Apple Itunes
Spotify
Stitcher
RSS3 největší chyby podnikatelů po prodeji firmy a jak se jim vyhnout
natočil Josef Podlipný 
Prodáváte firmu, kterou jste budovali celý život?
Pozor na chyby, které mohou zničit nebo těžce poškodit Vaše těžce vydobyté bohatství!
Rentiéři Vladimír Fichtner a Josef Podlipný rozebírají tři nejčastější chyby, kterých se podnikatelé po prodeji firmy dopouštějí. Poučení se dozvíte z příběhů známých i klientů, kteří tyto chyby udělali.
Nezůstane jen u chyb. Zjistíte, jak se správně připravit na ochranu rodinného bohatství pomocí sedmi praktických doporučení, jak se vyhnout obrovským ztrátám.
Textový přepis
Josef Podlipný
Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači, mé jméno je Josef Podlipný. Vítám Vás Mezi Rentiéry.
Vladimír Fichtner
Dobrý den, mé jméno je Vladimír Fichtner. Dnes máme speciální téma pro toho, kdo ještě neprodal svoji firmu nebo ji zrovna prodává.
Josef Podlipný
Dnešním tématem jsou 3 zásadní chyby, které dělají úspěšní podnikatelé po prodeji firmy.
Zároveň se s vámi podělíme o doporučení, jak se vyhnout velkým ztrátám.
My jsme se v době, kdy jsme budovali rodinná bohatství, ale i v době, kdy jsme se snažili pomoci někomu, aby neudělal fatální chyby, setkali s mnoha úspěšnými podnikateli. S jakou nejčastější chybou jsme se setkali?
Vladimír Fichtner
Ten, kdo zažil prodejní proces, si ji asi dokáže představit.
A to, že se nepřipravím na to, že peníze dostanu. Protože jsem ponořen do prodeje „svého dítěte“.
Na jedné straně se mi nechce.
Na druhé straně si říkám „Asi je dobrý čas, když je teď těch zájemců hodně.“
Ale věnuji se tomu prodeji. Dělám všechno pro to, aby prodej dopadl co nejlépe. A plánování toho, co bude s těmi penězi potom, na to si čas moc nenacházím.
To si myslím, že je ta nejčastější, nejtypičtější chyba. Protože ve chvíli, kdy mi přijdou na účet peníze – a je jedno, jestli to jsou stamiliony, miliardy nebo desítky miliard – začít až v tu chvíli vymýšlet, co s tím budu dělat, znamená, že velmi pravděpodobně mě ta situace dotlačí do něčeho, v čem nechci být.
Josef Podlipný
Souhlasím.
Částečně rozšířím nepřipravenost, když řeknu, že častou chybou je investorova chybějící investiční strategie.
Mě napadá konkrétní příběh Petra, který neměl dlouhodobou strategii. Získal vyšší stovky milionů korun při prodeji jedné ze svých významných firem, a protože neměl dlouhodobou strategii, šel rychle po opětovném rozinvestování peněz.
Prostě ho takzvaně svrběly ruce. Najednou měl balík, v jeho případě to bylo skoro třičtvrtě miliardy, a říkal si: „Teď přece nesmějí jenom ležet na účtu, vždyť budou ztrácet na hodnotě.“ Což měl jistě pravdu.
A naskytla se nějaká příležitost, tu jiná příležitost, pak ho oslovilo jeho pár předchozích obchodních partnerů a nabídli mu další příležitost.
Najednou zjistil, že 750 milionů už je zase investovaných. Teprve pak se přinutil k tomu, že si vzal tužku a papír a udělal si seznam investic. Říkal si: „to jsem asi neudělal úplně dobře, protože jsem zainvestoval sem a sem.“ Zjistil, že oborově to je všechno stejné, regionálně to je všechno stejné. Dokonce v jednom případě i z hlediska odložené likvidity je to stejné. Bylo to na mnoho desítek let dopředu.
Říkal, že mu to takhle úplně nevyhovuje.
Neměl strategii, jenom reagoval na podněty, které přišly.
Vladimír Fichtner
Ale měl jednu věc, kterou máme ve chvíli, kdy vybudujeme firmu všichni.
Byl přesvědčený, že příště se to zase povede.
A to může být také poměrně nebezpečné přemýšlení, protože to tak úplně nebývá.
