Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSS50 let je krátká doba! Inspirace od Constantina Kinského
natočil Josef Podlipný 
Jaký je správný přístup ke správě rodinného bohatství?
Pro Constantina Kinského, šlechtice, správce majetku a vizionáře, je odpověď jasná: majetek je odpovědnost, nikoliv výsada.
Vladimír Fichtner a Josef Podlipný se s panem Kinským setkali na jeho rodovém sídle ve Žďáru nad Sázavou. Diskutovali o filozofii správy majetku, která zahrnuje zapojení mladší generace, transparentnost a mezigenerační odpovědnost.
V této epizodě sdílí své poznámky o tom, jak kombinace tradice, inovace a dlouhodobého přemýšlení může pomoci nejen ochránit rodinný majetek, ale také ho smysluplně rozvíjet.
Proč je 50 let relativně krátká doba pro přemýšlení o správě majetku?
Jak mohou děti převzít kontrolu nad rodinným majetkem?
Tradice vs. inovace: co je klíčem k úspěšné správě majetku?
Poslechněte si 101. díl podcastu Mezi Rentiéry a získáte zajímavé podněty od jedné z nejvýznamnějších šlechtických rodin.
Vřele doporučujeme návštěvu zámku ve Ždáru nad Sázavou.
Textový přepis
Dnes se budeme inspirovat myšlenkami Constantina Kinského. Šlechtice, správce majetku, filantropa a moderního vizionáře, který ve své práci kombinuje tradici a inovace.
My jsme měli tu čest se s ním potkat na jeho zámku, rodovém sídle ve Žďáru nad Sázavou, a několik hodin s ním diskutovat společně s některými našimi klienty. Když jsme měli přestávku, ale i poté, když jsme odjížděli, byli jsme plni inspirace. A dneska si budeme o té inspiraci povídat.
Vladimír Fichtner
Je to tak. Já bych řekl, že naše setkání s Constantinem Kinským nezačalo povídáním s ním, ale procházkou s jeho lesním radou po jejich lesích. Tam nám celé odpoledne povídal o tom, jak se o lesy starají, jaký k nim mají přístup.
Jedna z věcí, která z toho úplně jasně vyplývala, a pan Kinský to také řekl o něco později při v našem setkání byla „Víte, pro nás je 50 let krátká doba“.
Já jsem si říkal, že to by měl slyšet každý, kdo chce investovat a kdo se chce starat o rodinné bohatství a o rodinný majetek. Protože ten dlouhodobý přesah je jedna z věcí, která může skutečně dramaticky zvyšovat kvalitu rodinného bohatství.
A říkám schválně kvalitu, ne jenom kvantitu. Protože to není o majetku a materiální části, ale i o vztahové části, která je v rodinném bohatství tak hrozně důležitá.
Pro mě tahle větička, že 50 let je krátká doba, byla jedna z těch nejzajímavějších, které si pamatuji.
Co bylo inspirativní pro tebe? Inspirací tam bylo hodně.
Josef Podlipný
Já začnu stejnou inspirací, o které hovoříš i ty.
To je vize správy, ne vlastnictví. Vize, jak spravovat majetek jako zodpovědný správce, ne jako vlastník, kterou uvedl Constantin Kinský.
Cituji: „Majetek nám byl svěřen, abychom jej předali dál, nikoliv využili jen pro vlastní potřebu“.
A k tomu dodal, že po celou dobu od restituce si nevyplatili žádnou dividendu a ani dozorčí rada není placená.
To je pohlazení na duši. Když se bavíte s někým, kdo myslí vážně mezigenerační správu nejen hodnot, kterými rodina žije, ale i majetku, který spravuje.
Vladimír Fichtner
My jsme na zámku ve Žďáru nad Sázavou měli třídenní firemní off-site, a doporučuji každému, ať to také zváží, protože to je velmi zajímavé místo. Ale speciálně v okamžiku, kdy tam přijedete, je důležité si uvědomit, v jakém stavu dostali ten majetek někdy po 1989, nevím přesně jestli v roce je 1991 nebo 92, zpátky. Jak ho dostali zničený. A jak zámek dneska vypadá naprosto skvělé.
Jsou tam ještě místa, kde je potřeba ještě popracovat a dělat různé věci.
Ale když se člověk vžije do toho, že dostali vrácený majetek zpátky v restitucích, tak ne všechno bylo v pořádku. Ty jsi tohle, Pepo, asi možná také zažil.
