Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSSRodinná banka: 2 roky zkušeností s provozem
natočil Josef Podlipný 
Jak si vlastně začít v rodině povídat o majetku?
Co vede k otevřené komunikaci v rodině?
Jak jednoduše zapojit nastupující generaci do diskuze?
Vladimír Fichtner ve své rodině před dvěma lety zavedl „rodinnou banku”.
Nástroj, který používají už desítky let bohatí lidé z celého světa, ale v České republice je zatím poměrně neznámý.
Může být rodinná banka vhodná i pro vás a vaši rodinu?
Textový přepis
Josef Podlipný
Jak pomáhá rodinná banka mezigenerační správě majetku a proč jste ji u vás doma zvolili?
Vladimír Fichtner
Rodinná banka je jednoduchý koncept, jak se s dětmi začít bavit o majetku. Našim potomkům je 28, 27 a 17 let a každý je trošku jinak orientovaný – jednoho baví podnikání, druhý se jeví spíše jako typický zaměstnanec a třetí bude možná umělec. To ještě uvidíme, v sedmnácti letech se člověk profesně pořád vyvíjí.
S manželkou Radkou jsme hledali platformu, která by nám pomohla najít způsob, jak si o majetku společně začít povídat. Takovou, která by nám pomáhala hledat cesty, jak by děti mohly mít z majetku prospěch, zejména v první fázi produktivního života.
První transakce rodinné banky
Josef Podlipný
Každá rodina je výjimečná a je to živý organismus, který je potřeba podporovat, kultivovat. A každá komunikace je svým způsobem náročná na to, aby rodinu naopak nerozbila. Jak velká výzva je rodinná banka, ona diskuze uvnitř rodiny o sdílení bohatství a o jeho použití pro jednotlivce, byť je součástí rodiny?
Vladimír Fichtner
Pro nás to byla ta nejmenší výzva. Asi proto jsme jako první začali řešit rodinnou banku. Vzniklo to vlastně v okamžiku, kdy jsme dětem řekli: „Už není úplně potřeba všechny finanční věci řešit s běžnou bankou. A pokud si budete chtít půjčit, tak přijďte. Rodinná banka vám nabízí možnost zafinancovat něco, na co třeba nemáte.“
První přišel jeden z našich synů, že si chce koupit nové auto. Ale že by potřeboval pomoct, aby mohl při prodeji auta udělat dobrý obchod. Potřeboval překlenout cash flow – koupit nové dřív, než prodá to staré. Aby mohl s oběma stranami v klidu vyjednávat a udělat co nejlepší obchod.
A my toho využili a řekli: „Tak se o tom pobavíme jako rodina. A poprvé jako rodinná banka. Tak co potřebuješ?“
Celou situaci nám vysvětlil a já řekl: „Tak se k tomu jednotliví členové rodiny vyjádřete, co vy na to?“
První promluvila jeho přítelkyně, která byla součástí debaty: „No, já myslím, že by si nemusel kupovat každou chvíli nové auto.“
Syna ale auta baví a zatím mu to vždycky vycházelo tak, že na tom vydělal, takže proč ne. Ale bylo zajímavé slyšet přítelkyni, která říkala, že by možná nemusel.
A pak se diskuse rozjela. Brácha se vyjádřil, ségra se vyjádřila, Radka se vyjádřila, já jsem se vyjádřil. A začali jsme si povídat o tématu, které jsme do té doby společně neprobírali. Každý si věci řešil sám. Když jsme si my potřebovali půjčit v bance, s dětmi jsme to neřešili a oni stejnou situaci neřešili s námi. A to první, co se vlastně ukázalo jako nesmírně zajímavé, bylo, a pokračuje to dál, že to je komunikační platforma.
To není o té bance. Je to o tom, že si společně povídáme, že si vzájemně vyjasňujeme názory na některé věci. A tu naši první diskuzi ukončil druhý z našich synů, který řekl: „Kdyby to bylo jenom na mně, já bych mu ty peníze půjčil.“ S tím nakonec všichni souhlasili a přišla první půjčka. Překlenovací úvěr z rodinné banky.
Josef Podlipný
Dobrá. Hovořil jsi o tom, že se jako první vyjádřila synova přítelkyně. Znamená to tedy, že se diskuze v rámci rodinné banky účastní i širší rodina? Nejsou to jenom děti a manželka?
