Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSS5 pravidel pro harmonický přechod majetku na další generaci a výběr nástupců – Erika Matwij
natočil Josef Podlipný 
Když rodiče mlčí, děti tápou.
Nástupnictví není událost, ale proces.
A čím dřív začne, tím lépe pro všechny.
Mnoho úspěšných rodin odkládá diskuzi o nástupnictví a přechodu správy majetku na další generaci s tím, že „ještě je čas“. Pravda ale je, že čas může představovat problém – místo plynulého předání vznikne nedůvěra, chaos nebo dokonce konflikt mezi sourozenci.
Pozvání Mezi Rentiéry opět přijala Erika Matwij, expertka na strategii a řízení v rodinných firmách, členka Mezinárodní akademie pro výzkum rodinných podniků (ifera) a pořadatelka Mezinárodního kongresu rodinných firem.
Erika s Vladimírem Fichtnerem a Josefem Podlipným sdílí, jak začít otevřenou komunikaci o majetku včas, jak vést rodinné rady a jak vybírat nástupce na základě talentů, hodnot a přirozené angažovanosti – nikoliv očekávání nebo tlaku.
Tato epizoda je nabitá praktickými tipy a příběhy z českých i mezinárodních rodin, které se úspěšně (nebo bolestivě) pustily do přípravy nové generace. Pokud chcete ochránit nejen majetek, ale i rodinné vztahy, nenechte si tuto epizodu utéct.
Textový přepis
Josef Podlipný
Erika je zkušená konzultantka a průvodkyně mnoha rodin ze segmentu Ultra High Net Worth Individuals. Pojďme hned na úvod říct příběh, který nás do tématu nástupnictví uvede.
Erika Matwij
Příběhů je mnoho. Musíme být objektivní a přinášet reálné situace ze života. Jsou příběhy, které končí velmi dobře a jsou takové, které jsou náročnější na procesy, na čas, na trpělivost. Představte si čtyřčlennou rodinu. Je tam syn, který má už dvě děti a dcera, která má také dvě děti. A rodiče, kteří už v tomto momentě spravují majetek a věnují se hlavně filantropii. Věnují se tomu, aby byli podporou pro děti i vnoučata. Je jim 62 a 65 let. To je základní popis rodiny. Prodali svoji firmu a nyní se starají o to, aby rodinné bohatství sloužilo i dalším generacím. To byl první cíl. A druhý cíl byl, aby oni – rodiče si mohli užít rentu a důchod úplně luxusně a nadstandardně, jak o tom i snili. Zároveň měli ve svých nastavených cílech podmínku, že si nepřejí, aby se rodinný majetek rozdrobil. Když jsme začali o těch věcech hovořit a otvírali jsme to, zjistili jsme, že rodina ví velmi povrchně o tom, co přibližně mají. Dětem bylo mezi 35 až 45 lety, takže to nebyly děti, které právě vyšly ze školy. Ale přesto neměly informace o tom, co vlastně rodiče mají a kam se vypracovali. Věděly o tom, že rodiče jsou úspěšní, ale neměly podrobnou představu, co vlastně ta rodina má a o čem se společně budou bavit.
Když jsme to začali otvírat, rodiče dostávali domácí úkoly, aby představili a načrtli strukturu toho, o čem budeme mluvit, aby se měly děti k čemu vyjádřit. Tento příběh je ještě v procesu. Jde velmi dobře a podle plánu. Rodina se nyní baví o tom, jak si nastavit zodpovědnosti a činnosti. Děti jsou v hlavním pracovním poměru, mají svoji kariéru, mají svoje rodiny. Probírají, jakým způsobem by správa měla vypadat, když rodinné bohatství mají pár roků. Také zakladatelé bohatství se učí, jakým způsobem mohou pracovat a spravovat svůj rodinný majetek. Výborné bylo, že mysleli i na to, aby to začali otvírat s dětmi. Protože děti příliš nechtějí spravovat tento rodinný majetek. Takže momentálně jsme ve stádiu, kdy hledáme průnik, co si děti můžou na sebe vzít, aby to dělaly s lehkostí a abychom využili jejich potenciál.
V čem jsou velmi dobří a jak to má do budoucna vypadat, aby to pro ně nebylo obětující se. Aby to bylo pro ně takové, že se chtějí o rodinné bohatství starat, abychom v nich vzbudili zájem. Pracujeme na více frontách. Aby to rodiče uměli pustit a děti si uměly vzít část zodpovědnosti a aby to pro rodiče bylo v pořádku.
