Archives for Květen 2023

5 faktorů, které podnikateli pomohou lépe využít finanční investice

by

Úspěšní podnikatelé mají často problém, jak se sžít s finančními investicemi. Často řeší jako první svůj byznys, potom nemovitosti a finanční investice jako poslední. Čím to je?

Vladimír a Josef sdílí své zkušenosti s finančními investicemi a definují 5 důležitých faktorů, na které by majitel firmy měl dát pozor, aby zbytečně nepřicházel o peníze.

  1. Udržujte kontrolu: Zapojte se do procesu rozhodování a zajistěte, aby všechno bylo schváleno podle vašich preferencí.
  2. Hledejte jasnost: Vyhněte se složitým prezentacím nebo žargonu, který by vás mohl zmást. Je důležité dobře rozumět tomu, co vám je prezentováno nebo doporučováno.
  3. Věnujte čas svému vzdělávání: Poznávejte finanční svět podobně, jako jste poznávali podnikání nebo nemovitosti.
  4. Vypracujte si jasnou filozofii: Pochopíte své cíle, ať už se jedná o ochranu majetku nebo agresivní růst. Udržujte svou investiční strategii v souladu s vašimi cíli a hodnotami.
  5. Zvažte poplatky založené na úspěchu: Při spolupráci s finančními odborníky zvažte ty, kteří mají osobní zájem na vašem úspěchu. Tím zajistíte, že jejich zájmy budou ve shodě s vašimi. Nejprve vyděláte vy, následně oni.

S využitím těchto faktorů se budete lépe pohybovat ve světě finančních investic a budete dělat informovanější rozhodnutí.

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Dnešním tématem je, jak pracovat s finančními investicemi ve svém celkovém majetku.

Vladimír Fichtner

Jedna z věcí, kterou já sleduji dlouhodobě je, že jako úspěšní podnikatelé máme často problém sžít se s finančními investicemi. Že finanční investice je poslední věc, kterou řešíme. První řešíme naše byznysy. Potom často nemovitosti. Alespoň v ČR to tak je. A finanční investice často řešíme jako poslední. Mě zajímá, a to je to, o čem jsem si chtěl dneska s tebou povídat, čím to je vlastně? Čím to je, že ty finanční investice jsou pro nás relativně poslední, co jako rentiéři poznáváme? Přesto, když víme zároveň, že ve světě těch nejbohatších rodin finanční investice jsou 65 % jejich majetku. A největší část toho majetku jsou finanční investice. A my tady v ČR narážíme na to, že finanční investice pro podnikatele, a pro nás taky, jsou vlastně poslední část. Čím to je? Čím je to tak těžké? Říkal jsem si, že by bylo zajímavé si o tomto popovídat a  nasdílet naše zkušenosti s tím, jak se s tím vypořádat.

Josef Podlipný

Možná, než se pustíme do větší hloubky tohoto tématu, by zasloužilo vysvětlit, co to jsou vlastně ty finanční investice.

Vladimír Fichtner

Skvělý bod. Když mluvím o váze 65 % finančních aktiv na celkový majetek, vycházím z reportu švýcarské privátní banky UBS. Finanční investice jsou protiinflační dluhopisy, americké akcie, ETF obchodované na burzách a fondy, které často člověk potkává třeba v privátních bankách. Takže tento typ investic mám na mysli.

Josef Podlipný

Znamená to třeba i že vlastním nemovitost přes nějaký fond nebo přes podobný instrument. I to patří mezi finanční investice?

Vladimír Fichtner

Realitní fondy? Z mého pohledu ano. Technicky jsou finančními investicemi. I když já už je trošku vidím i do nemovitostí. Ale to tak bývá s každou kategorizací, že někdy si člověk říká, to může být i v jiné kategorii. Ale ano, zjednodušeně.

Josef Podlipný

Nebo když vlastním korporátní dluhopisy třeba své vlastní firmy?

Vladimír Fichtner

To také.

Josef Podlipný

Také bys to viděl jako finanční investici?

Vladimír Fichtner

Může být. Tam mohou být ještě nějaké další důvody, rodinné, daňové. Ale technicky zase ano. Vlastnění dluhopisu je vlastnění finanční investice.

Josef Podlipný

Vážení posluchači, teď jsme si řekli, co to jsou vlastně finanční investice. Pojďme se vrátit k hlavní otázce.

Vladimír Fichtner

Protože podle mého, my jako podnikatelé, v nich nenacházíme některé věci, které je potřeba tam najít. A to, co jsem si říkal, že by stálo za to dneska nasdílet, jsou naše zkušenosti jak na to. Abychom tomu šli naproti. Abychom se mohli k těm finančním investicím trošku přiblížit a začít je brát za své, protože jsou důležité. Prostě ten svět nám ukazuje, že bez nich to úplně nejde.

Josef Podlipný

Promiň. Než se pustíme k tomu, jak na to, tak určitě vás, posluchače, nás všechny rentiéry zajímá: Proč bychom to vlastně měli dělat? Co tím získáme?

Vladimír Fichtner

Nejbohatší rodiny na světě mají 65 % ve svých finančních investicích. A my, když se tomu budeme věnovat, tak je vysoká šance, že k tomu také dojdeme. Že v našich majetkových portfoliích finanční investice budou mít významnou část. Ale může nám to trvat desítky let, než se to naučíme. My jsme spíš pro to inspirovat se venku. A ty věci implementovat rychleji než za 50 let, až už se na to naučíme taky.

Josef Podlipný

Rozumím. Ty zmiňuješ, že budeme v podstatě využívat inspiraci od nejbohatších rodin na světě. Ale proč to dělají ty nejbohatší rodiny na světě? Na to se ptám, proč mají 65% podíl finančního majetku na celkovém majetku? Co tím vlastně sledují? Co tím získávají?

Vladimír Fichtner

Získávají tím strukturu majetku, která je dobře přenositelná mezi generacemi, která nevyžaduje tolik starostí jako řídit vlastní podnikání nebo starat se o vlastní nájemní dům. To jsou asi dvě nejpodstatnější věci, které mě napadají na první dobrou. Ale kromě toho, že jsi rentiér a také spoustu rentiérů znáš, napadá tě ještě něco, proč finanční investice lidé, které znáš, považují za důležité?

Josef Podlipný

Určitě. Napadají mě minimálně dvě oblasti. První, nám dobře známé rčení: Cash is king. Když má někdo hotovost anebo má finanční aktiva, která jsou samozřejmě mimořádně likvidní, tak může využít příležitost. A druhá, je tam mnohem snazší diverzifikace. Pokud my rentiéři budeme vlastnit portfolio nemovitostí nebo nějaké holdingové uspořádání firmy, tak máme mnohem těžší roli, když chceme firmu přesunout z Evropy do Ameriky nebo nemovitost přesunout z Čech do Španělska. To v podstatě nejde. Musí se to prodat a koupit. Tím pádem získává správce, a úmyslně zdůrazňuji správce rodinného bohatství, mnohem větší flexibilitu a zvyšuje tak míru ochrany rodinného bohatství.

Vladimír Fichtner

Dobře, takže likvidita je jednoznačně ve finančních aktivech velkou výhodou. Souhlasím. A co diverzifikace, o které jsi mluvil?

Josef Podlipný

To je jednoduché. Pokud budu tvořit nemovitostní portfolio a budu mít bytové domy v Praze nebo po ČR, nemůžu najednou vzít jedno patro a přesunout se do Španělska nebo na Floridu. To není možné, ale pokud budu chtít mít nemovitostní portfolio diverzifikované jinou formou, tak v podstatě musím vytvořit tutéž nemovitost nebo podobného typu třeba ve Státech nebo ve Španělsku. Mnohem snazší je to u finančních aktiv. Já můžu vlastnit fond, který vlastní nemovitosti po celém světě nebo v určité lokalitě. Anebo mohu vlastnit nějaký index, který se podílí buď na firmách, které se realizují v developmentu, v pronájmech nemovitostí. V podstatě stejnou oblast můžu mít jiným způsobem ve svém portfoliu.

Vladimír Fichtner

Napadá mě ještě jedno doplnění do diverzifikace. Když se dívám na majetek celkově, na ten celostní pohled, tak většina z nás má firmy a majetek v Čechách a blízkém okolí. Většina z nás má nemovitosti v Čechách a v blízkém okolí nebo třeba v eurozóně nebo v Evropské unii. Ale najednou diverzifikovat do dolaru a do americké ekonomiky je mnohem složitější všemi jinými způsoby. Finančními aktivy je to zítra vyřešeno. Prostě dneska můžu vzít peníze a zítra mám americký dolar, zítra mám americké akcie.

Josef Podlipný

Já bych tady rád doplnil, že je to pochopitelné, že většina z nás to má v Čechách, protože známe český právní rámec, známe český daňový rámec, rozumíme této oblasti a rozumíme si, mluvíme stejnou řečí, rozumíme si i vzájemně. A navíc drtivá většina rentiérů buduje právě to své rodinné bohatství tady v Čechách. Tím pádem využívá své znalosti, zkušenosti, kontaktů a znalosti prostředí. O to cennější je mít finanční aktiva, protože přesunout část majetku do zahraničí je mnohem snazší v oblasti kategorie finančních aktiv, než třeba budovat právě to nemovitostní portfolio anebo firmu v zahraničí. Pojďme se vrátit tedy k tématu zpátky a říct, jak na to.

Vladimír Fichtner

Pokud budu mluvit z mé vlastní zkušenosti, moje první doporučení je – mějte finanční investice pod stejně dobrou kontrolou, jako máte vaši firmu nebo váš nájemní dům. Pokud se něco děje v rámci portfolia, většinou  finanční investice řešíme s někým dalším. Ne sami, nechceme trávit čas na burze a dívat se, co se děje dneska a zítra. Každý den obchodovat. Natož pak, když máme opravdu velké majetky. Na to někoho máme. První věc, se kterou já mám skvělou zkušenost je, nechat si kontrolu nad transakcí ve svých rukou. Tak, že někdo mi doporučí, co mám udělat. Ale já to musím schválit. Mám tak neustále kontrolu nad svým majetkem tím, že schvaluji tu transakci. Často vidím lidi, že si najmou správce, podepíšou pár dokumentů včetně investičního profilu a ti správci už potom sami obchodují. Co to znamená? Že nemám pod kontrolou, co se tam děje! To je mi nepříjemné, protože jako podnikatel chci mít všechno pod kontrolou. První doporučení je, určitě to mějte pod kontrolou, protože pak uvidíte, co se děje, co nakupují, můžete se ptát, proč to kupují, proč toho dělají tolik nebo proč tak málo, a tak dále a tak dále. Prostě mít to pod kontrolou ve stylu schvalování, ne vymýšlení a obchodování. Ne, já to schválím. Dejte mi to a já to schválím. To bych řekl, že je první věc, která nám může pomoct jako podnikatelům sžít se i s finančními investicemi.

Josef Podlipný

Dobře, jako rentiér si toto dovedu představit. Kontrolu mám rád. I vy posluchači určitě máte rádi pod kontrolou svůj byznys nebo třeba své nemovitosti. Co dál?

Vladimír Fichtner

Druhá věc, která souvisí s kontrolou, je asi transparence toho, co se děje v portfoliu. Taková srozumitelnost. Co se děje v mém byznysu, tomu rozumím. Protože jsem ho vybudoval. Co se děje v nájemním domě, tomu rozumím, protože jsem se to naučil postupně a chápu, co se děje. A stejně tak je možné se naučit žít s finančními investicemi, ale musí být udělány srozumitelně. Já jsem zažil kdysi dávno, když začínal náš byznys s velkými klienty. Je to víc jak 15 let zpátky. Přišel za mnou můj klient, se kterým jsem měl zainvestovány 2 miliony korun. A on přišel a říkal: „ já mám teď půl miliardy, co s tím budeme dělat?“ Odpověděl jsem : „tak na to nejsem úplně dneska postavený“. Bylo to někdy v roce 2008 a já jsem říkal, že mám živnost a s velkými penězi to umím. Dělal jsem s nimi v minulém jobu, ale tady se na to úplně necítím, nebo nemám tu firmu na to připravenou.

Uděláme výběrové řízení na to, která z privátních bank švýcarských, francouzských, českých a slovenských to bude dělat. Udělali jsme výběrové řízení.Ten můj klient si vzal ještě své partnery z firmy, se kterými ji prodali. Takže jsme se bavili o opravdu velkých penězích s těmi bankami. Po dvou dnech prezentací jsem říkal: „Kluci, já to budu dělat“. Protože ty prezentace byly často naprosto nesrozumitelné. A jeden z těch klientů to po jedné prezentaci velké privátní české banky shrnul následujícími slovy: „Pane řediteli, děkuji za prezentaci. Rozuměl jsem vám, dobrý den, a to je všechno. A mezitím jsem vůbec nechápal, o čem mluvíte.“

A tomu je potřeba se vyhnout, protože pokud chceme mít kontrolu, můžeme ji mít jenom nad něčím, co je nám prezentováno srozumitelně. Jak říkal pan můj profesor Jandoš na Vysoké škole ekonomické, který měl na starosti Automatizované systémy řízení. Vysvětli mi to jako mladšímu bráchovi, protože když to umíš, tak to umíš vysvětlit. A když to neumíš, tak se jenom zastíráš různými frázemi, a ani pořádně nevíš, o co jde.