Vladimír Fichtner
My to tak děláme. Záleží i na tématech a na tom, jak je rodina definovaná. Ale my si uvědomujeme, že přítelkyně, nebo přátelé naší dcery, se mohou jednoho dne také stát součástí rodiny. A my je tak bereme relativně od začátku a nemáme nic, co bychom s nimi nemohli probírat. Speciálně věci v rodinné bance. Ono to pomáhá tříbit myšlenky. A je dobře, když u toho partneři našich dětí jsou. Je to dobrá možnost, jak s nimi začít navazovat společnou komunikační linku.
Josef Podlipný
Přítelkyni nápad na koupi nového vozu úplně nepotěšil. Je stále synovou přítelkyní?
Vladimír Fichtner
Není, ale nemyslím, že to s tím mělo něco společného.
Co když rodinná banka řekne ne
Josef Podlipný
To může být ukázka toho, že rodinná banka může vytvořit i problém, třeba komunikační. Vznikaly takové problémy, anebo pokud nevznikaly, jak byste si s nimi poradili? Je na to nějaký recept? Znáš například nějakou zkušenost z jiné rodiny, která už rodinnou banku praktikuje několik generací?
Vladimír Fichtner
Možná na to nějaký recept je. Ale jeden z nejdůležitějších je udržet otevřenou komunikaci. To je to, proč rodinnou banku děláme.
Když jsme řešili další úvěr, to už byl úvěr na podnikání druhého z našich synů, řešili jsme vlastně podobné věci – bavili jsme se společně. Ale musím říct, že asi největší a nejzajímavější diskuzi jsme měli v okamžiku, kdy rodinná banka řekla ne.
Respektive, my s Radkou jsme řekli ne, že se nám to úplně nelíbí. A to bylo v okamžiku, kdy přišla naše 17letá dcera a řekla, že by si chtěla půjčit 35 tisíc na foťák. Fotí hezky, a že by tedy ráda dostala půjčku, jako bráchové.
Přišla s tím na konci letních prázdnin, během kterých jsme se jí několikrát ptali, jestli by si neměla sehnat nějakou brigádu. Ale neměla na to čas. S Radkou jsme pak řekli: „Ale my si nemyslíme, že by rodinná banka měla půjčit někomu, kdo nemá příjem nebo kdo nic nevydělává. Protože nevidíme způsob, jak by banka mohla dostat půjčku zpátky.“
Diskuzi následně přebrali naši synové a jejich přítelkyně. Začali si povídat o tom, jestli existuje cesta a podmínky, za kterých by banka byla ochotná členu rodiny peníze půjčit. V tu chvílí jsme s Radkou zažili asi největší radost. Když děti a jejich blízké osoby hledaly cestu, jak to udělat. Ale přitom, aby to nebylo na úkor rodinného majetku. Skončilo to v nádherné debatě, kdy děti vymyslely, jak by to šlo a definovaly podmínky, za kterých by byly ochotny naší dceři na foťák půjčit.
Zapojily se do toho i ty přítelkyně našich synů, které říkaly: „Tohle je dobrá brigáda, tahle je úplně špatná, támhle to udělej a tam by to mohlo vyjít.“ No, a o měsíc později už podmínky byly splněny. Dcera měla příjem a dostala půjčku na foťák. Ale to nejhezčí bylo, že my diskuzi jenom odstartovali a zbytek rodiny už ji vedl sám. Seděli jsme v pozadí a měli nesmírnou radost, jak komunikace funguje, jak se hledala řešení, jak to bylo otevřené na obě strany. A jak tam například od syna, který si půjčoval na byznys, padala tato slova: „Proč myslíš, že jsem si půjčil? No abych šestnáct hodin makal. To není žádná legrace, půjčit si peníze.“ A to jsou konstatování, která od rodiče nikdy nevyzní tak silně, jako když je řekne brácha, který s tím má vlastní zkušenost.
Takže zatím jsme za ty dva roky nezažili nějakou nepohodu nebo něco neřešitelného. Zažili jsme, že jsme řekli „NE“, ale pak jsme se připojili k souhlasu, protože děti vymyslely, jak na to.
