Cashflow z investic: Ignorujte jen na vlastní nebezpečí

natočil Josef Podlipný

V podnikání platí „cash is king”. Kdo má hotovost, vyhrává. Když jde o osobní majetek, můžeme na to  zapomenout a připravit se tak o klidný spánek.

V této epizodě Josef Podlipný sdílí příběh úspěšného podnikatele, který nepodcenil cashflow ve firmě, ale ve své rodině, a zaplatil si tak drahou lekci.

Následně Josef společně s Vladimírem Fichtnerem identifikují hned několik důvodů, proč by měl mít i majitel firmy investiční portfolio, které generuje cashflow. Přestože se to může zdát jako daňově nevýhodné.

Jedním z nich je stabilita, která rentiérovi umožňuje přečkat i náročné poklesy na trzích, jaké Vladimír se svými klienty zažil v době finanční krize 2008-2009.

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Dnešním tématem je, proč mít portfolio, které generuje pravidelné cashflow.

Vladimír Fichtner

Já bych začal asi následujícím způsobem. Představte si, že máte firmu, která vás v principu živí. Máte v ní stamilionové nebo miliardové obraty a kdykoliv potřebujete, tak si vytáhnete, kolik peněz potřebujete. A co když firmu nemáte? Jak to bude vypadat? Kam si budete sahat? Investujete vaše peníze do nějakého majetku? A když budete potřebovat si koupit nové auto, tak ten majetek prodáte? To nemusí být úplně nejvhodnější strategie. Nemusí být dobré koupit si nemovitost, a když potřebuju na rentu nebo na cestu kolem světa, tak ji prodat. A z toho zisku nebo z těch peněz něco utratit. Stejně tak, když máte akcie nebo dluhopisy nebo fondy. Mnohem lepší a mnohem příjemnější je mít cashflow, které z toho majetku plyne.

Josef Podlipný

Rozumím. Mě napadá příběh, na kterém bych tuto otázku rád otevřel. Ten příběh se týká se Martina. Martin měl výpadek cashflow. Přitom je většinovým vlastníkem velké firmy. A výpadek cashflow musel řešit. Nebylo to pro něj vůbec příjemné, protože on, miliardář, žádal o pomoc někoho, kdo vlastní stovky milionů majetku. To znamená „bohatší“ žádal ho o pomoc „chudšího“. Myslím si, že teď je na čase, protože jsem řekl, že Martin je člověk, který vlastní firmu, připomenout, co vlastně je cashflow.

Vladimír Fichtner

Zjednodušeně to, co všichni známe. Ke smlouvě třeba nájemné. Když máte nemovitost, je to tok peněz, který jde za vámi. Je to dividenda, když máte firmu. Je to příjem předsedy představenstva, pokud je předseda představenstva placený, když máte firmu. Nebo váš plat jako generálního ředitele. Takže je to ten tok peněz, který jde za vámi.

Josef Podlipný

Vzpomněl jsem Martinův příběh. Teď ho ještě trošku více detailizuji. Martin požádal svého dobrého kamaráda, aby mu pomohl v okamžiku, kdy byl po částečném exitu z jeho firmy. Ten exit nebyl takový, který by mu přinesl finanční prostředky, které by mohl bez problémů utratit za cokoliv. Ale byl to vlastně vstup investora. A ten vstup investora byl podmíněn následným buď přiznáním nového investora, to znamená prodejem této pozice. Anebo plným exitem  všech stávajících akcionářů z firmy, včetně opčního práva pro zmíněného Martina.

Martin tím pádem získal prostředky, které nechal ve firmě, které si nevzal a zároveň nemohl s firmou už nakládat tak, jak byl v minulosti zvyklý. Protože už tam měl jiného spoluvlastníka. A nemohl tím pádem svobodně rozhodovat o tom, co si z firmy vybere, kdy a na jak dlouho. A najednou si uvědomil, že jeho portfolio mu nenabízí tolik finančních prostředků, aby pokryl výdaje rodiny. Rozdíl, který vznikl, byl 400 tisíc měsíčně. Což není úplně málo.

A tak přišel za svým kamarádem a říkal: Známe se léta a ty víš, jak pracuji, čemu se věnuji a jak stabilní mám portfolio. Půjč mi prosím 24 milionů. Kamarád, říkejme mu Tomáš, neváhal, protože se opravdu znají dlouho. Martinovi půjčil 24 milionů na 5 let. Ta dohoda byla ale podmíněna, řekl: Víš Martine, známe se dlouhá léta, ale oběma nám už není 25 a tak jako pojistku žádám zajištění. A tady je první poučení, které Martin, a často na to vzpomíná, přijal od Tomáše. Martin bez váhání řekl: OK, to není problém. Podívej, mám pozemky, Ty pozemky budou určitě v řádu let zpeněženy s velkým ziskem. Tak já je zastavím ve tvůj prospěch.