Takže druhá věc. Musí být srozumitelné to, co mi někdo doporučuje. Ideálně písemně, ať si můžu o tom popřemýšlet. Ideálně, abych se mohl v klidu zeptat. Ideálně, aby to nebylo každou druhou minutu, že mi někdo volá, pojďte teď koupit tohle, prodat tohle. Kontrola a srozumitelnost jsou ty první dva body.

Josef Podlipný

Když to srozumitelné není, anebo je to srozumitelné málo? Mám to tedy chápat tak, že rentiér si v podstatě má říct, tohle není pro mě ten správný parťák. Anebo je to i o investici ze strany toho rentiéra nebo nás rentiérů, že si musí říct, že to je možná oblast, kterou by měl lépe pochopit, poznat, říct si o doplňující informace. Je to tak, že tam musí být i investice z naší strany?

Vladimír Fichtner

Ta investice z naší strany tam musí být. A řekl bych, že to je další část toho, jak se sžít s finančními investicemi. Je třeba je začít poznávat. Moje zkušenost je, že se dá o investicích mluvit srozumitelně od prvního okamžiku. A lze jít do větší hloubky, ale pořád to musí být srozumitelné. Opravdu od prvního okamžiku, od nějakého plánu z investiční filozofie a podobně. Takže ano, řekl bych, abychom se sžili s finančními trhy, potřebujeme kontrolu, potřebujeme srozumitelnost a potřebujeme pracovat na sobě a budovat know-how. Ale to, co si myslím, že není dobře, je učit se žargon, kterému nerozumím. Ale opravdu budovat znalosti – tady to je ten princip, tady to je ta logika. Stejně jako jsme se to učili v podnikání, nebo stejně jako jsme se to učili v prvním nájemním domě, který jsme měli, nebo v první nemovitosti na pronájem. Ale chápali jsme to.

Nevěděli jsme, že to máme udělat dopředu, protože musel přijít nějaký průšvih, aby nás to něco naučilo. Ale ne, že to bylo nesrozumitelné.

Josef Podlipný

Až na úplné výjimky jdeme my úspěšní podnikatelé do podnikání anebo do tvorby bohatství, rodinného majetku, s plánem. Je i zde kriticky důležitý plán, anebo je to něco, co může vznikat postupně?

Vladimír Fichtner

Já bych řekl, že to už jsme relativně daleko v tom přemýšlení. Máme kontrolou, srozumitelně nám někdo prezentuje nebo čteme něco, čemu rozumíme. Uvědomili jsme si, že musíme budovat a dávat nějakou energii do svého vlastního vzdělávání. A ano, v tu chvíli, kdy se pustíme do věci, tak první vždycky je dobré mít plán, jak říkáš. Já možná řeknu filozofii, strategii. Když jsme budovali byznys, tak jsme směřovali k něčemu, co chceme. Měli jsme nějakou vizi, kam chceme dojít. A ten plán je možná naplnění nějaké filozofie. K čemu je ta filozofie? Chci mít něco co je stabilní, nebo chci mít něco, co brutálně roste? Každý může mít jinou preferenci. To bych řekl, že je další důležitá součást na začátku. Ujasnit si základní přístup k této problematice. Jak to budu řešit? Budu spíš hledat ochranu bohatství nebo výnos? A když přijdu o všechno, tak mi to vadit nebude? Filozofie a k tomu plán je nesmírně důležité.

Josef Podlipný

Ty mluvíš o ujasnění si základního přístupu. Je tam důležité i ujasnění si očekávání?

Vladimír Fichtner

To s tím souvisí. Kdysi dávno jsem potkal člověka, byl to zkušený finančník a říkal. „No, to je jednoduchý. Já od tebe chci co nejvíc s co nejmenším rizikem“. Já jsem říkal: „Aleši, ale to není zadání. Já tě chápu, proč to chceš. Ale to je nesplnitelné zadání. A každý, kdo chce jenom tvoje peníze, a ne ti skutečně pomáhat, tak řekne jasně. Já pro vás udělám první poslední. Tady mi podepište, že budete akceptovat rizika a nějaký investiční dotazník a on se bude snažit. Ale to ve skutečnosti není zadání. Chceš nějakou rentu nebo co od toho očekáváš? Chceš chránit majetek nebo chceš vydělávat za každou cenu?“ To je ten způsob přemýšlení. A to správné zadání, protože i to správné zadání patří k filozofii nebo k plánu. Když špatně zadáte architektovi, co chcete, tak se nemůžete divit, že… jste měl na mysli něco jiného.

Josef Podlipný

Vladimíre, teď jsi mi nahrál s příběhem architekta. My, když jsme přemýšleli o bydlení, tak jsme o tom přemýšleli nejprve každý sám, pak společně celá rodina, pak společně celá rodina a architekt. A vlastně díky této diskusi se to zadání neustále měnilo. A v podstatě se precizovalo. Vladimíre, máme už sladěné i očekávání. V běžném životě jsme zvyklí na to, že když něco chceme dostat, tak za to také musíme zaplatit nebo něco nabídnout. Platí to i v této oblasti?

Vladimír Fichtner

Řekl bych, že tam je ještě jeden důležitý faktor, abychom se sžili s finančními investicemi, který velmi pomáhá. A to je platba, významná část platby za úspěch. Já znám spoustu institucí, které si berou od nás dvě procenta ročně buď přímo, nebo prostřednictvím nějakých fondů, které nám prodávají, nebo něco podobného. Ale nemají žádnou motivaci, aby opravdu vydělali peníze. Oni vydělávají svá dvě procenta ročně. Ať se mým penězům daří nebo nedaří. Pokud si najmu někoho, kdo významnou část svých tržeb generuje ze success fee – z úspěchu, z toho, co mi vydělá, tak jsem jako podnikatel mnohem spokojenější. Mně nevadí dát mu tři miliony, když mi vydělá třicet milionů. Úplně v pohodě. Ale aby mi ze 100 miliónů 2 miliony každý rok ukrojil jenom tím, že nic nedělá, tak já v tu chvíli nebudu mít k tomu důvěru. Když jde do toho se mnou, tak si myslím, že to je asi poslední velká věc, která mi může pomoct s těmi finančními investicemi se jako podnikatel sžít lépe.

Josef Podlipný

Děkuju. Moc zajímavé informace. Pojďme je teď krátce shrnout, aby se v tom posluchači neztratili.

Vladimír Fichtner

Takže 5 věcí, které vám mohou pomoci sžít se s finančními investicemi.

Mějte věci pod kontrolou, všechno chtějte schvalovat.

Pracujte jenom s těmi, kteří vám věci umí nabídnout srozumitelně nebo vysvětlit srozumitelně, co se vlastně má dít s vašimi penězi.

Připravte se, a dejte si prostor na to, abyste se v této oblasti vzdělávali. Prostě patří to k majetku a je důležité poznat zákulisí finančních investic, stejně jako jste poznávali podnikání nebo investice do nemovitostí. Takže čas na vlastní vzdělávání.

Pak je dobré, stejně jako v byznyse, mít filozofii, plán, prostě vědět, kam jdu.

A poslední věc. Lépe se vám bude sžívat s finančními investicemi, pokud budete pracovat s někým, kdo má ve finančních investicích zapracovaný poplatek za úspěch. Když vám vydělá, on dostane taky hodně peněz. Ale když nevydělá vám, také si moc nevydělá.

To je pět pravidel, které mějte na mysli, když se chceme sžít s finančními investicemi.

Josef Podlipný

Vážení posluchači, to je pro dnešek vše k tomuto tématu. Bude-li vás zajímat větší detail nebo se budete chtít podělit o svůj vlastní příběh s budováním finančního majetku, budeme velmi rádi, když nás oslovíte. A pro dnešek se s vámi loučím. Josef Podlipný Vám přeje hezký den a na slyšenou.

Vladimír Fichtner

Hezký den i ode mě, Vladimíra Fichtnera.

Jak přemýšlet o dělení rodinného majetku

by

 

Josefovi volal zoufalý šedesátiletý rentiér. Ten nyní, po letech budování svého bohatství, čelí neočekávané výzvě. Jeho syn, s nímž bylo dříve domluveno dělení majetku, začíná původní dohodu zpochybňovat.

Třaskavé téma dělení rodinného majetku v rodině vyvolává řadu otázek o spravedlnosti, emocích a významu majetku.

Vladimír i Josef poskytují pohled na to, jak se s otázkou dělení majetku pasují oni a jejich rodiny. Ukazuje se, že i v rodinách, kde existuje značné bohatství, je potřeba myslet na transparentnost a otevřenou komunikaci.

Nečekejte návod o třech krocích. Ani žádné jednoduché řešení. V tomto podcastu uslyšíte cenné zkušenosti a získáte inspiraci pro přemýšlení o rodinném majetku a vztazích v rodině.

 

 

Textový přepis

Vladimír

Dnes si s Pepou budeme povídat o tom, jak přemýšlet o dělení majetku. To je téma, které se jednoho dne bude týkat každého z nás.

Pepo, když to vezmeš ze své zkušenosti a zkušenosti svých známých. Kdy je vhodný čas o tom začít přemýšlet? Mám na mysli vzhledem k vyrůstající generaci. V kolika letech vašich dětí, které už jsou dneska dospělé, jste začali vy s Janičkou přemýšlet o tom, že dělení majetku začnete probírat i s dětmi?

Josef

My ten okamžik, kdy je potřeba začít o tomto diskutovat, v podstatě hledáme postupem času. Ani dnes si nejsem jist, jestli jsme začali včas nebo pozdě a pomohou mi to vysvětlit dva příběhy. První z nich se týká mého dobrého kamaráda, který mi volal tento týden. Chtěl poradit s komplikovanou situací v rodině, kdy v určitém okamžiku si byl on a jeho manželka jisti, že se dohodli o dělení majetku  a o budoucnosti rodinného bohatství. Rázem se to zkomplikovalo.

Vladimír

Pepo, kolik jim je let a kolik je dětem?

Josef

Řekněme, že je to třeba Milan, má 3 děti, dva syny a jednu dceru. Všichni jsou už dospělí. V podstatě všichni mají rodiny, ve dvou případech už i děti. Milanovi, tuším, bude 60 let. A Milan mi říká: „Teď jsem úplně v krizi. Vypadá to, jako kdybych vyhořel. Jediný, kdo při mně stojí, je moje manželka“. Odpověděl jsem: „No tak dobře, pojď k věci. Jaký tedy vznikl problém? Co se stalo? A on říká: „I přesto, že jsme o tom všem diskutovali už skoro pět let a před dvěma lety jsme se jasně domluvili, jak to bude vypadat poté, co z tohoto světa s manželkou odejdeme, se najednou synovi zdá, že to řešení je špatné. A že nezohledňuje naší rodičovskou investici do budování majetku a ochuzení jich jako dětí v této fázi. Jinými slovy mi vyčetl, že jsem věnoval více času budování majetku a méně času dětem a on nechce tuto chybu opakovat. A proto si přeje získat větší díl z majetku, aby ho měl sám se svou partnerkou pod kontrolou, pro své děti. A neopakoval tuto rodičovskou chybu.“

Vladimír

To vypadá jako moc zajímavý příběh, Pepo. Chápu to tak, že už v té rodině, kde jsou všichni plnoletí, bylo něco domluveno. A už jim není dvacet. Plnoletostí nemám na mysli dvacetileté, ale asi pětatřicetileté děti, takže už opravdu dospělé.  Bylo něco domluveno a teď se to znovu otvírá, protože jeden syn řekl, že ta domluva se mu nelíbí.

Josef

Ano.

Vladimír

Pokračuj dál. Jsem zvědavý, jak to bude pokračovat.

Josef

V podstatě došlo ke konfliktu, který eskaloval až do té roviny, že se k synovi přidali i jeho sourozenci, a ještě získali podporu u rodičů Milana.

Vladimír

Svých prarodičů.

Josef

Svých prarodičů, což je pochopitelné. My s Janičkou jsme taky dědou a babičkou. Takže se také snažíme rozmazlovat spíše vnouče a stát na jeho straně. Ještě mu jsou pouhé dva roky, tak nebráníme vnouče proti jeho rodičům. Ani bychom to nikdy nechtěli dělat. Ale je pochopitelné, že budeme asi mít větší uznání pro jeho potřeby.

Vladimír

Kam tím směřuješ? Že to přináší konflikty?

Josef

Ano, že dělení majetku není snadná disciplína. A i když vlastně o tom Milan se svojí partnerkou a svými dětmi začali jednat před více než pěti lety, i přesto, že se na všem dohodli a byla absolutní rodinná shoda, tak mohou přijít okamžiky, kdy se ukáže, že shoda vzala za své.