Rodiče i děti jako rovnocenní partneři
Josef Podlipný
To, co brání nepohodě nebo krizovým situacím, je tedy otevřený dialog, komunikace, ochota nejenom naslouchat, ale i společně hledat řešení. A chápu správně, že to je také o přijetí odpovědnosti vlastní, ale i kolektivní?
Vladimír Fichtner
Já bych řekl, že je ještě jedna důležitější věc. Fakt, že se diskuze najednou nevede z pohledu rodič-dítě, ale i z pohledu sourozenců mezi sebou. A to je pro nástupnictví, aby to v rodině fungovalo, zásadní věc. Protože šance, že se nedohodneme s Radkou, není samozřejmě malá, ale nějak to vyřešíme. Ale rodič versus dítě je vždycky trošku jiný vztah. Není partnerský. Pořád je přítomná seniorita a juniorita. Roli hraje vědomí, že ty jsi otec nebo matka a já tě vlastně chci poslouchat. Anebo nechci. Proto je ještě důležitější, že sourozenci si povídají mezi sebou o věcech, a přitom vědí, že jednoho dne můžou být oni na druhé straně.
Josef Podlipný
Mně se teď vybavila jedna teorie z oblasti psychologie. Tuším, že jsem tuto vědomost získal od pana Kezera, který říká, že jsou tři úrovně: rodič, dospělý a dítě. (editor: Jedná se o teorii transakční analýzy, kterou vyvinul Eric Berne v 50. a 60. letech 20. století) A nejhorší je čelit meziúrovňovému konfliktu. To znamená rodič vs. dítě. Dítě praští s hračkou, protože ho rodič zlobí, a rodič se ho zase snaží rychle umravnit. Nejlepším řešením je dostat obě strany na totožnou úroveň – snížit rodiče na dospělou úroveň a dítě pozvednout také tam. Aby byli na jedné palubě a měli chuť si vzájemně naslouchat a pomáhat.
Vladimír Fichtner
To je zajímavé. A myslím, že to je to, co se nám zatím daří. Jsem rád, že jsem se dozvěděl něco nového, co budu moci hned příště použít.
Proč zvážit založení rodinné banky
Josef Podlipný
Co je vlastně rodinná banka? Co to přesně znamená?
Vladimír Fichtner
Z našeho pohledu je rodinná banka nástrojem, jak financovat některé rodinné potřeby. Například vzdělání.
Přišel jeden z našich synů, že by si chtěl koupit víkendový kurz o investování do nemovitostí. Finančně byl nad jeho poměry a normálně by si ho nekoupil. Zeptal se, jestli by rodinná banka nebyla ochotná na to vzdělání přispět. Rodinná banka řekla, že ano. Přispěla i jeho přítelkyni, která o tom ani původně nepřemýšlela. Protože jsme říkali: „My jsme s mamkou taky vždycky dělali jakýkoliv byznys společně. A vždycky nám pomohlo, že jsme na to v rodině byli dva. Člověk pak zná více souvislostí a lépe rozumí partnerově činnosti.“
Rodinná banka financuje některé věci bezúročně, některé formou kreditu na vzdělání nebo zdravotní péči, do kterých by člověk běžně nebyl ochoten nebo schopen investovat.
Anebo je to také nástroj umožňující půjčovat v rámci rodiny peníze, které jsou k dispozici, a získávat z toho nějaký výnos. Protože rodinná banka není úplně charitativní organizace – že „tady to máš bezúročně a nemusíš to vracet“, to v žádném případě. „Tady je úrok a je potřeba ty peníze vrátit. A nějakým způsobem zajistit.“ V našem případě je rodinná banka zatím poměrně neformální setkávání, ale znám případy, kdy už je to poměrně formalizované a vím, že do budoucna k takovému kroku také budeme muset přistoupit.
Josef Podlipný
Možná si rentiéři kladou otázku, proč rodinnou banku provozovat? Vždyť když přijde člen rodiny a bude něco potřebovat, tak pokud je peněz dostatek – na krajíc chleba si nepoložím sedm řízků, sním jenom jeden – není důvod pomoc neposkytnout. Proč tedy rodinná banka?
