Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSZměna daní při prodeji firmy: 3x o tom, jak se připravit
natočil Josef Podlipný 
Úsporný vládní balíček se má dotknout i daní při prodeji firmy. 23% daň může zásadně ovlivnit majetek rentiéra.
Vladimír Fichtner a Josef Podlipný proto v této epizodě diskutují o třech kategoriích majitelů firem:
1) těch, kteří již mají nabídku
2) těch, kteří teprve o prodeji uvažují
3) těch, kteří zatím prodávat nechtějí
Podrobněji se věnují důležitým aspektům, které by majitel firmy měl zvážit, když chce připravit svoji firmu na prodej a minimalizovat daňové dopady.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dnešním tématem měly být původně předpoklady úspěšného prodeje části rentiérského majetku. Třeba firmy.
Nicméně k úspěšným předpokladům určitě patří znalost prostředí, ve kterém prodej firmy probíhá. Vladimíre, co by nás rentiéry mělo teď aktuálně při prodeji firmy zajímat nejvíce?
Vladimír Fichtner
Objevilo se to trošku i v médiích, ale relativně málo, protože to zasahuje relativně malou část populace.
Je to jedna pasáž z úsporného balíčku vlády ČR. A ta mluví o tom, že se bude danit příjem z prodeje firmy, pokud takový příjem bude vyšší než 40 milionů korun.
Josef Podlipný
Ne každý to ví – takže se bude danit a dříve se nedanilo?
Je to opravdu, Vladimíre, tak, že v minulosti, pokud někdo prodával firmu, třeba i opakovaně, to znamená po částech anebo více firem, tak příjem z toho prodeje nedanil? Nebo to mělo nějaká specifika?
Vladimír Fichtner
Je to tak. Pokud jsme vlastnili akcie naší firmy a vlastnili jsme je déle než tři roky, tak jakékoliv příjmy z prodeje se nedanily. Stejně tak u s.r.o., tam byl daňový test pět let.
A to se v tuhle chvíli mění, zdá se. Ale ještě nemáme paragrafové znění, to je potřeba říct. Dneska je 29. května 2023. Věci se vyvíjí, ale z toho, jak návrh legislativy v tuto chvíli vypadá, se zdá, že se bude danit skutečně všechno.
Pokud prodáme firmu, a prodáme ji za víc jak 40 milionů, tak cokoliv nad 40 milionů, se bude danit. V tuhle chvíli 23 %. Když prodáte firmu za miliardu, tak těch 40 milionů osvobození je skoro nula. Samozřejmě se zaokrouhlovací chybou.
Takže je to významná změna ve způsobu danění. Ale je to něco, o čem si povídáme s našimi známými i našimi klienty už několik let. Prostě daně bude potřeba vybírat, a vybírat je od těch úspěšných je součástí většího příjmu do státní kasy.
Josef Podlipný
Vážení posluchači, určitě jsme vám teď dali minimálně námět na přemýšlení o prodeji firmy. Pokud o něm již přemýšlíte, tak třeba impulz k urychlení potřebných kroků. Nicméně, Vladimíre, ty jsi řekl, že je dnes konec května. To do konce roku zbývá jenom sedm měsíců!
Není to málo na takovouto aktivitu?
Vladimír Fichtner
Když se o tom bavíme s našimi klienty, známými a kamarády, tak vycházíme z toho, že mohou být tři různé scénáře. A to je něco, o co se dnes chceme podělit.
Jeden scénář je: už mám rozjednaný prodej firmy a chci přemýšlet, jaký to na mě bude mít vliv, pokud bych to nestihl do konce roku.
Druhý scénář: už jsem se rozhodl, že prodám, což samozřejmě není úplně triviální rozhodnutí a trvá roky, velmi obvykle. Ale ještě jsem to nezačal dělat. Otázka je, jestli se to vůbec dá stihnout do konce roku a co případně s tím mohu udělat.
A třetí scénář: nechci prodávat. Není to něco, co by mě v tuhle chvíli zajímalo. Ale i přesto si myslím, že stojí za to i v této oblasti něco udělat.
Josef Podlipný
Díky za vhled do těchto tří variant.
Pojďme zkusit s každou z nich spojit nějaký příběh. Aby našim posluchačům rentiérům bylo jasné, co se v mysli rentiéra, prodávajícího nebo i kupujícího, v okamžiku jedné z variant, odehrává.