Vladimír

To tak v rodinách bývá. Někdy stačí jedno špatně řečené slovo a rodiny spolu deset let nemluví. Zajímavý příběh upozorňující na to, že dělení majetku je opravdu citlivá záležitost a nemusí být nikdy v principu ukončena. Dokud neumřeme, tak nevíme, jak to dopadne.

Josef

A velmi složitá záležitost, komplikovaná na komunikaci dovnitř i vně rodiny.

Vladimír

A jak to Milan vnímal?

Josef

Velmi emočně. I já, když jsem přijel pak domů a Janička mě vítala, tak na mně poznala, že jsem prožil asi nějaký ne úplně standardní zážitek. Protože i Milanovi se podařilo vtáhnout do té problematiky i mě. On sám má psychologa, protože si s tím už neporadil sám. Má k ruce právníka a daňaře. Má k ruce jejich osobního poradce, který léta pomáhal i s budováním firmy. A i přesto se cítí vlastně osamocen. A v podstatě jediný jeho přítel je, jak řekl on sám, právě jeho manželka. Rozhodli se nyní na půl roku odletět s manželkou do Ameriky a jsou rozhodnuti se uzavřít komunikaci. Dát si čas na přemýšlení, dát i svým dětem čas na přemýšlení. A ptal se mě, jaký na to mám názor? Co bych udělal já?

Vladimír

A co bys udělal?

Josef

Velmi těžká otázka. Vlastně ještě mě teď napadlo, že… On položil v podstatě dvě otázky. Připomeň mi kdyžtak, že jsem na jednu zapomněl. Protože ta je také hodně důležitá. Otázka, co bych udělal já – já jsem říkal, že je potřeba to nenechat plynout, aby se to vyřešilo samo. Protože se to nevyřeší samo. A je potřeba se ptát, proč to vlastně syna napadlo. A co je tím zdrojem jeho námitky, že je to špatné řešení. Protože teprve když společnou diskusí zjistí, co je tím zdrojem, tak ho mohou řešit.

Vladimír

Souhlasím. Otevření komunikace, a když dojde k problému, tak ještě zintenzivnění komunikace. Moje zkušenost je úplně stejná. A když je někde nějaký průšvih, je potřeba tomu jít naproti. A uzavření může být spíš nebezpečné. To známe všichni. Někomu jsme něco slíbili, nepřijeli jsme nebo nezavolali.  A každým dnem se to zhoršuje, to naše černé svědomí. A po dvou měsících si říkáme, že už je hloupé volat. A uzavření se komunikaci asi nikdy nemůže být vhodné řešení. A v tomhle případě jednoznačně otevřená komunikace, myslím, může velmi pomáhat.

Josef

V podstatě tam hrozí zakonzervování problému, a jeho obtížné znovuotevření. A druhou radu jsem mu dal, nebýt na to sám. I přesto, jak jsem říkal, že má k ruce psychologa, rodinného právníka, daňaře a partnera, který pomáhal s budováním rodinného bohatství. Tak klidně přizvat další, ideálně nezávislou třetí osobu, která má buď v této oblasti nějaké zkušenosti, ať už vlastní nebo sdílené, ale hlavně má nadhled. Má ten odstup od toho problému a umí vyprovokovat diskusi. A přitom utlumit zavčas emoce.

Vladimír

A ta druhá otázka?

Josef

Říká: „Ty jo, Pepo, fakt skvělý, děkuju. Co jsem dlužen?“ A já jsem chvilku mlčel a pak jsem odpověděl: „Tak 40 milionů“. On chvilku mlčel a pak se zeptal: „To myslíš vážně?“ Říkám mu: „jo, protože jsem si uvědomil, že v podstatě velký úsek dálnice vůbec nevím, jestli jsem předjížděl nebo nepředjížděl. Tys mě tak vtáhnul do té problematiky, že jsem se věnoval víc tobě než řízení vozidla.“ A z toho plyne velké ponaučení. Když řešíme něco opravdu emočně náročného nebo složitého, je třeba najít i čas a správné prostředí. On riskoval můj život. A já vlastně taky.

Vladimír

Mluvíme o dělení majetku. Je dobré si uvědomit, že to je velmi emocionální téma, které nemusí být nikdy uzavřené. My také vlastně s Radkou máme nějakou představu, jak ten majetek můžeme dělit. Říkáme si: „tak třetinu majetku si asi necháme na sobě jako fyzické osoby až do konce našich dnů. A potom naše tři děti se o to rozdělí. Třetinu majetku máme pocit, že bychom měli směřovat k nějakým filantropickým aktivitám. A třetina možná bude nějaká rodinná nadace, která bude mít za úkol pomáhat rodině a dalším potomkům a pokolením, se posouvat v životě vpřed.“

Ale také si uvědomujeme, že to je něco, co se může měnit s naším vývojem. S tím, jak se o tom budeme bavit s dětmi. Nebo jak se o tom bavíme s dětmi. A je to proces. Není to prostě uzavřené téma, alespoň ne u nás. A z těch příběhů vyplývá, že je to podobné. Jak je to u vás? Vraťme se k vám. Dělení majetku, příběhy. Jaký to mělo vliv na vás? A co to vlastně znamená pro vás, pro vaši rodinu?

Josef

Já jsem slíbil ještě jeden příběh, který formoval vlastně to naše přemýšlení. Ten druhý příběh byl, když jsem se potkal s jedním rentiérem, který má také dospělé děti. V tomto případě dva syny. On říkal, že to má jasné. Každý ze synů už dostal řádově miliony. Vzhledem k velikosti majetku, rodinného bohatství, tohoto rentiéra jsem nejprve přemýšlel o dvou milionech dolarů. On mě ujistil, že tomu tak není a myslel miliony korun. A říkal: „po mém odchodu a mé partnerky veškerý majetek bude rozdělen mezi dvě nadace. Mohu klidně jmenovat. Sue Ryder a Dobrý anděl.“ Já jsem si říkal skvělý, to je mimořádně zajímavá inspirace, protože Dobrého anděla určitě zaslouží podporovat. Stejně tak jako Nadaci Sue Ryder. Ale pak, když jsme o tom začali diskutovat, tak jsme si uvědomili, že i toto řešení může mít určité slabiny. A jednou z hlavních slabin, která nás napadla je, že když využijeme nějaký model, který teď existuje, a zároveň chceme, aby rodinné bohatství přinášelo užitek ne nejbližší desítky let, ale třeba budoucí stovky let, tak je potřeba zachovat i nějakou kontinuitu. Myšlenku, vizi, nějaké poslání spojené s rodinným bohatstvím i pro budoucí generace. A nejsme si úplně jako rodina jisti, že to je spolehnutím na to, že to za nás někdo udělá. Právě třeba ta vybraná nadace. A vlastně uděláme maximum, co ze svých životů jsme jako správci povinni udělat.

Takže jsme si najednou uvědomili, že ta včasnost diskuze v rodině je kriticky důležitá, protože vtáhnout naše děti i jejich partnery včas do té diskuze nám dává také čas vymyslet ta nejlepší možná řešení. Která nejenom, že si vezmou za vlastní naše děti a jejich partneři. Ale i oni budou ochotni předávat svým nastupujícím generacím. A na to je potřeba vždycky čas. Takže v podstatě my ještě nemáme hotovo. My stále objevujeme ten model a cizelujeme ho, jak by v budoucnu měl vypadat. A určitě souhlasím s tím, co jsi zmiňoval, jak o tom přemýšlíte s Radkou a s vašimi třemi dětmi. Že se také snažíme pojmenovat určitou oblast majetku, která má sloužit rodině. Pak určitou oblast majetku, která má sloužit těm, kteří neměli to štěstí, že se mohou spolehnout na něco, co jim dali do vínku buď jejich předchozí generace anebo se podařilo vybudovat jim. A pak také něco, co je schopno zohlednit nenadálou potřebu rodiny. Protože nikdo nejsme nesmrtelní. Můžeme onemocnět, nebo můžeme mít potřebu jiného charakteru. A je dobré i myslet na tyto okamžiky. Aby se pak právě neobjevily ty konflikty, ty třaskavé okamžiky, kdy někdo potřebuje víc. A někdo jiný by měl třeba obavu, že on by byl krácen o své nároky. Nápad na rozdělení většiny majetku mezi dvě nadace nám přišel skvělý. Ale až teprve poté, co jsme o něm začali diskutovat a přemýšlet, jsme zjistili, že má své slabiny. A tím pádem jsme zjistili, že ta diskuse, pokud je vedena s dostatečným časovým předstihem, i třeba v nižším věku dětí, je nesmírně obohacující, protože nikdo nevíme, kolik máme vyměřeno.

Vladimír

Jo jo, máme stejnou zkušenost. Když se řekne dělení majetku nebo dědění majetku, většina lidí si představí jak to budu dělat? Dám všem stejně? Nebo dám někomu víc nebo míň? Nebo nechám to na poslední chvíli? Napíšu to do závěti? Ale to, co tady říkáš, to jak to řešíte v rodině, je proces, který trvá a není triviální. Mám velmi podobnou zkušenost. A já bych k tomu dodal, že když ho řešíme včas, nám se nesmírně osvědčuje ta témata zvedat komunikačně v okamžiku, kdy o nic nejde. Kdy je opravdu možnost se podívat z nadhledu. Když jsme nedávno s rodinou diskutovali třeba rodinnou nadaci a co by byla její role? Protože člověk nikdy neví, jaká bude zdravotní situace apod. Vlastně jsme to diskutovali v okamžiku, kdy o nic nešlo. Co když bude někdo nemocný, bude mít nemoc, jejíž vyléčení bude stát padesát milionů? Jak to budeme řešit?

Ale protože nejde o reálný případ, je možné se povznést na toto téma, odosobnit se a diskutovat ho racionálně. A jeden z našich synů najednou říkal: „No jo, je dobře samozřejmě v té rodině pomoc a když by byl nějaký průšvih, tak tím majetkem některé věci posunout vpřed. Ale co když ti bude devadesát? Má to ještě cenu ti dávat padesát milionů?“ To je fascinující, že v ten okamžik, kdy člověku není devadesát a není nemocný, tak se o tom dá mluvit bez emocí a v klidu. Neznamená to, že to tak dopadne. Možná i když člověku bude devadesát a rodina se v padesáti shodne, že mu ty peníze dá. Nebo nedá, naopak, tak třeba až přijde na věc, tak se to změní. Já nevím. To uvidíme, to je ten proces a ta nejistota. Ale je hrozně dobře si tyhle věci probírat v čas. A dělení majetku je emočně extrémně náročné, je potřeba mu dát čas a prostor. Je potřeba se k těm myšlenkám vracet. A je potřeba nechat komunikační linku otevřenou, protože když to neuděláme, tak se nám ty rodiny můžou rozpadnout. A to nechceme. Je tam něco, Pepo, ještě dalšího, co bys řekl na závěr z tvých zkušeností? Co by tam ještě stálo za to doplnit pro ty, kteří o dělení majetku přemýšlí?

Josef

Ono to tady už padlo a já to možná teď jenom vypíchnu. Určitě nepřemýšlet o tom sám. Někdo to musí zastřešit. Někdo to musí tzv. táhnout nějakým směrem. A parkovat třeba nevyřešená témata, prioritizovat, pomoc vlastně té diskusi. Pokud to není třetí osoba, nestranná ideálně, tak to je obvykle někdo ze zakladatelů toho rodinného bohatství. Takže nebýt na to sám.

Vladimír

Nebýt na to sám a mít nějakého leadera v tom procesu. To bych řekl, že to je vlastně druhá věc. Protože já to vidím u nás v rodině. A proč o tom budeme diskutovat? Pojedeme radši na kolo nebo na vodu.  Někdo to musí táhnout. A je dobře si říct, kdo to bude dělat.

Josef

Jak říkáš, nebýt na to sám a mít leadera. V podstatě mít shodu na tom leaderovi. A nesmí se jmenovat a ty ostatní utlačovat. A třetí věc, která je důležitá. Řešit to na nečisto, ale neřešit to jenom jednou. Zkusit to vyřešit až do konce té dějové linky. Zmiňoval jsi příklad té nemoci. Poté, co se to takzvaně vyřeší, tak to zkusit řešit znova. Od začátku, protože ta diskuze je nesmírně obohacující, a najednou se objevují i další alternativy řešení, nové zkušenosti.

Vladimír

Přesně tak, životní zážitky.

Josef

A vlastně každý by měl mít právo se k tomu vyjádřit. Skoro i povinnost. V podstatě vtahovat rodinu do toho hledání řešení tak, aby to finální řešení bylo všech. Ne že z pětičlenné rodiny třeba tři přehlasují dva. To musí být shoda všech pěti. Ideálně i jejich partnerů anebo širší rodiny. A další moment, který je hodně důležitý, tak se dělit o inspiraci a také být otevřeni inspiraci z vnějšku. Protože někdo to už právě teď prožívá. A možná objevil něco, nějaké riziko, o kterém jsme se vůbec nebavili. Ale je relevantním rizikem. A někdo naopak to může předat jako impuls pro přemýšlení někomu jinému. Být otevření a dělit se zároveň o inspiraci. To bych určitě chtěl vyzdvihnout.