Speciálně ve chvíli, kdy nemá investici úplně pod kontrolou a není jenom na něm. Nebuduje ji od nuly, ale přidá se třeba k někomu, kde už tým je a firma je nějakým způsobem nastavená a rozjetá, fungující. Ne vždycky to funguje.
Josef Podlipný
Petr měl ještě to štěstí, a zároveň smůlu, ale možná víc štěstí, že jeho obchodní partner, který společně s ním prodával firmu, se zachoval úplně jinak. Takže mu byl inspirací. Když se mu Petr chlubil, že už investoval sem a tam, a ptal se ho, co on, on mu říkal:
„Já o tom přemýšlím. Mám k ruce dva zkušené poradce. Scházíme se nad tím pravidelně a velmi pravděpodobně už se to blíží k nějaké finalizaci.“
Přemýšlel o tom rok, celý rok. Sice o tom přemýšlel velkou část roku až po prodeji, a i jeho svrběly ruce, ale on udělal strategická rozhodnutí.
Teď, s odstupem času, když se Petr s Martinem potkávají a sdílejí si tu zkušenost, je vidět, že Petr je nervózní. Je z mnoha svých investic i rozčarován, protože se nenaplňují předpoklady, se kterými do těch investic šel. A Martin je v pohodě.
Vladimír Fichtner
Teď si řekl jednu moc hezkou věc: „Protože se nenaplňují ty předpoklady, za kterých do těch investic šel.“
Ale to jsme v podnikání zažili kolikrát. Kolikrát jsme měli myšlenky, které jsme chtěli realizovat, a nakonec to dopadlo úplně jinak. To je prostě běžné. Neměl by být nervózní, ale je nervózní z toho, že to nemá tolik pod kontrolou.
Ty jsi řekl hezky příběh člověka, který se rozmýšlel a trvalo mu rok, než si to rozmyslel. A ne všechno bylo před transakcí, ale částečně potom, takže ho svrběly ruce.
Také jsem potkal investora, respektive člověka, který prodal svoji firmu a rozmýšlel se. Ale ten se rozmýšlel až relativně moc dlouho. Už bylo rok po transakci, když jsme se potkali.
Říkal, že mu banky něco nabízejí, ale nebylo to úplně ono. Není to to pravé ořechové, co by hledal. Spolu jsme si řekli nějakou strategii, povídali jsme si a on pořád přemýšlel.
To bylo v době, kdy byla „nízká inflace“, tříprocentní.
Já už jsem asi po měsíci nebo po dvou musel říct: „Honzo, je to dobré, ale z každých 100 milionů přemýšlení, při tříprocentní inflaci, přicházíte o tři miliony ročně. Jenom díky inflaci. To je 250 tisíc měsíčně. Na každých sto milionů. Vy jich máte pět, tak si to spočítejte sám.“
To je cena za čekání nebo za nerozhodnutí.
Je dobré ty věci vyvážit. A jednoznačně nejlepší řešení je jít do toho, najít si ty dvě, tři hodiny za měsíc, šest měsíců před koncem transakce, devět měsíců před koncem transakce. Dvě tři hodinky si o tom s někým povídat, připravovat se, a být v klidu. Protože potom přijdou peníze na účet a vy víte přesně, co se bude dít. Jste v klidu, máte to rozmyšlené, není tam žádný stres a tlak. A řešení, které uděláte, je velmi pravděpodobně poměrně rozumné.
Josef Podlipný
Znovu mě díky tomu, co jsi teď popisoval, napadl Petr s Martinem.
Protože, přátelé, i Martin udělal chybu.
Já jsem zmínil, že Martina také svrběly ruce. Protože významnou část přemýšlení během toho roku řešil až po prodeji firmy.
V případě Martina to totiž byl prodej jeho jediného byznysu, jeho jediného obchodního podílu. Petr mu říkal, že už má investováno tady, tady, tady, tady. Co ty? Ještě k tomu přikládal emoce. A Martin byl pod tím stále se zvyšujícím tlakem.
A i přesto, že měl dva poradce k ruce, i ti udělali nepochybně chybu. Protože včas neupozornili Martina na to, že ta strategie by také měla pracovat s likviditou, s ochranou části peněz, které budou generovat peníze pro Martinovu rodinu, pro spokojený život.
