Udržet rodinné bohatství více než tři generace je výzva, kterou zvládne jen málokdo.
Jak to dělají rodiny, kterým se podařilo majetek a hodnoty zachovat i po sto letech?
Expert na rodinné bohatství Dennis T. Jaffe konzultoval 100 rodin, které více než 100 let budují své bohatství. Své poznatky sepsal do knihy Vypůjčeno od vašich vnoučat. (Borrowed from Your Grandchildren: The Evolution of 100-Year Family Enterprises) A v říjnu 2024 se podělil o ty nejdůležitější lekce s klienty Fichtner a. s. a jejich rodinami.
Josef Podlipný a Vladimír Fichtner prošli své poznámky a v této epizodě nasdílí 5 postřehů, které měli největší dopad na účastníky i jejich rodiny.
Chcete, aby i vaše rodina patřila mezi ty, které dokázaly udržet majetek déle než tři generace? Poslechněte si tento díl a zjistěte, jak úspěšné podnikatelské rodiny přistupují k plánování, komunikaci a zapojení mladších generací.
Více najdete v epizodě 86: Inspirace od 100letých podnikatelských rodin s Dennisem T. Jaffe
Textový přepis
Josef Podlipný
Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači, mé jméno je Josef Podlipný a opět vás vítám Mezi Rentiéry.
Dnešním tématem je tajemství stoletých rodin a jak zachovat bohatství přes generace. Inspirací pro dnešní díl podcastu nám jsou poznatky z dvoudenního workshopu, který jsme absolvovali společně se zástupci mnoha úspěšných rodin našich klientů i budoucích klientů. Průvodcem nám byl Dennis Jaffe, jeden z nejuznávanějších světových odborníků na dlouhodobou správu rodinného majetku a mezigenerační kontinuitu.
Vladimír Fichtner
Dennis je zajímavý muž. 40 let se na univerzitě věnoval tématu rodinného bohatství, vztahům v rodině a podobně. Když odešel do důchodu, vydal se za rodinami, které mají za sebou déle než sto let, a ptal se jich, jak to dokázaly. Jak dokázaly vydržet tak dlouho v takovém dobrém nastavení a jak dokázaly, že se nerozpadl jejich majetek a dál ho budují, stejně jako vztahy. Po celém světě objel 100 stoletých rodin a své závěry sepsal to do knížky, která se jmenuje Borrowed from your Grand Children, česky Vypůjčenou od vašich vnoučat, kde shrnuje spoustu zajímavých věcí.
Josef Podlipný
Přesně tak. Dennis s námi diskutoval o osmi klíčových principech, které jsme vám sdíleli v 86. epizodě podcastu. Odkaz najdete pod tímto dílem. Dnes se budeme věnovat postřehům, které podle nás mají anebo mohou mít největší dopad pro dlouhodobé zachování rodinného bohatství. Naším cílem je inspirovat vás k implementaci principů mezigeneračního řízení majetku. Ukázat vám rozdíly mezi paternalistickým a partnerským modelem řízení a zdůraznit roli hodnot, které vám nabídnou vystavět na stavebním kameni rodinného bohatství něco, co vydrží mnoho generací do budoucna. Slovy Dennise více než tři generace. Protože právě těmto rodinám to vydrželo více než 3 generace. Rostou, nerozpadly se jim vztahy a rostou nejenom z pohledu kvality vztahů, ale i spravované velikosti majetku.
Vladimír Fichtner
Jedna ze zajímavých věcí pro mě je, že při přemýšlení u nás v rodině nebo s dalšími klienty, se kterými se o tom bavíme, jsme došli ke stejným věcem přirozeným způsobem. Pro mě asi nejvíc zajímavé bylo od Dennise potvrzení, že jdeme správným směrem. Není to nic nového pod sluncem, co děláme. Už na to přišel někdo před námi. Některé věci jsme věděli, některé ne, ale na spoustu věcí jsme si přišli sami. My s rodinou pracujeme na těchto věcech možná čtvrtým rokem. Přišlo to tak přirozeně, že se jen stačilo dívat kolem sebe. To bych řekl, že může být pro každého inspirace. Stačí jen začít přemýšlet o tom, jak udržet rodinné bohatství, jak udržet vztahy. A když nám na to ještě někdo pomůže dopovědět nebo potvrdit, je to příjemnější. Ale neřekl bych, že to je něco jiného než selský rozum v konečném důsledku.