V tomto zámku bylo evidentně spousta věcí v nepořádku a bylo velkým štěstím, jak říkala průvodkyně, která nás provázala, že tam nebyl umístěn žádný prasečák. Ale že tam byly čisté věci typu místní archiv nebo nějaké muzeum a podobně. Takže nebyl tak zničený jako některé další majetky, ale byl ve velkém nepořádku. Když člověk vidí fotky ze začátku devadesátých let, tak si říká „Uf, pustit se do toho je velká výzva“. Pak opravdu musí mít horizont padesáti a více let, aby vůbec měl odvahu se do toho pustit. Tak mi to přijde
Josef Podlipný
Constatin Kinský má s naší rodinou opravdu něco společného a stále částečně ten majetek není v takové kondici, kterou bychom si přáli.
Pro mnohé z vás nebude novum, když pochopíte, že majetek není vaším vlastnictvím, ale pouze vám byl svěřen. Změní se vaše perspektiva.
Najednou vnímáte dlouhodobé důsledky svých rozhodnutí, které vás chrání před impulzivními kroky, impulzivními rozhodnutími a směřují vás opravdu ke strategickému přemýšlení o hodnotách, o cílech. A samozřejmě vás směřují i k tomu, abyste vtahovali celou rodinu do diskuzí o správě rodinného bohatství.
Constantinovi se nepochybně daří pracovat na udržitelnosti a odpovědnosti.
Mně se také moc líbilo, jak hovořil o zapojení mladších generací do správy majetku a opět cituji jeho slova:
„Nechte je učit se skrze odpovědnost. Dejte jim příležitost chybovat a zlepšovat se“.
Vladimír Fichtner
To je velmi důležitá věc.
My k tomu používáme rodinnou banku, aby každé z našich dětí mělo šanci řešit, co potřebuje. Třeba založit byznys, když chce. Koupit nemovitost a začít ji opečovávat. Na to by v běžné bance neměli dneska kredit.
Nechat další generaci odpovědnost je skvělá věc! Ono to začíná už u kapesného. Já jsem vždycky žil v tom, že kapesné je o tom, že něco uděláš, a za to něco dostaneš. Třeba. Až později jsem pochopil, že kapesné je především o tom, že děti učí odpovědnosti, co s těmi penězi udělají. Jestli si za to něco koupí, nebo to někomu půjčí za úrok, nebo budou investovat, spořit.
Vystavovat děti odpovědnosti v jakémkoliv věku je jedna z věcí, kterou je dobré dělat. Čím jsou starší, tím větší by odpovědnost měla být, třeba jako v případě rodiny Kinských.
Josef Podlipný
My k tomu v rodině dodáváme, že děti by měly vyrůstat s pocitem, že bohatství není výsadou, ale odpovědností.
Constantin Kinský velmi hezky popsal, jak v jejich rodině paralelně pracují na všech dovednostech, kdy dědeček zakládá, otec řídí a děti se učí spravovat.
V jeho případě jsou děti takovým kontrolním orgánem, který dozoruje, jak spravuje Constantin Kinský jejich rodový majetek. Což je jeden z možných modelů. Jistě zajímavý, protože se dozvídá, jak nahlíží mladší generace na správu rodinného bohatství i stran inovativních nápadů. Nejenom skrze tradici, ať už rodovou, anebo tu, která je spojena se správou rodinného bohatství.
Vladimír Fichtner
Ano, to bylo zajímavé, jak říkal, že šlechtici vždycky byli start-upisti. To mě nikdy nenapadlo, že často byli těmi prvními, kteří něco zkoušeli a prozkoumávali. A je to tak dodnes. Což bylo také zajímavé slyšet.
Josef Podlipný
Stejně zajímavé bylo od Constantin slyšet to, že zámek je vlastně špatné slovo. Říkal: „My nechceme nic zamykat, my se chceme otevřít. Každého s dobrými úmysly přizvat“.
Bylo vidět, že jako rodina sice tradici vnímají jako důležitou, nicméně inovace bez tradic ztrácí smysl. Ale tradice bez inovace nemá šanci uspět v měnící se době.
Vladimír Fichtner
Z tohoto úhlu pohledu mě také zaujalo, že minulost je pro něj inspirací a ne nostalgií.