A Tomáš říkal: Víš Martine, nezlob se, ale o ty pozemky nemám zájem. Ale máš bytový dům. Ten použij jako zajištění. Martin se Tomáše ptal, proč zrovna bytový dům. Tomáš mu odpověděl: Protože bytový dům generuje pravidelné cashflow. Martin říkal: Aha, ty se na to díváš správným způsobem. Ty chceš jako zajištění něco, co generuje pravidelné cashflow. Tomáš říkal ano. Já netrvám na tom, že bych v budoucnu realizoval tu zástavu, ale pokud by bylo potřeba, tak bych ten nájem čerpal sám.

Dohodli se tedy a zajištěním byl bytový dům. To je první poučka, kterou Martin často vzpomíná s tímto příběhem. A ještě, posluchači, pro vás mám dvě další, které ale přidám až po případném příběhu Vládi. Vláďo, máš ty také nějaký příběh, který je spojen s cashflow a jeho významem pro rentiéra?

Vladimír Fichtner

Ten, kdo podniká ví, že se jako podnikatelé s cashflow občas potýkáme a musíme ho řešit. A je dobré si  uvědomit, že to přichází samozřejmě i v soukromém životě. Občas něco nenaplánujeme úplně dobře. Na mě se obrátil nedávno kamarád. Říkal: Hele, já stavím ten barák a já jsem krátkej o pár milionů, potřeboval bych … A zrovna všechny moje investice ještě nedoběhly. Prostě nemám cashflow. A čekám, že mi přijde faktura od stavitele, která bude výrazně větší, než byla původní očekávání. Nemáš nějaké řešení? Říkám jo, tak to vymyslíme. Já vím, že ty máš proti-inflační dluhopisy, to je něco, co mě zajímá. Tak já ti pošlu peníze, ty mi pošleš proti-inflační dluhopisy a až budeš mít za ten měsíc nebo dva, tak si to zase pošleme zpátky. Já bych řekl, že  cashflow je něco, s čím se musíme naučit pracovat i soukromě. My podnikatelé si to odvykáme, protože to nepotřebujeme.

Řekl bych ještě další věc, která už je možná další bod, ke kterému plynule přejdeme. Cashflow v investicích je zajímavý faktor jako emoční stabilizátor. Cashflow totiž stabilizuje emoce. Co tím mám na mysli? Představte si, že dneska se hodně mluví o tom, že nemovitosti možná budou klesat. Uvidíme, jak to vůbec bude. Já mám kamaráda, který žil v Americe v době nemovitostní krize a ten říkal už před pár lety. To je jasný, v Čechách to půjde o 60 procent dolů. Protože to zažil už na té Floridě. Někdo má možná obavu, jestli půjdou nahoru nebo dolů, protože pracuje jenom s cenou. Ale ten, kdo pracuje s nájmem – a to je ten rozdíl mezi pozemkem, který se jednoho dne zhodnotí, anebo bytovým domem, který má pravidelné cashflow – si může říkat: možná to půjde dolů, ale já mám své jisté. Já mám své cashflow, nájemníci mi platí, občas někdo vypadne, to se nahradí někým jiným.

A v investicích do akcií, dluhopisů nebo do fondů je to stejně zajímavý stabilizační faktor. Jakmile se dívám na investice a vidím jenom jejich nárůsty a poklesy a nemám tam dividendu, nemám tam úrok, který mi z toho plyne, si můžu říkat, je to moc nebo málo? Nebo co se s tím bude dít? Pamatuji si rok 2008, 2009, kdy akciové trhy klesly v průběhu třičtvrtě roku o 50 procent. Když už jsme se blížili k tomu dnu, což jsme samozřejmě nevěděli  kdy přijde. Dívali jsme se na to, kolik vynáší na cashflow některé akcie. Původně vyplácely tříprocentní dividendu a když najednou jejich ceny byly poloviční, tak dividenda byla 6 %. Vzhledem k ceně té akcie. Pak byla 7 procent, pak 8 %. A bylo krásně vidět, jak jsme všichni jako investoři milovali ty investice, které nesou cashflow. Protože tam bylo jasné, že dřív nebo později si to někdo koupí. Ale pokud jste v tu chvíli měli akcii, která nenesla žádnou dividendu, mohli jste se jenom dívat jak ta cena klesá a klesá a klesá. A nebyl tam žádný stop faktor, který by to zastavil. Který by řekl tady už dost. Protože když vám nějaká akcie nese 8 % výnosu a je to jedna z největších firem na světě, je to dobrá cena. O tom člověk nemusí moc přemýšlet.