Vladimír Fichtner
Já jsem se tento měsíc bavil s Jaroslavem. Jména a čísla budu říkat pozměněná z důvodu ochrany soukromí.
Jaroslav prodává velmi úspěšnou firmu. Už je v procesu prodeje, firma je oceněna na víc jak miliardu. Řekněme miliardu, ať se nám to lépe počítá. A Jaroslav přemýšlí o tom, že ta nabídka není úplně ideální, že je o něco nižší než by chtěl. A sdílel se mnou svoje přemýšlení v této oblasti.
Říkal: „Nevíme, jaké bude paragrafové znění. Tak předpokládejme, že se prostě všechno nad 40 milionů bude danit dvaceti třemi procenty. Tak když to stihnu do konce roku, dostanu miliardu a mám své jisté. Nemusím nic řešit. Je to míň, myslím si, než je hodnota firmy, ale dokážu si to představit.
Když to nestihnu, tak bych od příštího roku musel dostat 1,3 miliardy. Které zdaním 23 % a dostanu taky miliardu. No, abych dostal 1,3 miliardy, to by ta moje firma musela v průběhu let vyrůst o 30 %. A ona roste zhruba deseti procenty ročně.
Takže pro mě to znamená, že si vlastně posunu okamžik, kdy dostanu peníze, minimálně o tři roky. Protože teď deset procent, za rok deset procent, další rok deset procent. Jsem na třiceti procentech. Pokud se samozřejmě nezmění způsob hodnocení firmy.“ Ale říkal, že vychází z toho, že hodnotící ukazatele za prodej firmy budou podobné jako jsou dneska.
A pokračoval: „No jo, Vladimíre, ale ještě když si vezmu, že bych tu miliardu dostal hned a společně jsme ji investovali za šest procent, tak to mi naskočí 60 milionů každý rok. Za tři roky, čtyři roky, pět let. To jsou další velké peníze. V principu, já osobně jsem došel k tomu, že když neprodám teď za nižší cenu, než bych chtěl dostat, tak budu muset dalších 5 let čekat na to samé.
A to nevím, jestli se mi chce. A jestli mi to stojí za to riziko, protože 5 let není úplně krátká doba.
Může se stát, že firma najednou vyletí nahoru. Anebo přijde někdo, kdo za ní nabídne trojnásobek, ale to asi není moc pravděpodobné. Prostě máme nějaký trh a nějaké zákazníky. Spíš mám obavu, aby nepřišlo něco jako covid, Ukrajina nebo něco podobného. Mnohem víc v příštím pětiletém období vnímám rizika než benefity. Je pro mě mnohem zajímavější prodat v tuhle chvíli do konce roku, mít své jisté a nemuset nic řešit.“
Josef Podlipný
Jaroslavova úvaha nám byznysmenům může být blízká. Pokud jsme však i správci, tak o to bližší. Protože tak, jak jsi popsal jeho přemýšlení, a co se děje v jeho mysli, už svým závěrem napovídá, že přemýšlí hodně o rizicích. A v podstatě akceptuje i to, že kupující, ať už je to jedna nebo vícero firem, také počítá s tím, že může dosáhnout lepší vyjednávací pozice nižší ceny. Protože si uvědomuje ta stejná rizika jako Jaroslav.
Vladimír Fichtner
Já myslím, že úvahy o rizicích, když člověk chce prodat, jsou hodně spojené s tím, že takový proces není týdenní ani měsíční záležitost. Ale jsou to roky přemýšlení. Jo, prodám, Ne, neprodám. Jo, prodám. Ne, neprodám. Prostě zbavuji se „svého dítěte“.
To není jednoduché. A když už dojdu k tomu, že prodám a zahájím proces prodeje, už je to mimo jiné proto, že jsem si hodně popracoval s těmi riziky. Že už nemám takovou sílu táhnout to dál příštích 20 let, jako to bylo těch minulých 20 let. Že už možná ani nemám chuť tomu věnovat 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Že si prostě chci užívat trošku i něčeho jiného.
Josef Podlipný
My teď zrovna diskutujeme úsporný balíček – je tedy takováto změna, nebo i jakákoli jiná budoucí změna, akcelerátorem přemýšlení rentiéra, prodávajícího?
Vladimír Fichtner
Myslím si, že je.
V tom úsporném balíčku je trošku problém, že je relativně málo času na to udělat změnu ve své hlavě.