Martin si poté, co naplnil nebo začal naplňovat strategii, najednou díky své manželce Janě uvědomil, že všechny náklady předtím tahali z firmy.
Protože to bylo daňově optimální. Ale teď už tu firmu nemají. A umí převzít tahle aktiva, co teď v portfoliu mají? V jeho případě ne zcela.
Tím pádem jejich dcera studující na Harvardu měla obavu z toho, jestli se tatínek s maminkou nepohádají o tom, odkud budou brát peníze, aby ona mohla studovat v pohodě dál a rodina to nepocítila.
Tam bylo důležité to, aby to rodina nepocítila. Aby ona jako prvorozená nejstarší dcera neslyšela od svých sourozenců, že na školné na její studium peníze byly, ale oni tady doma dřeli bídu s nouzí.
Nebylo to tak, ale v určitý okamžik Martin říkal, že byl trošku ve stresu A tehdy na to přišel, neřekli mu to ti poradci: „Kdybych byl býval měl tuhle informaci dřív, tak jsem začal o rok dřív přemýšlet o té strategii.“
A já si dobře vzpomínám na slova jednoho z našich klientů, který říkal, jak mu je příjemné, že to nemusí s námi vymýšlet pod tlakem. Jeho to teď netrápí. Může hledat spousty různých alternativ, diskutovat to s námi, diskutovat to v rodině, protože ještě peníze nejsou na účtu.
Vladimír Fichtner
Já bych doplnil jenom naši zkušenost. Když tomu člověk opravdu dá tři hodiny měsíčně po dobu šesti, devíti měsíců, tak jako diskutujeme my společně s klientem a jeho rodinou, nebo partnerkou, případně dětmi, když jde o miliardové obchody, je na schůzce s klientem celý management tým – oni můžou diskutovat dvě tři hodiny a my odpracujeme zbytek. Upozorníme na věci, které jsou důležité. Wealth Protection/ochrana bohatství, hotovost. Mít jasno v tom, za co vydáváme peníze, které náklady už nepůjdou z firmy. Náklady na auta někdo bude muset platit a firma to nebude, a tak dále a tak dále.
To jsou věci, na které upozorníme. Nové věci, které rodina přinese, oni nemusí odpracovat. Je na nás to udělat a kontaktovat lidi, kteří jsou specialisté na danou oblast, probrat je s nimi. Vše předpřipravit, diskutovat a prezentovat jednoduchou formou a včas. A mít jenom prostor na to diskutovat.
Ochrana bohatství a cash flow, to je něco, na co hodně lidí nemyslí, přestože ve firmě to také museli řešit. Každý ví, jak je důležité cash flow. A když to neřešili, nebo než se to naučili řešit, byl to průšvih.
Naučili jsme se to všichni, protože jinak bychom nebyli tam, kde jsme.
V Americe se občas říká Family Enterprises – rodinná firma – ne ve smyslu firmy výrobní, která něco dělá. Ale kde jde o majetek spojený s rodinou.
Spousta věcí je podobných, třeba cash flow, které je potřeba řešit.
Co je jiné, je ochrana bohatství. To nám podnikatelům není úplně přirozené. A je potřeba tomu jít trošku naproti a trošku se inspirovat jinde.
Ty už se usmíváš, je mi jasné, že k tomu máš něco dalšího.
Josef Podlipný
Vzpomínám si, že jsem se ptal Jany a Martina, jak se to stalo, že udělali tu chybu.
A Jana říkala: „jen mu to řekni!“
A Martin říkal, že se vlastně soustředili na věci, které je zaslepily. Říkali si, že to velký objem, bylo to skoro o miliardě. Miliarda, už je takový objem peněz, že to ani neutratí sami, jako rodiče.
A zároveň přemýšleli, aby tou miliardou nezkazili děti.
A tohle upozaďovalo, úplně vytlačilo téma, že z toho ale chtějí spokojeně žít. Vlastně si říkali, že je to tak velké, že to nejsou schopni utratit. A to je tak vnitřně…
Vladimír Fichtner
…Ubezpečilo, že to není problém.
Josef Podlipný
Přesně tak – že to není problém.
Vladimír Fichtner
Vlastně tomu přestali věnovat úplně pozornost.
Josef Podlipný
Úplně zapomněli na to, že z toho chtějí čerpat průběžně a chtějí na to navázat nějakou strategii.