Že to je „Aha, tak co se tam stalo a čím bych se mohl inspirovat?“ A inspirovat se dá z dobrých zkušeností i ze špatných zkušeností. Člověk se může některým věcem vyhnout. Já jsem si uvědomil, jak málo třeba v rodině ještě sdílíme tu cestu budování našeho byznysu a všechny chyby, které jsme na té cestě dělali. Kolikrát to bylo fakt těžké. Aby děti věděly, že můžou to samé. Je normální, že se něco nepovede. Nebo že přijde nějaká krize a člověk takzvaně ryje držkou v zemi. Prostě není to žádná sranda. A každý jsme to někdy zažili.
Ale když má člověk dostatečně dlouhý horizont a ví, co chce dělat a baví ho to, tak všechny nástrahy překoná. Jednou se dožije historie 20 let, 50 let anebo set let, jako v případě rodu Kinských. Proto také ten časový horizont přemýšlení může být úplně jiný.
Bylo zajímavé také to, když nám říkali, že jsme jedni z mála, kteří si vybrali jako aktivitu právě procházku po lese s povídáním o panství. Nabízejí spoustu jiných firemních aktivit.
Ale pro nás je to nesmírná inspirace a každý krok v tom lese a povídání s Honzou, který nás tam provázel, bylo opravdu velkou inspirací, jak přemýšlet o věcech. Nejenom v lesním hospodářství.
Josef Podlipný
Slovy Constantina Kinského: „Historie nás učí, kdo jsme. Ale inovace nás posouvají kupředu“.
To dokládá i skvělým počinem, vytvořením muzea, které jsme také navštívili. Tam většinu účastníků procházející skrz muzeum s audiovizuální podporou rozesmálo, když tam dětský hlas říkal: „A chtěli jste být chudí. No, nepovedlo se to“.
Velmi vtipný způsob, jak představit historii, ukázat na historických milnících základy kvalitní dlouhodobé správy, rodinného bohatství, základy morálky a hodnot, které přežívají z generace na generaci.
K tomu bych jen dodal – určitě zachovejte tradici, která má smysl. Ale buďte otevření moderním přístupům.
To Constantin Kinský ukazoval i na přístupu k charitě, nadacím, pomoci komunitě, pomoci druhým.
Opět budu citovat: „Nadace je způsob, jak formalizovat rodinné hodnoty a zajistit, aby majetek sloužil konkrétním účelům“.
Vladimír Fichtner
Ten účel je velmi důležitý!
Já jsem si vzpomněl ještě na jednu věc, která padla u toho dlouhodobého (nebo krátkodobého) padesátiletého horizontu.
A to, že kumšt je spojit ekonomiku fungování svěřeného majetku s tou dlouhodobostí. Nemůže do toho člověk sypat od rána do večera, aniž by si to na sebe vydělávalo.
Stačí se rozhlédnout po těch zdech, kolik peněz tam je nebo bylo potřeba investovat. A jak bylo potřeba přemýšlet o tom, co majetek může vydělávat, aby se zase dalo vracet do jeho udržování a postupného zvelebování.
Pro mě tam opravdu asi největší byl ten dlouhodobý přesah a přemýšlení o těchto věcech.
Co se týče filantropie nebo věcí, které pomáhají komunitě, bylo dobré slyšet to, co říkal Constantin Kinský a co všichni dobře víme: „Darujte to, co nemáte. Nebo to, čeho máte nejméně“.
Tak jsme se na sebe všichni podívali: „Čas nemáme“.
„Přesně. Darujte čas, pomáhejte někomu budovat jeho byznys. Nebo školte ve školách finanční gramotnost nebo jiné věci, které vyžadují váš čas. Protože peníze máte, to je taky důležité. Ale čas je důležitý.“
Josef Podlipný
Ano, Constantin Kinský říkal: „Bohatství získává skutečnou hodnotu tehdy, když slouží nejen rodině, ale i společnosti“.
Já k tomu dodávám – charita není kompenzace toho, že jsme bohatí, musí to fungovat zároveň. Protože jenom tak se to stává udržitelným, dlouhodobě mezigeneračně fungujícím projektem, který může dělat společnost lepší.
Zajímavé bylo také ohlédnutí do minulosti, kdy Constantin Kinský, respektive jeho otec získával majetek zpátky. Když říkal, že každých padesát let o ten majetek tak zhruba přijdou. To bylo z hlediska správy určitě nesmírně osvobozující.