Josef Podlipný
Ano, to můžu jen potvrdit. Vážení, je to něco, na co jste si už přišli nebo na co byste si nějakým svým tempem přijít kdykoliv mohli. Je to hlavně o uvědomění si, o zastavení se a diskutování v rodině. Nebo třeba i s dalšími rodinami. Postřehy, které s vámi s Vláďou budeme sdílet, vám umožní se zastavit, zapřemýšlet si nad tím a možná něco z toho, co už dávno děláte, si uvědomit anebo vylepšit. To, co my úspěšní můžeme vždycky vylepšit, je právě přechod z paternalistického vedení k partnerskému modelu. Protože nic netvoříme vždy jen my sami. Někdy s životním partnerem nebo partnerkou, někdy se svým sourozencem nebo nějakým byznys partnerem. Třeba i se spolužákem, se kterým jsme chodili od základní přes střední až po vysokou školu na jedno místo a vymýšleli spoustu nejenom hloupostí, ale i skvělých věcí. Prostě zakladatelé jsou připraveni se rozhodovat. Jsou dokonce povinni se rozhodovat velmi rychle a tím pádem nám je vlastní, že se rozhodujeme o všem a nedáváme tolik prostoru ostatním.
Právě přechod k partnerskému modelu umožní zapojení všech členů rodiny. O tom jsme diskutovali a workshop nám dal možnost, abychom i jeden druhému nasdíleli velmi zajímavé věci. Třeba: co ti mohu nabídnout jako zástupci mladší generace a co od tebe očekávám?
Vladimír Fichtner
Důležité je říct, že workshop nebyl pro jednu generaci, ale byl dvougenerační. Měli jsme tam rodiny a potomky. Asi nejzajímavější částí z obou dnů bylo, když se jedna generace bavila u kulatého stolu o nějakých tématech a druhá generace, ta nastupující, u druhého stolu o nějakých tématech. A pak jsme si vyměňovali své názory. Protože my jsme se samozřejmě všichni shodli u toho jednoho stolu, všichni ti otcové zakladatelé. Pak jsme tam měli ještě naše ženy, které seděly u třetího stolu. A to, že tam byli muži zakladatelé, ženy, často manželky nebo zakladatelky, a pak děti, dodávalo celému workshopu obrovskou dynamiku. Dynamika těch tří kruhů, jak v jejich rámci a potom mezi nimi navzájem, byla fascinující. Nahlížení na stejné skutečnosti z různých úhlů pohledů bylo alespoň pro mě skutečně fascinující.
Když jsem říkal, že o některých věcech už jsem pár let něco věděl, nebo jsem si je potvrdil…
(Třeba o konceptu „Len on“ a jak všechno rozhoduju sám. Samozřejmě jsme budovali byznys společně s Radkou, takže všichni ví, že hlava musí mít i krk. Ale i tam si myslím, že jsem rozhodoval často sám)… Tak i v rodině jsem už před třemi čtyřmi lety přišel na to, že je potřeba odejít od stolu jako lídr a pustit tam ostatní, a děti, a dostat se na úroveň člena rodiny. Ne lídra rodiny. Stejně jako ve firmě, kdy je potřeba dostat další lidi do kruhu rozhodování, aby firma mohla růst. Ale v rodině to pro mě byl úplný „Aha moment“. Když to budu řešit do té doby, než mi bude 80 a o všechno se budu starat a všechno budu rozhodovat, tak se děti nikdy nic nenaučí, nikdy neudělají žádnou chybu. A že jsem jich sám udělal v životě hrozně moc. Ale to je to, co mě samozřejmě formovalo. To, že jsem chybu udělal, napravil nebo snažil se napravit průšvihy a minimalizovat následky těch problematických věcí. To je to, kde jsem se učil.