Vladimír

Takže mi chceš říct, že neexistuje žádné jednoduché řešení? Vzor, kde si škrtám a mám hotovo?

Josef

Existuje. Ale musíš vystoupit z role správce. Pokud se budeš chtít k majetku stavět pouze jako vlastník, tak existuje. Vezmeš seznam majetku. Tady napíšeš Láďa, tady napíšeš Radka, tady napíšeš Kuba atd. Velmi jednoduché. Takhle to předáš notáři a máš to vyřešené. Ale budeš přistupovat k rodinnému bohatství jako majitel, jako vlastník. Ne jako někdo, kdo je zodpovědný za to, že ten majetek bude zachován i pro budoucí generace. Pokud chceš být v roli správce, přendáš si ten pomyslný klobouk na hlavě. Tak jednoduché řešení opravdu neexistuje.

Vladimír

Pepo, moc děkuju. Dneska jsme si povídali o dělení majetku. Možná trošku netradiční formou. Věřím tomu, že vás to zaujalo. A budeme rádi, když nám napíšete, co dalšího vás zajímá. Protože si rádi povídáme o tom, co zajímá právě vás. Mějte se krásně, na shledanou.

Josef

I já Vám přeji hezký den a znovu na slyšenou.

Důležitost celostního pohledu na majetek

by

Proč je klíčové dívat se na majetek jako na celek?

V této epizodě podcastu Mezi Rentiéry se Vladimír a Josef zabývají pěti body, které vám pomohou nejen chránit, ale i spravovat váš majetek.

  • Dozvíte se, jak lépe řídit a minimalizovat rizika spojená s vaším majetkem.
  • Prozkoumáme často opomíjený aspekt majetku a jeho vliv na ostatní části.
  • Připomeneme si, co je důležité pro zachování hodnoty pro budoucí generace.
  • Rozložení majetku může být jeho silná stránka nebo slabina, jak to máte vy?
  • Změny v rodinném životě mohou ovlivnit správu majetku – je lepší být připraven.

Poslechněte si tento podcast a objevte, proč je celostní pohled na majetek zásadní pro majitele úspěšných firem, kteří chtějí zanechat odkaz pro budoucí generace.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Vážení posluchači, dnešním tématem je význam celostního pohledu na majetek pro nás rentiéry.

Vladimíre, proč je tak důležitý celostní pohled na majetek pro rentiéra?

Vladimír Fichtner

Jeden kolega používá příměr, který asi pochopí každý. Když budete stavět dům, můžete ho stavět tak, že jako první pojedete pro dlaždičky do Hornbachu. Pak si koupíte umyvadlo do koupelny, pak si možná ještě pořídíte soláry. Anebo můžete mít architekta, který bude vidět celý obrázek. Pobaví se s vámi, jak chcete žít, jak chcete bydlet, jaký máte životní styl a pomůže vám dát dohromady ten celek. Ten celkový pohled. A najednou ten výsledek pro vás, užitný výsledek, bude mnohem větší.

Takže i v investování a přemýšlení o majetku je to podobné. Buď budete myslet na jednotlivosti, ale pak vám uniknou souvislosti, které mohou zásadně změnit výstup. Proto bych řekl, že je důležitý celostní pohled na majetek.

Josef Podlipný

Často se říká, že přes jednotlivosti, přes třísky, nevidím les. Je to v podstatě o tom, že se tím sníží riziko chyb při správě majetku? Když budu myslet na majetek jako celek?

Vladimír Fichtner

Určitě. Já myslím, že já i ty jsme viděli spoustu okamžiků nebo situací, kdy ten příliš zúžený pohled vedl k nějakému nebezpečí. Já si pamatuji na jednoho člověka, developera, který dokonce měl akcie své firmy na burze. A prostě se zapomněl dívat na ten celek. Zapomněl chápat, že mít všechno v jednom košíku nemusí být v rámci majetku to nejlepší. A firma zkrachovala a on odešel s prázdnou. V principu. Když se člověk podívá z celku, tak najednou zjistí. Aha, mám jenom jedno aktivum, jeden typ aktiva. Mám jenom byznys. Mám ho jenom v ČR, mám ho jenom v koruně. A neměl bych mít něco v dolaru, něco v euru, něco v Americe, něco někde v Evropě nebo dokonce v Asii? Najednou při tom rozšířeném pohledu odhalím rizika, která mě mohou potkat a která mohou být někdy až fatální. Ale ty určitě máš taky nějaký příběh nebo zážitek, kdy jsi zažil, jak nebezpečný může být pohled úzký, anebo naopak, jak může prospěšný být ten pohled široký.

Je to tak?

Josef Podlipný

Ten příběh je hodně podobný. Je to v podstatě příběh o úspěšném podnikateli, který naslouchal. Byl otevřen nápadům, inspiraci. Nicméně při přijetí inspirace zapomínal na celek. V podstatě ho tolik ten celek nezajímal. Jeho zajímaly dílčí nápady. A teprve dlouho poté, co vybudoval rodinný majetek, dal informace tzv. na jeden stůl, udělal si v tom pořádek. On to tak i nazval. Udělal si pořádek, revizi. Tak zjistil, že v podstatě budoval skoro totéž, co jsi říkal před chvílí. Zapomínal na to, co je důležité, takže měl strašně moc peněz v nemovitostech v Čechách. A přesně jak si říkal, moc v byznysu, který byl závislý na Čechách nebo na Evropě. A měl minimum ve finančním majetku, a i to minimum bylo v podstatě jen v české měně. A nebyla to chyba poradců, ale byla to především chyba na jeho straně, protože on nesdílel informace svým rádcům. Co už má a co funguje a oni se snažili k němu přistupovat v nejlepší dobré víře, že mu radí dobře. Ale jeden o druhém nevěděli.

Vladimír Fichtner

Tohle jsem pozoroval u jednoho našeho klienta. Když jsme se bavili o jeho celkovém majetku od samého začátku naší spolupráce. Přestože měl ještě svého švýcarského privátního bankéře. Ale ten se vlastně o ten celek nezajímal. Najednou bylo vidět, jak znalost souvislostí, kterou máme my, pomáhá víc přemýšlet o  diverzifikaci celkového majetku. O tom, že majetek má mít různé měnové složení. Ale třeba o tom, abychom se v investičních doporučení nepřekrývali a neřekli obě strany, když to zjednoduším, kupte si akcie Applu. A najednou Applu v celkovém portfoliu nebylo příliš. Řekl bych, že ten první pohled na celkový majetek je hodně spojený s ochranou nebo s tím vidět rizika, která člověk normálně možná nevidí. Když se kouká jenom na svoji firmu nebo své nemovitosti, nebo jenom jedním úhlem pohledu.

Josef Podlipný

Zpátky ještě k příkladu, protože by bylo určitě potřeba říct, v čem je vlastně ta chyba, že tam nebyl celostní pohled. Tento podnikatel v oblasti nemovitostí investoval sice s rozvahou, ale vlastně spekulativně na růst nemovitosti. Kupoval pozemky. Kupoval je v různých lokalitách po ČR, ale všechny pozemky kupoval s vidinou, že je prodá se ziskem. Pozemky sice šly nahoru, ale také šly nahoru náklady na zasíťování. A komplikace, která je spojena s tím, že od okamžiku investice po okamžik realizace prodejem, uplyne nějaký čas. I stavební řízení jsou stále delší a delší a delší. A on zapomněl na to, že v tom už má moc kapitálu. A v okamžiku, kdy ho potřeboval pro firmu, neměl ho kde vzít. A v podstatě prodával pozemek, který zasíťován nebyl. Ještě s tím rizikem, že zasíťován třeba také nemusí být, protože byl mimo intravilán obce. A prodával ho hlavně v tísni. On potřeboval kapitál pro své podnikání. Kdyby se díval na majetek jako celek, tak by zjistil, že v tomto typu investice už má velkou část celého jmění. A že v podstatě riskuje nižší likviditu této části.

Vladimír Fichtner

Ale ono to souvisí, Pepo, s tím, že jak nám roste majetek, tak v tom máme trošku nepořádek. Chaos. Dneska, když se s někým potkám, a ptám se, kde má majetek, občas už někdo má excel nebo nějakou tabulku. Ale málokdo má výpis, kde by to viděl všechno najednou. A proto jsme my začali u sebe. A pak jsme to začali dělat i pro klienty. Začali jsme do výpisu majetku dávat nejenom to, co my máme v poradenském mandátu. Ale vlastně celý obrázek včetně různých úvěrů a dluhů, kde jsou, abychom pomohli vidět ten velký obrázek. Je to tím, že evidence není někde na jeden knoflík. Proto přicházíme o tu kontrolu. A když není kontrola, tak se můžou věci dostat do situace, kterou nechceme. A s tím souvisí ta první část, a to je větší riziko.

Josef Podlipný

Vladimíre, bavili jsme se o riziku a výhodách celostního pohledu na majetek. Jak to máš ty? Jak se díváš na váš rodinný majetek?

Vladimír Fichtner

Řekl bych, jak se dívám nejen já, ale jak se díváme jako rodina, protože to je věc, kterou sledujeme společně. Samozřejmě někdo víc, někdo míň. A máme výpis majetku, který obsahuje všechno. A vidíme tam hezky, kde máme regionálně zainvestováno, jakou máme měnovou expozici, jaké máme typy majetku a jaké máme dluhy, k tomu hypotéku a tak dále. A vidíme to všechno před sebou na jednom obrázku. Nebo na několika listech, samozřejmě. A každý měsíc to aktualizujeme. Některé věci samozřejmě třeba jednou za kvartál nebo za rok, protože cenu nemovitosti v portfoliu nemusíte aktualizovat každý den, nebo každý měsíc. Hodnotu firmy nebo podílu ve firmě stačí aktualizovat třeba jednou za rok. Ale výpis máme každý měsíc. A pomáhá nám to vést i  společnou mezigenerační diskusi. To je možná další část, která k tomu celkovému pohledu na majetek patří. Že potom je zjednodušená diskuse s těmi dalšími generacemi, aspoň já to takhle mám.

Ale přijde mi, že mnozí lidé to ještě takhle úplně neberou. Souvisí to s evidencí, že některé věci je těžké evidovat. Včera jsem se bavil s jedním klukem, velmi úspěšným právníkem, rentiérem, který říkal. „Tak jsem si koupil nájemní dům“. A já mu říkal. „Když se podíváte na celkový pohled na majetek, tak bych si tipnul, že tam máte možná trošku nějaké riziko.“ A on se divil, jaké riziko. Ptal jsem se, „kde vaše firma vydělává? V Čechách, v koruně? A ten nájemní dům je někde v Praze? A vydělává koruně?A kde máte další majetek? Vlastně také v koruně? Kdybyste se díval od začátku na celek, a přemýšlel o tom strategicky, tak byste možná místo dalšího velkého korunového aktiva, k vaší firmě nepřidal další velké korunové aktivum v nájemním domě. Ale možná něco v dolaru, něco v Americe. Aby ten majetek byl více diverzifikovaný. Protože podívejte se na to, co se stalo na Ukrajině. Ten, kdo měl majetek tam, ve špatném místě, nemá třeba nic. V jedné měně. Nemá nic, protože zapomněl na ten celkový pohled. A to je to riziko, na které je potřeba si dát pozor.“

Jak to máš ty, Pepo? Jak to vnímáš ty ve své rodině? Nebo vnímáte? Abych byl specifičtější.

Josef Podlipný

V podstatě bych opakoval tvoje slova. Jen k tomu dodám, a tvoje rodina to určitě má také, že my sledujeme i cash flow, které plyne z jednotlivých součástí majetku. A to nám pak umožní reagovat i třeba na potřebu ze strany nájemce, který říká. „Je těžká doba a já přežiju jenom když třeba slevíte ze svých nároků“. A my pak máme šanci se dívat nejenom na skladbu toho rodinného majetku, ale v podstatě i na příjem a stabilitu toho příjmu z rodinného majetku. A je to velmi důležitý prvek v okamžiku rozhodování, protože někdy se musíme rozhodnout rychle.

