Archives for Červen 2024

 

Jakým velkým chybám by se měl každý investor vyhnout?
Co nám hrozí, když podlehneme chamtivosti nebo strachu?
Jak lépe stanovit investiční strategii?
Co dělat, když se v investování nedaří?

V této epizodě podcastu Mezi Rentiéry přivítá Vladimír Fichtner šéfa analytického oddělení Tomáše Tyla, který sdílí své dvacetileté zkušenosti v oblasti investování a správy peněz.

Tomáš upozorňuje na myšlenky a pravidla, která by měl každý investor mít na paměti. Společně s Vladimírem vysvětluje, co je na investování nejtěžší. Obzvlášť pro aktivní podnikatele.

Pomůže při investování vysoká inteligence? Tomáš hned na několika příkladech vysvětluje, že to rozhodně není jednoznačné.

Pokud vás zajímá, jak se vyhnout investičním chybám a ještě lépe spravovat finanční aktiva, je tato epizoda právě pro vás. Získáte nejen cenné rady a tipy, ale i praktické příklady z reálného života, které vám pomohou lépe porozumět finančnímu světu.

 

 

Textový přepis

Vladimír Fichtner

Dobrý den, dámy a pánové, moje jméno je Vladimír Fichtner a vítám vás u našeho dalšího podcastu Mezi Rentiéry.

Dnes tu se mnou není Pepa Podlipný, ale mám tady vzácného hosta, kolegu a partnera ve firmě, Tomáše Tyla.

Ahoj, Tomáši.

 

Tomáš Tyl

Ahoj, Vláďo, děkuji za pozvání a zdravím všechny diváky.

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, ty jsi nedávno napsal moc zajímavý článek do našeho časopisu pro klienty, který mluvil o tvých dvaceti letech zkušeností a dvaceti věcech, na které považuješ za důležité upozornit, aby na ně lidé dávali pozor.

Já jsem si říkal, že to je důvod, proč tě pozvu do tohoto podcastu.

Myslím, že dnes nezvládneme všech dvacet bodů, ale zvládneme alespoň nějaké.

Ty jsi začínal v roce 2002, jestli se nepletu. To bylo už na střední škole, kdy jsi se začal zajímat o investování a peníze. Je to tak?

 

Tomáš Tyl

Dostal jsem se k tomu na střední škole a začalo mě to zajímat. Zjistil jsem, že je to moje vášeň.

 

Vladimír Fichtner

Také jsi autorem knihy 10 způsobů, jak se nenechat připravit o peníze a autorem minimálně stovek článků, možná víc. Počítal jsi to někdy?

 

Tomáš Tyl

Nezkoušel jsem to, ale už toho bude hodně.

 

Vladimír Fichtner

Určitě to jsou stovky článků jen pro naše klienty.

Tvé články jsou v našich materiálech pro klienty jedny z nejčtenějších a všichni se na tvé komentáře hrozně těší.

Proto jsem moc rád, že tady dneska jsi.

Pojďme si povídat, co jsi za 20 let potkal a co bylo důležité.

Já jsem si to vypsal a budu rád, když mi vždycky řekneš, co jsi tím měl na mysli.

První bod v tom článku byl, že lidé často sklouznou k nakupování minulých výnosů.

 

Tomáš Tyl

Řekl bych, že to je určitě takové největší klišé v investování.

Nekupujte minulé výnosy – to se říká pořád. Říkalo se to před více než dvaceti lety a pořád to lidé dělají.

Pořád se ukazuje, že běžní investoři, kteří nemají s investováním zkušenosti, se podívají na minulé výnosy, a to je pro ně důležité při rozhodování, jestli investovat nebo ne.

Takže kupují, jak já říkám, minulý výnos. Ale budoucnost je vždy neznámá.

Je to hrozně ošemetné, samozřejmě. Když je minulý výnos hodně vysoký, často to může být ve chvíli, kdy je trh už hodně přehřátý, nafukuje se na něm bublina. Pak se opakovaně stává, že lidé nastupují na vrcholech bubliny a kupují právě desítky procent výnosu, které dané aktivum udělalo.

Může to být Bitcoin, zlato nebo nějaké akcie, po kterých je zrovna poptávka.

 

Vladimír Fichtner

Tento podcast je určený především pro rentiéry, i když nás poslouchají i budoucí rentiéři. Jen bych doplnil k tomu, co říkáš, že lidé, se kterými pracujeme – úspěšní podnikatelé, kteří mají miliardové firmy nebo stamilionové firmy – jsou také jenom lidé. Velmi často od nich také slyšíme „Tohle je zajímavé, co vy na to?“

Je to tím, že samozřejmě s finančními aktivy nemají takovou zkušenost.

Všem, kteří nás teď poslouchají a dívají se na nás, bych řekl: „Nezapomeňte na to, že umíte dělat byznys. Umíte investovat do nemovitostí, ale pokud s finančními aktivy nemáte takovou zkušenost, je tu něco, co i pro vás může být velmi nebezpečné – nakupovat minulé výnosy.“

Pojďme dál. Tomáši, máš k tomu nějaký příklad?

 

Tomáš Tyl

Určitě, klasickým příkladem z poslední doby jsou například kryptoměny nebo zlato. Anebo některé akcie, které rostly.

Nyní se třeba hodně hovoří o Nvidii.

Důležitý aspekt je, že v takovou chvíli začnou působit silné emoce a na lidi začne působit chamtivost. Ta způsobuje, že nepřemýšlíme tolik racionálně. Já říkám, že lidé začnou mít v očích dolary, jako to bývá v animácích. Představují si už, co s těmi výnosy, které zaznamenaly, udělají. Jak ty peníze utratí. Pak tam je ještě další věc. Říká se tomu FOMO (fear of missing out). Strach, že nám něco utíká.

Ceny rostou a my se začneme obávat, že o tyhle výnosy přijdeme.

To všechno vede k tomu, že lidé začnou nakupovat a často nejvíce lidí nakupuje právě na vrcholech bublin. Tím je ještě přifukují.

Když pak dojde k poklesu, tak se vyděsí. Zjistí, že nedostávají ty výnosy, že dokonce místo velkých výnosů přišla ztráta, začnou panikařit a prodávat.

To je příběh, který se na trhu odehrává pořád a dokola.

Nikdo neví, kdy přesně přijde moment, kdy bublina praskne, ale na řadě aktiv se může bublina nafukovat. V takovou chvíli, když je mánie, je lepší tam prostě nebýt. Nekupovat minulé výnosy, neinvestovat podle nich, řídit se něčím jiným.

 

Vladimír Fichtner

Je pravda, že čas od času potkám někoho, kdo přinese svoje existující portfolio. Když se na něj spolu díváme, přesně vidíme tuhle logiku. V roce 2011, 2012, před dvanácti lety, mělo zlato svůj vrchol.

Spousta bankéřů i poradců tak prodávala zlaté fondy, protože to bylo nejlepší, co mohli udělat v té době.

V portfoliu klienta je to vidět, když za námi přijde a chce, abychom zhodnotili jeho současné portfolio. Nebo tam jsou ropné společnosti. Nebo fondy investující do ropy, pokud je nakoupil v době, kdy zrovna ropa byla na vrcholu.

Pokud je něco vidět v portfoliích, které posuzujeme pro nové klienty, řekl bych, že to je často tenhle faktor.

Protože co je populární, je na vrcholu, se samozřejmě jednoduše prodává.

To znamená, pokud jsem bankéř nebo poradce, ten obchod udělám jednoduše, protože nemusím toho člověka přemlouvat.

Pokud si on nedá tu práci nebo si neuvědomí, že není dobré nutně nakupovat minulé výnosy, což si málokdo z nás uvědomí apriori, pokud to není náš byznys.

 

Pojďme k dalšímu bodu.

S tím se potkáváme také poměrně často a ty jsi to hezky napsal: Kdo čeká na poklesy, uteče mu trh.

 

Tomáš Tyl

Je to tak.

Právě nakupování minulých výnosů dělají úplně nezkušení investoři hodně.

Pak jsou sofistikovanější investoři, kteří si říkají „Já nebudu na ten trh vstupovat, když právě rostl, protože je nebezpečí, že poklesne. Já si počkám, až přijde korekce, až trh spadne a bude níže a pak ho nakoupím.“

Tím, že trhy dlouhodobě rostou, se nám může stát, že než přijde další korekce, utečou nám někam úplně pryč.

Ale to je jedna část problému. „Vyčkávači“ čekají a trh jim utíká a zdražuje.

Druhá věc ale je, že když trh začne padat, je to proto, že jsou na něm negativní zprávy. A všichni se bojí. Před tím jsme mluvili o chamtivosti, tady začne fungovat strach a panika. Trh je většinou na dně ve chvíli, kdy to vypadá, že není žádné východisko, že je situace strašně špatná. A v tu chvíli se začíná obracet – protože akciový trh se hodně dívá dopředu a když začne vidět světlo na konci tunelu, je to bod obratu.

Ale ti „vyčkávači“ tenhle bod minou, protože trh sice začal padat, oni si říkají „teď bych měl nakupovat, ale přeci nebudu nakupovat teď, když je to špatný. Počkám, až to bude dobrý a pak do toho vstoupím.“

 

Vladimír Fichtner

Já si pamatuji, Tomáši, na jednoho klienta. Možná si také na ten příběh vzpomeneš. My investujeme vždy na několikrát. Když jsme na začátku, víme, že matematicky je nejlepší investovat hned všechny peníze, když je člověk má. Ale právě kvůli psychologii klientů tu investici poskládáme třeba na třikrát v nějakém intervalu.

Tehdy jsme měli za sebou první část investice a ty jsi doporučoval klientovi, který měl stamiliony korun, aby zainvestoval druhou část. On říkal „Já ještě úplně nechci.“

Pamatuješ na ten příběh?

 

Tomáš Tyl

On se obával, že trh může spadnout a že tedy nakoupí levně. Ale říkal jsem, že je potřeba, aby měl strategii i pro případ, že trh začne růst, a situace, že trh padá, nenastane. Protože když trh začne růst vzhůru nebo se odrazí z dna, vyčkávač to mine, protože zprávy jsou špatné.

Na dně to vždy vypadá, že trh musí nutně klesat ještě dál. To je signifikantní.

Nikdy to není tak, že trh je na dně a všude jsou dobré zprávy.

Takže když to vypadá, že už není žádná naděje, trh se odráží ode dna a jde vzhůru.

Ten, kdo čekal, si říká „No, ale teď už to zase začíná zdražovat.“ Když přijdou na trh dobré zprávy, trh už je zase dávno někde jinde a rychle vyrostl. Dobře to bylo vidět třeba v době covidu.

 

Vladimír Fichtner

Ještě doplním jednu věc, kterou si pamatuju ze schůzky s tím klientem.

On říkal „No, já bych ještě počkal, protože cítím v kostech, že to půjde dolů.“

Kromě toho, co už jsi zmínil, jsi mu říkal: „pojďme se domluvit na nějakém čase, kdy to uděláme, ať to jde nahoru nebo dolu.

Co vy na to?“

Domluvili jste si čas, asi čtrnáct dní nebo měsíc.

Klient říkal „Jo, tak to dává smysl. Když to nepůjde do měsíce dolů, tak to nakoupíme ať tak nebo tak.“

Samozřejmě jsi udělal velmi dobře, protože od té doby, to už je roky zpátky, trhy krásně vyrostly a on na tom vydělal. Jinak by možná čekal dodneška.

Jen bych připomenul každému, kdo už investoval třeba v roce 2020, když přišel covid a přišly poklesy na trzích. Kdo zainvestoval při tom poklesu? Není nikdo, koho znám, kdo by takhle vyčkával.

Ty jsi našim klientům doporučoval investovat dokonce dvakrát při poklesu během jednoho měsíce. Což neznám nikoho dalšího, kdo by to udělal.

To bylo ale tím, a to je třetí bod, o kterém si psal ve svém článku, že máme strategii a plán.

To jsou věci, které řídí to, co my děláme s našimi klienty. Můžeš ke strategii a plánu říct další detaily?

 

Tomáš Tyl

Myslím, že to je to důležité. Když jsme nakupovali s klienty v době covidu, nebylo to proto, že bychom věděli, kde je dno. Netušili jsme. Vypadalo to beznadějně. Když se ta situace odrážela, vypadalo to, že lockdowny můžou ekonomiku výrazně poškodit.

Rozhodně v tu chvíli žádné dobré zprávy nebyly. Problém je, že buď je trh levný a vypadá to strašně, anebo jsou na něm dobré zprávy a je drahý.

Takže ten, kdo čeká, že trh bude levný a budou dobré zprávy, se nikdy nedočká.

Proto právě je potřeba mít plán a strategii, které nám pomůžou emocím odolat. Chamtivosti na jedné straně a strachu na druhé straně. Protože emocí se nelze zbavit. Vždycky na nás budou působit. Já nevím, jak na tebe, Vladimíre, ale na mě působí také pořád. Cítím je na trhu, když trh roste. Vnímám to nějak, když trh klesá. Není to něco, co by šlo vypnout.

Ale strategie nám pomůže. Víme, co máme dělat. Řekne nám „Ať na tebe působí jakékoliv emoce, dělej toto.“

To je přesně to, co jsme dělali v covidu. Měli jsme strategii nakupovat, když trh poklesne. Vlastně využít poklesů k tomu, abychom dokoupili. Ve své podstatě je to rebalancování portfolia.

Udělali jsme to, a udělali jsme to dvakrát, protože trh poklesl dvakrát o 20 %.

Nenakupovali jsme úplně na dně, ale to jsme nevěděli. My víme, že nevíme, kdy dno nastane. Nevíme, kdy se trh odrazí zpátky. Jestli korekce bude trvat – tehdy trvala pár měsíců – anebo jestli bude trvat roky.