To byla ta hlavní příčina.
A Martin tehdy říkal: “A to mi schválně řekni, když bychom se tehdy potkali spolu, co bys mi poradil?“
A já si myslím, že to pom touží teď všichni naši posluchači.
Co bychom vám poradili, kdybychom se s vámi setkali v době, třeba třičtvrtě roku až rok před prodejem firmy?
Vláďo, pojďme udělat takový jednoduchý návod. Co tedy udělat?
Vladimír Fichtner
Jedna z věcí, kterou je důležité si ujasnit, je, co pro vás znamená rodinné bohatství. Jenom si položit takovou „triviální“ otázku. A prodiskutovat ji v rámci rodiny. Případně ji nasdílet s tím, kdo vám o tom pomáhá přemýšlet. To bych řekl, že jedna z prvních důležitých věcí.
Abych to nemusel vymýšlet všechno sám, tak se budeme střídat. A ty mi dáš vždycky prostor, abych vymyslel něco dalšího.
Co je dalšího z tvého pohledu?
Josef Podlipný
Přímo to souvisí s tím, co jsi řekl, Vláďo.
Ptát se sám sebe, ale i ostatních členů rodiny, k jakému účelu by rodinné bohatství mělo sloužit. Když už se mají dělat nějaká strategická rozhodnutí, aby to reflektovalo i potřeby nástupců, našich životních partnerek nebo partnerů – v případě, že nás poslouchají ženy. Prostě někoho, kdo má co říct ke správě rodinného bohatství.
Dal jsem ti dostatek času?
Vladimír Fichtner
Já bych tenhle ten bod malinko rozvedl.
Souvisí to s tím, kolik budu potřebovat na svůj život, na svoje projekty, na život své rodiny, možná na nějaké charitativní nebo filantropické aktivity.
Je dobré si udělat takové hromádky. Zdá se to triviální, ale naše babičky kdysi dávno měly obálky. Tam měly na tohle a na tamto. Dávaly stranou peníze, aby věděly, jak přesně je rozdělit.
Josef Podlipný
Nebo hrníčky.
Vladimír Fichtner
Nebo hrníčky. Ano, to je dobrý úhel pohledu.
Ve větších penězích to není jinak.
Zůstaňme v té jednoduchosti, není potřeba vymýšlet nic složitého. Ale říct si, kolik budu potřebovat pro sebe a pro ženu do konce života, jaký máme životní styl, co nás baví, co chceme realizovat.
Co bude pro rodinu, to může být další hromádka.
A co na filantropii, charitu.
Jenom o tom popřemýšlejte. Samozřejmě se ty věci vyvíjejí. To není tak, že když dneska něco vymyslíme, že to nemůžeme za půl roku, rok změnit. Život bude přinášet spoustu změn. A stejně jako v podnikání je potřeba na ně reagovat. Stejně ve Family Enterprises je potřeba na to reagovat, ale je důležité do toho vstupovat už s něčím konkrétním. Protože jakmile víte, že budete potřebovat ročně pět milionů nebo deset milionů nebo dva a půl milionu na něco, na svůj život, dá se k tomu říct číslovka, kolik na to bude potřeba majetku z pohledu ochrany bohatství.
Najednou víte, že to je něco, co potřebujete mít jisté. A tady to už je něco navíc. S tím si možná můžete trošku malinko hrát, a tak dále.
Diskuse je potom interaktivní. To není tak, že všechno člověk vymyslí na první schůzce. Proto jsem říkal šest až devět měsíců a vyčleňte si na to dvě, tři hodinky měsíčně. Protože ty věci se otřásají. Ještě jsem nepotkal člověka, který by to vymyslel při první schůzce. To je nepřirozené, protože je to nová situace. Potřebujeme si to nechat trošku rozležet, a to s tím souvisí.
Předávám zase slovo, co dalšího?
Josef Podlipný
Vymýšlet to s někým dalším, s nějakým přizvaným expertem, dává příležitost i k tomu nasát nějakou inspiraci. Nevymýšlet kolo, nevymýšlet to, co už někomu funguje. Je to vyzkoušené možná i sto let zpátky.