Na to si vzpomínám hodně z roku 2008 – 9. Kdy člověk prožívá rok a půl trvající poklesy na akciových trzích a  cashflow je tam jako opravdu velká emoční kotva.

Josef Podlipný

Já bych jen posluchačům připomněl, že důvodem proč mít pravidelné cashflow je vlastně zdroj klidného spánku. Nebo záruka klidného spánku, řekněme. A stabilizační prvek. Zároveň už jsme si řekli, že to nabízí podstatně větší svobodu. A s tím souvisí i druhá část poučení, na které Martin vzpomíná. K tomu poučení přispěla i jeho manželka Káťa, která mu poté, co po pěti letech vyplatili půjčku poskytovateli Tomášovi, řekla: Víš, Martine, příště musíme víckrát měřit, než do toho řízneme. Protože jsme přišli o startovní byt pro našeho syna. Martin se na ni  tehdy překvapeně díval: Jak to myslíš? A Káťa mu říkala. Půjčili jsme si 24 milionů, miláčku, jen ti připomínám. A Tomášovi jsme vrátili 34. Rozdíl 10 miliónů. Za těch 10 miliónů a pět let jsme v tom období mohli koupit startovní byt pro našeho syna. Martin jen souhlasil: to máš pravdu, už to chápu. Kdybychom si nemuseli půjčit a měli jsme pravidelné cashflow, tak jsme mohli tyto finanční prostředky umístit do něčeho, co má v rodině nějaký přínos.

Jestli by to byl byt anebo investice do akcií teď není určitě důležité. Ale tu svobodu vlastně Martin s Káťou a jejich dvěma dětmi ztratili. Stále se bavíme o cashflow a jeho významu pro miliardáře, pro rentiéry, kteří mají veliký majetek. Já ještě vidím třetí část toho příběhu, že Martin si vlastně uvědomil, že tím přeplatkem, který byl na tu půjčenou částku, ztratil dva roky. V podstatě dva roky musel odkládat peníze tak, aby místo půjčených dvaceti čtyř milionů vrátil 34 milionů. To znamená v uvozovkách ztratil dva roky svého života. Vlastně tehdy mu to přepočetla Káťa a řekla mu: Hele, my jsme vlastně ztratili dva roky života.

Vladimíre, často slýchám od rentiérů, že nechtějí dividendu. Nechtějí cashflow, protože přece státu už zaplatili dost.

Vladimír Fichtner

To máš pravdu, to vnímáme takhle všichni. Já jsem byl dlouho odpůrce cashflow z portfolia, protože to matematicky nevycházelo, daňově to nedávalo smysl. Když si totiž dneska koupíte akcii a držíte jí 3 roky, po třech letech neplatíme ze zisku žádné daně. A když si necháte ten zisk vyplácet v průběžné dividendě, tak tu dividendu zdaníme. Dividenda je daňově méně optimální. A my jako podnikatelé se samozřejmě snažíme všechny peníze zachránit proto, abychom mohli rozvíjet firmy. A daňová optimalizace k tomu patří. Takže je nám nepřirozené do cashflow jít, protože je o něco dražší.

Ale benefity cashflow, o kterých jsme se bavili, jsou – nepřijdu o 10 milionů, protože si musím od někoho půjčit, protože jsem s cashflow nepracoval nebo emoční stabilizace portfolia v okamžiku, kdy je těžká doba na trzích A co těžká doba znamená? No, pokud nemáte dostatečně silné cashflow, může to vést k tomu, že při padesáti procentním poklesu cen to nevydržíte a prodáte. A přijdete o polovinu ze své investice. A jenom proto, že nemáte cashflow. Už jenom proto, že nemáte tu kotvu, na které jste ušetřili. Nebo jste ušetřil na daních, ale emoce vás můžou mnohem víc zasáhnout. Takže já bych řekl, že je potřeba dávat pozor na matematiku, která není všechno. A skutečně intenzivně přemýšlet o tom, zda skutečně cashflow nemít. Prostě ho potřebuju mít. A o tom jsem dnes velmi silně přesvědčen. A je ještě jedna věc, která platí i v jiných případech. A to je: všeho moc škodí.

Josef Podlipný

Co znamená, všeho moc škodí. Co tím máš na mysli?

Vladimír Fichtner

Pokud mám jasno, jaké cashflow potřebuji, a to je nesmírně důležitý předpoklad. Ne všichni v tom máme úplně jasno, kolik je náš životní styl. Ale stojí za to dát to dohromady. Já, když mám třeba čtyřnásobek cashflow, než potřebuju pro svoje potřeby, už nepotřebuji daň navíc platit. Takže když už mám zainvestováno tolik, že mi  cashflow opravdu bohatě stačí, tak zbytek portfolia už nemusím mít v produktech, které to cashflow vynáší. Můžu, ale nemusím. Tam bych se vrátil. V tomhle případě bych se k té matematice trošku vrátil a myslel na to. A jenom bych na to upozornil, že jak to tak bývá, někdy všeho moc škodí.