Ale máme strategii a té se držíme. Ta říká, co dělat. To je hrozně důležité.

Plán a strategie nám pomáhají. Když jsou relativně dobré časy, trh roste, všichni jsou zainvestovaní, tak plán a strategii vlastně možná tolik nepotřebujeme.

Ale ve chvíli, kdy se na trhu začnou dít nějaké věci, útočí na nás titulky, které píšou o tom, jak lidé ztrácejí peníze, jak trh padá, jaké jsou katastrofy – v tu chvíli nám strategie říká „Dělej to, to a to!“ A my ji poslechneme. To je ten přístup.

Zatímco když plán a strategii dopředu nemáme, v tu chvíli, kdy jsme pod tlakem emocí, to nevymyslíme. V tu chvíli emoce ovlivní strategii a to, co budeme dělat.

 

Vladimír Fichtner

Jen upřesním, Tomáši, že jsi se malinko přeřekl.

Šlo o dva poklesy o cca 10 %, tedy celkem o 20 % a kousek.

 

Tomáš Tyl

Ano, je to tak, pardon.

 

Vladimír Fichtner

Intuice většinou velí špatně. Je to jako v divadle, ve kterém začne hořet a všichni běží k jedněm otevřeným dveřím. Přestože všechny ostatní dveře jsou také otevřené a lidé by se tam mohli vyřítit. Stádní chování je v nás, asi z doby kdysi dávno, když nás honili šavlozubí tygři … Je to v nás, na to je potřeba dát velký pozor.

Já bych řekl, že hrozně důležitou součástí, o které se spolu my často bavíme, a je k plánu a strategii, je přemýšlení ve scénářích.

To znamená, že neustále přemýšlíš o různých scénářích budoucnosti. O tom, jak řešení, které máme pro klienty, bude fungovat v různých scénářích.

Protože jediné, co nevíme, je, který scénář přijde. Ale víme, že některý z nich přijde.

Další věc, o které jsi hezky psal ve svém článku byla, že pořád to vypadá, že krach je za rohem.

 

Tomáš Tyl

Je to tak a vlastně jsem si uvědomil, že často říkáme klientům „Pozor, v každém roce jsou nějaké špatné události. Je nějaký důvod neinvestovat. Je nějaký důvod, proč odložit investování – protože je covid, je vysoká inflace nebo jsou obavy o recesi atd.“

Je na to krásný graf od společnosti Amundi, která má jeden z nejstarších akciových fondů. V grafu je za každý rok existence fondu vždy uveden důvod, proč neinvestovat.

Ten, kdo kvůli těmto důvodům celou dobu neinvestoval, přišel o velký výnos toho fondu. Takže každý rok je nějaký důvod, proč neinvestovat.

Ale druhá věc je, že to neustále vypadá, že jsou nějaké problémy. Ekonomiky jsou stále předlužené. Já si nepamatuji, že by se někdy říkalo, že zadlužení je nízké a všechno je dobré. Vždycky jsou zadlužené a vždycky je zadlužení tak velké, že to hrozí krachem. A jsou otázky, co bude s dolarem, co bude s eurem apod.

Pořád jsou nějaké ekonomické problémy, pořád jsou nevyřešené důchodové systémy, pořád je nevhodná demografie.

Prostě neustále jsou nějaké velké hrozby. Když je vezmeme, snadno z nich poskládáme obrázek, že se už celý systém musí zhroutit, musí přijít krach a dopadne to bídně.

Ale skutečnost je taková, že jako lidé jsme hrozně přizpůsobiví a umíme s řadou věcí pracovat. Řada problémů ve výsledku nemusí vést ke krachu nebo k nim nevede tak často, a tak rychle, jak se očekává.

Neznamená to, že by na trzích někdy velké krachy nepřicházely. Ale nepřicházejí každou chvíli. Přicházejí na vyspělých trzích třeba jednou za dvacet let.

Neznamená to samozřejmě, že si po posledním krachu nastavím hodinky na dvacet let a je vystaráno. Vždycky to je trochu jinak. Nedá se na to úplně spoléhat.

Ale pozor, vždycky to vypadá, že krach je za rohem. Proto se vždy objevuje spousta proroků zkázy, kteří poskládají z těch negativních věcí jeden obrázek, a řeknou „Akciový trh půjde dolů o 30, 40 procent, neinvestuje do akcií. Dejte to do zlata nebo do něčeho jiného. Nebo odebírejte můj newsletter, abyste věděli, do čeho to máte dávat. „

Vždy se dá poskládat obrázek, že je všechno špatně. Pak se většinou ukáže, že tito lidé to říkají posledních deset let každý rok. A nevyšlo jim to.

Ale krachy nepřicházejí tak často. Investování v době, kdy přicházejí různé špatné zprávy, je normální.

Já bych řekl, že naopak nejhorší situace je, když žádné špatné zprávy nebudou, když všichni budou věřit jenom v trvalý růst. To je většinou předzvěst toho, že krach opravdu přichází, jako to třeba bylo v roce 2000.

 

Vladimír Fichtner

To je hezké, máme další oslí můstek k dalšímu tématu – a to jsou poklesy.

Ty jsi psal ve svém článku o dočasných i trvalých poklesech.

 

Jak se k těmto poklesům, když na trzích přijdou, stavět? Co nám k tomu řekneš zajímavého?

 

Tomáš Tyl

Dočasné poklesy zaznamenáváme na akciových trzích. Akciové trhy kolísají, protože ceny dlouhodobě rostou podle toho, jak se daří firmám v indexu nebo na trhu.

Důležité je říct, že akcie nejsou nějaké papírky nebo burzovní kasino – jak se občas říká. To není pravda.

Jsou to firmy, ty největší. Apple, Microsoft všichni známe, používáme je. Je tam řada dalších firem a řadu z nich bychom znali nebo bychom znali jejich produkty. Mají tržby a mají zisky. Tržby a zisky rostou.

To je důvod, proč dlouhodobě roste akciový trh. To je důvod, proč investování dává smysl. Protože se podílíme na podnikání velkých firem, které jsou na burze. To je dlouhodobý důvod, proč trhy rostou.

 

Vladimír Fichtner

Podnikání dává smysl. To našim posluchačům, úspěšným podnikatelům, nemusíme tolik vysvětlovat. Ale někdy se potkávám s lidmi, kteří mají pocit, že jejich firma je v pohodě, to je jasný. Ale cizí firmy, ty nemají pod kontrolou. Je to tím, že jsou od nás trošku dál. Tím, že je nekontrolujeme my, nemáme k nim takovou vazbu. Ale je pravda to, co říkáš – používáme jejich produkty od rána do večera. Kamkoliv se člověk rozhlédne kolem sebe, vidí jednotlivé firmy. Jednu firmu za druhou.

Pokud vydělávají, mají tržby, mají zisky, rostou. Samozřejmě je to stejně dobré podnikání jako to podnikání, které mám já sám a jenom možná už je dneska větší. Což ve skutečnosti znamená pravděpodobně větší stabilitu než můj byznys, který třeba dělám v ČR. A nemá takovou historii.

 

Tomáš Tyl

Když vezmeme akciové trhy v těch zemích, ve kterých funguje kapitalismus a jsou demokratické – tam dochází k dlouhodobému růstu. Ale krátkodobě trh kolísá, dochází na něm k propadům, které jsou způsobený aktuálními obavami o ekonomickou situaci, různými ekonomickými náladami na trhu. Někdy trh roste příliš a trochu se to přepálí, někdy zase padá.

To jsou dočasné propady, které v průběhu času investice zase dorovná, a vyroste.

Proto my vnímáme tyto dočasné propady spíše jako příležitost. Není to pro nás hrozba. Víme, že to na trhu je. Víme jistě, že nastanou. Nevíme, kdy, nevíme, jak budou hluboké.

Ale víme, že při dlouhodobém investování budeme spoustu propadů zažívat a některé z nich budou opravdu hodně ošklivé.

Ale také víme, že dokud se bude byznys vyplácet a podnikání bude fungovat, tak to dlouhodobě převáží a z dočasných poklesů se zase dostaneme.

 

My se samozřejmě dlouhodobým poklesům snažíme vyhýbat tím, že děláme taktickou alokaci, díváme se na aktuální ocenění trhu. Jestli se trh neutrhne a není v bublině a není důvod redukovat expozici do akcií. Nebo naopak do dluhopisů a podobně.

Snažíme se takticky sledovat, jestli to nemůže přijít, ale na druhou stranu víme, že budoucnost je neznámá. A ve skutečnosti nikdo neumí předpovídat, kdy a jaké propady přijdou. Víme, že na portfoliu nějaké dočasné propady budou nastávat.

Ale dočasné propady nejsou něco, čeho bychom se měli bát. Naopak jsou to příležitosti přikoupení za nižší cenu.

 

Vladimír Fichtner

Souhlasím, Tomáši.

Pamatuji si na jednoho klienta, se kterým jsme se docela hodně bavili. Investoval a dostal s námi stovky milionů. Ale ještě před tím absolvoval náš asi šestihodinový online kurz o investicích. Když přišly první poklesy, tak říkal „Jo, Vladimíre, už se na to těším, jak budeme spolu investovat.“

To je přesně ono. I v podnikání víme, že přicházejí lepší časy a že jsou horší časy. Mnozí z nás dokáží využít horší časy k tomu, aby vydělali něco navíc, až se čas otočí.

Řekl bych, že to je stejné.

Ty jsi mluvil nejen o dočasných poklesech, které je dobré využívat třeba pro nákupy při poklesech, ale i o trvalých poklesech.

 

Tomáš Tyl

Trvalé poklesy jsou to, čemu je důležité snažit se vyhnout.

Trvalý pokles je takový, kdy se hodnota zpátky nevrátí.

Já jsem hovořil o akciovém trhu v nějakých zemích. Nemyslím si, že ve všech zemích toto platí. V řadě rozvíjejících se zemí tohle vůbec nemusí platit, protože tam třeba není demokracie. Společnost není kapitalistická, a tudíž záruky, transparentnost atd. je horší.

Viděli jsme to v Rusku, kde v důsledku války na Ukrajině a sankcí hodnota akcií pro zahraniční investory šla na nulu. To se může dít i v jiných zemích, proto se tomu vyhýbáme.

Ale to také platí pro jednotlivé akcie. Jednotlivá akcie může zmizet z trhu. Byznysu se přestane dařit, přijde konkurence, která to bude dělat líp, nebo firma udělá nějakou zásadní chybu a jednotlivá akcie zmizí.

U jednotlivých akcií to vůbec neplatí, tam naopak může dojít k trvalému poklesu, že hodnota propadne nebo se objeví bublina a pak cena akcie spadne. Už nikdy se nevyškrábe nebo hrozně dlouhou dobu se bude dostávat nahoru zpátky. A samozřejmě ji v bublině řada investorů nakupovala – o tom jsme hovořili v prvním bodě.

Proto pozor na trvalé poklesy. Proto pozor právě na nakupování v bublinách nebo mániích u jednotlivých akcií.

Trvalé poklesy jsou ale také, když investujeme do korporátního dluhopisu anebo směnky nějaké společnosti a ta společnost zkrachuje a nedokáže je vyplatit.

Najednou je ztráta trvalá. U dočasných poklesů, i když neprodáváme, vidíme, že hodnota našeho portfolia se snížila. Ale pořád jsou v portfoliu peníze, které to dokáží vydělat zpátky.

 

Vladimír Fichtner

Firmy, které existují. I když jejich akcie poklesly na polovinu, tak nevydělávají polovinu tržeb nebo polovinu zisku. Často naopak v krizích posilují.

 

Tomáš Tyl

Přesně tak. Ale když mám trvalý pokles a přijdu o 70 % hodnoty, mám najednou strašně málo. Dluhopis zkrachuje a vyplatí investorům jenom něco málo, a ještě za dlouhou dobu.

Najednou nemám peníze, se kterými bych to vydělal zpět, se kterými bych se dostal z těch ztrát. To je u trvalých ztrát hrozně nebezpečné.

Proto je potřeba se tomu vyhýbat. Může to být, pokud svěříme peníze podvodníkovi, nebo zkrachují dluhopisy nebo jednotlivé akcie. Anebo někdo používá finanční páku. Finanční páka je hodně nebezpečná, protože to znamená, že si u brokera půjčím peníze a investuju svoje i ty půjčené dohromady. Tím pádem mám větší majetek, který mi může vydělat víc peněz. Ale ve chvíli, kdy akcie hodně ztratí hodnotu a broker dospěje k závěru, že je to celé nebezpečné, vyprodá celé portfolio, aby splatil úvěr, který mi poskytl, mně opět zbyde velmi málo nebo nic na to, abych se vrátil zpátky. Finanční páka může být cesta, jak trvale ztratit peníze v portfoliu.

 

Vladimír Fichtner

Bavili jsme se o různých situacích, o různých zkušenostech, které jsi měl za posledních 20 let.

V článku jsi také psal o tom, že někdy je lepší nedělat nic, než reagovat nepřiměřeně nebo nerozmyšleně, nepromyšleně.

Co jsi tím měl na mysli, máš nějaký příklad?

 

Tomáš Tyl

Určitě. Strategie nedělat nic je dobrá ve chvíli, kdy už máme plán, máme strategii, máme zainvestováno. Není dobré nedělat nic předtím.

Ale ve chvíli, kdy to máme dobře nastavené, nás někdy může svrbět ruka, když to tak řeknu, dělat nějaké změny, reagovat na různé situace.