Ten, kdo dodneška nechtěl prodávat, tak myslím, že nemá vůbec cenu, aby se snažil něco řešit do konce roku. Z pohledu prodeje. Protože ještě nedozrál. Ještě to k němu nepřišlo. Ale znám lidi, a nedávno jsem se bavil s jedním takovým člověkem, který už dozrál do toho, že chce prodávat.
Josef Podlipný
Takže jsme ve druhé kategorii.
Vladimír Fichtner
Ano. Proto už pomalu směřuju ke druhé kategorii lidí, kteří už se rozhodli, už to vnitřně prožili a řekli si jo.
Josef Podlipný
Takže v přeneseném slova smyslu rodiny a potomků už vidím, že ženich pro mou dceru by asi mohl vyhovovat nejenom dceři, ale i mně jako rodiči. Anebo tam ještě ženich není?
Vladimír Fichtner
Ještě tam ženich není.
S Tomášem se známe dlouhé roky, možná 20 let. A poprvé jsme se bavili o tom, že by možná stálo za to prodat jeho firmu. Před dvěma třemi lety, přestože už zahájili proces prodeje, nedošli moc daleko. Protože jeho společník, který má ve firmě stejný podíl, si to rozmyslel. Oběma je 70 let, podnikají spolu dneska už cca 30 nebo 32 let. Opravdu dlouho.
A jeho společník tehdy řekl, že ještě nechce prodat. Neví, co by dělal, a různé jiné důvody. Ale to tak máme každý. To rozhodnutí prodat opravdu není triviální. Každý ho zná, kdo ho někdy zažil, takovou agonii nerozhodnosti. Což je netypické. My jsme rozhodní, dokázali jsme něco, protože jsme se dokázali rozhodnout a jít nějakým směrem. Tomášův společník tehdy ještě nechtěl.
Ale v tuhle chvíli Tomáš i jeho společník řekli: Jo, chceme to řešit.
A to ještě předtím, než přišel úsporný balíček Petra Fialy. Tak jsem Tomáše propojoval s firmou, která se specializuje na prodej. Byli jsme společně v té firmě. Já jsem mu pomohl vyhodnotit jejich smluvní dokumentaci a cenové podmínky, které mu nabízeli. Protože člověk prodává firmu jenom jednou a samozřejmě úplně neví, na co se má zaměřit.
Tomáš oceňoval, že to urychlilo ten proces. A u Tomáše je rozumná šance, že to ještě do konce roku může stihnout, ale je to na hraně. Většina procesů prodeje trvá 6 až 18 měsíců. A teď je vlastně 6, 7 měsíců do konce roku.
Je hodně individuální, zda se to může nebo nemůže stihnout. Já bych každému, kdo chce v téhle oblasti přemýšlet, řekl, aby se zkusil potkat s někým, kdo to dělá dnes a denně, koho je to denní chleba. A zeptejte se, jestli se to dá stihnout.
Josef Podlipný
Naše posluchače rentiéry teď určitě napadá, že za sebou máme dvě kategorie.
První – už jsem rozhodnut, prodávám a mám jednoho nebo více zájemců.
Druhá – jsem rozhodnut a hledám potenciální zájemce a průnik mezi jeho zájmem na straně kupujícího a mým na straně prodávajícího. Nebo dokonce vícero osob prodávajících jako společníků.
To znamená, máme za sebou dvě kategorie a rentiéři se určitě ptají, co bych, ať jsem v jedné nebo druhé kategorii, vlastně měl dělat? Aby byl alespoň částečně pod kontrolou ten proces a byl vyšší úspěch při prodeji firmy?
Co bych měl dělat? Co jsou ty kroky? Nemusíme je říkat v pořadí. Spíše se soustřeďme na ty nejdůležitější.
Vladimír Fichtner
Z mého pohledu, vzhledem k časování, třeba teď úsporného balíčku, já bych se soustředil na zkušenost, kterou mi sdílel jeden můj dobrý kamarád. Říká: „prodal jsem už tři velké firmy, několik malých. Chce to mít svého poradce. To nelze dělat sám, ztratí to energii.“
Josef Podlipný
Jak si vyberu toho poradce?
Vladimír Fichtner
Musím začít googlit anebo se ptát kolem sebe. Kdo byl s kým spokojený.
Josef Podlipný
Výborně. Takže reference hodně pomáhají.