Vladimír Fichtner

To je skvělé, že to říkáš o cash flow, protože je vidět, že my nejsme ještě tak daleko jako vaše rodina. Protože my společně sledujeme majetek, ale cash flow ještě ne. To řešíme zatím my s Radkou. Ještě jsme to vlastně nepředali dál na děti. Takže dneska, když jsme řešili nemovitost ve Španělsku, kde je to cash flow – co zkešujeme a co nezkešujeme, protože jsme to potřebovali udělat rychle, tak jsme přeskočili tu rodinnou radu. A řešili jsme to zatím jenom s Radkou. Ale jak jsme to řešili, tak jsme si uvědomili, že to je přesně to, co je potřeba probírat i s dětmi. Aby věděly, že to není jen o tom mít majetek. Ale také o tom, aby tam byla nějaká likvidita. Aby likvidita, když je potřeba jí vygenerovat, byla z čeho poskládat, jak jí poskládat a jak o tom uvažovat. A vidím, že jsme  propásli zajímavou učící zkušenost, kterou jsme občas vůči dětem vyslali. Například, že támhleto musíme zlikvidovat. To nechceme, protože protiinflační dluhopisy přece nebudeme prodávat teď, i když to jsou prostředky na likviditu, ale vydělávají patnáct procent. Tak proč bychom je sakra prodávali? Tak to bude něco jiného. Takže jsme tam trošku propásli možnost v té konkrétní situaci cash flow diskutovat. Souhlasím, i my jsme si řekli, že diskusi o cash flow z celkového majetku musíme zařadit do našich povídání.

Josef Podlipný

Určitě to není běžným standardem. To, co jsme teď popisovali tak, jak jsem již zmínil. Další výhodou celostního pohledu je v podstatě to, že se snáz hlídá rozložení majetku. Říkáme tomu alokace. Ať už nějaká strategická, ke které míříme dlouhodobě. Tak, aby byla akceptována i budoucími, nastupujícími generacemi. Tak ta taktická, která reaguje právě třeba na aktuální situaci na trhu, aktuální potřeby rodiny. A tady mě napadá jeden příběh, který není příliš starý. Je to zhruba rok a půl stará kauza. Kdy kamarád oslovil svého dalšího kamaráda. Původně to byli partneři v podnikání. Aby mu pomohl. A on se divil, proč ho o tu pomoc žádá, když je bohatší, násobně bohatší než on. A on mu vysvětlil, že zapomněli při zpeněžení části majetku na to, že zpeněžením té části majetku se připraví o cash flow, na kterém jsou závislí. V podstatě zjednoduším. Prodávali velký nemovitostní celek, ze kterého jim ale plynul pravidelný nájem. A teprve po prodeji a ten prodej byl spojen s další investicí. Nebylo to tak, že měli najednou cash. Tak si uvědomili. Aha, ale z čeho teď budeme financovat vlastně rodinu, náš spokojený život?

A než došlo k výplatě dividend z jejich podnikání, tak potřebovali překlenout krátkodobě ten nedostatek cash flow. Nedostatek peněz. A přišel vlastně bohatý za chudým v uvozovkách. Někdo, kdo vlastní miliardy, za někým kdo vlastní pouhé nižší stovky milionů, žádat o pomoc. A protože ten, kdo měl ty nižší stovky milionů, měl ten pohled na majetek celostní, tak věděl, že mu pomoct může. Z cash flow, které z jejich majetku plyne.

Vladimír Fichtner

Takže je to o celostním pohledu nejenom na majetek. Na majetkové položky, ale i na cash flow. To bych řekl je nesmírně důležitá součást. A speciálně v dobách vysokých úrokových sazeb, které dneska zažíváme. Taky je potřeba vědět, že půjčit si může být sakra drahé. A cash flow si dobře řídit. A celkový pohled na cash flow dobře řídit. Pepo, z tvé zkušenosti, je důležitý celkový pohled na majetek ještě pro něco jiného?

Josef Podlipný

Určitě. Neděláme to tady a teď. Děláme to v podstatě jako správci pro třeba druhou, třetí, čtvrtou, sedmou nastupující generaci. A pokud ty nastupující generace zavčasu nepřizveme k diskuzi o celkovém rodinném bohatství, o celkovém pohledu na majetek, můžeme dělat často velké chyby. A tou největší chybou by mohlo být to, že nastupující generace nebude ochotna převzít poselství, to poslání, které je spojeno s celkovým majetkem. A bude mít jiná očekávání. Bude se třeba soustředit jenom na nějakou dílčí část, protože o té další nebo od těch dalších vůbec nebude mít ani tušení. A k tomu mě napadá jeden příběh, který byl velmi bolestivý. Zemřel člen rodiny. Byl to muž, který zemřel náhle. Náhle mu diagnostikovali rakovinu, která se šíří po těle extrémní rychlostí. I přesto, že mu lékaři dali určitou naději, tak v podstatě odešel z tohoto světa během necelého měsíce. A jeho manželka a děti potom velmi složitou cestou zjišťovali, jaký majetek, kde a jak funguje. Do té doby se o to totiž staral on. Byl nejoblíbenější člen rodiny. Pro každého měl čas, pro každého měl pochopení. Uměl v tom chodit neuvěřitelně dobře, ale udělal jednu zásadní chybu. Nedíval se na majetek jako celek. Protože kdyby se díval na majetek jako celek, tak by si uvědomil, že ten majetek už je tak velký, že v podstatě neznalost ostatních členů rodiny toho celku může být katastrofou.

Vladimír Fichtner

A může v okamžiku, který je emočně extrémně náročný, vlastně zatížit tu rodinu starostmi navíc, které určitě nikdo z nás nechce.

Josef Podlipný

Určitě. Jeho pozůstalá manželka v podstatě říkala. „Já teď chci mít čas truchlit a místo toho musím mít čas a energii řešit to, kde, jaký majetek v podstatě je a jak se o něj postarat.“

Vladimír Fichtner

Ten skutečně celostní pohled na majetek je jedna z věcí, kterou určitě každému doporučuji. Čím větší majetek je, tím je to důležitější. Tím je důležitější, abych o něm věděl nejenom já sám, ale celá rodina. Aby existovala jasná evidence majetku. Nemusím si na katastru vyjet, co ten člověk vlastní. A co si budeme povídat, některé věci člověk vlastní prostřednictvím dalších majetkových struktur, které mohou být i v zahraničí. A tam už ani nikdo nedosáhne. A pokud to nikdo neřekne, je to samozřejmě velmi nebezpečné. Protože najednou o majetek můžete přijít jako rodina, aniž byste chtěli, protože jste se na něj jenom nedívali z celku, shora.

Josef Podlipný

Anebo o něm nevíte.

Vladimír Fichtner

Nebo o něm ani nevíte.

Josef Podlipný

V podstatě nejsou neznámé kauzy, že se dohledává majetek, i nemovitostního charakteru, který nemá svého vlastníka a až po mnoha letech nebo desítkách let se ukáže, že svého vlastníka má. V některém z pozůstalých po této rodině.

Dnes jsme si řekli, jak důležité je dívat se na majetek jako celek. Je to důležité kvůli tomu, abychom měli pod kontrolou riziko, abychom mohli pracovat s rozložením majetku, s tzv. alokací. A to, jak strategicky k nějaké míříme, tak takticky uměli reagovat na aktuální dění. Na situaci i v rodině. A především je to důležité proto, abychom mohli zachovat hodnotu majetku i pro budoucí generace.

Vladimír Fichtner

Skvělé shrnutí, Pepo, na závěr. Moc děkuju. My budeme rádi, pokud nás budete i nadále inspirovat vašimi příběhy a vašimi komentáři k našim podcastům. Napište nám, jak se vám líbilo to, o čem jsme si povídali dnes nebo někdy jindy. A sdílejte příběhy, které vás inspirují, případně i dál. A především, děkujeme za pozornost a za to, že nás sledujete. Mějte se krásně.

Josef Podlipný

I já se s vámi pro dnešek loučím. A znovu se těším někdy příště Mezi Rentiéry na slyšenou.

4 klíčové strategie, jak ovládnout svou investiční netrpělivost

by

V této epizodě podcastu se věnujeme dotazu, který nám zaslal Marek: Jak pracujete s netrpělivostí podnikatelů, kterým pečujete o bohatství?
Dozvíte se, jak je možné, že netrpělivost může vést až ke zkáze rodinného bohatství.

Netrpělivost není možné vypnout, ale objevíte nástroje, které vám pomohou ji zvládnout.

  • První z nich slouží ke změně úhlu pohledu na majetek, který vám obratem přinese klidnější přístup.
  • Druhá strategie vám umožní vypnout neustálý informační šum, který netrpělivost vyvolává.
  • Třetí vám ukáže, co vlastně v investicích hledat a rozhodně to není, kdy nakoupit a kdy prodat.
  • A konečně čtvrtá připomene, kde je možné hledat pomoc, když se o nás nervozita pokouší.

Zaposlouchejte se tedy a získejte cenné rady a nápady, jak zvládnout nervozitu při investování, chránit své bohatství a dosáhnout dlouhodobého investičního úspěchu.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Dobrý den, dámy a pánové, vážení posluchači, mé jméno je Josef Podlipný a opět Vás vítám Mezi Rentiéry.

Vladimír Fichtner

I já, Vladimír Fichtner, Vás vítám dnes Mezi Rentiéry.

Josef Podlipný

Dnešním tématem je otázka od Marka. Marek se nás ptal, jak pracovat s netrpělivostí podnikatelů při dlouhodobém investování.

Vladimír Fichtner

Toto téma bych uvedl krátkým příběhem. Farmář měl husu a jednoho dne zjistil, že husa snáší zlatá vejce. Byl překvapen, ale potěšen. Vzal zlaté vejce a říkal si: „Paráda, tak hned jsem bohatší“. A byl zvědavý, co se stane druhý den.

Druhý den zase přišel a zase našel zlaté vejce. To už ho potěšilo takovým způsobem, že si říkal: „To už si ho nemusím nechat pro sebe“. Šel na trh, vyměnil zlaté vejce za spoustu věcí, které potřeboval a už se těšil, co bude třetí den.

Husa zase snesla zlaté vejce. „Paráda. Teď už jsem boháč“. Už se viděl, kde bude. Ale protože byl netrpělivý, tak si řekl: „Proč mám čekat každý den na zlaté vejce, když tu husu můžu zaříznout, rozříznout jí břicho, všechna ta vejce si vzít dopředu a být bohatý už hned teď?“

A bohužel došlo k tomu, co se dá očekávat. Tím, že husu zařízl, sice našel jedno zlaté vejce, ale pak už žádné další nebylo.

Udělal to, co spousta netrpělivých investorů dělá. Rozjede nějakou strategii. A někdo po čtrnácti dnech, někdo po měsíci, někdo po roce jí skončí. Protože nemá trpělivost. Ale Warren Buffett vydělal nejvíc svých peněz až po pětašedesáti letech, protože měl trpělivost čtyřicet let investovat. A v tom je kouzlo dlouhodobého investování. A v tom je nebezpečí netrpělivého přístupu k dlouhodobým investicím.

Josef Podlipný

Vladimíre, je to častá otázka, kterou je potřeba jako úspěšný podnikatel, budovatel, rodinného bohatství řešit?

Vladimír Fichtner

Já bych řekl, Pepo, že to není častá otázka, kterou slýchám. Ale je to častý problém, se kterým se potkávám. Protože většina z nás podnikatelů je přirozeně netrpělivá. My potřebujeme, aby věci byly zítra, nebo vlastně ještě dnes nejradši. Podnikání nás naučilo, že když moc dlouho nic neděláme, nemusí to dopadnout dobře. Ale v tom dlouhodobém investování, o kterém se bavíme, které má zvládnout generace, je trpělivost nesmírně důležitou součástí. A konflikt s trpělivostí při dlouhodobém investování je opravdu důležité téma.

Josef Podlipný

Proč je to tak důležité téma pro rentiéra?

Vladimír Fichtner

Řeknu to na příkladu. Každý z nás, kdo někdy začínal třeba s finančními investicemi, obchodovat s akciemi, tak si vzpomeňte, jak jste začínali.

„Dneska něco koupím, zítra to prodám, nebo pozítří? No, možná počkám týden. Jo, ono to vyrostlo o deset procent, tak to prodám. Co koupit dalšího?“

Máme pocit, a je nám to přirozené, že čím víc budeme obchodovat, tím to dopadne lépe. V praxi všichni víme, jak to dopadá. A na to existují už dneska statistiky. V principu čím víc obchodujete, tím méně toho majetku budujete. Představte si to, jako kdybyste měli firmu a každých čtrnáct dní byste změnili její zaměření. Nebo každý měsíc. Nebo i každý rok. Tak v tom dlouhodobém investování to je podobné. Prostě, když každou chvíli budete dělat něco jiného a netrpělivě budete řešit tohle, rychle prodat tohle, koupit tamto. A prostředí se tomu nabízí  – sociální sítě, makléři, kteří vám volají a občas nějací vykukové – jde tomu naproti. „Pojďte to změnit a pojďte do něčeho chytřejšího.“

To nás může stát hodně peněz, jako rentiéry. Když jsme to dělali s prvními deseti tisíci korunami, tak to je srandovní. To člověk ještě někde vydělá ve zbytku života, když je vám dvacet pět. Ale když to začnete dělat, tento přístup, se 100 miliony nebo s miliardou – to může mít úplně jiné následky!

Josef Podlipný

Vladimíre, tys vlastně řekl v odpovědi proč je to tak důležité. Že nás to může stát hodně peněz. A napadá tě ještě další relevantní odpověď na tuto otázku? Proč je to tak důležité?