 

Vladimír Fichtner

Promiň, že ti skáču do řeči, ale nedávno jsem potkal jednoho našeho nového klienta, který s námi investuje zhruba půl miliardy korun. Byl vysoce postavený manažer a také majitel firmy.

Ale byl vychován v tom, že když se firmě nedaří, tak musí něco dělat.

Přišel s tím, že to pokleslo o deset procent a co budeme dělat?

My jsme mu říkali, že se budeme dál chovat podle strategie a plánu, který jsme si domluvili.

Když to poklesne o 10 %, dokoupíme něco, při dalších 10 % zase případně nakoupíme. Pracujeme s různými scénáři.

Pro něj to bylo nepřirozené, protože v podnikání, když neděláš nic, samozřejmě tě to může povalit a můžeš jít ze hry.

Viděl jsem úplně příklad, vyvstal mi před očima, jak říkal „Aha, to se musím ještě naučit, nedělat nic, protože to není pro mě úplně běžné.“

 

Tomáš Tyl

Pak jsou období, kdy se třeba na trhu neděje nic významného a v tu chvíli je také dobré být v klidu. Ono se to může zdát jako nuda, portfolio nechávám růst, nic moc nedělám a může se zdát, že se nic neděje. A mělo by se dít.

Také jsem se bavil s jedním klientem, kterému jsme říkali, že nejtěžší je nedělat nic.

On říkal, že to ve své firmě přesně zažil, protože firma šlapala. Ale on měl dojem, že nic nemění. Neinovuje, neposouvá. A začal něco dělat, ale ono to úplně nepřineslo výsledky.

Někdy prostě to, co funguje, je důležité nechat. Někdy je dobré být akční, někdy je dobré něco udělat a někdy je dobré prostě nechat věci být a dohlížet.

My třeba neměníme často alokaci. Zatímco když sledujeme některé bankovní domy, vidíme, že oni každý měsíc tu převažují akcie o procento, dvě, tu je podvažují apod.

My to neděláme zdaleka tak často. Máme každý měsíc investiční výbor, každý měsíc to sledujeme, ale neděláme změny každý měsíc.

 

Vladimír Fichtner

Já bych řekl, že máme vyzkoušeno, že změna nutně nemusí přinést kýžený výsledek.

Když jsem sledoval mnohé privátní banky, i cizí, jak mění alokace a bavili jsme se spolu a nějakou dobu jsme to opravdu intenzivně sledovali, tak jsme si říkali „Oni to snad mění jenom kvůli tomu, aby měli s klienty co probírat. Aby klienti měli pocit, že něco ta banka dělá.“

Tím, že my jsme placení napřímo od klienta, z velké části ze zisku, tak nemusíme ukazovat aktivitou, že něco děláme. My to můžeme ukázat na číslech a na výsledcích.

 

Tomáši, dnes jsme delší, než bývá standardní podcast.

Takže neprobereme určitě 20 bodů, o kterých jsi psal ve svém článku.

Ale chtěl bych určitě projít ještě jeden, který je velmi zásadní.

A to je ta disciplína, o které jsi mluvil. Ty jsi to porovnával disciplínu versus přílišné sebevědomí nebo arogance. Můžeš k tomu něco říct?

 

Tomáš Tyl

V článku je tenhle bod o tom, že disciplína je důležitější než vysoká inteligence.

Občas někdo přichází na trh s tím, že je hodně chytrý a ve svém oboru tím pádem úspěšný. A nemusí mít na trhu úplně úspěch, protože tam neexistuje přímá úměra mezi vysokou inteligencí.

Genialita nemusí nutně znamenat přidanou hodnotu. Dobrým příkladem je třeba Isaac Newton, který neskutečně obohatil a posunul fyziku, ale na akciích ztratil desítky tisíc liber. Když splaskla bublina na SSC Company, on potom prohlásil, že dokáže spočítat pohyby hvězd, ale ne šílenství lidí na burze.

Vysoká inteligence je samozřejmě užitečná, ale má jedno velké úskalí. Pokud nás vede k tomu, že jsme přesvědčení, že ostatní na trhu jsou hlupáci a my jediní jsme chytří a my jediní víme, co se bude dít, tak to je to úskalí vysoké inteligence.

Jinak samozřejmě vysoká inteligence je užitečný nástroj. Ale pokud nás dovede k příliš vysokému sebevědomí a my dospějeme k závěru, že všichni ostatní jsou hlupáci nebo nejsou tak chytří a my jediní víme, co bude, tam dochází k problému. To může být úskalí.

Samozřejmě, když je tam zároveň nějaká pokora, skromnost, tak to funguje dobře.

Ten problém nastane ve chvíli, kdy nás vysoká inteligence dovede k aroganci a přílišné sebejistotě. Na druhou stranu to, co je důležité, je disciplína.

Bavili jsme se tady o plánu a strategii. Pokud plán mám, ale nezačnu ho realizovat, nebo mám strategii, ale v klíčových momentech ji neuplatňují, tak se to celé boří jako domeček z karet.

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, já myslím, že není lepší věta, kterou skončit. Respektive poslední věty byly opravdu důležité.

Já bych řekl, že pro každého je důležité si zapamatovat, že strategie, plán a disciplína vás při investování do finančních aktiv, stejně jako při vlastním podnikání, mohou dovést opravdu daleko a mohou vám změnit život.

Tak na to myslete a napište nám, jak to vnímáte vy.

Existuje hodně způsobů, jak přijít o peníze.
Některé investice prostě nevyjdou.
Ale některé jsou od počátku postaveny proti vám.
Jaké to jsou a jak se jim obloukem vyhnout?

To prozradí speciální host Tomáš Tyl, šéf analytického týmu Fichtner Wealth Managers, autor knihy „10 způsobů, jak se (ne)nechat připravit o peníze“ a autor stovek analýz a studií.

Tomáš sdílí své zkušenosti z více než dvacetileté praxe a upozorňuje na nejčastější podvody, jako jsou například Ponziho schémata, a triky jako zneužívání fondů podle paragrafu 15.

Společně s Vladimírem Fichtnerem diskutují také o tom, jak rozpoznat potenciálně nebezpečné investice a jaké varovné signály sledovat.

Dozvíte se, na jaké subjekty si dát pozor, co u investičních příležitostí sledovat, abyste minimalizovali riziko ztrát.

Pokud vás zajímá, jak lépe chránit své investice a vyhnout se nástrahám podvodníků, nenechte si ujít tuto epizodu podcastu Mezi rentiéry.

 

 

Textový přepis

Vladimír Fichtner

Dobrý den, dámy a pánové, moje jméno je Vladimír Fichtner a vítám vás u našeho dalšího dílu vysílání Mezi Rentiéry.

Dnes mám vzácného hosta, mého kolegu, šéf analytika našeho týmu, mimo jiné autora jedné zajímavé knihy –10 způsobů, jak se nenechat připravit o peníze – o které si také asi dneska budeme trošku povídat,Tomáše Tyla.

Ahoj, Tomáši.

 

Tomáš Tyl

Ahoj Vláďo. Zdravím všechny posluchače a díky za opětovné pozvání do tohoto pořadu.

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, ty jsi knížku 10 způsobů, jak se nenechat připravit o peníze napsal před více než deseti lety. To už je docela dlouho.

 

Tomáš Tyl

Je to tak. Psal jsem ji kolem roku 2012.

Takže je to už docela dávno.

 

Vladimír Fichtner

Už v té době se moc hezky četla, už v té době byla spousta zajímavých příběhů, na které si dát pozor.

Uplynulo 12 let.

Já bych si dnes s tebou chtěl povídat na téma, jak nenaletět při investování a nepřijít o peníze.

Věřím tomu, že se určitě vrátíme i k něčemu, co bylo v té knize, ale věřím, že za posledních 10, 11 let máš spoustu nových zážitků a zkušeností, na které si dát pozor.

Abychom začali trošku strukturovaně, nejprve bych se zeptal, co jsou ty nejčastější podvody a triky, se kterými se lidé mohou setkávat při správě finančních aktiv.

S čím se v poslední době nejčastěji můžeme potkávat, protože komentujeme dnešní situaci, dnešní život kolem nás.

Pokud něco bylo populární před patnácti lety, možná to nemusí být relevantní, ale možná je to pořád relevantní.

Na co si dát nejvíce pozor?

Je tam něco takového, nebo má všechno stejnou váhu a je potřeba si dávat pozor na těch 10 způsobů, o kterých píšeš a žádný nevynechat?

 

Tomáš Tyl

Určitě za více než 10 let došlo k řadě změn. Některé věci, které jsem popisoval, už nejsou třeba tak časté.

Ale řekl bych, že jsou určitě způsoby, jak přijít o peníze, kdy nás vyloženě chce někdo podvést. Kdy to je od začátku postavené jako podvod.

Jsou ale také způsoby, kdy se dá přijít o peníze a není to nutně zlý úmysl. Svěříme peníze někomu, kdo s nimi chce skutečně podnikat, ale to nevyjde. My už dopředu můžeme říct, že tohle může být docela nebezpečné a pravděpodobnost je příliš vysoká na to, jak malý výnos to přináší apod.

Dá se to určitě rozdělit na kategorie, kdy vyloženě naletíme podvodníkovi, který má od začátku za cíl nějaký podvod, připravit nás o peníze. Těch kategorií, kdy se dá přijít o peníze, je spousta.

Na trhu číhá spousta úskalí a nebezpečí a těm je dobré se vyhýbat.

 

Vladimír Fichtner

Pojďme na podvody.

To je totiž situace, která může ohrozit veškerý kapitál, který vložím do nějakého schématu.

Budu tomu říkat „podvodné schéma“.

Jak se můžu takovým věcem vyhnout nebo jak je poznám, abych nepřišel o veškeré investice, které někam vložím tímto způsobem?

 

Tomáš Tyl

Někdy dopředu nemusí být úplně jednoduché poznat, zda jde skutečně o podvod anebo snahu dělat něco správně, která nevyjde.

Ale obezřetnost je potřeba určitě u obou případů.

Nejčastější typ takového podvodu, se kterým se můžeme setkat, je tzv. Ponziho schéma.

Jmenuje se podle Charlese Ponziho, který ho proslavil. Byl první, kdo tenhle typ podvodu využil k tomu, aby vylákal z lidí peníze.

Někdy se tomu principu říká „ober Petra a vyplať Pavla“.

Protože účastníci dávají do tohoto systému peníze a myslí si, že investují. Ten, kdo Ponziho schéma rozběhne, jim tvrdí, že jim přináší výnosy. Může jim i ukazovat nějaká čísla, jak jim vydělává, ale nevydělává na tom, že by skutečně někam investoval.

Vydělává na tom, že mu neustále přichází nové peníze od nových klientů a ty rozděluje mezi ty staré účastníky. Proto jedny klienty v podstatě obírá, aby vyplácel druhé.

Dokud do tohoto schématu proudí peníze, dají se ukazovat docela slušné výnosy.

Ale logicky, protože tam není nic, co by vydělávalo, protože peníze nových účastníků se používají na výnosy pro ty, kdo už v tom schématu jsou, tam v podstatě nic není.

Když dojde k tomu, že nové peníze už nepřicházejí, tyto podvody se zhroutí a ukáže se, že se jedná o podvod.

 

 

 

 

Vladimír Fichtner

Tomáši, ty jsi říkal, že původním účastníkům nebo těm nejstarším, kteří přišli do tohoto schématu, se vyplácejí peníze a výnosy od těch nových.

Výnosy často bývají tím, co lidi zaujme.

Když někdo řekne, že má pro vás každý rok 15, 20, 30 nebo 60 %, myslím, že to je to něco, co nejvíc nových lidi do toho schématu přiláká.

 

Tomáš Tyl

Zpravidla to bývají vysoké výnosy. Někdy to nemusí být úplně nutně vysoké výnosy nebo extrémně vysoké výnosy. Protože někdy jsou Ponziho schémata, která slibují 30, 50, 100 % za rok. A to jsou opravdu extrémy.

Ale může to být třeba dlouhá stabilita poměrně vysokých výnosů. To byl nejznámější nebo největší případ, který se odhalil – Bernard Madoff.

Výnosy, které on přinášel, nebyly až tak vysoké. Byly třeba 20, 15 %, ale byly velmi stabilní.

Zatímco akciový trh kolísal, on přinášel velmi stabilní výsledky a všichni si mysleli, že to dělá pomocí derivátů. To on i tvrdil. Nikomu se nedařilo jeho strategii replikovat. Dokonce tam byl člověk, který neustále upozorňoval na to, že sám zkoušel tu strategii, ale nevydělává tolik. Upozorňoval komisi pro cenné papíry a všichni se mu vysmáli, že jenom závidí Madoffovi jeho úspěch.

Ale potom, když se to celé zhroutilo, museli mu dát za pravdu, že on skutečně strategii neměl, ale vyplácel velmi dlouho stabilní výnosy a na to lákal klienty. Takže všichni mu svěřovali peníze.

 

Vladimír Fichtner

To znamená, že buď schémata lákají na extrémní výnosy, na které se někdo chytí a řekne si, že chce mít 50 % za rok. Anebo na vysoké výnosy, řekněme nižšího typu, třeba 15, 20 %, ale s tím, že jsou stabilní.

To znamená, že se člověk na ně může spolehnout, že ve zlých a těžkých dobách pořád a pořád vydělávají.

 

Tomáš Tyl

Určitě. Ono záleží, jak nezkušené investory nebo klienty, jestli se to dá v případě podvodu vůbec říct, chce nalákat.