Josef Podlipný
Věřím, že toto je pro naše posluchače velmi cenná inspirace, Eriko. Vláďo, jak zapojit rodinu do otázek nástupnictví a přechodu správy majetku na další generace? A kdy s tím začít?
Vladimír Fichtner
My jsme s tím začali v okamžiku, kdy jsme prodali majoritu ve firmě. V principu jsme dětem představili majetek a to, co je teď naše s Radkou a co jednoho dne může být i jejich. Aby věděly, co je může čekat. Tenkrát, když jsme to udělali, dětem bylo 28, 27 a 17 let. Takže my jsme začali transparencí. Děti samozřejmě věděly, že máme nějakou firmu, ale nevěděly, co z toho může vypadnout. A od té doby se bavíme poměrně pravidelně o tom, jaký ten majetek je. Naše děti se dneska ještě neúčastní procesu správy majetku, nebo ne nějak výrazně, protože každé má své priority, mají svoje byznysy nebo studují ještě na vysoké škole. Nemají tolik prostoru a my chceme, aby dělaly hlavně to, co je baví. Ale na našich rodinných radách, které máme s naší koučkou Erikou (děkujeme, Eriko), tyto věci přicházejí. Transparentnost, řekl bych, je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou je potřeba pěstovat.
Samozřejmě si někdo říká, jestli není ještě brzy, nezkazíme je tím apod. Nechceme je nikdo zkazit, ale když nebudeme mluvit vůbec, šance, že je zkazíme, je mnohem větší. To vidíme hezky na lidech, kteří dokázali vydělat rychlé peníze třeba výhrou v nějaké loterii nebo na profesionálních sportovcích. Často rychle poznají sílu peněz, ale také často nevědí, co s tím potom. A to nedopadá úplně dobře. Ne vždycky, samozřejmě, ale v mnoha případech ano. My jsme spíš pro tu transparentnost a pro to, abychom se začali bavit, protože základ je komunikace.
Josef Podlipný
Oba mluvíte o transparentnosti, o otevřené komunikaci a zároveň potvrzujete, že ideální čas na vtahování členů rodiny do diskuzí o nástupnictví bývá mnohdy dříve, než si to sami jako rodiče uvědomíme. Když se podíváme na naši aktivitu ve větším detailu, jak tedy vybírat vhodné nástupce? Napadá tě, Eriko, jednoduchý nebo alespoň zjednodušený klíč, jak na to jít?
Erika Matwij
Měla by při tom být celá rodina. To je úplný základ a nazývejme to tak, jak jsme to už i v předcházejících epizodách říkali. Založte si rodinné rady, aby tam byli všichni členové rodiny. Ten klíč může být skutečně velmi jednoduchý. Čemu se dítě věnuje, jaké má zájmy, jaký má talent, potenciál. Myslím si, že kultura chování, postojů, jaká mám pravidla k péči o sebe, o rodinu, o bohatství, jaký mám vztah k penězům, to by měl být takový základ. A potom nadstavba na to by měla být i finanční gramotnost. To, jestli se zajímám, jestli se ptám, jestli ji mám vůbec a jestli projevuji zájem. Toto je jeden z velmi důležitých faktorů. To by mohl být úplně laický postup. Ani v jedné rodině, kterou jsem zatím provázela, to neměly děti nastejno. Vždy jedno dítě více projevovalo zájem, bylo více angažované, více přicházelo s otázkami, s nápady. Hodnotově se více shodovalo s tím, jak si rodiče přáli, aby bylo rodinné bohatství spravováno.
Většinou jsou to děti, které mají i vnitřní talent na to, aby organizovaly, mají strategické myšlení a umí dotahovat věci do konce. Toto jsou ty vlastnosti a schopnosti, které nás předurčují k tomu, že to děláme s lehkostí. Dají se naučit, ale pokud je máme v sobě a nacházejí se mezi deseti talenty, které má každý z nás v sobě, jen v jiném pořadí, v jiném poměru sil, tak právě ty, které máme úplně navrchu, nám dělají radost. Děláme je s lehkostí, jdeme více do hloubky a tam se ukazuje i to, proč každé z našich dětí je jiné, proč dělá jinou práci atd. Na začátek je dobré, aby rodič toto uměl na rodinné radě otevřít a začal se ptát a zjišťovat. Především v té komunikační kultuře, v té angažovanosti, kdo má predispozice na to, aby to mohl táhnout dál.