Když nedám dětem prostor, nedám jim šanci, aby se učily, aby budovaly své vlastní zkušenosti, budu pořád fungovat na paternalistickém principu. Já se o všechno postarám, já všechno rozhodnu, já všechno… „Len on“, jak se říká slovensky. Pak rodina nemá perspektivu, nemá šanci, protože jsem včas nepředal žezlo.
Josef Podlipný
Přesně tak, Vláďo. Pro nás jen připomenu, že ten první postřeh byl, jak přejít k partnerskému modelu a zapojit všechny členy rodiny, všechny generace a podpořit pocit odpovědnosti a soudržnosti. Z hlediska nástroje, jakým k tomu přistupovat, to může být rodinná rada, kde se schází všichni členové rodiny. Anebo také pracovní skupina, která řeší nějakou konkrétní potřebu, nějaké konkrétní zadání, konkrétní projekt a může mít i svého definovaného lídra. Ten nutně nemusí být z nejstarší generace. Dalším postřehem od zástupců nejenom mladší nastupující generace, ale i od první generace, která rodinné bohatství vytvořila, bylo moc hezké slyšet, jak při předávání majetku pomáhá diskuze. O tom, k jakému účelu majetek slouží, jakými hodnotami rodina žije a jaké hodnoty chce předávat další generaci.
Vladimír Fichtner
Pro mě bylo určitě hodně zajímavé uvědomit si další věc. A to, že ve firmách, které budujeme, hodně pracujeme na hodnotách, které firma vyznává. Snažíme se je dávat najevo, máme vize a mise a podobné věci. A ideálně do firmy přijímáme lidi na základě toho, že se chtějí připojit k těm vizím a misím a hodnotám, které více či méně viditelně deklarujeme. Ale v rodinách to vlastně tolik neděláme.
Josef Podlipný
No skoro vůbec!
Vladimír Fichtner
Kdy firmu budujeme? Dvacet let nebo třicet let a tam už všichni ví, co je ta hodnota. Ne že bychom to v rodinách nedělali, to není úplně pravda, protože svým chováním samozřejmě ukazujeme, jaké hodnoty zastáváme. Ale rodina je širší než jenom já nebo já a Radka. Rodina jsou další tři lidé, aspoň v našem případě naše tři dospělé děti. Ony by měly mít šanci do těch hodnot a nastavení promluvit. I když si odnáší některé věci z dětství, protože se prostě pohybovaly v té rodině s námi. Je dobře je pustit partnersky ke stolu. To je k prvnímu bodu – paternalistický versus partnerský přístup,. Je důležité začít ty hodnoty probírat společně, abychom si řekli, co nás jako rodinu definuje. Ne co definuje mě a Radku. Protože my to máme za těch pětadvacet let společně docela zvládnuté nebo tak nějak přirozeně, jak jsme to budovali ve svých hlavách.
Ale s dětmi jsme to vlastně tolik neřešili. Předávali jsme jim naše hodnoty nějakým způsobem formálně nebo méně formálně naším vzorem, ale málo jsme trávili na tom, abychom ty hodnoty probrali, prodiskutovali, řešili. Jak to máte vy?
Josef Podlipný
Ty jsi správně řekl, Vláďo, že dáváme příklad svým dětem a spoléháme se na to, že ten příklad budou dobře číst. A málo mluvíme s dětmi o hodnotách. Ne jenom tak, abychom diskuzi rozvířili, ale abychom se také dozvěděli, jestli ony to cítí stejně. Jaký na to mají názor? Pokud tohle budeme dělat, což my se v rodině snažíme už více než patnáct let. Se stále vracející intenzitou, takže by někdo mohl říct, že za patnáct let to už máme odpracováno. Už se k tomu nemusíme vracet. Ale my se k tomu vracíme, protože si uvědomujeme, že majetek není jen finančním prostředkem, ale je nástrojem pro dosažení větších cílů. My musíme být jednotní v tom, jaký cíl to je a proč ho chceme dosáhnout. A k tomu nás vedou diskuze o hodnotách. A to mě přivádí k dalšímu postřehu, který určitě nepřekvapí. Protože ho opakujeme v mnoha předchozích dílech podcastu Mezi Rentiéry: transparentní a pravidelná komunikace.