Vladimír Fichtner

Když nás to bude stát hodně peněz, tak nás to odradí od toho, co k majetku patří. A ti nejbohatší lidé světa jasně deklarují, že finanční investice jsou třeba 65 procent jejich majetku. UBS Global Family Office Report o tom mluví zcela jasně. A nás to může vést k tomu, že to vlastně přestaneme dělat. Že na to zanevřeme, na tuhle oblast. A bude trvat dlouhé roky, než se k ní dostaneme zpátky. To je velmi typické. Vlastně se na něčem spálíte, no tak to dělat nebudete. A až po deseti letech, kdy přijde pět vašich známých a kamarádů, a když uvidíte, že to řeší jinak než vy, tak vás napadne, možná bych měl. Ale deset let je deset let, které utekly, kdy jste nesbírali zkušenosti a podobně. Takže druhá věc je: může to zavřít cestu k části majetku nebo ke způsobu starání se o majetek, kterou by člověk neměl přebírat.

Josef Podlipný

V podstatě oddálit tu fázi budování finančního majetku.

Vladimír Fichtner

Třeba. Napadá tebe, proč to je důležité?

Josef Podlipný

Určitě. Netrpělivost vede k většímu fokusu na tu oblast. Což v podstatě znamená, že čas a energii, kterou bychom mohli věnovat rodině, sami sobě, byznysu, budeme věnovat tradingu. Nebo nějaké rychlé obrátce v  našem portfoliu. Zvlášť, pokud se nám nebude dařit, určitě nebudeme mít klidný spánek. A když nebudeme mít klidný spánek, budeme nervózní, budeme dělat unáhlená rozhodnutí, budeme mít strach dělat některá rozhodnutí. A určitě se to neomezí jenom na správu finančního majetku. Začneme dělat chyby i ve svém podnikání, začneme dělat chyby i v komunikaci v rodině.

Vladimír Fichtner

Souhlasím, to může mít dalekosáhlé důsledky.

Josef Podlipný

Řekli jsme si tedy proč. Jak s netrpělivostí pracovat, aby někdo, kdo má podnikatelské nastavení, je dokonce teď ve fázi budování rodinného bohatství (tzv. ještě nemá dost), se má naučit přendat si klobouk na hlavě z podnikatele na správce? Poradil bys alespoň 4 kroky, které by měl podnikatel absolvovat?

Vladimír Fichtner

První věc, kterou bych doporučil, je přemýšlet o tom, co od dlouhodobého investování očekávat. Od podnikání očekávám, že to někam poroste, případně, že jednoho dne, když je firma veliká, mi nese nějaké cash flow. Ale všichni máme spojené podnikání hodně s výnosem. Prostě od nuly ke 100 milionům, miliardě nebo k deseti miliardám. To je to, co je vlastně za podnikatelským duchem, a za úspěšnými podnikateli. Já bych řekl, že pokud se chcete pustit do dlouhodobého investování, je první pravidlo říct si, že výnos hledám v podnikání. Ale v dlouhodobém investování už hledám ochranu svého majetku. V dlouhodobém investování, pokud investujete do své firmy, nedosáhnete 30 procent výnosu každý rok. X krát se mi stalo, že jsem potkal člověka, který říkal: „No a kolik vy mi nabídnete? Když to stáhnu k tomu našemu Wealth Management byznysu. „20, 30 % to asi nebude, co?“. Já říkám: „No, to nebude“.

Pochopil jsem, že pro úspěšného podnikatele, dokud on chce budovat růst, tak nechť pracuje ve své firmě, nechť maká na tom, aby ta firma rostla, a finanční investice jsou pro něj až v okamžiku, kdy si řekne už má dost. S touto částí majetku, o tu už by nechtěl přijít. A s tím je spojeno, jak s tím poté zacházet, jak přistupovat k majetku. Ale skutečně, pokud jsem netrpělivý a chci pořád víc, tak to nezměním. A ochrana majetku se s tou trpělivostí pojí přirozeněji. A proto první krok, který je potřeba udělat, podle mých zkušeností, je říct si: „Tady to už je docela dost, to už začnu chránit“. Neznamená to, že nemůžu mít firmu, kde pořád chci výnos a růst, ale tady to už chci začít chránit. A to je první krok k tomu, abych se začal učit trpělivosti.

Josef Podlipný

Pojďme se teď podělit s posluchači, co znamená slovo chránit. Když říkáš, toto chci chránit. Tak s tím je asi spojeno nějaké očekávání. Jak to očekávání vypadá?

Vladimír Fichtner

Z mého pohledu chránit, je mít peníze a majetek ošetřený tak, aby vydělával dlouhodobě 2-3 % nad inflaci. Nad dlouhodobou inflaci. A byl proti inflaci chráněn. To je to nejzásadnější, co chci od majetku, který chráním. Dnes máme vysokou inflaci, tak někdo může říct: „Aha, tak když je inflace 15 %, tak to má mít 18 % výnosu“.

Ne, dlouhodobě inflace nebývá patnáct procent. Dlouhodobě, v těch dlouhých časových řadách bývá třeba 3 %. A v takovém okamžiku chci, aby dlouhodobě majetek vydělával 5 – 6 % poté, co zaplatím všechny různé poplatky, správcovské a poradenské atd. Aby dlouhodobé investování vydělalo 5-6 %, dvě, tři procenta nad dlouhodobou inflaci, z toho já jako rodina si stáhnu polovinu na fungování rodiny z výnosu, a polovina zůstane v majetku a ten se zvýší přesně o inflaci, aby udržoval reálnou hodnotu. Když k té myšlence na ochranu majetku nedojdu, tak se může stát to, co se stalo x lidem. Nic neroste do nebes a prostě přijdou těžké časy. A najednou firmy, a dnes to vidíme, které třicet let vydělávaly, krachují, protože se změnilo prostředí. A to může znamenat, že po třiceti letech, kdy jsem to postupně vybudoval na miliardu, najednou nemám nic.

Když budu sázet příliš na jednu kartu, může to být problém. Jak to vnímáš ty, Pepo?

Josef Podlipný

Ochrana je hodně důležitá! A to, co by vám, rentiérům, mohlo pomoct, když definujete majetek, jeho velikost, kterou chcete chránit, tak je, dívat se na tu velikost optikou, kolik z toho chcete mít pravidelný, stabilní příjem. Protože pokud vím, že mě spokojený spánek a klid v rodině dopřeje pravidelný příjem třeba 100 tisíc měsíčně, tak k tomu potřebuju mít nějaký finanční majetek chráněn. A v ten okamžik se dostanete hned k číslu, které je dobré vyčlenit a přemýšlet o něm tak, jak říkal Vladimír. Nicméně, Vladimíre, to bylo to první, jak naložit s netrpělivostí podnikatelů. Co tě napadá jako druhé?

Vladimír Fichtner

Možná tím druhým tipem může být vyhledávat si témata, která jsou pro dlouhodobé investování relevantní. Co tím mám na mysli? V dnešním světě plném informací je kolem nás neustále mnoho podnětů, které můžeme zkoumat. Zlato šlo nahoru, akcie dolů, měna posílila, koruna kolabuje, válka, inflace. Každý den otevřeme noviny, sociální sítě a podcasty a máme tam spoustu, spoustu podnětů. A je dobré vědět, proč tam jsou. Protože někdo chce, abychom si něco přečetli. A když vedle toho bude reklama, abychom na ní klikli, cílem médií není nám poradit, ale zaujmout nás, abychom tam přišli znovu. Proto je potřeba hledat si témata, která nám vlastně pomáhají učit se naší trpělivosti. A to jsou třeba témata: „Jaké scénáře budoucnosti nás mohou potkat“.

Co mám na mysli? Hodně lidí pracuje s tím, že koruna v tuto chvíli posiluje, takže koruna bude asi silná. Moje doporučení je, přemýšlejte ve scénářích. Nepřemýšlejte, jaká je pravděpodobnost, že koruna bude silná, ale přemýšlejte o tom, že bude silná, slabá anebo bude na stejné úrovni jako dneska.

A hledejte v investování řešení, které bude vyhovovat všem těmto scénářů.

Josef Podlipný

Vladimíre, zdánlivě to vypadá, že jsme se od netrpělivosti v naší diskusi přesunuli k diskuzi o scénářích. Nicméně, jak tě znám a těchto diskusí už jsme absolvovali bezpočet, chceš tím říct, že právě scénářové přemýšlení nám umožní být trpělivým investorem?

Vladimír Fichtner

Scénářové přemýšlení nás učí, podle mých zkušeností, větší trpělivosti. Protože když pracujeme s jedním scénářem a tomu se nedaří, vede nás to k tomu, že tohle nefunguje a pojďme přemýšlet jinak. To je ta netrpělivost, říct si „Aha, to je špatně“.  Když pracuji se všemi třemi scénáři, ať u koruny nebo inflace: bude vysoká, nízká nebo záporná? Jaká bude? Nikdo neví. Ale když pracuju se scénářem tří různých úrovní, tak vlastně si mohu říct: „Aha, nastal jeden ze scénářů, s kterým jsem počítal. Je to v pohodě, můžu klid v klidu“. Být i nadále trpělivým investorem. Nemusím hned zkoumat, do čeho jiného mám skočit, protože můj jediný scénář, na kterém jsem stavěl budoucnost, nevyšel.

Josef Podlipný

Skvělý tip. Řekl jsem si, jakou část majetku chci chránit., naučil jsem se scénářovému přemýšlení. Co tedy dál?

Vladimír Fichtner

Občas se potkám s tím, že člověk, s kterým začínáme pracovat, říká:

„No tak to vyzkoušíme. Podíváme se za rok nebo za dva, jaké budou výsledky, a pak se domluvíme, jestli budeme pokračovat dál“.

Já na to reaguji vždycky stejně a říkám. „Když za rok nebo za dva budeme v plusu, tak to neznamená, že děláme dobrou práci. A naopak. Když za rok nebo za dva budeme v mínusu, neznamená to při dlouhodobém investování, že děláme špatnou práci. Rok nebo dva není dlouhodobé investování. “

Co ale za rok nebo za dva budete schopen posoudit je, jestli vám vyhovuje náš způsob přemýšlení, jestli reagujeme a odpovídáme na vaše dotazy, jestli mluvíme srozumitelně. Jestli filozofie, se kterou vás seznamujeme, je vám blízká a říkáte si, přemýšlel bych podobným způsobem.

To je další důležitá věc, která pomáhá pěstovat trpělivost. Hledat strategii, filozofii, přístup, a ne hledat  krátkodobé výsledky. Posuzování výsledků na denní, týdenní, měsíční i roční bázi v dlouhodobém investování je absolutně irelevantní pro to, co potřebujete dosáhnout. A vede k větší netrpělivosti. Větší netrpělivost vede k většímu obchodování nebo změnám. K tomu, že pořád měníte svůj byznys. A k čemu to vede? Že to nikdy nedokážete. Takhle jednoduché to je.

Josef Podlipný

Podnikatel často musí ve svém životě měnit strategii, přizpůsobit se realitě trhu nebo potřebám svým, případně jeho klientům, dodavatelům, odběratelům. On je netrpělivý, přirozeně. Překonává překážky. A ty teď říkáš, že se má naučit najít tu správnou strategii. Jak těžké je najít správnou strategii? A co bys poradil dělat, aby tu správnou strategii podnikatel opravdu našel?

Vladimír Fichtner

Když jsem začal jezdit do Ameriky na různé investiční konference, tak mě dlouhou dobu překvapovalo, že ti nejznámější portfolio manažeři světa a lidé, kteří investovali, nemluvili o tom, jakou akcií koupili včera. Jakou prodali včera a co budou dělat zítra. Ale mluvili o tom, jak přemýšlejí. Mluvili o filozofii – my k tomu přistupujeme tímto způsobem. A až po dlouhé době, když jsem začínal tomu dlouhodobému investování více rozumět, jsem chápal, že právě strategie, filozofie je to, co může časem proplouvat dlouhodobě, nebo se vyvinout. A může být tou kotvou, ke které se všichni jako investoři vracíme. A přestože někdy obchodujeme toto a někdy něco jiného, když mám strategii ochrany bohatství, tak to je filozofie, která mě může pomoct proplout různými časy a vyhodnocovat různé scénáře. A je to také něco, co se dá lépe sdílet s těmi, kdo třeba investování ještě nerozumí.

Když vám řeknu, že dneska budu kupovat akcie Applu, proto a proto, a začnu používat svůj žargon, tak si řeknete jo nebo ne, ale vlastně nevíte. Včera jsem mluvil s jedním známým a ten říkal: „No, deset let obchoduji a čím dál tím víc si uvědomuji, že nic nevím. Po deseti letech, že to je vlastně čím dál tím horší“. A já mu řekl „A to je proto, že obchodujete, protože každý den děláte rychlá rozhodnutí a vlastně nemáte strategii“.