Pokud je to opravdu jednoduchý primitivní podvod, kterým dotyčný chce nalákat někoho, kdo vůbec nemá žádné zkušenosti, samozřejmě slíbí velký výnos. Protože na to se chytí lidé, kteří o tom nic nevědí. A kteří si řeknou, že banka jim nabízí na účtu třeba 3, 4, 5 %. Pár let zpátky to bylo ještě méně. Akcie kolísají. A tady mu někdo přislíbí 50 nebo 100 %, a ještě mu ukáže, že to vydělává.

To působí na investory, kteří jsou úplně nezkušení, nevědí vůbec, co na trhu očekávat. Nevědí, že takové výnosy nikdo nemůže slibovat.

Samozřejmě se s těmito lidmi jednodušeji pracuje. Snadno se manipulují, snadno se jim něco naslibuje. Někdo se ale chce zaměřit na řekněme sofistikovanější investory, kteří by neskočili na tak vysoké výnosy, takže upraví schéma tak, aby se to zdálo celé uvěřitelnější.

Záleží to také na tom, kdo je cílem.

 

Vladimír Fichtner

Když mluvíš o velmi vysokých výnosech, které míří velmi často na méně sofistikovanou potenciální klientelu, tam asi hrají roli i případní distributoři, ne?

To znamená někdo, kdo to prodává. Protože méně sofistikovaná klientela dává menší objemy peněz. A proto, aby schéma posbíralo hodně peněz, je potřeba hodně lidí.

A potom tam asi hraje částečně roli také to, že to neprodávám sám, ale přes nějaké distribuční kanály. A pokud vím, v takových případech se dá také poznat, že může jít o nějaký problém. Když distribuční kanál dostává zaplaceno netypicky vysoké procento z investice.

Když někdo říká, že je poradce, já zjistím, že dostane z investice, kterou já vložím, 10 nebo 15 %, i to může být příznak problému. Nebo ne?

 

Tomáš Tyl

Určitě, protože poplatky na distribuci jsou součástí toho, kam odtékají peníze. Ono je to tak, že často k tomu bývá nějaká pyramida, struktura prodejců, kteří jsou silně motivováni přivádět nové klienty.

Někdy je to i tak, že se klienti do té sítě nějakým způsobem zapojují, jsou toho součástí. Kromě toho, že tam mají vlastní peníze, hledají další lidi, kteří do toho vloží peníze. Dostávají z toho provizi. Může to fungovat různě.

Ale určitě se na distribuci ztratí velká část peněz. Nejen na výnosy klientů, ale i na to, aby to fungovalo.

Samozřejmě potom podle toho, jak ten podvod vypadá, také vypadá distribuce.

Je docela časté, že se prodejci a firma snaží tvářit jako nějaký exkluzivní klub, kam nesmí každý.

To bylo hodně vidět u Bernarda Madoffa, který se tvářil, že je privilegium dostat se do jeho fondu a moci s ním investovat. A to samozřejmě řadu lidí láká.

Někdy nemusí být strategie prodeje těchto podvodných schémat přímočará a jednoduchá.

Není to, že někdo přijde a řekne „Slíbím vám velké výnosy, pojďte se mnou investovat“.

Někdy to může být právě tak, že normálně to pro někoho není, ale tebe do toho schématu dokážu dostat. To může hrát hodně na emoce lidí.

Distribuční kanál je hodně důležitý, pomáhá to rozšiřovat. Ti, kdo to často sami prodávají, nemusí tušit, že se něčeho podobného účastní.

Je za tím, a to je stejné u Madoffa i u kauz, které jsme viděli v ČR v posledních letech, vždycky nějaká story. Vždycky ten dotyčný, kdo podvod rozjíždí, má nějakou story, jak vydělává peníze. Je to úspěšný obchodník, trader, který dokáže na trhu, na kterém ostatní hlupáci vydělávají jenom dlouhodobých 10 %, vydělat obchodováním daleko více – 30 %.

Madoff tvrdil, že má opční strategii, která mu stabilně přináší peníze. Vždycky je tam nějaká story, jak se ty peníze vydělávají. A samotní prodejci jí často věří. Oni to samozřejmě neprodávají s tím, že by tušili, že je to podvod. Jak jsem říkal, často tam můžou sami zainvestovat a zatáhnout do toho svoje rodiny a apod.

Je docela častý případ, že jsou v té síti všichni potom překvapeni, čeho se to vlastně účastnili a čemu sami naletěli.

 

Vladimír Fichtner

Hodně jsme si povídali o tom, jak to funguje. Co bychom měli dělat, abychom se před takovými podvodníky ochránili, abychom jim neskočili na lep?

 

Tomáš Tyl

Je určitě několik věcí, které je dobré sledovat, a tím se můžeme podobným podvodům vyhnout.

Ze začátku je těžké říct, že je někdo skutečně podvodník. Jsou lidé, kteří si třeba skutečně myslí, že tím obchodováním vydělávají peníze.

Také jsem se setkal s tím, že skutečně někdo obchodoval, chvíli klientům vydělával, pak mu to přestalo jít a přišel o jejich peníze.

To vlastně nebyl podvodník, ale jen člověk, který si o sobě příliš myslel a při obchodování se mu to nepovedlo.

K tomu je ještě taková klasika. Když se mu přestalo dařit a začal ztrácet, samozřejmě začal více riskovat, aby to klientům vydělal zpátky.

V tu chvíli šel samozřejmě trh proti němu a v tu chvíli prodělal velkou část peněz.

Setkal jsem se i s případem, kdy to mohlo vypadat podobně, ale nebyl to nutně podvod.

Dopředu, pokud nepřijde policie a nezačne zjišťovat, jestli peníze na účtech skutečně existují, se nedá říct, jestli je něco podvod nebo není.

Ale je u těch věcí vysoká nebezpečnost.

První takový znak je, že to nejsou klasicky regulované subjekty.

To je jedna z věcí, která momentálně hodně rezonuje na trhu a která se i legislativně bude měnit. Jsou to tzv. fondy podle § 15 zákona o investičních společnostech. To jsou fondy, které mají momentálně v názvu slovo „fond“. V budoucnu to tak nebude, název se bude měnit. To je předmětem novely, která teď běží v legislativním procesu.

Tento produkt není vůbec regulovaný, tenhle typ fondu vznikl proto, aby dva lidé, když spolu chtějí spravovat finance, je mohli hodit do nějakého fondu. A nemuseli vůči ČNB vynakládat, neměli takové povinnosti, jaké mají standardní regulované fondy, protože jsou to dva lidi, kteří se znají.

 

Vladimír Fichtner

Když my dva spolu dáme dohromady nějaký kapitál a řekneme si, že to bude ve formě nějaké firmy, tak nebudeme investovat na svoje osobní jména, ale na fond. Řekněme, že spolu uděláme fond. Nechceme, aby nás ČNB od rána do večera regulovala a ptala se, jestli máme splněné tyhle podmínky nebo támhle ty podmínky.

Prostě je to náš investiční nástroj. K tomu měly fondy podle paragrafu 15 sloužit.

 

Tomáš Tyl

Přesně tak.

 

Vladimír Fichtner

Ale objevili se lidé, kteří si řekli, že to je příležitost.

 

Tomáš Tyl

Je to tak, právě proto, že tam není žádná regulace. ČNB nic nekontroluje, takže oni zakládali tento typ fondů.

A tam už není poznat, kdo se opravdu snaží s těmi penězi obchodovat a kdo je úplně sprostě plánuje ukrást formou Ponziho schématu. Někdy se dokonce může stát, že někdo začne s dobrou myšlenkou a když mu to přestane jít, tak přejde na to Ponziho schéma.

 

Vladimír Fichtner

Jenom bych, Tomáši, doplnil, aby nás někdo špatně nevnímal, že zdaleka ne všechny instrumenty založené podle §15 jsou podvody. Právě naopak. Většina z nich je korektních, ale je nebezpečí, že regulace je menší a informace jsou hůř dostupné. To je asi největší problém.

Když se Ty díváš na nějaké takové schéma, nemusí být podvodné. Vím, že mi občas říkáš, že k něčemu je docela dost informací a dá se z toho něco poznat. A k jinému řekneš, že není vůbec nic relevantního a vlastně netušíš, jak to funguje, takže do toho určitě nepůjdeme.

Je to tak, že informace jsou pro tebe zásadní?

 

Tomáš Tyl

Určitě. Ale je tam samozřejmě i uvěřitelnost té informace. Možná bych řekl ještě k fondům podle §15, je důležité, že nejsou určeny pro to, aby byly distribuovány veřejnosti. Kdokoliv do nich tahá další investory jde proti smyslu toho, k čemu byly stvořeny.

Kdo chce obsluhovat běžné investory, měl by používat regulovaný fond, který je skutečně pod kontrolou a kde podobné věci nehrozí.

Samozřejmě, může tam být manažer, který udělá chyby, ale je to pořád v rámci mantinelů. Když je fond klasicky regulovaný, rizika, že bude docházet k podvodům, jsou eliminována. Protože je tam velká míra kontroly, a to je to důležité.

Proto tyto fondy nejsou určeny pro veřejnost. Když si je postaví dva, tři lidé, tým lidí, kteří vědí, co dělají, je to v pořádku.

Ale kdokoliv nabízí účast v těchto fondech veřejnosti, jde proti smyslu zákona, a proto nedoporučuji vůbec do něčeho podobného investovat!

Pro nás je to znak, ať je tam nebo není dobrý úmysl, to vůbec nezkoumáme – je to prostě typ nástroje, který pro toto není určený, není tam dostatečná kontrola. Když se tam něco stane, když se tam něco nepovede, tak tam nejsou ani žádné sankce.

Teď ČNB dávala nějaké sankce, ale vesměs za to, že chyběly někde nějaké věci administrativně. Ty pokuty byly úplně směšné.

ČNB v podstatě říká, že s těmito typy fondů nemůže nic dělat, nemůže je ani kontrolovat, že dělají to, co mají. A to musí být upraveno legislativou.

 

Vladimír Fichtner

Takže první věc, kterou můžou lidé dělat, je vyhnout se málo regulovaným produktům.

Ideálně si koupit nějaký otevřený podílový fond nebo ETF obchodované na burze, protože tam je regulace automaticky přítomna.

 

Tomáš Tyl

Přesně tak.

Tam podobné nebezpečí vůbec nehrozí, regulace je tam možná někdy až příliš přísná.

 

Vladimír Fichtner

Co dalšího můžou lidé dělat, aby se podvodu a podvodníkům vyhnuli?

 

Tomáš Tyl

Určitě je to transparentnost.

Vědět, do čeho se skutečně investuje, a jak si to ověřit. Často bývají různé black boxy, kdy někdo říká, že s tím obchoduje, ale neřekne vám úplně jak, protože je to tajemství.

To bývá známka něčeho podezřelého. Ne vždy to musí být podvod, ale pro nás je to další výstražný „červený praporek“

 

Vladimír Fichtner

Je pravda, že když jsem začal jezdit do Států a začal se zajímat o investování, na konferencích a různých prezentacích mě překvapovala jedna věc. Bylo to, do jak velké míry detailů portfolio manažeři šli a říkali – takhle to děláme.

Já jsem si myslel, že prozrazují svoje know-how.

Ale dneska to s našimi klienty děláme stejně.

Říkáme jim, že nemáme žádné tajné know-how. Řekneme jim všechno, písemně předáme všechno, jak přemýšlíme. Když je cokoliv bude zajímat, ukážeme jim míru detailu. Protože i my transparentnost považujeme za nesmírně důležitou. Mimo jiné i proto, abychom dobře navázali vztah s naším klientem. Aby on věděl míru detailů, kterou chce poznat. Nemáme tam žádné tajemství.

Transparence je důležitá a vím, když jsem ještě byl víc analytik, že někdy to bylo až úsměvné, když jsem surfoval a říkal jsem si „Jak se tady podle toho mám rozhodnout, tam opravdu není nic, co by dávalo smysl.“

Pojďme dál.

Regulované subjekty, transparence. Jaký je další zajímavý bod, kterým se lidé mohou ochránit před finančními podvodníky?

 

Tomáš Tyl

Já bych možná řekl ještě jednu věc.

U Ponziho schématu je nebezpečné to, že nějakou dobu skutečně vydělává peníze. Protože jak to funguje, jak přicházejí noví klienti, tak to skutečně vydělává.

Takže řada lidí, kteří už v tom nějakou chvíli jsou, něco vydělali, protože Ponziho schéma běží, říkají

„Vždyť já vidím, že to funguje, protože jsem z toho dokonce i nějaké peníze vybral a vydělal jsem.“

Ale to, že jsem peníze vydělal, vybral, neznamená, že to není podvod. Bernard Madoff fungoval desítky let, než to zkrachovalo a samozřejmě spousta lidí tam i vybírala peníze.

 

Když jsem dopsal knížku, zastavil se u mě jeden známý a bavili jsme se o tom. Říkal „To se ti asi nebude líbit, kam jsem dal peníze.“ Svěřil peníze někomu, kdo mu tvrdil, že vydělává na tom, že půjčuje peníze švýcarským bankám.

Už ta story byla úplně absurdní!

Bylo to o tom, že švýcarské banky a pojišťovny dokáží vydělat spoustu peněz a s klienty se o to nepodělí. A tenhle člověk dokázal, aby se s ním o výnosy podělili.

Byl to nesmysl, samozřejmě. Nic takového se neděje.

Myslím, že výnosy byly kolem 50 % ročně nebo něco takového.

Dotyčný, když viděl, jak to dobře funguje, tam dal samozřejmě peníze svojí maminky. Vzal si spotřebitelský úvěr a dal tam peníze ze spotřebitelského úvěru. Protože úrok, který tam platil, byl samozřejmě daleko nižší než údajné výnosy.