Nicméně on to zároveň spojil s organizací majetku, kdy zmínil, že rozdělení majetku do určitých struktur, například nadace, může zajistit kontinuitu a transparentnost. Může to chránit majetek před fragmentací jeho rozdrobením, možná může zabránit i nějakým vnitřním rodinným konfliktům. Ale i přesto je to potřeba dělat s rozmyslem a rozvahou.
Já jsem si doslovně zapsal jeho myšlenky, které se honily kolem toho, že když to napíšete špatně, říkal Constantin, tak můžete budoucí generace potrestat.
Říkal, že to nesmíte řešit jako daňovou optimalizaci, protože v budoucnu může být všechno jinak.
A je potřeba si uvědomit, že například restituce byly vydávány pouze fyzickým osobám jako předchozím majitelům. Takže je potřeba opravdu s velkým rozmyslem a rozvahou přemýšlet o majetkových strukturách. Mnoho úspěšných správců rozsáhlých bohatství jde možná k té majetkové struktuře takzvaně zkratkou. Chtějí to prostě někam zaparkovat. Možná si říkají, že teď už mají na stole nějaký návrh majetkové struktury a zapomínají na ta slova, která pronesl pan Kinský, že to mají dělat s rozmyslem a rozvahou.
Vladimír Fichtner
Pro nás jako podnikatele je ale přirozené, že chceme ta řešení samozřejmě rychle, zítra ideálně, co nejoptimálněji z pohledu daní. To je nám přirozené.
Ale když se na majetek, rodinné bohatství, podíváme nejenom z pohledu majetku, ale i z pohledu vztahů, zjistíme, že k tomu nesmírně patří trpělivost a rozvážné přemýšlení. Ne rychlé podnikatelské řešení.
Dneska dělám tohle, teď se to neosvědčí, zítra budu dělat něco jiného.
Jak do toho zatáhnout děti, jako o tom přemýšlet. To všechno zdržuje.
Trpělivost růže přináší, myslím si, že možná tady vzniklo kdysi dávno to rčení.
Josef Podlipný
Setkání s lesním radou, kterého jsi zmínil, i s Constantin Kinským a našimi klienty a naším týmem na zámku ve Žďáru nad Sázavou bylo plné inspirací a určitě by vydalo na mnoho dílů tohoto podcastu.
Nicméně na závěr bych s vámi chtěl nasdílet alespoň 4 doporučení, která jsem si z tohoto setkání odnesl.
- Uvědomte si, že majetek je odpovědnost, nikoliv výsada.
- Zapojte mladší generaci a učte ji hodnotám skrze odpovědnost.
- Kombinujte historické tradice s inovativními přístupy ke správě a investicím.
- A zvažte filantropii jako prostředek k vytvoření pozitivního dopadu, který přesahuje rámec rodiny a možná i mnoha generací.
Vláďo, doplnil bys tento výčet tvou inspirací od Constantina Kinského?
Vladimír Fichtner
Kdo se stará, musí mít poslední slovo.
Můžeme se v rodině bavit o čemkoliv, ale ten, kdo má věci na starosti, musí mít pravomoc rozhodnout. To si myslím, že je dobrá praktická rada.
A poslední věc – nebát se podporovat riziko „zkoušením nových věcí“.
On říkal, že tady v Čechách to riziko není moc oblíbené.
Je to už od dětství hezky vidět, když dětem stále říkáme: „Neběhej, spadneš. No vidíš, já jsem ti to říkal“.
Všichni jsme to zažili, všichni jsme to dělali, nebo aspoň já teda určitě, i svým dětem.
V tu chvíli jsem si říkal „aha, tak už tady vzniká ta nechuť riskovat. A možná díky tomu máme méně toho podnikatelského podhoubí, když se tak chováme a máme to takto nalajnováno“.
Říkal jsem si, že od teď budu muset něco změnit. U dětí už to nezměním. Ale třeba v jejich podnikání pořád můžu, i někdy jindy.
Moc se těším se na to, jakou další inspiraci ze setkání s Constantinem Kinským při další konferenci nebo při dalším rozhovoru s ním načerpám. Bylo to velmi inspirativní, souhlasím.
Josef Podlipný
Přátelé, chcete-li prostor, dávejte prostor.
Dovolte chybovat sami sobě i vaším blízkým.
A pokud to myslíte se správou rodinného bohatství opravdu vážně, budeme rádi, když nás oslovíte a zapojíte se do těchto diskuzí. Protože jsou vždycky plné inspirace.