Josef Podlipný

Vláďo, jsem netrpělivý podnikatel. Řekl jsem si, že nějakou část majetku už chci chránit. Mám dobrou strategii, ale jsem netrpělivý. Stále jsem netrpělivý a říkám si, co se děje. Co se bude dít zítra. Já chci nějaké výsledky.

Vladimír Fichtner

Chápu, ty říkáš ve vzorovém příkladu, že chceš nějaké výsledky. Ale často spousta podnikatelů pod těmi výsledky  má na mysli nějakou aktivitu. Chci, aby se něco dělo. Chci něco prodat, chci něco koupit, chci něco posunout. My s tím bojujeme tak, že se snažíme lidem, se kterými pracujeme, dát k dispozici něco, co je zaujme. Nějaké mentální cvičení, které je bude posouvat k té trpělivosti více.  Díky kterému zapomenou, že mají chtít tu aktivitu, která je vlastně destruktivní. Co tím mám na mysli? V březnovém Rentiérovi 2023 jsme psali o tom, jak rychle asi může klesnout inflace. Ne o tom, že zítra nakoupíme tohle, včera jsme prodali tohle. A co bude s korunou za dva měsíce. Protože to nikdo neví. Ale bavili jsme se o tom, co ukazuje stoletá historie vývoje inflace a o tom, že by inflace přešla rychle sama od sebe, aniž by se prudce zvýšily nad úroveň inflace úrokové sazby, je velmi málo pravděpodobné. Upozorňovali jsme na to, že je dobré do svých byznys úvah, do svých osobních úvah, zapracovat scénář vysokých úrokových sazeb po dobu šesti až deseti let. Ne proto, že bychom říkali, že je to jediný možný scénář vývoje budoucnosti. Ale protože většina lidí s tímto scénářem vůbec v hlavě nepracuje. Ale přitom to může jejich byznysu i jejich životům docela uškodit. Co tím mám na mysli? Dali jsme k přemýšlení něco jiného, než jestli nekoupit zítra Apple. Něco, co má skutečně dlouhodobý vliv na kvalitu našich investic a hodnotu našeho majetku.

Josef Podlipný

Vladimíre, toto téma mě zaujalo. Na chvíli. A teď už jsem zase netrpělivý. Říkám si, že kolem mě se všechno mění. Mění se mi podnikatelské prostředí, mění se mi rodina, už máme vnouče. Stále změna a já na to musím reagovat. A přitom se dívám na svůj finanční majetek. A tam těch reakcí je minimum. Není něco tedy špatně? Možná je to špatně. U mě jako rentiéra.

Vladimír Fichtner

Není, pokud má dlouhodobé výsledky. A pokud chápeme, co je za pomalým pohybem v portfoliu. Jakmile chceme chránit bohatství, tak víc musíme přemýšlet o tom, abychom o něj nepřišli. Podnikatelskou netrpělivost je dobré překlopit ve správcovskou trpělivost. A součástí toho je přemýšlím více o tom, do čeho jdu, co dělám. A snažím se díky intenzivnímu přemýšlení, ne intenzivní aktivitě, ale intenzivnímu přemýšlení vyhnout průšvihům, které na mě mohou čekat.

Josef Podlipný

Ty mi tedy říkáš, že je třeba přesunout svou pozornost ke scénářovému přemýšlení, k dlouhodobosti investování. K tomu, že se snažím pracovat s tou netrpělivostí a spíše se naučit chránit rodinné bohatství. A že tohle mi umožní být trpělivý, takzvaně si to vysedět. A hledat něco, co chci vlastnit nejenom já, ale co budou vlastnit i nastupující generace.

Vladimír Fichtner

Určitě jsou tři způsoby, jak s netrpělivostí pracovat. Řekl bych, že je ještě jeden způsob. Občas ho zmiňujeme v našich podcastech. Ale myslím, že tady je potřeba ho zmínit specificky. Protože většinou investice člověk s někým řeší. Pokud budete pracovat s někým, kdo za to, že vám doporučí nějakou investici, inkasuje tři procenta z investice na začátku, dvě procenta z investice každý rok. Dělá to tak mnoho fondů a vy nemáte žádný výsledek, povede to k vaší netrpělivosti, protože si řeknete: „Tak já jsem jim dal sto milionů, oni z toho strhli tři procenta na začátku, dvě procenta každý rok.“ Možná to teď snížili. Bude to jenom jeden a půl procenta. Ale největší jsou ty průběžné poplatky. Dvě procenta každý rok. „Teď se dva roky nedaří. Já mám o čtyři miliony nebo sedm milionů méně. Oni mají svých sedm milionů, protože to si z strhli na poplatcích“. Kam to povede?

To samozřejmě ve vás bude provokovat netrpělivost. Tak to musím změnit. Tak to se mi nelíbí. Takže hledat  někoho, kdo má podobnou motivaci jako vy. Kdo chce, aby výsledek opravdu byl vidět. Kdo chce, v našem žargonu se říká, success fee, podíl na úspěchu. Když budete s takovými lidmi pracovat, bude vám to pomáhat s netrpělivostí. Protože si řeknete: on z toho taky vlastně nemá žádný velký peníze. Nebo když si řeknete, on z toho má dva miliony ročně, co jsem za to dostal? To je špatně. Vždycky musíte chtít nějakou hodnotu. A nejlepší hodnota je zisk, který vám pomůže vydělat. Takže to bych řekl, že s trpělivostí také hodně souvisí.

Josef Podlipný

Vladimíre, znamená to tedy, že netrpělivý podnikatel má v ideálním případě mít za parťáka, který mu s tím pomáhá někoho, kdo se trpělivosti už naučil?

Vladimír Fichtner

To bych řekl, že je dobrý způsob, jak se to naučit sám.

Josef Podlipný

Vážení posluchači, dnes jsme si povídali na téma, jak pracovat s přirozenou součástí podnikatelského života. S netrpělivostí. K dalším tématům se s vámi budeme těšit někdy příště na slyšenou.

Vladimír Fichtner

Na slyšenou Mezi Rentiéry někdy příště.

3 způsoby, jak si poradit s riziky americké dědické daně

by

Přijít o 40 % majetku není nic příjemného.

V této epizodě se Vladimír a Josef zabývají problematikou americké dědické daně a jejím dopadem na české rentiéry.

Dozvíte se, jak funguje americká dědická daň a jaké jsou její důsledky pro české občany, kteří mají majetek či investice v USA.

Dále objevíte možnosti pro ochranu vašeho dědictví před zátěží americké dědické daně, která může pozůstalým poměrně zkomplikovat život.

Zjistíte, proč vás příliš velké zaměření na náklady investičního řešení může stát v konečném důsledku velký balík peněz.

Poslechněte si tento podcast a získejte cenné rady, jak se vyhnout této dani nebo alespoň minimalizovat rizika s ní spojená.

 

 

Textový přepis

Josef Podlipný

Dobrý den, dámy a pánové, vítejte Mezi Rentiéry. Moje jméno je Josef Podlipný.

Vladimír Fichtner

Dobrý den, tady je Vladimír Fichtner a i já vás vítám dnes Mezi Rentiéry.

Josef Podlipný

Dnešním tématem bude americká dědická daň.

Proč je americká dědická daň tak důležité téma pro rentiéry, kteří jsou českými daňovými rezidenty, Vladimíre?

Vladimír Fichtner

Právě proto, že žijeme v tom, že se na nás vztahují jenom zákony této země. Ale jakmile člověk začne investovat nebo se pohybovat trošku ve světě, najednou může zjistit, že se na něj nebo jeho rodinu, případně na jeho dědice, mohou vztahovat i zákony a daňové zákony zemí jiných. A to je věc, která je nesmírně důležitá, abychom si uvědomovali dopředu, protože v případě rentiérů můžeme mluvit o opravdu velkých penězích. Pokud se daň z majetku počítá třeba jako 40 procent z hodnoty toho majetku. Nebo 50 procent z hodnoty. Ne ze zisku, ale z hodnoty majetku. Takže je potřeba být velmi pozorný, jakmile se začneme pohybovat mimo území ČR, buď fyzicky anebo investičně. A dávat si na to velký pozor.

Josef Podlipný

Rozumím. Naše posluchače a většinu rentiérů bude určitě zajímat nějaký konkrétní příběh. Napadá tě nějaký příběh, na kterém by to, cos teď popisoval, bylo možné ukázat ve větším detailu?

Vladimír Fichtner

My jsme zažili už několik takových příběhů, které se týkají americké dědické daně. Když zemřel jeden z našich klientů při autonehodě ve čtyřiceti šesti letech, vlastně jsme se poprvé potkali s exekutivou spojenou s touto záležitostí. Obchodní platforma, přes kterou on obchodoval s cennými papíry, přišla s tím – dodejte doklady prokazující, že máte splněny všechny závazky vůči americké americkému daňovému úřadu Internal Revenue Service (IRS).

Josef Podlipný

Odkud to přišlo?

Vladimír Fichtner

Z té obchodní platformy, ta vlastně zablokovala v případě úmrtí účet do té doby, než byly vypořádány všechny náležitosti dědictví. Ale součástí těch náležitostí bylo: „Ukažte nám, že vůči IRS, americké daňové správě, buď nemáte žádné závazky, anebo že jste je splnili.“ A to je věc, kterou je potřeba opravdu nepodceňovat.

Josef Podlipný

Jak na takovou výzvu reagoval ten pozůstalý nebo ten, s kým jsi jednal?

Vladimír Fichtner

Ten měl samozřejmě v hlavě úplně jiné starosti. V okamžiku, kdy někdo zemře nečekaně, pochopitelně rodina řešila emoce a vůbec nebyla připravená řešit jakékoliv další věci tohoto typu. A i proto je dobré jít tomu trošku  naproti, počítat s věcmi, které se prostě mohou stávat. Nikdo z nás si nemyslí, že bude druhý den v černé kronice, ale občas to tak prostě je. A obecně je taková situace samozřejmě nesmírně stresující emočně, natož pak, aby ještě rodina řešila něco jiného. Takže reagovala: „Co s tím ještě?Ještě tohle navíc je potřeba?“ , abych odpověděl na tvoji otázku.

Josef Podlipný

Další starost.

Vladimír Fichtner

Další starost, obrovská.

Josef Podlipný

Jak moc traumatizující to byla starost, to už jsi řekl. Ale fakticky, co to vlastně nutně spustilo za další kroky v té rodině?

Vladimír Fichtner

V té rodině už tolik ne, protože bylo potřeba, aby někdo odpracoval tu dokumentaci vůči obchodní platformě. Případně vůči té americké daňové správě. Aby se udělal seznam amerických cenných papírů, což jsou (a málokdo to ví), ale za americký majetek, ze kterého se platí americká dědická daň, je považován jakýkoliv cenný papír, který začíná písmenky v identifikátoru cenného papíru, v takzvaném ISINu, písmenky US. Jakmile máte akcie Applu, máte americký cenný papír. A pokud jich máte hodně, spolu s nějakými dalšími americkými akciemi, tak se na vaše potomky, respektive dědice, vztahuje americká dědická daň. Ať chtějí nebo nechtějí.

Takže bylo potřeba vlastně vypořádat nebo říct jaký je objem portfolia, z toho je potřeba spočítat daň a případně ji zaplatit. A teprve potom mohl být uvolněn ten majetek.

Josef Podlipný

Vladimíre, hezký příběh, i když smutný zároveň. Jak to celé dopadlo?

Vladimír Fichtner

Dopadlo to dobře, protože my jsme s těmi věcmi počítali dopředu. Ne s tím, že by někdo zemřel, ale s tím, že  americká dědická daň může být relevantní. A v těch opravdu amerických cenných papírech jsme drželi takové minimum, že jsme byli schopni napsat: Na to se daň nevztahuje. Tady máte důkaz, evidenci, která to potvrzuje. Takže z tohoto pohledu to bylo hrozně jednoduché. Ale připomnělo nám to, že je dobře, že na to myslíme, a víme, že když má někdo USA ISIN, identifikátor s písmenky US na začátku, tak skutečně na něj se může vztahovat daň. Která je, myslím, že od milionu dolarů výše, pokud jsou to celkové pozice, už 40 % hodnoty majetku. A  majetek dědicové nedostanou dřív, než zaplatí tu částku. Což je samozřejmě obrovské riziko pro toho, kdo si to neuvědomuje.

Josef Podlipný

Ty jsi, Vladimíre, řekl velmi důležitou informaci, že jste se k tomu vyjádřili, že se na to daň nevztahuje a zároveň, že se dělala opatření dříve, než tato nepříjemná událost nastala. Jaká to byla opatření? To určitě všechny rentiéry a posluchače bude zajímat, protože možná někdo z vás, kdo nás poslouchá, se teď právě dívá na svůj majetek a identifikoval tam toto riziko.

Vladimír Fichtner

Prvním opatřením je nemít v portfoliu americký majetek.

Josef Podlipný

Okej, mám to tam.

Vladimír Fichtner

Respektive cenné papíry, které začínají ISINem s US.