Já jsem mu říkal, že si myslím, že to jsou nesmysly, co jim ten dotyčný říká. Že to tak nebude. A netrvalo ani tak dlouho, za asi tři měsíce jsem otevřel noviny a tam jsem viděl, jak na tom pánovi klečí policie a jak ten podvod končí.

Další věc je, že ti podvodníci tvrdí pořád, že policie po nich jde, že systém po nich jde, že oni mají ty peníze někde schované. Ale kdyby to policii řekli, tak je policie zabaví.

Řada lidí tomu věří – to je další zajímavá věc.

Tenhle známý, když jsem se zeptal, jestli dotyčný, co na něm klečí policie, je ten, s kým investoval, mi odpověděl, že věří, že je to celé vykonstruované na to, jak mu jejich peníze sebrat. Věřil tomu, že není podveden, ale naopak systém se ho snaží připravit o peníze.

Takže pozor na konspirace, snaha manipulovat lidmi může být také přítomná. To jsou přesně ty exkluzivní kluby – my víme víc než ostatní, proto vyděláváme. Ale pozor, ostatní nám to chtějí vzít, stát nám to chce vzít.

Všechno tohle můžou být znaky toho, že jde ještě spíš o podvod.

 

Vladimír Fichtner

Možná, když nás posloucháte, si říkáte „Mně se to stát nemůže“

To je jedna z věcí, na kterou bych také chtěl upozornit. Je potřeba při péči o své peníze být – nevím, jestli říct to slovo, ale řeknu ho – skoro paranoidní.

Prostě dávat si opravdu velký pozor, protože nějakou energii a nějaký čas jsme věnovali tomu, abychom peníze vydělali.

A může být skutečně velmi jednoduché o ně přijít.

Schválně se zkuste zamyslet, jak moc jste přemýšleli, když vám naposledy bankéř nebo poradce nabídl nějaký produkt. Jak moc jste četli detaily, nebo jak moc jste věřili člověku, který vám to přináší. Čí hájil zájmy? Platili jste mu za to? Je to vámi placený člověk, nebo ho platí někdo jiný?

To možná jsou další věci, které si vzít do úvahy nebo o nich přemýšlet. Jak se chránit před různými nebezpečnými schématy anebo věcmi, které nemusí tolik vydělávat pro vás, jak byste chtěli.

Je tam, Tomáši, ještě něco dalšího, co dělat, abych nepřišel o všechno?

 

Tomáš Tyl

Určitě. Tady jsme měli jenom kategorii podvodů. Kategorií, kde se dá přicházet o peníze, je hodně.

Já jsem v knize zmiňoval deset způsobů. Ale určitě platí, když odhlédneme od podvodů a podobně, že je důležitá diverzifikace. Rozkládat peníze. Pokud někde něco zanedbám a je to jenom malá část portfolia, tak to nevadí.

Pokud se vším, s velkou částí peněz vsadím na něco proto, že to přináší vysoké výnosy, nebo nečekaně stabilní vysoké výnosy a podobně, a pak se ukáže, že je to podvod nebo podnikatelský záměr, který nevyšel a já přijdu o velkou část peněz v portfoliu, už se mi to nemusí podařit nikdy dohnat zpátky. To je to nebezpečí.

Proto je důležité diverzifikovat. Proto je důležité investovat tam, kde transparentně vidím, do čeho peníze jdou. Vím, kde peníze vznikají a rozumím nějakým způsobem i tomu, jak vznikají.

To všechno je velmi důležité.

 

Vladimír Fichtner

Skvělé, Tomáši. Myslel jsem si, že dneska si budeme povídat ještě o více věcech.

Nejen o podvodních, ale i možná o produktech, které nemusí být rozumné.

Ale to už se nám do dnešního vysílání nevejde.

Já myslím, že bavit se i jen o podvodech dávalo alespoň pro mě velký smysl.

To, co jsi říkal bylo pro mě velmi důležité:

Pracovat s regulovanými subjekty, ale nenechat se ukolébat tím, že někde někdo napíše „regulováno Českou národní bankou. Nebo podle zákona“. Jít do detailů a chápat, co míra regulace znamená.

Dívat se na transparentnost. Čím víc si můžu zjistit o tom, jak daný subjekt investuje, tím můžu přemýšlet o tom, jestli to dává smysl nebo nedává.

Neztratit ostražitost. To bych řekl, že byl třetí bod, který jsem vnímal.

To poslední jsi asi řekl na závěr.

Důsledně diverzifikovat svůj majetek, protože když člověk nediverzifikuje a potká nějakého podvodníka, věnuje mu jenom malou část svého majetku, tak to nemá fatální důsledky.

Moc děkuju za dnešní povídání. To byl náš dnešní host, Tomáš Tyl.

 

Tomáš Tyl

Díky a na shledanou.

 

Vladimír Fichtner

Já se budu těšit na další povídání příště.

Pokud máte nějaký podvod, o který byste se chtěli podělit. Pokud máte nějaké tipy, jak se podvodníkům vyhnout, co vám zafungovalo. Anebo naopak co vám nezafungovalo a spálili jste se, budu rád, když se o to s námi podělíte.

Mějte se krásně, na shledanou.

 

 

Konzultant rodinných firem Dennis T. Jaffe se zeptal více než stovky rodin, které svá bohatství budují více než sto let, jak to dělají a co je důležité. Své poznatky shrnul do knihy Vypůjčeno od vašich vnoučat – Borrowed from Your Grandchildren.

Vladimír Fichtner, který se tématu rodinného bohatství věnuje v ČR, je z knihy tak nadšen, že Dennise pozval do Prahy na uzavřenou diskuzi s klienty Fichtner Wealth Managers.

V této epizodě Vladimír s Josefem Podlipným sdílí 4 oblasti, které Dennis T. Jaffe identifikoval jako důležité pro prosperující mezigenerační rodiny, a doplňují své osobní zkušenosti a zkušenosti dalších rentiérů…

Odkaz, vztahy, osoby a společnost mají kritický vliv na zachování majetku i stabilitu rodiny.

Pokud se chcete inspirovat od těch, kteří dokázali přežít více než 100 let, a vyhnout se zbytečným chybám, nenechte si ujít tuto rozsáhlou epizodu podcastu Mezi Rentiéry.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Vláďo, ty ses začetl do knihy, o které mluvíš, že je jedna z nejlepších za mnoho let. Ne-li nejlepší. Představ nám tento zdroj inspirace, ze kterého v současné době čerpáš.

 

Vladimír Fichtner

Dennis T. Jaffe – americký konzultant a člověk, který má desítky let zkušeností s mezigeneračními přesuny – jednoho dne vymyslel, že se zeptá rodin, které přežily víc jak 100 let, jak to udělaly. A to je v té knížce.

Já ji používám jako svůj manuál, je to moc dobrá knížka. Mám radost, že jsme se s Dennisem domluvili, že za námi zajede do Prahy. Budeme mít šanci se s ním 3 dny potkávat, i spolu s našimi klienty, protože je to opravdu chlapík, který má obrovské zkušenosti.

To my, kteří jsme často první generace – na rozdíl od tebe – potřebujeme jako sůl, aby se s námi bavil někdo, kdo už má spoustu věcí za sebou.

Zmíněné 4 oblasti Dennis tak trošku srovnal ve svých materiálech, my od něj máme písemné svolení o tom mluvit a prezentovat to. Z toho mám radost.

On dal dohromady věci, o kterých i my přemýšlíme, a trošku je systematizoval.

To je vždycky příjemné, vidět před sebou nějaký systém.

My si o těch oblastech povídáme často, ale najednou vidíme, že o nich něco říká někdo, kdo to dělá opravdu dlouhou dobu, a že jsou fakt důležité.

 

Josef Podlipný

Já tu radost s tebou sdílím a sdílím to i s vámi, posluchači, teď velmi rád.

Potvrzuji, že inspirace z této oblasti není nikdy dost. I když jsi zmínil, že jsem zástupcem čtvrté generace, tak se stále učíme. Nejenom, že se učíme novinkám, učíme se od jiných rodových dynastií, které jsou třeba už sedmou, desátou, dvacátou generací.

Ale učíme se i pracovat s rodinnou dynamikou a využívat moudra, někdy i chyby, těch druhých.

Vláďo, pojďme rovnou na jednu z těch čtyř oblastí.

 

Vladimír Fichtner

Na začátku bych je vyjmenoval, abychom všichni věděli, o které jde.

První oblast je sdílený účel bohatství a identita. Odkaz rodiny, zjednodušeně.

Druhá oblast jsou pečlivě opečovávané rodinné vztahy.

Třetí oblast se týká nastávající nebo další generace, aby byla schopná a připravená na to převzít štafetový kolík.

A poslední je, co rodina může dělat a jak může používat rodinné bohatství pro pomoc ostatním lidem kolem sebe.

Čtyři zajímavé oblasti.

My se o nich v našich podcastech bavíme průběžně. A jsem rád, že jsme na ně také nějakým způsobem přišli. Ale tady jsou najednou, hezky srovnané.

 

Josef Podlipný

Přátelé, ať už jsme v roli správců nebo v roli budovatelů, kteří si osvojují um správce rodinného bohatství, logicky chceme zažívat úspěch.

Hlubší znalost těchto čtyř oblastí a receptů, ukazuje, jak si s nimi radí už mnoho generací rodin, které byly schopny se s tím vypořádat a o majetek nejen nepřišly, ale byly ho schopny i zvětšit. Zatím jsem měl možnost od tebe navnímat, že ty rodiny o svá rodinná bohatství nepřišly. Hlavně ale nepřišly o hodnoty, jeden o druhého.  Rodiny se nerozpadly. Jsou to sto a víceleté rodiny. Z dvaceti zemí – nejen z Ameriky, ale opravdu jsou rozeseté po celé planetě.

Mně by se líbilo, jestli si můžu vybrat, kdybychom začali tím důležitým – vztahy. Budováním a posilováním vztahů v rodině.

 

Vladimír Fichtner

To zásadní je, že na tom, aby rodina fungovala, je potřeba pracovat.

Když se dneska potkávám se spoustou lidí, tak často padne téma majetkových struktur.

„Jsem tady proto, že chci nějakou strukturu,“ nebo „jsem tady proto, že už něco mám a chtěl bych to nějak rozvíjet.“

Když si o tom začneme povídat, je krásně vidět, jak ti lidé nemají ujasněnu spoustu věcí, které by měli mít vyjasněné před tím.

Například:

K čemu jsou peníze dobré? = Účel majetku.

Co je pro nás důležité v životě = Filozofie starání se o majetek, rozdělení majetku/diverzifikace.

Majetková struktura tam někde na konci může být, ale je to jeden z posledních kroků, ne z prvních. Pokud chceme, aby to fungovalo dobře.

 

Josef Podlipný

Pokud nám záleží na rodinných vztazích.

 

Vladimír Fichtner

Přesně. Pokud chceme, aby to také mělo nějaké trvání a aby to podpořili i ostatní členové rodiny.

A aby to další generace braly jako pozitivum, a ne za trest. Což se stává v 80 % případů na západ od nás.

Dennis hezky mluví o tom, aby mohla fungovat rodina, že je potřeba vytvořit rodinnou strukturu, ne majetkovou. Něco, co pomáhá rodinu dávat dohromady.

V první generaci vyrůstáme všichni v jednom domě. Šance na to, že budeme sdílet spoustu myšlenek, spoustu filozofie, je poměrně vysoká.

Přijde ale další generace, děti se odstěhují, mají nové partnery a názory, a jednotnost se začíná trošku drolit. Protože nejsou všichni spolu.

Když si uvědomím: můj brácha, manželky ségra, rodiče, děti, jejich děti – jak tam dosáhnout nějaké jednoty?

Dennis krásně mluví o tom, aby to mohlo fungovat, že je dobré na to připravit základy. Postupem času a možná ne v první generaci.

Je potřeba mít organizovanou rodinnou strukturu. Někoho, kdo dává dohromady rodinná setkání. Kdo o nich přemýšlí, aby to lidi bavilo, kdo tomu dává agendu.

My se dneska bavíme každý měsíc s naším koučem, s Erikou, se kterou jsme také měli pár pořadů. Jako rodina se bavíme 5 hodin za měsíc. Když máme zasedání rodinné banky, jako minulý měsíc, tak jsme k tomu přidali ještě 4 hodiny.

Vytváříme podhoubí společné komunikace.

Ale nás je 5, je to relativně jednoduché svolat a dát dohromady. Ještě to nemusíme dávat dohromady dva roky dopředu – až bude rodinné setkání třiceti lidí. Bylo by fajn, kdyby přišli, respektive se na něj těšili, že to zase je a mohli se něčeho hezkého zúčastnit, co by je bavilo.

Učíme se spolu povídat, ale musíme se začít učit, alespoň to vnímám u naší rodiny, aby nás to bavilo co nejvíc. Aby to do budoucna všichni chtěli replikovat a takové akce se zúčastnili.

 

Josef Podlipný

Jen vám připomenu, že se bavíme o první ze čtyř oblastí – budování a posilování vztahů.

Vladimír Fichtner

Řekněme si, proč je důležité pečovat o vztahy.

Protože když jsou vztahy, může se sdílet. Můžou se sdílet zkušenosti, můžou se sdílet chyby, můžou se sdílet úspěchy.

To je základ toho, aby bohatství mohlo fungovat mezigeneračně. Protože jinak 70 % rodin ztrácí své rodinné bohatství už ve druhé generaci.

90 % rodin dokonce po třech generacích.

Šance, že rodinné bohatství nevydrží, je obrovská.

 

Josef Podlipný

Vláďo, ty jsi mezi čtyřmi oblastmi také zmínil odkaz.

To znamená sdílení hodnot a cílů, i sladění identity v rodině.