Vladimír Fichtner
Reference je asi to nejdůležitější. Protože tohle je velmi intimní záležitost. Když se zeptáte někoho, s kým se vám dobře povídá a on byl spokojen s tím, kdo pro něj dělal, tak ta šance, že to klikne, je docela dobrá.
Josef Podlipný
Co bych měl od toho poradce očekávat? V čem mi to jako rentiérovi, prodávajícímu pomůže?
Vladimír Fichtner
Ten poradce má hlavně systém. A to je to nejzásadnější. On ví, co má dělat. Jaroslav zvolil teď cestu bez poradce. Už jednu firmu prodal. Říkal si, že to zvládne i bez toho.
A teď za to není úplně rád, protože dostal jenom jednu nabídku. Poradce většinou dokáže získat více nabídek. A držet alespoň dva vážné zájemce do poslední chvíle. V tom pelotonu na špici. Je to důležité proto, aby cenová podmínka byla co nejlepší.
Ale zpátky k poradci. Poradce má systém. Poradce má tah na branku, je to jeho byznys. A on ví, co má dělat za prvé, za druhé, za třetí, za čtvrté.
Josef Podlipný
Řekni z vlastní zkušenosti při prodeji třeba nějaké části rentiérského majetku. To, že na to nejsem sám, že mám poradce, ať už právníka, daňaře, nebo poradce právě na prodeji firmy, znamená, že tomu mohu věnovat méně času? Nebo naopak?
Vladimír Fichtner
Na to není úplně triviální odpověď. Protože prodej firmy vyžaduje energii, a energii navíc. Většinou to dopadne tak, jak jsem to viděl u některých lidí, že když do toho jdete sami, tak to ztratí tu energii. Vyprchá.
Tomáš to zkoušel vlastně v minulém roce, kdy se rozhodli se společníkem, že prodají. Tak jednu firmu oslovili, druhou firmu oslovili, třetí firmu oslovili. Ale najednou to ztratilo páru. A najednou on říkal, že neví, co s tím má dělat. Já odvětil „Tomáši, ale to je jednoduché. Ty na to nemáš čas, řešíš byznys, a není nikdo, kdo by to vzal a táhnul dopředu. Ty se musíš vrátit k těm poradcům, kterým jsi před pár lety se společníkem řekl, že jste si to rozmysleli. Zvedni telefon, zavolej jim a zkuste navázat tam, kde jste skončili.“
Josef Podlipný
Jsem rentiér, rozhodl jsem se tomu věnovat čas. Vybral jsem správného poradce. Co by mělo následovat nebo co by nemělo chybět ve výčtu těch úkonů, aby to byl opravdu úspěšný prodej?
Vladimír Fichtner
U výběru poradce je ještě jedna důležitá věc. Je dobré znát podmínky, za kterých se udělá transakce. Smluvní dokumentaci, kterou s poradcem budete uzavírat. Protože to samozřejmě velmi ovlivní, jak to dopadne. Nebo jestli struktura ceny poradenské firmy je hodně postavená na úspěchu prodeje.
Jsou kontrakty, které mají v sobě pevnou částku. Všechny kontrakty, které jsem viděl, mají vždy pevnou částku a částku za úspěch. Podíl na úspěchu. Někdy je to ale 70 % váhy fixní cena, 30 % úspěch. Ale může to být taky 10 % váhy fixní cena a 90 % úspěch.
Josef Podlipný
Takže mít poradce, který má společnou motivaci s prodávajícím. Je to můj poradce, měl by mít společnou motivaci se mnou.
Vladimír Fichtner
Z mého pohledu je určitě ta motivace důležitá. Ale říct od stolu jaká je ta správná varianta? Určitě chceme jako podnikatelé mít někoho, kdo má motivaci dokázat to, co my chceme.
Takže váha té složky za úspěch by měla být významná. Jestli to je 50, 70 nebo 90 procent, může záležet na individuální situaci v té firmě. Opravdu bych nechtěl to říct mávnutím takhle od stolu. Je to individuální a je potřeba trošku o tom popřemýšlet.
My neděláme poradenství při prodeji firem. Ale pomáháme lidem, se kterými se známe, vyhodnotit nabídku od těch poradců, jak dostat lepší podmínky. Říct, tohle je důležité a tohle vlastně není důležité.
Josef Podlipný
Mě teď napadá jedna otázka, ale zároveň i odpověď. I přesto tu otázku položím. Rentiér, který má vybraného dobrého poradce a má rozmyšlené, za kolik chce prodat a za kolik už ne. Obvykle hledá odpověď i na otázku. Co ale budu dělat, až ty peníze získám? Patří to opravdu mezi ty důležité otázky, které by si měl rentiér zodpovědět ještě před tím, než se do toho pustí?