Josef Podlipný
Eriko, mluvila jsi o talentu, o dovednostech nástupců a o rodinné radě. Vláďo, ty máš už delší dobu zkušenost s rodinnou radou a tím, jak u vás doma probíhá. Zároveň jste s Radkou rodiči tří dětí. Jak zajišťujete objektivnost, když se díváte na dovednosti, na talent a to, jak podporovat vaše děti a jak vybrat správné nástupce? Jak vám v tom pomáhá Erika jako nezávislá třetí osoba?
Vladimír Fichtner
Asi to nejdůležitější, alespoň co vnímáme my, je dát tomu dost času. Mně je dneska pětapadesát, takže mám pocit, že ještě mám nějaký čas. A i když někteří lidé kolem mě už měli infarkt a třeba to přežili, tak to je dobrá připomínka, že člověk tady nemusí být věčně. Ale řekl bych, že najít si čas a mluvit společně je základ. To byla druhá důležitá věc, kterou už Erika řekla. To je základ toho, aby to mohlo fungovat, aby to byl proces a ne projekt, který je na čtrnáct dní nebo tři týdny. Nebo se dají všechny děti poslat na nějaké testování, jaké mají znalosti, schopnosti a dovednosti. Ale takhle my to neděláme. My jdeme spíš přirozenějším způsobem. Teď je jeden z našich synů u Eriky v Akademii nástupců, po prvních dvou dnech přijel nadšený. On je velmi kritický ke všem věcem, které kolem něj jdou, a najednou hodinu nadšeně vyprávěl, jak to bylo skvělé.
Počítáme, že tam příští rok půjde další dítě, dcera dneska studuje v zahraničí, tak možná půjde za čtyři roky. Uvidíme. My doufáme, že budeme mít ještě prostor nechat děti dorůst. Aby si řekly samy, že něco je jejich parketa a něco není. Doufáme, že do té doby budeme mít dost síly s Radkou, abychom některé věci obstarávali sami a s těmi dětmi je jenom sdíleli. Zatím oni sdílejí, co se děje v jejich byznyse, co se daří a co se nedaří. Bavíme se o tom na rodinných radách. Takže objektivnosti, na kterou ses ptal, dáváme prostor. Zatím si myslíme, že to nelze uspěchat. Alespoň tak k tomu přistupujeme my.
Erika Matwij
To, co bych chtěla v tomto momentě zdůraznit je, že zvete svoje děti k těmto rozhovorům. To znamená, že se o tom chcete bavit. Jaký na to mají názor a jaké k tomu mají postoje. Vnitřní přesvědčení nemusí dopadnout tak, že nástupce správy rodinného bohatství bude jen jeden. Chtěla bych rozpustit myšlenku, že vybíráme jen jednoho nástupce. I když máme tři, čtyři, pět dětí nebo máme vícečetné rodiny, nemusí to být jeden nástupce. Tím, že je pozveme, tím, že se o tom začínáme bavit a vtahujeme děti do rozhovorů, si vytvářejí obrázek. Třeba i ten, kdo je veterinář, například moje dítě, může projevit mnohem větší zájem o správu rodinného bohatství než ten, kdo vystudoval ekonomickou fakultu.
Josef Podlipný
Eriko, co doporučuješ za techniky a strategie v jednotlivých fázích vtahování členů rodiny, i za cenu, že dostávají všichni dostatek času?
Erika Matwij
Strategie mohou být různé, a proto je představujeme a procházíme s vašimi account manažery a s těmi rodinami. Musíme si nedříve navnímat tu rodinu. Jak to ta rodina chce? Jaký je cíl? Jakým účelům má sloužit rodinné bohatství, co by oni chtěli? Jak to má vypadat za 5, 10, 30 roků? A začít si o těchto věcech povídat. Co na ten odkaz říkají děti, jak to mají děti? Jak vyspecifikovat strategii, nastavit, kdo bude nástupce anebo kdo se bude více k tomu hlásit, by mělo být v co největší shodě se všemi členy rodiny. Rodina by měla podpořit to, že když se jeden k tomu má více, více se angažuje, ostatní s tím nemají problém. Protože jen tehdy umíme nejlépe rozpustit rizika toho, že když tu jako rodiče nebudeme, děti se kvůli majetku nepohádají. V tomto je velmi důležitá trpělivost. Dát si čas na to, že nás nic nehoní.