Mé doporučení je přizvat experta. Společně s ním vytvořit a mít na stole písemný podklad k diskusi, nějaký plán, strategii. Nad tou diskutovat, rozebrat ji ze všech možných úhlů pohledů. A bavit se o tom v rodině. Nebýt na rozhodnutí sám.
Vracím zpátky míček na tvou stranu.
Vladimír Fichtner
Ty máš vždycky velmi inspirativní bod, ke kterému já mám pocit, že je ještě dobré něco doplnit.
Inspirace od těch ostatních je prostě důležitá. My, když jsme začali nějaké věci řešit v rodině, já jsem četl spoustu knížek, poslouchal jsem spoustu podcastů. A myslím, že už jsem za těch 5 let udělal docela pokrok v tom, co je potřeba. Se spoustou lidí, už dneska klientů, jsme to začali probírat.
To je asi velká výhoda našeho pohledu na svět, že nemáme jenom svůj pohled, ale máme i sdílený pohled dalších lidí kolem nás. Kteří jsou velmi inspirativní a přicházejí s podněty, na které zase jiná rodina třeba zatím nepřišla. Inspirace, bych řekl, že je jedna z důležitých věcí, která může pomoci.
A abych doplnil něco konkrétního, bude to určitě taková maličkost.
Nenechat si posílat peníze do Čech, ale rovnou do Švýcarska. Což mi přijde, že je úplně jasné a ložené, že by to tak mělo být. Ale až překvapivě často jsem skoro v šoku, jak si lidé nechávají peníze posílat do své české banky.
Je to každého věc, ale já v tom mám poměrně jasno.
Josef Podlipný
Když se bavíme o jiné jurisdikci, tak se nabízí, a určitě vás to napadlo také, daňová optimalizace.
Chybou bývá, že myslíme jen na daňovou optimalizaci ve spojení s tím faktickým prodejem. A už méně myslíme na daňovou optimalizaci naplňování strategie nejen pro sebe, ale i třeba pro své děti, které mohou mít jiná občanství, mohou žít nebo směřovat do jiné země. Můžeme se samozřejmě zamýšlet i nad daňovou optimalizací z pohledu nejenom majetkových struktur, ale i z pohledu dědictví a budoucích nároků nejenom na správu, ale i vlastnictví majetku.
Poslední věcí, která mě napadá, je – stejně jako jsme budovali firmu, byznys před prodejem narostl postupně, z hodiny na hodinu nebo z týdne na týden nebo z roku na rok, až na úplné výjimky nějakých jednorožců.
Tak je dobré i naplňování strategie postupně. Neudělat to za jeden týden, ale mít to rozházené. Protože s postupným investováním, s postupným naplňováním dlouhodobé strategie se mi spojil příběh jedné rodiny.
Kde Karel začal investovat přesně podle strategie. A protože to nebylo o jednom tlačítku, které by to spustilo a celé zainvestovalo, ale bylo to o několika krocích, se kterými dopředu počítal, uměl zareagovat na covid.
A on na to často vzpomíná. Kdyby byl v situaci, že to tlačítko zmáčkl před covidem, tak by covid neprožívali moc příjemně. Protože jedna z jeho investic byla do oblasti HORECA. To znamená hotely, restaurace, cestovní ruch. Asi si dovedete představit, že byť koupili hotel, který byl jejich snem a jezdili tam jako rodina mnoho let a byli nadšení, že ho mají, je jejich, a můžou si ho piplat a hýčkat, mohli by si říct, že je pro rodinu dost velký. Což Karel říkal – kdyby to takhle dopadlo a zainvestovali jenom hotelové řetězce, možná by si říkali, že to byla katastrofální chyba. A přitom měli dobrou strategii.
Takže investovat postupně, postupně naplňovat strategii je určitě doporučení, které se vám vyplatí.
Vladimír Fichtner
A diverzifikovat. Tím bych skončil dnešní povídání, protože to jsou ty nejpodstatnější věci.
Josef Podlipný
Přátelé, prodej firmy, prodej vašeho byznysu, který jste třeba desítky let budovali, je nepochybně zlom v životě. Opravdu zásadní moment.
Vladimír Fichtner
Pokud jste prodali, prodáváte, nebo možná jednou budete prodávat, možná jsme pro vás měli dneska inspiraci.
Pokud máte nějakou další zkušenost, napište nám, dejte nám vědět, ať ji můžeme příště zase nasdílet.