Vladimír Fichtner
Většina lidí, které já znám, a prodávali, tak si kladli otázku Co budu dělat se svým časem, až tu firmu mít nebudu? Ono to většinou nenastane hned, protože ten nový kupující obvykle požaduje, aby ten bývalý majitel zůstal ještě dva nebo tři roky a pomáhal tu firmu posunout.
Josef Podlipný
Jako poradce?
Vladimír Fichtner
Často je cena prodeje firmy strukturována tak, že šedesát procent dostaneme hned, nebo padesát nebo sedmdesát. A další části, až když dopadnou nějaké výsledky za rok, za dva, za tři.
Josef Podlipný
Po dosažení nějakého růstu, třeba.
Vladimír Fichtner
Přesně tak. A tím se snaží nový kupující motivovat toho stávajícího majitele, aby pomáhal ještě té firmě dál.
Josef Podlipný
Zároveň do jisté míry si zajistit i svou investici, aby nekoupil kostlivce ve skříni.
Vladimír Fichtner
Přesně tak. A není to úplně triviální zůstat ve firmě, ve které jsem rozhodoval dvacet let. A najednou poslouchat někoho jiného. Většina lidí, které já znám, to nepřežije. Protože je to prostě moc velká srážka buď s tou korporací, nebo prostě s jiným majitelem, který vlastně má pravomoc si dělat co chce. Ale jsou lidé, kteří naopak našli i v nové firmě a nové struktuře třeba nějakou další perspektivu. A vím, že třeba kluci z Papiriusu vždycky mluvili o tom, že nová firma, která k nim přišla, Office Depot, jim vlastně ukázala nějakou novou perspektivu a že je to tam bavilo.
Ale pro většinu lidí, které já znám, to bylo spíš složitější. Ale řekněme, že zůstanu ve firmě, a po dvou, třech letech už nejsem ve firmě. Co budu dělat? Většina lidí, které já znám, si klade otázku, co budu dělat? Nikoli, co budu dělat s penězi, až přistanou na účtech?
To většinou ale bývá problém. Protože když si tu otázku nepoložím, tak můžu dopadnout jako jeden člověk, s kterým jsem se potkal. On mi říkal, že má 100 milionů na účtě. Už rok. A ještě s nimi nic neudělal, protože bankéři, kteří viděli ty peníze mu nabídli něco, ale to se mu vůbec nelíbilo. A on je vlastně takový paralyzovaný. Neví, co s tím.
A já jsem mu říkal: „Honzo, je to jednoduché. Když neuděláte rozhodnutí, každý měsíc přicházíte o 250 tisíc.“ Proč o 250 tisíc? No protože inflace 3 %. Ze 100 milionů, 3 % jsou 3 miliony, když to vydělíme dvanácti, jako je měsíců v roce, tak je to 250 tisíc měsíčně.
Tenkrát byla inflace jenom tři procenta. Tak to bylo relativně málo bolestné. Ale v tuhle chvíli ta situace je úplně jiná. A o to důležitější je vlastně při diskuzi o prodeji přemýšlet i o tom, co udělám s penězi, až mi přijdou na účet.
Když to začnu řešit až ex post, ztratím měsíc, ale klidně pět, šest měsíců nebo rok. Jako Honza, o kterém jsem mluvil.
Josef Podlipný
Mě napadá příběh Karla, a doufám, že se ho to nedotkne, pokud se v tom příběhu pozná, protože skutečně se nejmenuje Karel. On ztratil nejenom čas, ale ztratil vlastně i soudnost, v určitém okamžiku. A nemyslím to ve zlém. Stalo se to, že prodal z většinové části firmu. A finanční prostředky mu také ležely na účtech, dokonce i švýcarské banky.
A všichni mu v ten okamžik nabízeli spoustu svých vlastních produktů. Někdo i produkty, které nebyly jeho vlastní. A protože on se v té oblasti neorientoval, tak zcela logicky měl obavu udělat ten finální krok, co s těmi finančními prostředky vlastně udělat. A protože se dříve orientoval dobře v byznysu a orientuje se stále dál, tak co myslíte, vážení posluchači, co udělal?