Vladimír Fichtner
U nás je to kvůli zapojení další generace. Nevnímáme banku jako nástroj rodičů vůči dětem, že můžete něco nebo nemusíte něco. Když v naší rodině někdo přijde s nějakou potřebou, tak si společně sedneme a dáme hlavy dohromady. Takže víc než finanční instituce je to instituce, která pomáhá tříbit myšlenky, které si lze v pohodovém prostředí vyměňovat, a tím se tříbí i samotný názor rodiny. U nás je prostředí zatím pohodové, ale určitě přijdou složitější okamžiky. Ale věřím tomu, že to nemusí být tak složité, jako kdybychom…
Představte si, že úvěr dáme z rodinných peněz jednomu z našich synů. A nikdo se o tom z těch dalších dětí ani nedozví. Nebo nebude u té diskuze o úvěru přítomen. Proč to tak je nebo proč to tak není. To je to, co může v rodině do budoucna z majetkového pohledu vyvolávat zbytečné spory, rozpaky a nejistoty. A to nechceme. Nechceme, aby majetek byl přítěží, ale aby byl pomocí. Aby věci pomáhal řešit jak v rodině, tak mimo ni, například z pohledu filantropie.
Josef Podlipný
Chápu tedy správně, že rodinná banka pomáhá učit nastupující generace, ale i zakladatele spravovat majetek?
Vladimír Fichtner
Já si myslím, že v našem případě to tak je. Jak je to v jiných rodinách a v jiných rodinných bankách, nevím, ale samozřejmě tuším, protože koncept rodinné banky není něco, co bychom si vymysleli. To je věc, která se v západních zemích běžně používá dlouhodobě. V různé míře formality, v různé míře vázanosti. Samozřejmě čím větší jsou potřeby, čím větší je rodina, tím to musí být striktnější. Ale pořád platí, že to je především komunikační nástroj, komunikační platforma pro to, aby se všichni členové rodiny mohli do některých diskuzí zapojit.
První kroky k založení rodinné banky
Josef Podlipný
Vladimíre, dokázal bys vybrat tři nosné zkušenosti nebo návod, jak založit rodinnou banku? Kdybys měl poradit rentiérům, kteří o rodinné bance uvažují, třeba i na základě tohoto rozhovoru, co to bude?
Vladimír Fichtner
Přestože jsme velcí propagátoři toho, aby se z podnikatelského myšlení člověk přesunul do správcovského myšlení, v tomto případě si myslím, že jedna podnikatelská věc je dobrá, a to je příliš o tom nepřemýšlet a začít to dělat.
Prostě vystartovat, využít příležitost: „Kdybyste potřebovali nějaké peníze, tak už nemusíte chodit do banky. Přijďte, sedneme si jako rodina a probereme to.“ A není potřeba příliš přemýšlet, jak to přesně uděláme. Proč to uděláme. Ne. Zkuste si zkrátka začít povídat o penězích společně. To je naše zkušenost. Nehledat, jak to všechno uděláme, jak to všechno „zpapírujeme“, kolik bude oficiální úrok. Prostě si začněte povídat. To je určitě první zkušenost, kterou bych doporučil. Neváhat a využít to, protože potřeby existují pořád. Vzdělání, zdravotní péče a tak dál.
Ale i když jste partneři, neřešte to jenom s manželkou. Řešte to s rodinou společně. To je ten druhý důležitý krok.
My chceme, aby názor v rodině byl jednotný. Ne, že tři přehlasují dva nebo čtyři přehlasují tři. Ale aby byl jednotný. A snažíme se povídat do té doby, než tu jednotu získáme. Zatím se nám to daří, ale máme za sebou jenom dva roky. Takže se to může změnit, samozřejmě.
A třetí věc. Ta nás teprve čeká, ale myslíme si, že je potřeba po určité době a určitém objemu půjček (nebo třeba objemu jedné půjčky) začít banku formalizovat – mít někde napsáno, proč jsme to udělali a za jakých podmínek, jaká je zástava a jak to bude fungovat dál.
Takže:
- nečekat dlouho,
- dělat to společně,
- a postupem času trošku víc formalizovat.
Poslední krok nás brzy čeká, je to důležité i z pohledu daňových konsekvencí a podobně. Člověk přece musí vědět, komu dal nějaké peníze, že to má třeba daňové důsledky nebo nemá. A vždy je lepší to mít podložené nějakým dokumentem.