Komunikace je základem a věčným nedostatkem, který způsobuje mnohé konflikty a nedorozumění. Protože si mnohdy myslíme, že tohle přece nemusím říkat, to všichni vědí nebo tomu všichni rozumí. A i při setkání s Dennisem jsme zjistili, že komunikace je nesmírně důležitá. Mnohdy mladší generace té starší řekla: „To je právě to, co my potřebujeme. Mluvte s námi“.
Vladimír Fichtner
Souhlasím, komunikace je naprosto zásadní věc. Bavíme se o ní opakovaně. Jak důležité je bavit se společně u stolu, ne jeden na jednoho. Protože to přináší zbytečná nedorozumění. Mnohem lepší je probrat všechno společně. Je to samozřejmě složitější na koordinaci. Všichni máme své rodiny. Ale pokud chceme něco dokázat, musíme se tomu věnovat. Pokud jsme chtěli dokázat něco v byznyse, museli jsme se tomu věnovat. Pokud chceme dokázat rodinné bohatství posunout do dalších generací, tak se tomu musíme věnovat. To není nic složitého, jenom si na to najít čas.
Josef Podlipný
A protože jsme tomuto tématu už věnovali dostatek prostoru, tak jenom dokončím, že pravidelnými rodinnými radami a každoročním setkáním celé a nejlépe té široké rodiny zajistíme, že komunikace bude opravdu plynout. Nebude násilně implementovanou povinností pro všechny účastníky.
Vladimír Fichtner
Dodal bych jednu důležitou věc. Není potřeba se toho obávat a přemýšlet roky, jak to udělám, aby to bylo dobře. Je potřeba prostě říct „Pojďme se sejít příští týden. Máme spolu oběd. Co kdybychom se sešli už v deset, a ne až ve dvanáct?“ Nebo obráceně, po obědě. To je jedno. Je prostě třeba začít se bavit společně.
Josef Podlipný
Několikrát podtrhuji. Začít je důležité. Stejně jako začínáme už od útlého věku podporovat naše děti, a to nejenom příkladem a schopností se seberealizovat, ale i vzděláním. Tím pádem se je snažíme přizvat k té stále složitější a sofistikovanější diskuzi. A to je další z postřehů, který se nesl jako dějová linka celým workshopem s Dennisem. Protože se to ukazovalo jako nesmírně důležité. Právě vzdělávat se. Nejen mladší, ale primárně mladší generace, po tom prahne, aby měla tuto podporu.
Vladimír Fichtner
Vzdělávat je a zapojovat do věcí. V poslední době si uvědomuju, jak jsem vždycky řešil, jestli dávat dětem kapesné za to, že vynesou koš nebo vyluxují nebo něco podobného. Až po nějaké době mi kdysi dávno došlo, že to nejcennější je, že se učí, co budou s těmi penězi dělat. Ne to, za co je dostali. To je také důležité, ale mnohem důležitější je, jak s nimi naloží. Jestli si je nechají, budou je šetřit, nebo si něco koupí, nebo si to nějak rozdělí. To je zapojování a vzdělávání v praxi. Dneska, když jsou dospělé, tak se můžeme bavit, jestli se budou podílet na nemovitostní portfoliu nebo jak být správný akcionář v naší firmě. Nebo kde si najdou tu roli.
A to není automatické, není to hned. Je potřeba to vytvářet, uvědomit si to. Vzdělávat a zapojovat je do dalších a dalších věcí, aby se něco naučily. Aby přinesly do rodiny něco nového, je nesmírně důležité.