Opět naskočil do byznysu, dokonce do tří byznysů. Z toho dva označil, jak sám říkal, že pochopil rčení mrtvého koně neoživuj. Vypadalo to jako velmi atraktivní koupě, protože kůň byl opravdu nemocný. Ale až časem zjistil, že vlastně už byl téměř na sklonku života a tím pádem i peníze věnoval v podstatě prodávajícímu.
A poslední z těch tří investic ani nevyrovnala v nejbližších letech ztrátu z těch zbylých dvou. Jeho vlastní slova pak zněla „Dospěl jsme k závěru, že kdybych byl býval věděl, jak to bude složité se starat o finanční majetek, tak bych firmu vůbec neprodával.“
Na to reagoval jeho syn, který mu říkal „Tati, ale my jsme ti jasně řekli, že tu firmu nechceme. Že jediná cesta je ji prodat.“ Otec souhlasil a dodal „Ano, máš pravdu. A pokud bych si včas uvědomil, že nevím, jak se starat o ty finanční prostředky, tak bych více času věnoval tomu, jak se o ně postarat poté, co je získáme. A méně času samotnému prodeji firmy.“
Vladimír Fichtner
Já vždycky říkám, když někoho takového potkám, aby počítali, že 5, 6 měsíců to potrvá. To celé přemýšlení!
I když si spolu nastavíme strategii, budeme diskutovat, řekneme si takhle by to mohlo vypadat. Abyste to navnímali do důležitých důsledků, mít 5, 6 měsíců je velmi, velmi příjemné.
Josef Podlipný
Vláďo, ty jsi zmínil 5, 6 měsíců. Teď se nabízí podívat se i na tu třetí část. V podstatě ještě nejsem rozhodnut. Možná někdy v budoucnu budu uvažovat o prodeji firmy nebo části rentiérského portfolia. Co pro tento okamžik a těmto rentiérům poradit?
Vladimír Fichtner
Tak je jasné, že nestihnou termín 1. 1. 2024, kdy se daně asi změní. Uvidíme, jaké bude paragrafové znění, třeba to bude ještě nějak jinak.
Josef Podlipný
A je třeba se tím nějak trápit?
Vladimír Fichtner
Není. Asi s tím nic neuděláme. Majetkové daně se budou vybírat.
Josef Podlipný
A budou se vybírat takové, jako teď vidíme, že by výhledově mohly být nastaveny. Anebo bude hůř?
Vladimír Fichtner
Jestli si někdo myslí, že bude líp, co se týče daní, tak já mu přeji jeho optimismus. Já si to nemyslím.
Josef Podlipný
Takže by v podstatě ani toho vlastníka, správce, v té třetí kategorii nemusel tolik trápit to, že teď zaplatí nějakou daň. Protože je velká pravděpodobnost, že v budoucnu zaplatí ještě vyšší. Je to tak?
Vladimír Fichtner
Podle mě to tak je. A kdybych se měl podělit o svoji zkušenost, kterou jsem sám zažil, tak bych řek, i když o tom nepřemýšlíte, tak firmu budujte tak, aby byla připravená na prodej. Nestavte jí na sobě. Na konceptu „Len On“. Řekněte mu Good bye. A nestavte to na sobě. To bych řekl, že jedna z klíčových věcí.
Josef Podlipný
Ty už jsi u těch aktivit, co udělat. To znamená v podstatě neřešit stres z toho, že teď nestihnu nějakou daňovou změnu, ale soustředit se na to důležité. A mezi to důležité patří rozloučit se s konceptem Len On. Nestavět to na své osobě.
Josef Podlipný
Co dalšího bys k tomu přidal?
Vladimír Fichtner
Druhá věc. Najít někoho, na kom to stavět budu. Najít někoho, kdo bude pokračovat. Jestli to je rodina, někdo z dětí nebo příbuzných. Nebo je to externí manažer. Nebo někdo zevnitř firmy, koho nechám vyrůst třeba do role generálního ředitele. Tak to je nesmírně kritické, protože pokud nebudu mít člověka, kterému budu věřit, nebude se mi z té firmy chtít ven. Ale dřív nebo později prostě z té firmy odejdu. To tak je. Bohužel věk je věk a energie je energie. A ta se postupně s věkem vytrácí.
Josef Podlipný
Je to tak, že tento proces také nějakou dobu trvá? Najít toho nástupce, ať už v rodině nebo mimo ni.
