl paradox, že vždycky platilo, když do toho investuji hodně své energie, času atd., tak se výsledek musí dostavit.
Druhým paradoxem byla intuice
Pojďme, než se pustíme do třetího ze čtyř paradoxů, si ještě zopakovat, jak s těmi paradoxy vlastně pracovat.
Takže u toho prvního. Co je řešením, jak se tomu paradoxu vyhnout nebo jak s ním pracovat?
Vladimír Fichtner
Ta první věc je vědět, že existuje. Vědět, že nadměrnou aktivitou, řekl bych ve špatné oblasti, nadměrným obchodováním, které je často způsobeno tím, že nám někdo volá (kde na mě vzal číslo, to nikdy neřekne nebo kolega vám volal) prostě provokuje, abychom něco udělali.
Ale vězme, že často dáváme peníze někomu jinému. Že přicházíme o poplatky.
Takže věnovat se věcem, které jsou podstatné. A ne aktivnímu obchodování za každou cenu.
Josef Podlipný
Rozumím, a u té intuice?
Vladimír Fichtner
U té intuice je potřeba mít jasnou strategii, nějaký plán, podle kterého jedu. A ideálně scénáře vývoje budoucnosti. Aby se to v té strategii a plánu vlastně nějakým způsobem projevovalo. Takže neposlouchat intuici, ale mít pravidla.
Josef Podlipný
Dobře. Vážení posluchači, máme za sebou dva paradoxy.
Pojďme rovnou na ten třetí.
Vladimír Fichtner
Netrpělivost versus trpělivost.
Jako podnikatelům je nám typická netrpělivost. My musíme být netrpěliví, abychom některé věci dokázali zvládnout. Abychom rychle reagovali na měnící se situaci, na krizi, když přijde, apod. A ta netrpělivost je součástí našeho DNA.
Ale ve skutečnosti musíme být vytrvalí. Pokud chceme postavit úspěšné firmy a dovést je ke stovkám milionů nebo miliardám tržeb, tak musíme mít vytrvalost. Musíme pořád jít za tím cílem, který je někde daleko, a pracovat na tom, abychom ho naplnili. Málokdo vymyslí firmu a prodá jí za rok. Neříkám, že se to občas nestane. Ale většinou ty skutečně velké firmy vznikají desítky let. V Čechách ti, kdo mají dneska miliardové firmy, začali před třiceti lety nebo dvaceti lety. Ne moc jich začalo před deseti.
Takže já bych řekl, dejte si pozor na podnikatelskou netrpělivost. Spíš využijte v dlouhodobém investování to, co je schované vzadu. A to je ta vytrvalost jít za svým cílem.
Ale jak tě znám, tak už tě napadá určitě nějaký příběh.
Josef Podlipný
Je to Jiří. Jiří, běžec. Já ho mám takhle zasazeného v hlavě. Zamiloval se do běhání před mnoha lety. Úspěšný podnikatel. Přitom když mi popisoval, jak tvořil a spravoval portfolio finančního majetku, tak to bylo naplněno spoustou neúspěchů.
A když jsme se snažili přijít na kloub tomu, co bylo příčinou, byla to právě ta netrpělivost. On prostě do něčeho zainvestoval a už čekal, že tam bude 10, 15, 30 % výnosu. Dokonce i s takovou velkou ambicí třeba investoval. A když se to nedařilo, tak prodal dřív. Anebo si říkal, že tam tak dlouho čekat nebude, a prostě se vrhnul do něčeho jiného, co teď vypadá, že je atraktivnější a bude realizovat zisky v tom něčem jiném.
Prostě, nepočkal si. A byl tak netrpělivý, že to začalo ovlivňovat i jeho osobní život. Přitom, když vyprávěl o své zkušenosti s běháním, tak to bylo úplně o něčem jiném. Mluvil o vytrvalosti, o tom, že přece se nepustí do maratonu, když ještě nemá dostatečně naběháno. Říkal, že by v polovině nebo možná v první třetině umřel a všichni by se mu smáli.
Takže trpělivě každý týden, den, zvyšoval tréninkové dávky a trpělivě se připravoval na maraton. Teprve poté, co byl připraven, tak se do maratonu pustil. A když se z něj vrátil, tak byl vlastně pln energie i přesto, že bezprostředně po doběhnutí do cíle, měl neskutečně velkou ztrátu energie a kil. Ale vyplavil endorfiny. Měl dobrý pocit, že to doběhl. A vlastně se už hned v myšlenkách připravoval na další maraton. Vůbec nic ho od toho neodradilo, i přestože to samozřejmě v nějakých úsecích bolelo. Že to v nějakém úseku chtěl vzdát. Že se mu špatně dýchalo. Ale věděl, že to už několikrát překonal. Právě v době tréninku. A byl na to připraven.
U investic se vůbec takhle nechoval. Tam první dýchavičnost, první zklamání nebo první úspěch znamenal „Šup z toho ven. A jdu hledat další věc, další příležitost“.