Co bys nám k téhle oblasti dodal jako tu zkušenost, kterou v knize sdílí Dennis?

 

Vladimír Fichtner

To není jenom z té knihy, ale včera jsem byl na schůzce s jedněmi našimi velkými klienty.

Rodiče 65 let, děti 35–40 let.

Už spolu spolupracujeme dlouhou dobu. Oni se začínají bavit s Erikou Matwij o rodinné ústavě. A zasekli se v nějakém bodě.

 

Josef Podlipný

Zasekli, jako že tam došlo k nějakým nedorozuměním nebo nevěděli jak dál?

 

Vladimír Fichtner

Měli pocit, že úplně přesně nevědí, jak na tu ústavu jít a podobně. Jak vlastně vytvářet odkaz nebo pravidla hry.

Já jsem se zúčastnil právě této části schůzky a říkal jsem „My jsme začínali s Radkou tím, že jsme si povídali o tom, co chceme, co je pro nás důležité, co nás dělá šťastnými. A jak si dokážeme představit, k čemu ty peníze vlastně jednoho dne budou nebo jsou.“

 

Josef Podlipný

Já se jenom doptám. Věřím, že to zajímá i posluchače.

Co chcete v rovině – k čemu jsou peníze, k čemu mají sloužit, anebo i co chcete jeden od druhého?

 

Vladimír Fichtner

Obojí. To hodně souvisí.

Řekli jsme si, že štěstí nám přináší, když s námi děti komunikují a jsou s námi, rády k nám jezdí a děláme všechno pro to, aby to tak bylo.
Z pohledu majetku jsme si řekli: třetinu budeme mít asi na sobě až do konce života. Máme tři děti, potom každé zdědí desetinu. Tím, že se už o některých věcech bavíme dneska, budou asi vědět co s tím.

Druhá třetina majetku je pro rodinné účely, financování bydlení, zdravotní péče. Rodinná banka je součástí toho balíčku majetku, kdy můžou všichni přijít a říct rodinné bance, že by chtěli půjčit na nějaký projekt. A diskutujeme, jestli jo nebo ne, jakým způsobem to zafinancovat. To je druhá třetina majetku z hlediska účelu.

 

Josef Podlipný

Řekl jsi. Druhá třetina majetku, rodinná banka. V některém z předchozích dílů podcastu Vláďa sdílel zkušenost s rodinnou bankou. Ale to neznamená, že má bankovní licenci, jenom se to tak nazývá.

 

Vladimír Fichtner

Ani ji neplánujeme. Přesně tak. Ale včera mě potěšil syn. Začíná dělat nějaký byznys a psal člověku do Francie, protože má z Francie nějakou dodávku, že peníze už jsou připravené na Family bank account. A jde o to, že ještě potřebují vyřešit nějaké papírování.

Josef Podlipný

Aby to ČNB někde nezachytila a nechtěla pokutovat, že nemáte ještě licenci 😊

Vladimír Fichtner

To je krásné!

Josef Podlipný

Co ta třetí třetina?

Vladimír Fichtner

Třetí třetina je u nás určitě určená pro dobročinnost, filantropii.

Ta je pro nás jako rodinu důležitá.

My jsme diskutovali o tom, k čemu jsou peníze. Řekli jsme si třetiny – něco je pro nás s Radkou – náš životní styl, něco je pro rodinu a něco je dedikováno pro dobročinnost a filantropii. To nás dělá šťastnými.  Co od sebe očekáváme, jsi se ptal – to byla jedna z věcí, kterou jsme si také navzájem nás všech 5 probírali a dávali dohromady.

Takhle vytváříme, nebo jsme na cestě k vytváření odkazu.

Není to ještě úplně přesně definováno, co to je – ještě nemáme erb nebo motto.

Ale jdeme tam, směřujeme k tomu, abychom si to ujasnili.

Je to postupný proces, který zabere nějaký čas, ale my jsme se rozhodli, že tomu ten čas chceme věnovat.

 

Josef Podlipný

Mně to jen připomíná naši rodinnou diskusi, která se táhne už mnoho let. Diskusi o hodnotových základech, které nám dává smysl kultivovat a přesouvat z generace na generaci.

A bylo nesmírně silné se dozvědět, že část rodinného bohatství, kterou tvoří majetek, jsme získali tak, že někdo z našich pra pra pra předků neměl své rodové pokračovatele.

My jsme přes mnoho kolen, ani nevím, jestli můžu říct příbuzenských, získali jejich majetek.

Ale tak, že oni v hodnotovém nastavení měli důležitou misi zachovat majetek.

Takže ho mým pra pra předkům v podstatě dali. Ne prodali, dali. V podstatě jim ho, já teď už v rodině neříkám dali, ale diskutujeme o tom, že jim ho svěřili.

To je pořádná nálož.

My zodpovídáme za kvalitní správu svěřeného majetku, nejenom který naši předci vytvořili, ale který i získali s tím, že ho mají spravovat co možná nejlépe. S hodnotovým nastavením rodiny, která jim ho předala. A to už za to stojí, sdílet hodnoty a sladit identitu celé rodiny.

Nicméně, Vláďo, ty jsi s námi sdílel příběh ze včerejška. A naše posluchače určitě zajímá, jak na to ta rodina reagovala.

Vladimír Fichtner

Já jsem odcházel po hodině a půl, pěti nebo šestihodinové schůzky s Erikou, kdy si povídali dál už bez mé přítomnosti.

S Erikou jsem se bavil potom večer a říkala mi, že to bylo skvělé, protože jim to dalo takový centrální bod, podle kterého mohli jet. Odkaz a myšlenka, proč to vlastně děláme, pomohla diskusi zacílit a lépe strukturovat v dalších okamžicích.

Takže rodině se to velmi líbilo.

My s tím máme společné zkušenosti, Pepo, že to přemýšlení o účelu, k čemu je vlastně dobrý majetek, bývá součástí mnoha našich povídání s klienty.

 

Josef Podlipný

A mnoho našich klientů a věřím, že i vás, to jako první z otázek vlastně překvapí – že je to tak důležité. Je to velmi důležité.

Vladimír Fichtner

Řekni rovnou, proč.

Josef Podlipný

To je skvělá otázka.

Protože když si jednotliví členové rodiny vyjasní to proč, snáz se jim hledá společná diskuse a společná cesta k řešení.

Všichni míří jedním směrem nebo třeba vícero směry, na kterých dosáhnou shodu, a naplňují účel.

Vladimír Fichtner

V rodině, o které mluvím, měl tatínek představu, že majetek zůstane společný.

Ale děti ne, chtěly každý sám za sebe.

Když se začali bavit o účelu, tak zjistili, že asi chtějí rodinnou banku.

Ale to je společné!

Tím, že diskutovali o účelu, najednou zjistili, že mají nějaké průniky. Že to není tak, že tatínek chce, aby to zůstalo společně, a děti každé zvlášť část majetku.

Ale mají shodu, kterou neviděli. Protože se nebavili o tom, proč.

 

Josef Podlipný

Jen připomenu, že my čerpáme z inspirace rodin, které už přežily více než sto let. Zachovaly hodnotu rodinného bohatství, ještě ji pozvedly a zachovaly sounáležitost k rodině, která se neustále rozrůstá. A za sto a více let už je členů rodiny opravdu hodně.

Proč to Dennis nasvítil jako důležitou oblast?

 

Vladimír Fichtner

Protože když máte něco společného – filozofii, odkaz – tak se vám lépe mluví společně. Tak se lépe staráte i o svěřený majetek.

Dennis, respektive zástupce rodiny Hermés říká: Vy si ho půjčujete od budoucích generací, vy ho máte jenom svěřený“.

Proto název knížky je Burnout from your Grand Children = Vypůjčeno od vašich vnoučat.

Když člověk nemá společnou vizi, to asi každý víte ze své firmy, i z rodiny nebo svého klubu, z věcí, které prožíváte, tak se těžko zapojí.

Ale když tam je něco, co vás baví a naplňuje, a chcete se k tomu připojit, tak to je to fantastické.

Je také důležité vědět, že třeba odkaz, a také jsme to včera probírali v té rodině, není věc, která by teď vznikla a už nikdy se nezměnila. Každá generace, i my v průběhu našeho života, ho můžeme upřesňovat a dávat dohromady lepší definici, nebo to, co se nám líbí více. Něco se nám třeba líbit přestane.

Ale důležité je, že další generace se zapojí, ne ta první a druhá. Tu už máme zapojenou. Ale ta následující, až dospěje, se bude moci vyjádřit k odkazu a formovat ho podle toho, co pro ni bude důležité.  A vlastně tam překlenout můstky mezi generacemi tak, že se do toho zapojí i další lidé nebo další generace. A přitom ještě budou zapojeny i generace předchozí. To je hrozně fascinující, když se to povede, samozřejmě.

Ne vždycky se to povede.

Josef Podlipný

To mohu potvrdit.

V některém z předchozích dílů podcastu jsem sdílel větvení od impulsu na začátku, od nějaké myšlenky, přes činy k návyku až k budování budoucnosti skrze charakterovou vlastnost.

I proces naplňování odkazu je samo učící se pro rodinu. Když ho rodina začne naplňovat a bude o odkazu diskutovat, tak ho cizeluje, upravuje ho, vylepšuje anebo doplňuje o něco, co jí dává smysl.

 

Máme za sebou vztahy, odkaz.

Pojďme k intelektuálnímu potenciálu, k lidskému potenciálu rodiny a k jeho rozvoji.

To je třetí oblastí, kterou Dennis zmiňuje. A když to zmiňuje Dennis, znamená to, že to funguje už více než sto let.

 

Vladimír Fichtner

Protože se to dozvěděl od rodin, které více jak sto let existují a fungují.

Dennis ve své knížce shrnuje spoustu věcí, které je dobré dělat ve vztahu k dalším generacím.

Ale já bych využil toho, co jsme uvedli v článku, který nám dovolil přeložit. A přímo přečtu to, co on říká ve své knize.

Rodiny v jeho studii identifikovaly hodnoty a vlastnosti, které podporují u svých dětí. A těmito hodnotami jsou:

Štědrost neboli dávat zpět komunitě.

Respekt – vážit si lidí ze všech prostředí.

Pracovní morálka a dovednosti neboli schopnost rozvíjet, schopnost vydělávat si vlastní peníze, najít si práci, kde můžu uspět.

Sebeúcta a sebevědomí. Mít dobrý pocit ze sebe tím, že najdu svoji vlastní hodnotu nezávislou na materiální bohatství.

Finanční gramotnost. Moudře zacházet s penězi.

Zodpovědnost za bohatství ve stylu: je mi to svěřeno a není to moje, ale je to půjčeno od dalších generací.
Šetrnost. Utrácení, ale obezřetné.

A ocenění, ve stylu vážit si příležitostí, které bohatství nabízí.

Musím říct, že přemýšlím o tom, že to nechám vytisknout a bude to možná součástí naší rodinné ústavy.

Budu to brát na naši další rodinnou radu. Protože to jsou věci, které asi všichni vnímáme, že by tak měly být. Ale není špatné si je připomínat a mít je někde „na ledničce“ neustále před sebou.

 

Josef Podlipný

Rozumím.

Nepočítal jsem to, ale tuším, že to bylo osm bodů, tak řekněme, že to je „malé desatero“.

Pokud je i pro vás posluchače inspirací, možná vás zajímá, co z tvé zkušenosti, Vláďo, vnímáš jako nejčastější hendikep těch rodin, co trpí nejvíce?

Ty se potkáváš se spoustou rodin, potkáváme se s nimi společně a samozřejmě bych měl také znát odpověď.

Ale zkus se teď zamyslet a nasvítit něco z toho malého desatera, co takto vnímáš.

 

Vladimír Fichtner

My jsme první generace a potkáváme se se spoustou lidí také z první generace.

Co trpí nejvíc, je v tuhle chvíli ještě těžko definovat. Protože máme relativně krátkou zkušenost.

S čím se dá ale jako první jednoduše začít, je finanční gramotnost.

To je relativně hodně jednoduchá věc, začít sdílet svoje zkušenosti s tím, jak se starat o majetek a o peníze.

Nebo podpořit děti v tom, že začnou investovat a pochopí, co svět finančních investic znamená a jak se můžou vyhnout různým průšvihům.

To si dokážu představit, že je docela jednoduché, s čím se dá začít klidně v deseti letech.

Samozřejmě i s mnoha dalšími věcmi se dá začít relativně včas. Se šetrností – neutrácím všechno, otočím korunu dvakrát, jestli si něco koupím nebo nekoupím.

Jestli si koupím každý druhý rok nové drahé auto, děti to samozřejmě vidí. A je to pro ně vzor toho, jak se asi má žít.

Jestli si koupím auto rok ojeté, které má najeto třicet tisíc a je levnější, děti to taky vnímají.

Pracovní morálka, dovednosti, to všechno děti kopírují od nás, ať chceme nebo nechceme.

Můžu vzít jeden bod za druhým, ale řekl bych, že trpí nejvíc to, co sami neděláme.

To je asi nejpodstatnější.

S Radkou jsme začali podporovat, a vymysleli, charitativní akci pro školu. Malou školu, kam dcera chodila a ta akce spustila řetězec, který už trvá desátým nebo jedenáctým rokem. Každý rok ta škola posbírá 200 tisíc korun. Což pro školu, která má jenom jednu třídu v každém ročníku základní školy, je docela dost.

A dává to dohromady komunitu. Děti se učí, že něco takového existuje.

To je něco, co už nemusíme dětem vysvětlovat, že to existuje. Protože viděly, že jsme to spoluvytvářeli nebo vymysleli. Ony se na tom spolupodílely.