Vladimír Fichtner
To je téma na samostatný podcast, řekl bych. Protože my jsme s Radkou zažili x případů, kdy jsme hledali nebo našli člověka, co se postará o sales. Člověka, co se bude starat o finance. Nebo generálního ředitele. A dlouho jsme se učili, jak to neudělat. Aby to nedopadlo špatně. To ale nechme na jinou debatu. To je opravdu na další separátní díl našeho vysílání, takže určitě jenom hledat.
Josef Podlipný
Posluchači se určitě také těší na to, až se tomuto tématu budeme věnovat do většího detailu. Pojďme tedy říct pro tu třetí kategorii, krom konceptu „Len On“ a hledání nástupníka. Co ještě je důležité?
Vladimír Fichtner
Ještě bych tam řekl, že je dobré firmu vyčistit. Na tom se shodnou všichni, kdo prošli tím procesem prodeje.
Josef Podlipný
Co si představit pod slovem vyčistit.
Vladimír Fichtner
Hodně lidí si pro svoji firmu, aby nemuseli vytahovat peníze z firmy, koupilo kancelářskou budovu, ve které firma sídlí. Ano, nemám na mysli výrobní závod, ale vysloveně kanceláře. Nemuseli by. Normálně by si ji nekupovali, ale nechtěli vytahovat peníze z firmy. Tak to koupila firma, ale o takovou kancelář žádný strategický partner nemá zájem. On má zájem o ten byznys. Ne o to, kde sídlí. On nechce dělat kanceláře. Takže vyčistit majetek, který nepatří do té firmy. Ale je tam, protože je vlastně svým způsobem jako soukromý majetek, který jsem si pořídil, aby to bylo daňově efektivní.
Josef Podlipný
Nebo připravit nějakou holdingovou strukturu, kde ten zájemce může říct. Mám zájem z té holdingové struktury o subjekt A, B, C.
Vladimír Fichtner
To je součástí toho čištění.
Kamarád mi vyprávěl, že měl divizi, která vlastně neměla nic společného s jeho primárním byznysem. A že investor mu řekl: „To je mínus milion euro za tuto divizi. Protože pro je nás riziko. Nechceme jí, jenom se s tím budeme muset potýkat.“ Tak vyčistil strukturu tak, že tu divizi vyňal ze struktury ještě před prodejem. A nakonec jí prodal za několik milionů euro do plusu, ne do mínusu.
Josef Podlipný
Tomu, kdo ji potřeboval.
Vladimír Fichtner
Tomu, kdo byl zase strategický partner na tenhle byznys. To je další způsob čištění. Třeba Tomáš má nějaké minoritní akcionáře. To taky není úplně vhodné. Prostě nejlepší je, když je jeden partner, s kterým se jedná.
Josef Podlipný
To znamená vyplatit dříve ty společníky, než prodávám.
Vladimír Fichtner
Asi bychom si o tom mohli povídat déle. Už jsme strávili v tomhle tom díle relativně dost času na téhle oblasti. Tohle bych řekl, že jsou tři základní věci. Nestavět to na sobě, najít nástupce a vyčistit tu firmu. A je tam spousta dalších věcí, které je dobré udělat. Ale to už bych nechal na někoho specializovaného, kdo se individuálně podívá na tu firmu a řekne co je důležité.
Josef Podlipný
Vláďo, děkuji. A věřím, že i za vás posluchače.
Dnes jsme se bavili o širší oblasti, kterou jsme však zúžili právě na úsporný balíček. To znamená budoucí daňovou zátěž při prodeji firmy.
Řekli jsme si, že při prodeji firmy může být prodávající ve třech fázích.
Buď už je rozhodnut a má partnera, který mu pomáhá s prodejem firmy, tudíž má i zájemce nebo se o to zasadil sám.
Druhá kategorie, kterou jsme tady rozebírali je, že je rozhodnut, ale teprve hledá. Ať už partnera nebo zájemce o koupi toho, co prodává.
A třetí kategorie, že o tom teprve uvažuje nebo možná ani neuvažuje, ale je to oblast, která ho dříve nebo později zřejmě v úvahách potká.
A řekli jsme si, co by takovýto prodávající měl absolvovat.
Pokud, vážení posluchači, vás zajímá větší detail, ať už z oblasti prodeje firmy nebo přípravě právě na prodej firmy, my se s Vladimírem budeme těšit na vaše otázky. A někdy příště Mezi rentiéry se tomuto tématu určitě budeme věnovat.