Josef Podlipný

Rozumím. Teď mě napadl příběh, shodou okolností také Martina, který by mohl dobře navázat na tvůj příklad. Martin stále podniká a stále podniká velmi úspěšně. I přesto si historicky pamatuje období, kdy se jeho podnikání tak trošku zadrhlo. A zároveň, když diskutujeme o tom, jestli jeho portfolio finančního majetku má generovat pravidelné cashflow, říká. Teď ho nepotřebuji. Firma dostatečně pokryje naše rodinné výdaje a je schopna generovat mnohem víc. Tak proč tedy pravidelné cashflow? Proč tedy platit daň z dividendy? Teprve při následující diskusi si víc a víc Martin uvědomoval, že jeho výdaje firma kryje v mnoha ohledech i jiným způsobem než standardní výplatou dividendy.

Má v rodině několik aut, všechna jsou služební, všechna pořídila firma a nákladově je vlastně umisťuje ve svém účetnictví. Mnoho výdajů na reprezentaci, ošacení a třeba i zahraniční cesty kryje firma. Jak to bude tedy vypadat poté, co firmu prodá? Tyto náklady už samozřejmě firma nepokryje a tím pádem cashflow, které teď Martin uvažuje (150 – 200 tis. měsíčně), že by mu stačilo, určitě stačit nebude. Protože firma k tomu přidává dalších 200 tisíc. Teprve ve chvíli, kdy si Martin toto uvědomil, řekl: Oukej, teď už mi to dává smysl. Pojďme vybudovat portfolio finančního majetku, které bude generovat pravidelné cashflow kolem 350 až 400 tisíc. A až ho budu mít, pak můžeme tvořit portfolio, které to pravidelné cashflow generovat nebude. A tudíž nebude daňově více zatíženo, jak si říkal ve svém příkladu. Martin si na to přišel sám, ale spousta z nás, rentiérů a zároveň podnikatelů, na to nemusí přijít včas. Pojďme si tedy připomenout důvody, proč mít pravidelné cashflow. Jaké důvody jsme si tady říkali? Můžu tě poprosit o shrnutí?

Vladimír Fichtner

Prvně potřebujete z něčeho žít. A ideální je, když peníze přicházejí pravidelně a jistě, abyste s nimi mohli počítat. I když už třeba firmu mít nebudete. Abyste nemuseli prodávat majetek v okamžiku, kdy zrovna potřebujete nějaké peníze.

Josef Podlipný

S tím jsme spojili klidný spánek.

Vladimír Fichtner

Klidný spánek anebo to, že si nebudeme muset půjčovat na některé věci a platit to cashflow někomu jinému.

Josef Podlipný

Připomínám poučení Martina a Tomáše.

Vladimír Fichtner

Ten druhý důvod je klidný spánek z pohledu cenového vývoje investic. Když jdou ceny nahoru, tak se nám spí dobře, ale když přichází doba, kdy jdou ceny dolů, přichází recese, stagflace, velice těžké časy. Tak cashflow, které generuje portfolio, je také velký emoční stabilizátor.

Josef Podlipný

Proto také Tomáš řekl Martinovi – nechci tvůj pozemek, ale bytový dům bude dobré zajištění.

Vladimír Fichtner

Přesně tak. A třetí věc je: Myslete na cashflow opravdu intenzivně, ale uvědomte si, že všeho moc škodí. A že od určitého okamžiku už nemusíte mít portfolio, které cashflow generuje. Ale chce to mít docela velkou rezervu. Z mého pohledu troj až čtyřnásobek toho, co potřebuji, se nikdy neztratí.

Josef Podlipný

Vážení posluchači, je určitě dobré o cashflow přemýšlet dopředu. Ne až ve chvíli, kdy ho máte nedostatek. My se s vámi budeme někdy příště těšit na slyšenou u dalšího tématu. Pro dnešek se s vámi loučím a přeji Vám krásný den, na slyšenou.

Vladimír Fichtner

Na slyšenou.

O autorovi Josef Podlipný

Ve finančním světě začínal v roce 1991. Zkušenosti nabral mimo jiné v A.T. Kearney, IPB, ČSOB a České spořitelně. Vedle majetku v ČR vybudoval i rozsáhlé nemovitostní portfolio v USA.
Ačkoliv by pracovat nemusel, pomáhá Josef ve Fichtner Wealth Managers jako partner a vedoucí obchodu úspěšným lidem chránit a zhodnocovat rodinné bohatství.
Josef Podlipný je čtvrtá generace správců rodinného bohatství, rozvíjí tradici péče o komunitu i odpovědné řízení majetku, který byl rodinnými předky budován.