Nedávno bylo výročí téhle akce, konala se opět, a dcera říkala „V sobotu tam jdeme.

A já jsem říkal „Aha, vidíš, já jsem to ani neměl v kalendáři, protože už se neúčastním.“ Ale těší mě, že tradice pokračuje, že to vlastně je hrozně fajn.

Takže trpí to, co neděláme.

Jestliže z toho seznamu něco neděláme, nemůžeme si dělat iluze, že naše děti to budou dělat jinak.

 

Josef Podlipný

Už chápu, proč malé desatero bude viset na lednici. Protože se tím zvýší autenticita. Bude to ukazovat, že to sami budete také dělat.

Vláďo, i když jsi zmínil v posledním příběhu už i čtvrtou oblast, pojďme ještě chviličku zůstat u rozvoje lidského kapitálu.

Proč je rozvoj lidského kapitálu tak důležitý?

Vladimír Fichtner

Protože když se rozvíjí, má větší šanci pojmout postupně budovanou zkušenost. Učit se z chyb, které už někdo udělal, nebo ze svých vlastních.

Ale musí na to mít výbavu. Musí na to mít rozhled, musí na to mít samozřejmě také chuť.

Proto investovat do nastávající generace, zpřístupňovat jim možnosti – třeba prostřednictvím půjčky z rodinné banky – může být velmi důležité.

To, že jsme poskytli synovi kapitál z rodinné banky, aby mohl začít svůj developerský projekt, mu umožnilo začít možná o 20 let dříve, než by to udělal v běžném životě.

Protože by mu nikdo nepůjčil. My jsme si domluvili podmínky a věříme tomu, že kapitál se nám vrátí. Proto on může získávat zkušenosti už teď, když mu je 30, ne až ve chvíli, kdy mu bude 50. Když by sám třeba už měl kapitálu dost, anebo by už byl lépe úvěrovatelný prostřednictvím bankovní instituce.

 

Josef Podlipný

Vláďo, děkuji. Přátelé, ať už se rozhodnete rozvíjet lidský kapitál tak, že dopřejete nástupcům získávat vlastní zkušenost a učit se třeba i vlastními chybami. Nebo se postavíte k rozvoji lidského kapitálu v roli mentora či kouče a budete pomáhat nástupníkům i sami sobě, je nesmírně cenné myslet i na čtvrtou oblast.

Vláďo, co je tou čtvrtou oblastí?

 

Vladimír Fichtner

Dávat zpět společnosti.

 

Josef Podlipný

Co je myšleno dávat zpět společnosti?

Byznysmen si možná řekne, že to je myšleno jako firmě. Co to znamená?

 

Vladimír Fichtner

Ano, slovo společnosti má vlastně dvojí význam. V tomto případě to je myšleno společnosti jako society, to znamená svému okolí.

 

Josef Podlipný

Takže nějaké komunitě nebo zaměstnancům?

 

Vladimír Fichtner

Komunitě, někomu, kdo neměl třeba takové štěstí.

Pamatuji se na příběh, který nám vyprávěl jeden náš klient, jak vzal rodinu a pomáhali bezdomovcům.

 

Josef Podlipný

Aby věděl každý člen rodiny, každé dítě, co jako rodina podporují, koho podporují.

 

Vladimír Fichtner

Přesně tak.

My jsme se hodně soustředili na podporu školních aktivit nebo vytváření dobročinných akcí v rámci škol. To nás docela baví. Protože tak se hezky multiplikuje ten efekt. To není o tom, že škola posbírala nějaké peníze. Ale všechny děti, které se toho zúčastnily v průběhu minimálně deseti let, možná už jedenácti nebo dvanácti, všechny vědí, že to existuje. Patří to k životu a odnášejí si z toho nějaký zážitek.

 

Josef Podlipný

Nepochybně vás teď napadá odpověď i na to, proč je to tak důležité.

Protože zlepšujeme svět, ve kterém žijeme a ve kterém budou žít i nastupující generace.

Jaké další odpovědi jsou důležité na otázku Proč.  V čem je to tak důležité?

 

Vladimír Fichtner

Charita, filantropie je zajímavá v tom, že do ní lze vtáhnout děti, i když jsou velmi malé.

 

Josef Podlipný

Ano, s tím souhlasím.

Řekni klidně věk.

 

Vladimír Fichtner

Dcera chodila do druhé třídy a začínala poznávat, že se dá něco zorganizovat. Začínala to vnímat. A už měla dost rozumu na to, aby se zúčastnila a něco v rámci té akce vytvářela. Je moc příjemné poznávat, že mohu dělat dobro sám i svou vlastní činností, že si mohu vybrat, komu pomůžu překonat nějakou starost.

To byl další učící moment. Třeba ve chvíli, kdy jsme každému našemu dítěti přidělili nějaké peníze na to, aby je rozdělily podle svých preferencí někomu, koho chtějí podpořit.

To byl další krásný učící moment ve stylu, že musely přemýšlet, co s tím. Koho podpoří, něco vybrat.

Dostaly zodpovědnost za rozdělení těch peněz. Učí se efektivitě, jestli to dávalo větší nebo menší smysl, protože se o tom následně bavíme.

Samozřejmě to do budoucna může být tak, a to myslím, že už je potom téma pro další generace víc, než mezi první a druhou, že filantropie otvírá příležitosti zúčastnit se smysluplných projektů i členům rodiny, které třeba nebaví byznys. Nebo jim nic neříká, nebo si zvolili jinou cestu.

Ale filantropie je může hezky pomoci zapojovat.

Poslední věc, která není nedůležitá, je, že správná filantropie nemá vycházet z toho, že něco dávám, ale že mám kapitál. Ten vyčlením a jeho výnosy nebo část výnosů jde na dlouhodobou podporu projektů.

A to znamená, že se rodina může učit, jak se starat o kapitál – aby něco vynášel a mohl podporovat něco dobrého.

Je od toho, že jsem spolutvůrce, participuji na něčem, co se vytváří a rozhoduji o věcech, a nakonec přemýšlím o tom, jak kapitál spravovat, aby mohl i nadále přinášet dobro.

Je to oblast, která je velmi zajímavá, a i v knížce Dennise velmi podporovaná.

 

Josef Podlipný

To podtrhuji. Dává to možnost učit se přes generace z chyb předchozích generací, ale i z příběhů, které žijí z generace na generaci a dávají dobrý základ udržitelnosti.

Ty jsi končil myšlenku tím, že rodina se naučí spravovat rodinné bohatství tak, aby měla dostatek energie, ale i prostředků na to, aby mohla dávat společnosti zpátky, vracet společnosti zpátky. Nekonečně dlouho. Aby nebyla odkázána na to, že přemluví další, aby toho byli součástí.

Máme za sebou čtyři oblasti.

Pojďme je teď ve zkratce shrnout.

První oblastí, kterou jsme začali, byly vztahy.

 

Vladimír Fichtner

Druhou oblastí byl odkaz nebo důvod, proč existujeme, proč máme majetek a v čem chceme, aby pomáhal.

 

Josef Podlipný

Třetí oblastí byl rozvoj lidského kapitálu, který je důležitou součástí rodiny a zachování rodinného bohatství.

 

Vladimír Fichtner

A čtvrtou oblastí je filantropie, charita – podpora lidí, kteří neměli tolik štěstí jako my.

 

Josef Podlipný

Věřím, že i pro vás tyto čtyři oblasti, které jsme s vámi sdíleli spolu s příběhy, mohou být dobrou inspirací.

Pokud vás napadá z vlastní zkušenosti nebo z jiného zdroje inspirace ještě něco, co by mohlo pomoci nám i dalším rodinám, budeme rádi, když s námi tyto informace budete sdílet. Nebo budete sdílet mezi své přátele tento díl podcastu.

 

Vladimír Fichtner

Já myslím, že se máme všichni ještě v mnohém co učit. Věřím tomu, že i tahle knížka, kterou já osobně považuju za jednu z nejpraktičtějších, kterou jsem v této oblasti objevil, vám v tom pomůže.

Doufám, že vám v tom pomůže i naše povídání, které pro vás pravidelně s Pepou připravujeme.

Mějte se krásně a na viděnou a na slyšenou.

 

Volby do Evropského parlamentu jsou za dveřmi.
Jak dopadnou?
Pozitivně či negativně?

To není tak důležité jako to, zda je váš majetek připraven i na nepříjemné scénáře, kdyby k nim v Evropě došlo.

V této epizodě se Vladimír Fichtner a Josef Podlipný věnují aktuálním geopolitickým a ekonomickým rizikům, kterým čelí Evropa, a jak se na ně můžete jako správci rodinného bohatství připravit.

Vladimír zdůrazňuje, že je klíčové řešit možné scénáře bez ohledu na jejich pravděpodobnost. Pro udržení a ochranu rodinného majetku je nezbytné přemýšlet v dlouhodobém horizontu desítek let.

Josef doplňuje příběhy z amerického nemovitostního trhu a upozorňuje na důležitost mít dostatečnou hotovost a diverzifikované portfolio, které umožní překonat krizová období.

Vladimír a Josef diskutují také o výhodách finančních aktiv, která jsou snadno přenositelná a likvidní, což umožňuje rychle reagovat na měnící se podmínky.

Důležitým tématem je i to, jak se evropské akcie a investice liší od amerických a proč je důležité mít majetek rozložený v různých regionech a měnách. Rodinné bohatství by mělo být chráněno před regionálními riziky tím, že část aktiv bude mimo Evropu.

Pokud vás zajímá, jak se připravit na budoucí rizika a zajistit, aby vaše rodinné bohatství bylo chráněno i v nejistých dobách, nenechte si ujít tuto epizodu podcastu Mezi Rentiéry. Vladimír a Josef nabízejí cenné rady a strategie, jak diverzifikovat majetek a být připraven na různé scénáře budoucnosti.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Vláďo, ty jsi nedávno sdílel svoji zkušenost s poslechem jednoho podcastu, který popisoval, jak funguje Evropa a jaká se nám v současné době objevují rizika ve spojení s její funkčností nebo nefunkčností – těžko říct.

Můžeš s námi nasdílet svůj zážitek z poslechu tohoto podcastu?

 

Vladimír Fichtner

Ten podcast hodně mířil ke geopolitickým nejistotám. K válce na Ukrajině – jestli je větší nebo menší šance, že se posune kousek dál a jestli dopadne až k nám.

Byl poměrně negativní v tom, že odpověď byla „Jasně, to je možné“.

Já jsem si uvědomil, jak je důležité moc neřešit s jakou mírou pravděpodobnosti se něco stane nebo nestane. Ale řešit, jestli to je možný scénář. Jestli to má 1%, 5% nebo 15% pravděpodobnost je vlastně jedno.

To souvisí s tématem „Evropa tahá za kratší konec“ v našem dlouhodobém přemýšlení, kdy jako správci majetku a správci rodinného bohatství musíme přemýšlet v řádu minimálně desítek let. Minimálně. Vždy si vzpomenu na to, jak je minimální investiční horizont pro akciové fondy prezentován na 7 let. Tak se vždycky směju, jak je to naivní a hloupě prezentované.

To jsou desítky let, jak má člověk přemýšlet o majetku. Je důležité si uvědomovat, že budoucnost úplně neznáme, může přijít cokoliv. Že teď Evropa tahá za kratší konec? Za 20 let to může být obráceně nebo to může být ještě horší. To nikdo z nás neví.

To samozřejmě má nebo může mít na způsob přemýšlení správce bohatství důležité dopady. Jak o tématu Evropa tahá za kratší konec přemýšlíš ty?

 

Josef Podlipný

Jako správce. A někdo, kdo cítí určitou odpovědnost za mezigenerační ochranu, kde my přemýšlíme o správě rodinného bohatství v kontextu třech a více nastupujících generací.

To znamená díváme se na 90 let dopředu a více.

Přesně, jak říkáš, někdy se díváme do minulosti dílem štěstí, někdy dílem prozřetelnosti a pojmenováváme určitá rizika, kterým se chceme ideálně vyhnout anebo zmírnit jejich dopad na naše rodinné bohatství.

Já si vzpomínám na jedno z rizik, které jsme zjistili z oblasti amerického nemovitostního trhu. Protože znám člověka, který utrpěl na majetku v Americe robustní ztrátu. Jeho majetek během několika málo měsíců poklesl o více jak 60 %. To byla velmi bolestivá zkušenost. Jenom proto, že byl schopen zajistit životaschopnost nejenom bohatství rodiny, ale i životních potřeb rodiny z jiných zdrojů, tak nemusel prodávat.

Kdyby tehdy byl býval musel prodávat, tuto ztrátu, která do jisté míry v určitém období byla jen účetní ztrátou, by opravdu realizoval.

 

 

Vladimír Fichtner

Zůstal by v poklesu, kdyby prodával.

 

Josef Podlipný

Nepochybně by získal bolestivou zkušenost, která by ho paralyzovala, a možná i jeho potomky a potomky potomků. Protože taková informace se v rodině třeba i po mnoho generací neutají.

Je dobré si říct, že i Amerika v ten okamžik v uvozovkách tahala za kratší konec provazu z pohledu nemovitostní krize.

 

Vladimír Fichtner

Takže to byla nemovitostní krize. 60 % nebo 50 % poklesu si dokážu představit na akciovém trhu. Také jsem to už dvakrát zažil během dvou let.

Když jsi říkal, že to bylo během měsíce, pomyslel jsem si, že to budou asi spíš nemovitosti, tam to bylo mnohem rychlejší.

 

Josef Podlipný

Ano, přesně tak. Stejně tak se mi nedávno opět potvrdilo, že geopolitická rizika na nás číhají opravdu kdekoliv. To znamená i v Evropě, i v ČR.