Bez ohledu na to, kolik je nám let, jak říkal Vladimír, je třeba o tom mluvit transparentně. Co znamená transparentně? Že každý člen rodiny dostane stejné informace. Ne, že dávám jednomu více a druhému méně. Protože tam začínají nespokojenosti a konflikty mezi rodinnými příslušníky. Mohou říct „O to jsem nevěděl, se mnou si o tom nehovořil.“ Takže transparentnost je důležitá a já zdůrazňuji ještě i systematičnost. Když si povíme, že se tomu chceme věnovat, abychom se setkávali pravidelně. Abychom nerušili setkání rodiny a nepřesouvali ho o tři měsíce. Nebo až si na to najdeme čas, když budeme mít chuť – to není efektivní. Takže když se rozhodneme, že to chceme otvírat, může to být i jednou za dva měsíce anebo za tři. Ale ať je transparentnost i v tomto. I v podávání informací a v otevírání se, ať je dodržena. Toto je velmi důležité.
Josef Podlipný
Z povídání s oběma z vás vychází to, že je to proces a že ten proces má nějaká pravidla, která se asi postupně tvoří, a nejsou možná dána hned od samého začátku otevřené a transparentní diskuze. Eriko, Vláďo, můžete společně definovat pravidla, která se vám osvědčila anebo o kterých třeba i jen přemýšlíte, že byste je někdy do budoucna zavedli?
Vladimír Fichtner
My jsme jich spoustu řekli, spíš to zkusím shrnout. Budeme se střídat. Za mě – začít včas. Nečekat, až dětem bude padesát nebo čtyřicet. Klidně, když jim je 15 nebo 17 je možné začít. To je pro mě první pravidlo.
Josef Podlipný
To znamená, dokud máš energii a chuť předávat zkušenosti a být toho součástí jako budovatel, je to možné takhle vnímat?
Vladimír Fichtner
To si můžu myslet i v pětasedmdesáti, že mám chuť a energii. Už to není ale úplně ono.
Erika Matwij
Mít čas a vyhradit si na to čas, který chci věnovat členům rodiny. Přijdou totiž různé otázky. Ty otázky můžou být „Jak je to možné, že to nevědí? Myslel jsem si, že to by měli vědět.“ Může to být poučování – „Myslel jsem si, že jste se to ve škole učili.“ Bez posuzování, na jaké úrovni finanční gramotnosti jsou jiní členové rodiny, si vyhradit a investovat čas tomu, že se budu bavit se členy rodiny. Je to jiné nastavení, když jsme ochotní sdílet, jak jsme se dopracovali k tomu, kde jsme. Jsme ochotní otevřít, že jsme měli i neúspěchy. Jsme ochotní hovořit i o tom, že ne vždy nám bylo takto dobře. Co jsme museli tehdy udělat, že jsme došli až sem. A jaké máme představy bez ohledu na to, jak to mají ostatní. Abychom to začali komunikovat a nebrali všechno automaticky. Čas věnovaný tomuto tématu, být k dispozici členům rodiny a dětem je enormně důležité.
Toto je totiž jedno z rizik, proč potom rodiny neprospívají a odsouvají to. Anebo to není pravidelné a systematické.
Vladimír Fichtner
Začít včas a najít si čas. Několikrát tady padlo od začátku – vždycky společně. Jakmile začneme probírat něco s jedním synem, s druhým synem, s dcerou a pak si oni mezi sebou začnou povídat, to je cesta špatným směrem. Protože i když sedíme v jedné místnosti, stejně si to někdo vyloží jinak. Vždycky všechny informace jsou jasně, transparentně a přirozeně přístupné každému stejným způsobem. Když jsme v té jedné místnosti, tak nemůže nikdo říct „Vy jste si něco řekli?“ Vždy společně.
Erika Matwij
Za sebe dám určitě dobré doporučení, aby manželé – rodiče se předtím domluvili společně, oni jako dvojice, a aby si odkrokovali věci, které postupně dětem budou pouštět. Do jaké hloubky půjdou, aby to bylo za ně jako rodiče dohodnuté, v jaké sledu a kdy co otevřou a zpřístupní dětem. Protože děti jsou třeba v různých věkových kategoriích. Informace dávkovat.
Vladimír Fichtner
A já bych řekl, mít svého kouče. Jako ho má naše rodina. Kdybychom u našich diskusí neměli Eriku, byly by mnohem složitější a já bych nemohl být jeden z nich. Možná bych pořád hrál roli „Len ona“, takového lídra. Ale už jím nechci být, abych dal prostor dalším. I když je to moje přirozenost. Je dobré se stáhnout stranou a nechat kouče vést ten proces. To si myslím, že je jedna ze skvělých zkušeností, kterou my máme.
Josef Podlipný
To bylo pět pravidel pro harmonický přechod majetku na další generaci a správný výběr nástupců. Transparentnost a komunikace jsou klíčem k úspěšnému přechodu majetku na další generaci. A to vám tak, jak tady sedíme, všichni ze srdce přejeme.