Josef Podlipný
Dát jim příležitost třeba spravovat i menší část majetku. Zapojit nastupující generace do rozhodování je tou správnou cestou, podpořit je nám dělá radost. Všichni nestoři došli ke stejnému závěru a říkali jsme nastupující generaci „přijďte si pro radu, dělá nám to radost“.
Vladimír Fichtner
Pokud budete chtít.
Josef Podlipný
Přesně tak.
Vladimír Fichtner
Ale není to otravování, je to radost.
Josef Podlipný
Dalším postřehem bylo to, že je třeba jako rodina společně vytvářet nějaká pravidla a zároveň o nich diskutovat, než je vytvoříme. Protože mnohdy ta pravidla definujeme i majetkovou strukturou. Tu zakladatelé představují rodině a v podstatě jim říkají „Tohle je řešení, které vám přinášíme“. Na workshopu jsme si jasně řekli, že tohle není ta správná cesta.
Vladimír Fichtner
To je to nejhorší, co člověk může udělat. Nutit někoho jiného do akceptování svých vlastních názorů a představ o životě, financích a majetku. To je důvod, proč 80 % takovýchto struktur na západ od nás je považováno následníky za trest od předchozí generace. 10 % neví, jestli je to trest nebo benefit, ale jenom 10 % to považuje za benefit. A také jsme se o tom s Dennisem bavili a došli k tomu, že to jsou ti, kteří se podíleli na vytváření té struktury. Struktura byla vytvořena až poté, co to rodina komunikovala v rámci multigenerační diskuze se svými členy. Ne v rámci rozhodnutí otce zakladatele. Já nechci, aby se na mě vzpomínalo jako na někoho, co tu rodinu do něčeho donutil, co jí něco nalinkoval. Aby si všichni říkali „proč to ten táta nebo děda proboha dělal?“ Tak to nechci.
Když ale vidím, jak dneska diskutujeme v rodině, čas od času se na rodinných radách zmínka o struktuře přirozeně objeví. Na tohle by byla dobrá ta struktura, že jo? A na tohle by to fungovalo nebo ne? Tak to je úplně něco jiného, než říct: „Tady máte, a berte nebo neberte“. Zkusme si sami představit, jak nám by se líbilo, kdyby přišli naši rodiče a řekli: „Tady to je nalinkovaný a podle toho se jede“. Mně by se to nelíbilo.
Josef Podlipný
Velmi pravděpodobně mezi sebou nenajdeme nikoho, kdo by řekl: „To je přesně to, po čem prahnu“. Ale zároveň asi velmi pravděpodobně, ruku na srdce, děláme podobnou chybu, i když ne třeba v takové míře. A proto vám doporučujeme – diskutujte o pravidlech pro správu majetku. Pusťte nastupující generace do rozhodovacích procesů, plánujte nástupnictví, a to vám umožní nejenom vytvořit kvalitní rodinnou ústavu, kterou je pak dobré v čase aktualizovat, ale zároveň možná i vytvořit hned napoprvé rozumnou majetkovou strukturu.
Vladimír Fichtner
Já dodávám, stáhněte se trošku do pozadí, nechte ostatní členy rodiny, aby se stali plnoprávným a abyste se všichni podíleli na tom, jak bude vypadat budoucnost vašeho rodinného bohatství.
Josef Podlipný
Přátelé, zachování rodinného bohatství není jen otázkou financí, ale především hodnot, komunikace a spolupráce. Chcete-li zachovat rodinné bohatství po více než tři generace, podobně jako se to podařilo rodinám, se kterými hovořil Dennis Jaffe, zaměřte se na komunikaci, hodnoty, vzdělání, pravidla řízení a správy rodinného bohatství, ale třeba i pravidla řízení diskuze členů rodiny. A pak se vám určitě podaří vytvořit i rozumné majetkové struktury. Děkujeme, že jste si poslechli dnešní díl podcastu a máte-li nějaké otázky nebo chcete více informací, budeme rádi, když nás budete kontaktovat. Pokud pro vás tento obsah byl dostatečnou inspirací, budeme stejně rádi, když ho nabídnete někomu ze svých blízkých.