Josef Podlipný

A teď to tam vidím. Co mám udělat, Vladimíre? Mám tam třeba ten Apple, jak jsi zmínil. Nebo mám tam americké nemovitosti.

Vladimír Fichtner

Buďme specifičtí na americké cenné papíry. První věc, kterou my doporučujeme a kterou děláme je, že se snažíme nahradit ten daný cenný papír, který začíná písmenky US, nějakou alternativu. Která je registrovaná v Evropě, v Lucembursku nebo v Irsku.

Josef Podlipný

A můžeme dát nějaký příklad?

Vladimír Fichtner

Pokud si chcete koupit index S&P500 přes nějaký nástroj, kterému se říká ETF, tedy nízkonákladový investiční produkt, který vám pomáhá hezky rozkládat riziko. To je třeba jedna z věcí, kterou doporučujeme velmi silně.  Můžete si ho koupit v Americe, na americké burze, s americkým ISINem. Ale můžete si koupit vlastně obdobu toho samého od stejného správce, ale cenný papír je zaregistrovaný v Irsku nebo v Lucembursku. A v tu chvíli americká dědická daň je mimo vaše starosti. Takže do amerických cenných papírů, do pěti set největších amerických firem, můžu investovat přes něco, co je ETF s ISINem US. Anebo do toho samého můžu investovat s ISINem, který začíná LU, jako Lucembursko. Nebo IR, jako Irsko. A najednou jsem mimo tento problém.

Josef Podlipný

Napadá mě otázka. Jaký je mezi tím tedy rozdíl, krom té americké dědické daně? Pokud by nebyl žádný, pak samozřejmě se to nabízí jako ideální řešení.

Vladimír Fichtner

Skvělá otázka, Pepo. Rozdíl je v tom, že produkty registrované v Evropě bývají často nákladově o něco dražší. Takže třeba místo 0,1 % p. a., ročního manažerského poplatku správci, se platí 0,2 %. Ale to v porovnání se 40 procenty hodnoty celého majetku je vlastně legrační rozdíl. Ale ten, kdo jde po těch nákladech a přemýšlí o  nákladech jenom dneska a nepřemýšlí o důsledcích, tomu je to jedno, pokud zemře. Ale jeho rodina a dědicové najednou můžou zjistit „Sakra, sice táta ušetřil 0,1 p.a., takže jedno procento za 10 let, dvě procenta za 20 let. Ale 40 % hodnoty majetku kvůli tomu musíme zaplatit.“ Takže to je jedna věc. Jako první řešení je podívat se, zda neexistuje alternativa, která není americká, pro nástroj, který mám.

Josef Podlipný

Mám to chápat tak, že většinou existuje nebo vždy existuje alternativa, kterou jsi zmínil?

Vladimír Fichtner

Ne vždy existuje.

Josef Podlipný

A co když neexistuje? Je další takovýto příklad?

Vladimír Fichtner

Další příklad, který existuje a řešili jsme ho s jedním známým, byl, že on si nakupoval akcie Vodafonu. Ale nakupoval si je přes tzv. americké depozitní certifikáty, ADR je zkratka v tom našem slangu. Takže on si vlastně kupoval Vodafone, který je britskou firmou a obchoduje se i v Londýně na britské burze, přes nástroj, do kterého jsou zabaleny pro americké investory. Právě třeba z pohledu daňového a legislativního. Prostě pro některé firmy je jednodušší jít do Ameriky se nechat obchodovat přes tento nástroj. A řešení bylo jednoduché. ADR existuje, ale tam je nebezpečí americké dědické daně. Tak jsme doporučili výměnu a nákup Vodafone v Londýně. Prostě zase jsme hledali alternativu, to je jiný příklad alternativy.

Josef Podlipný

Děkuji moc. Jaká další opatření lze ještě udělat dopředu, ideálně? Aby investor anebo jeho pozůstalí americkou dědickou daň nemuseli vůbec řešit?

Vladimír Fichtner

Ta alternativa má některé zajímavosti. Třeba to ADR neboli americké depozitní certifikáty, o kterých jsem mluvil. Řeknu ještě jeden příklad, kdy alternativa nemusí být vhodná. A kdy možná může být rozumnější podstoupit  americkou dědickou daň. A je na zvážení, zda ano nebo ne. Pokud byste se rozhodli obchodovat, třeba byste chtěli brazilské akcie. Tak si je buď můžete nakoupit v Sao Paulu na burze brazilské, anebo hodně z brazilských firem se obchoduje v New Yorku. Na New York Stock Exchange třeba, ve formě ADR, ve formě těch depozitních certifikátů. A to rozhodnutí, jestli jít do ADR a podstupovat nebezpečí dědické daně nebo jít do lokálního trhu, může být trošku složitější. Protože lokální brazilský trh může být spojený s menší transparentností, s menší likviditou, s většími potenciálními legálními problémy. Možná v Brazílii nás to tolik nenapadá, ale kdybychom před dvěma lety o tom mluvili v Rusku, tak možná bychom si to dokázali představit víc, že tam mohou být nějaká rizika. A dneska si dokážeme představit to samé.

Takže ruské firmy se obchodovaly v Moskvě, ale také se obchodují ve formě ADR v zahraničí. Nevím, jestli ještě teď, ale v minulosti určitě tak bylo. No a najednou tak budu podstupovat riziko americké dědické daně nebo riziko  moskevského trhu nebo brazilského trhu A s těmi vznikajícími trhy je vždycky spojeno trošku větší nebezpečí a právní nejistota. Tak už to rozhodnutí o alternativě je potřeba zvažovat do většího detailu. To je možná ještě malinké doplnění k alternativám, o kterých jsme se bavili. Ne vždycky je to tak jasné jako Vodafone, Británie, Amerika. Tam si vyberu Británii a víc neřeším. Tohle může být samozřejmě spojené s jihokorejskými akciemi. To může být spojeno s čínskými akciemi, a s dalšími. Nebo jsou některé, které jsou obchodované na amerických trzích anebo lokálně. A tam to rozhodnutí už není vůbec jednoduché. A nás, kteří chrání nebo kteří přemýšlí hodně o ochraně bohatství – jak v rámci rentiérského majetku, vždycky víc přitahuje ta legislativně silnější investice. Kde máme větší šanci, že budou ochráněna naše práva akcionářů. A to Čína není určitě. A spousta Emerging Markets je složitější. A to není jednoduché. Ale když chceme chránit majetek, je dobré se možná některým destinacím obecně vyhnout a pak tyto certifikáty nemusíme řešit.

Josef Podlipný

Vladimíre, co když alternativa neexistuje? Hledám, nenacházím.

Vladimír Fichtner

To je správná otázka, protože když si chcete koupit třeba již zmíněné akcie Applu, tak akcie Applu se kupuje jenom s ISINem US. Tam alternativa neexistuje. Takže když chcete mít investiční portfolio v jednotlivých, třeba amerických akciích, vlastně neexistuje alternativa toho jiného cenného papíru.

Josef Podlipný

Pokud budu chtít jiným způsobem vyřešit problém americké dědické daně, jaké způsoby se nabízejí?

Vladimír Fichtner

A to je právě případ třeba akcií Applu nebo jednotlivých amerických akcií. Je potřeba hledat alternativu jiného typu. Jedna z věcí, která se používá běžně v zahraničí, je společný účet. Třeba společný účet manželů nebo společný účet ve Švýcarsku. A můžete mít společný účet nejenom jako manželé, ale třeba i se svými dětmi.

Josef Podlipný

Promiň, tady tě zastavím. Spousta lidí si jako společný účet představí účet vedený v nějaké bance, kde je účet vedený logicky na jednoho z partnerů. Druhý má k tomu zmocnění, včetně třeba dětí. Je to toto?

Vladimír Fichtner

Není to toto. Přestože v Čechách máme společné jmění, a je to častý případ, jak jmění držíme, tak české banky z devadesáti devíti procent neví, co je společný účet. Vždycky ten účet je jednoho z nás a druhý k němu může mít přístup. Ale legálně to je účet jenom toho jednoho člověka. Což je tristní, samozřejmě. Je to velký průšvih, protože v okamžiku, kdy dojde k úmrtí, tak se ten účet zablokuje a řeší se dědictví z tohoto účtu. Ale do té doby, než je vyřešeno, tak může být vůbec problém se k tomu účtu dostat. A v zahraničních destinacích, v západních zemích, běžně existuje respektování toho společného účtu. Teď, když jsme si zakládali účet ve Španělsku, protože jsme tam kupovali nemovitost, ta španělská banka účet založí na dvě osoby. Takže já i Radka jsme legálními vlastníky tohoto účtu napůl. Což mimo jiné znamená, že se na tom účtu pojišťuje dvakrát větší částka, protože na každé rodné číslo je to 100 tisíc, automaticky je to pojištěno na 200 tisíc eur. Což samozřejmě někdy nemusí stačit, ale není to špatně.

Je to velmi příjemná záležitost. A stejně tak umí tento společný účet založit švýcarské privátní banky nebo některé obchodní platformy. A v okamžiku, kdy dojde k úmrtí jednoho z těch lidí, řeší se americká dědická daň jenom s tou jednou částí, s polovinou účtu. Znám člověka, který má ve Švýcarsku nejenom účet pro sebe a svoji ženu ve společném módu, ale má tam i dceru. Švýcarská banka to umožňuje. Společný účet je prostě kdo tam bude, ten tam bude, jim to nevadí. A v případě úmrtí jednoho člověka se řeší dědicky jenom jedna třetina toho majetku. Což je samozřejmě třetinová dědická daň. Nebo poloviční. Nebo tím, že dědická daň naskakuje třeba až od milionů dolarů v té plné výši, tak to může být ještě zajímavé, když je to číslo o něco menší. Takže společný účet je super věc, která může hodně pomoci a určitě je třeba ho zvažovat.

Josef Podlipný

Je tedy pravidlem, že když existuje společný účet, ať už běžný bankovní, tak ten investiční. A přes společný investiční účet je potom spravováno portfolio, to znamená nakupovány jednotlivé instrumenty. Tak přesně ten podílový klíč, který jsi teď popisoval, platí i pro ty instrumenty. Je to tak?

Vladimír Fichtner

Ano, přesně tak. Alespoň u těch platforem nebo švýcarských privátních bank a některých online platforem, kde my to známe. Neznáme všechno na světě. Ale tohle ano.

Josef Podlipný

To je dobré řešení.

Vladimír Fichtner

To je velmi příjemné řešení.

Josef Podlipný

Když jsme si řekli alternativy, společný účet. Napadá tě ještě něco, co může pomoci právě s tím problémem americké dědické daně?

Vladimír Fichtner

Je tam jedna věc, a to je majetková struktura. Pokud je majetek zavřený v korporaci, v nadaci, ve svěřenském fondu, tak žádná americká dědická daň vztahující se na fyzickou osobu se samozřejmě neaplikuje. Takže majetková struktura může být součástí vyřešení toho problému. A z našeho pohledu, z mého osobního,  kombinace těch přístupů, přemýšlení o tom, jak ty daně minimalizovat, je často to nejrozumnější řešení. Neříct všechno dám do nadace. Všechno má své výhody i nevýhody, v kombinaci těch různých alternativ a možností, které jsme tady dneska popsali, si myslím, že to je asi nejrozumnější přístup.

Josef Podlipný

Přátelé, vážení posluchači, určitě vás bude zajímat, co jsou ta klíčová opatření, která je potřeba aplikovat a hlavně včas. Dřív, ne až poté, co ten problém nastane. Vladimíre, kdybys teď měl krátce shrnout a provést tímto tématem naše posluchače. Co jsou ta klíčová opatření?

Vladimír Fichtner

První věc je uvědomit si, že existuje americká dědická daň, která se může vztahovat i na nás, přestože žijeme v ČR. To je bod číslo jedna. Jakmile si to uvědomíme, tak hledat za prvé alternativy k americkému ISINu. A vyhodnotit, jestli mi stojí za to tu alternativu použít nebo ne. Můžou existovat různé typy alternativ. Zvážit obchodování přes platformu, která umí tzv. joint account, společný účet. A to je další řešení. A případně mít část amerického finančního majetku, z hlediska definice americké daňové správy, třeba v nějaké majetkové struktuře, ať je to investiční holding, svěřenský fond, nadace, firma. To je v principu jedno, ale nedochází tam k tomu okamžiku dědění. Když vlastní můj nadační fond americké akcie, tak sice někdo bude dědit nějaké peníze, ale do té americké daňové správy už ta informace nedoteče. Protože ty cenné papíry vlastní ta nadace nebo svěřenský fond nebo náš investiční holding. Takže to asi jsou ty nejzákladnější způsoby, jak se s americkou dědickou daní vypořádat.

Josef Podlipný

Vladimíre, moc děkuji. Vážení posluchači, pokud nechcete být na řešení tohoto problému americké dědické daně sami, budeme rádi, když nás oslovíte. A pro dnešek se s vámi loučím. Na shledanou.

Vladimír Fichtner

Na shledanou.