Jeden český, velmi úspěšný, podnikatel se tak vydal směrem opačným, do Ameriky.

Za více než miliardu buduje výrobní závod v Americe. Protože to je jeden ze zdrojů, jak rodinné bohatství zachovat co do hodnoty, a hlavně schopnosti generovat další kapitál.

 

Vladimír Fichtner

Když bude průšvih tady, tak má ještě americký byznys nebo v Americe nějakým způsobem alokovaný majetek.

To mě zajímalo, když jsi mluvil o příkladu nemovitostní krize, že to ten člověk vyřešil. Díky čemu vyřešil tu svoji krizi? Díky tomu, že měl jiný majetek v jiných typech aktiv nebo na jiném kontinentu?

 

Josef Podlipný

Neměl na jiném kontinentu, ale měl jiný typ aktiv. A měl dostatečně velkou cash. On tehdy říkal, že pro ně jako záchranné kolo, které jsme zvyklí vídat na lodích, bylo v tom, že měli dostatečnou cash. Z hotovosti mohli v pohodě překlenout tohle období, a dokonce ještě využít momentu poklesu na dokoupení některých aktiv, která jim chyběla.

 

Vladimír Fichtner

Když mluvíš o hotovosti, to je jedna z věcí, se kterou se potkáváme opakovaně při našem poradenství.

My říkáme, že je dobré mít nějakou hotovost. Ale z pohledu podnikatele, mít hotovost, která vydělává relativně málo, i když teď už je to lepší, není úplně žádoucí.

Vždyť by to mohlo vydělávat ve firmě, ne? Mohlo by to přinášet 20, 30 %, tak proč to mít uloženo jenom za 5 %. A před pár lety za 0?

To ale člověk pochopí až když projde různými krizemi, když projde situacemi, které se bez hotovosti řeší velmi špatně. Třeba dojde k tomu, že v poklesu musí prodat nebo nemůže nakoupit v poklesu, protože ten pokles přináší příležitosti. Ať je v jakékoliv oblasti – nemovitostech, akciích, čemkoliv – jakémkoliv aktivu byznysu, který máme. Prostě někdy to jde nahoru, někdy to jde dolů – ten cyklus je přirozený.

Když na něj nejsem připravený, když nemám část peněz v hotovosti nebo takových instrumentech, které se dají zlikvidnit bez ztráty kytičky v daném okamžiku, a koupit při poklesu, tak nemůžu tolik vydělávat. A jsem i nečinný. V krizi to není úplně dobrá strategie, nemít co dělat a sedět jenom v koutku až to přejde.

Když nemám hotovost, můžu jen doufat.

 

Josef Podlipný

Nicméně, pojďme zpátky k tématu – Evropa tahá za kratší konec provazu.

Já si vzpomínám na nedávnou diskusi, kdy mě už starší člověk, který se narodil v Americe, osvětlil, jak pevným základem je Deklarace nezávislosti. Americká ústava, na kterou přísahá každý nový i stávající prezident Ameriky. Jak je právo a zákonem vymahatelné prostředí v Americe v kontrastu s jinými zeměmi nebo kontinenty na světě. A to je dobré si připomenout.

Když se díváme na geopolitiku a na to, kde, co a jak dlouho tahá za kratší konec provazu, protože jsem zmiňoval zkušenost z nemovitostní krize, která byla původem z Ameriky přelita do celého světa, tak to netrvalo vlastně zas tak dlouho.

To prostředí se s tím vyrovnalo relativně za krátké období. Proto je dobré nejenom nasvítit to, co v daný okamžik tahá za kratší konec provazu. Je důležité se i podívat, jak asi dlouho to za ten kratší konec provazu bude tahat. A co je toho příčinou.

U Evropy vcelku logické příčiny určitě najdeme.

Je to v podstatě sdružení mnoha ekonomických, politických a lidských zájmů mnoha zemí. Ty země a jejich zástupci se s tím učí pracovat. Než doběhneme Ameriku, kde už to funguje, bude nějakou dobu trvat.

 

Vladimír Fichtner

Naše evropská akčnost je samozřejmě složitější. Když se sejde 27 lidí kolem stolu a začne rozhodovat o firmě, a každý může říct ne, to úplně nejde.

 

Josef Podlipný

Totéž je při správě našich rodinných bohatství. Je potřeba přemýšlet v rovině tří a více generací. Až to budou tři další generace, to znamená po mně jako zástupci 4. generace to bude již 7. generace a další, těch, kteří budou rozhodovat nebo spolurozhodovat o tom, jak bude vypadat správa rodinného bohatství, bude také mnohem více.

A je potřeba vytvořit podmínky, aby žádný z nich, ze zástupců budoucí generace, neměl pocit, že tahá za kratší konec provazu.

 

Vladimír Fichtner

Můžeme diskutovat o Evropě, zda tahá a jak dlouho bude tahat, za kratší konec provazu. Určitě její proexportní politika je narušována tím, že Američané zavírají svůj trh. Číňané zavírají svůj trh. Evropa stárne, takže produkci, kterou nebude moct vyvézt, těžko umístí doma, protože starší populace už nemá tolik potřeb a tak dále a tak dále.

Situace v Evropě se určitě v tuto chvíli zhoršuje. Třeba se jednoho dne zlepší, to uvidíme. Ale není jednoduchá.

A k tomu geopolitika, kterou máme. Válka, kterou máme za dveřmi.

To všechno by mělo vést k přemýšlení, co s tím. Co můžu já jako správce bohatství s tím řešit?

Přenést třeba byznys do Ameriky a diverzifikovat v téhle oblasti není vůbec jednoduché. Založit byznys nebo fabriku – ne že by to nešlo, ale vyžaduje to hodně, hodně energie. Je v tom také hodně rizik.

Nemovitosti je možné si pořídit v Americe nebo v jiných lokacích, nejenom v ČR nebo Evropě.

Někomu se to povedlo, spoustě lidí se to nepovedlo, protože to nemovitostní prostředí je hodně specifické a je dobré znát lokalitu.

Pro většinu lidí nejjednodušším řešením, jak vyřešit to, o čem mluvíme, je diverzifikace majetku. Nevsadit všechno najednou na jeden region, jednu měnu, jednu legislativu.

Je jednoduché řešení mít ve svém koláči rodinných aktiv nejenom byznys a nemovitosti, které mám obvykle doma nebo poblíž, ale i finanční aktiva.

Když si založím účet ve Švýcarsku, které je mimo Evropskou unii, na tom účtu si budu nakupovat americká aktiva (americké akcie, dluhopisy, firmy, které produkují nějaké bohatství v Americe), mám poměrně jednoduchou a hezky rychlou cestu, jak se některým věcem vyhnout. Některým rizikům, která tady jinak na mě a na můj rodinný majetek mohou číhat.

Z tohoto úhlu pohledu je dobře si to uvědomovat a přemýšlet o tom.

Jak o tom přemýšlíte vy, Pepo?

 

Josef Podlipný

Velkou výhodou je mít finanční aktiva. Nejenom, že jsou snáz přenositelná mezi jednotlivými zeměmi, mezi jednotlivými jurisdikcemi, mezi jednotlivými daňovými systémy, ale skýtají i tu výhodu, že obvykle mají lepší likviditu. To znamená, jsou snáz vyměnitelná za jinou třídu aktiv.

A tak, abychom netahali za kratší konec provazu, také umožňují snáz reagovat na měnící se podmínky, které se možná v budoucnu budou měnit ještě s větší dynamikou.

To znamená, že chceme-li udělat něco pro další generace, měli bychom je na to připravit nejenom vlastní zkušeností, ale i skladbou majetku. Tak, aby uměli tahat za delší konec provazu. Aby měli schopnost využít určitou míru příležitosti a také chránit rodinné bohatství proti dopadu nenadálých událostí.

Protože to, co jsme si před několika lety spíše nechtěli, než nemohli, představit se stalo realitou. Třeba válku na Ukrajině. Náznaky, že takový konflikt může vzniknout, samozřejmě byly. Ale v podstatě jsme si to zakázali. Řekli jsme si, že to je přece blbost.

Ukazuje se, že v geopolitickém dění, i přestože o některých rizicích víme, že existují a říkáme si, že to je nesmysl a všichni racionálně myslící se tomu budou chtít vyhnout, stejně mohou nastat.

Jediné, co nás je schopno uchránit proti tomu, abychom tahali za kratší konec provazu, je vysoká míra diverzifikace našich rodinných bohatství, našich majetků. A vysunutí části majetku do prostředí, které se chová jinak. Které nám nabídne možnost tahat za delší konec provazu. Anebo reagovat na tato rizika.

 

Vladimír Fichtner

Já bych ještě dodal jednu věc.

Z našeho úhlu pohledu to o finančních aktivech čeští podnikatelé tolik neznají. Není to úplně obvyklé téma.

Přitom generace rodin, které už si nechávají spravovat peníze dlouhodobě a o kterých existují statistiky, jasně ukazují, že bohaté rodiny celého světa mají ve finančních aktivech řekněme dvě třetiny svého majetku.

Jak je to možné?

 

Josef Podlipný

Teď jsi uhodil hřebíček na hlavičku.

Spousta z už úspěšných podnikatelů vnímá diskusi o finančních aktivech tak, že budou tahat za kratší konec provazu.

Říkají „Ale já tomu nerozumím. Já se v téhle oblasti nepohybuju jako zkušený investor, budu tahat za kratší konec provazu“ a stále tím pádem směrují kapitál, správu a majetek do toho, čemu rozumějí, co znají. A zvyšují míru rizika.

Receptem, a skvělým receptem, který od tebe slýchám často a slýchá to i většina našich klientů, ať už stávajících nebo potenciálních, je podívat se na skladbu majetku nejbohatších lidí na světě. A položit si otázku „Proč bych to tak neměl mít?“

A důsledně hledat odpověď na otázku „Proč bych to tak neměl mít?“

Ne, proč to tak mám mít, ale proč bych to tak neměl mít?

 

Vladimír Fichtner

Souhlasím.

My jsme neměli, většina z nás, šanci mít zkušenosti předchozích generací díky tomu, jaká mezera tady vznikla za komunistů.

Proto je dobré se inspirovat venku. Nevymýšlet vymyšlené.

A říct si „proč bych to neměl mít já?“

A možná „jaká bude moje cesta k nějakému řešení, a kdy tam dojdu?“

Když to spojíme s ochranou bohatství a správcovstvím, tak to jsou přesně věci a přemýšlení, jestli Evropa tahá za kratší konec nebo netahá, úplně irelevantní.

Nikdo nikdy nevíme, co v příštích desítkách let bude. Proto se musíme chovat způsobem, který nám umožní, i kdyby byl největší průšvih, z téhle země odejít ne s batůžkem, ale s pořádným rancem. Sice tady něco za sebou zanecháme, ale někde jinde budeme připraveni. Nebudeme muset začínat úplně od nuly, což já určitě nechci.

 

Josef Podlipný

Pojďme zpátky k tématu.

 

Vladimír Fichtner

Co se týče válečného konfliktu, Pepo, když jsi mluvil o tom, že to se stát nemůže, že to člověk vytěsňuje.

To je něco, s čím jsme my pracovali dlouhodobě. To není nic nového pod sluncem, že tady může být válka.

Naposledy, kdy jsme to intenzivně diskutovali před válkou, bylo v roce 2019, kdy jsme se sešli s našimi 16, 17 největšími klienty, a povídali jsme si o různých tématech.

Tohle tam bylo jedno z témat. A zásadní poučení z toho je – nevymýšlejte míru pravděpodobnosti nějakého scénáře, vymýšlejte scénář.

Může se stát tohle nebo tohle? Jak se na to připravit? Může to naše rodinné bohatství přežít, nebo ne?

Ale přemýšlet, jestli to bude nebo nebude pravděpodobné, je irelevantní. To ať dělají statistici nebo analytici, kteří chtějí být v novinách.

Ale my potřebujeme vymyslet scénář a řešení, které scénář rozumně přežije.

 

Josef Podlipný

Opakuje se diskuse o tom, že něco je levné, zajímavé a měl bych to mít v portfoliu.

A poslední dobou se tato diskuse opakuje právě v kontextu s Evropou.

 

Vladimír Fichtner

S evropskými akciemi, zjednodušeně řečeno. Pokud má člověk svůj byznys tady, pokud má své nemovitosti tady, je potřeba, aby finanční aktiva měl někde jinde jako další nohu svého rodinného bohatství.

Proto jsme i my pro většinu našich klientů evropské nebo akcie EU, bez Británie, už strategicky vyřadili z koláče našich řešení. A je jedno jak jsou levné.

Prostě já nemůžu, i kdyby to tady bylo nejlevnější na světě, riskovat budoucnost svého rodinného bohatství tím, že budu mít byznys, nemovitosti i evropské akcie, všechno najednou.

Hodně lidí, hodně investorů má ten domácí focus.

Koupí si radši české akcie, tomu rozumí. Nebo evropské, to je blízko.

Ale to je úplně proti veškeré logice a ochraně bohatství a dlouhodobé ochraně bohatství proti různým scénářům.

 

Josef Podlipný

Vážení posluchači, pokud toto téma pro Vás je a bylo přínosem, budeme rádi, když tento díl podcastu nasdílíte se svými blízkými a přáteli.

Pro dnešek se s vámi loučím a přeji hezký den a opět někdy na slyšenou.

 

Vladimír Fichtner

A já jenom dodám, pokud máte chuť se o takových věcech dozvědět něco víc a případně se s námi, se mnou a s Pepou potkat osobně, stačí si na našich stránkách najít kontakt na Pepu a oslovit ho.

Mějte se krásně a zase někdy na slyšenou.