A teprve v okamžiku, kdy si tohle uvědomil, a on si na to přišel tehdy sám, říkal: „No jo, vždyť investování je vlastně takový malý maraton“.
Vladimír Fichtner
To je hezký příběh. Netrpělivosti jsme se věnovali v našem podcastu číslo 17. Takže pokud budete chtít vědět více, určitě si ho poslechněte.
Josef Podlipný
Vladimíre, máme za sebou třetí paradox investování. Netrpělivost. Podobně jako u těch předchozích dvou navrhuji, přidejme ten čtvrtý. A pak ten třetí a čtvrtý spojíme s tím, jak tedy s tou netrpělivostí pracovat. Anebo s tím čtvrtým paradoxem. A tím je co?
Vladimír Fichtner
Specializace.
Josef Podlipný
Specializace? Jak tomu mám rozumět? Specializace. Že specializace je špatná? Nebo že je dobrá?
Vladimír Fichtner
Každý, kdo podniká, tak se určitě potkal s tím, že když se bude zaměřovat na úzký segment trhu a stane se specialistou na něco, tak má velkou šanci na úspěch.
Josef Podlipný
Mě napadá se specializací příběh jednoho dobrého známého. Už staršího muže ve zdravotnickém sektoru. Ve vývoji se orientuje jako jeden z nejlepších specialistů velmi dobře. A když jsem se díval na jeho portfolio v minulosti, tak jsem zjistil, že je mimořádně hodně zainvestován v biotechnologiích. V oblasti, které právě dobře rozuměl.
Na otázku, jak je spokojen s vývojem svého portfolia, odpovídal, že ani neplatí rčení „kovářova kobyla chodí bosa“. V jeho případě to úplně změnil, na „kovářova kobyla kulhá“. Protože výkonnost jeho portfolia za tím sektorem, za tou oblastí, na kterou se on specializuje, zaostává v podstatě extrémním způsobem. On ví, jak se v té oblasti daří, jak vysoké granty získává i kolik úspěchů v budoucnu v téhle oblasti očekává.
A i přesto jeho tituly, akciové tituly, byly ve ztrátě. A právě v jeho případě byla ta největší past víra, že tu oblast zná natolik dobře, že přeci jinam nedává smysl investovat. On tuhle oblast speciálně dobře zná. On se jí speciálně dlouho věnuje a tím pádem byla speciální součástí jeho portfolia.
Vladimír Fichtner
Vsadil si na ní, prostě.
Josef Podlipný
V podstatě vsadil jenom na ni.
Vladimír Fichtner
Přesně tak. Specializace znamená zároveň sázka. Pokud se člověk chce starat o svůj majetek rozumně dlouhodobě, tak moc sázet nechce. Anebo jenom s malou části majetku.
Josef Podlipný
Přesně tak. Řekli jsme si třetí a čtvrtý paradox. Taková paradigmata spojená s investováním. Pojďme se teď vrátit k tomu třetímu paradoxu, a to netrpělivosti. Jak tedy s netrpělivosti zatočit?
Vladimír Fichtner
Já bych řekl, že podobným způsobem jako s intuicí. Když máte strategii, jasný investiční plán, když máte scénáře, co se může dít a jak budete reagovat, tak stejná řešení vám pomohou s těmito dvěma paradoxy velmi efektivně.
Josef Podlipný
Rozumím. Takže maraton. A když jsme končili čtvrtým paradoxem, a to specializací, jak s tímto paradoxem pracovat jako rentiér?
Vladimír Fichtner
Je mnohem lepší jít do šířky. Je mnohem lepší si koupit širší akciový index, než sázet na jeden trend, který vydrží možná pár let a za pár let už nebude.
Josef Podlipný
Vážení posluchači, máme za sebou čtyři paradoxy spojené s investováním.
Vláďo, tys ty paradoxy hezky připravoval, pojď je teď posluchačům prosím zopakovat.
Vladimír Fichtner
Co do toho dáš, to z toho dostaneš. To v dlouhodobém investování úplně neplatí. Aktivita, speciálně ta obchodovací, neznamená, že člověk vydělá víc.
Intuice je něco, co každého z nás provází, ale v dlouhodobém investování je to nebezpečné. Protože když pojedeme na intuici, a ne na strategii, pravidla a scénáře, může to mít špatné konce pro nás.
I v investování platí vytrvalost, ale ne netrpělivost, protože ta může být nebezpečná. A s tou si poradíme právě také strategií, plánem nebo scénářem, přemýšlením.
A pokud nechceme sázet, v dlouhodobém investování nejděme do úzkých sektorů, úzkých oborů, jednotlivých myšlenek, které se právě mohou projevit jako sázka. Možná vyjdou a budeme mít super výsledky, ale také je velká šance, že nám to nevyjde. A to nás může hodně poškodit.
Josef Podlipný
Moc děkuji.
Věřím, že i za vás posluchače. Pro dnešek se s vámi loučím a těším se znovu, někdy na slyšenou.